Jiří Bartovanec zahalený tajemstvím

Entropy # 251, nejnovější dílo Jiřího Bartovance, mělo premiéru v divadle Ponec

 

 

 

25. ledna uvedlo divadlo Ponec  českou premiéru díla Jiřího Bartovance Entropy #251,  premiéra v New  Yorku proběhla  11.září  2015 v rámci programu Českého Centra a Moving sound Festivalu.

Entropy pochází z řeckého slova pohyb. A pohybu tu bylo dost a dost.

Představení zahajují podivné zvuky, dalo by se říci, že spíše výstražné. Téměř nahá postava píše na zem nápisy tajemných významů, kterým rozumí jen umělec sám, pro diváka zůstává jejich smysl utajen.  Poté, co je podlaha celá pokrytá nápisy,  mužská postava stojí ve světle, které dopadá na její nohy.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Nehybnost se po chvíli mění v divoký tanec plný svíjení a rychlých pohybů. Voda z nádoby uprostřed jeviště se začíná vypařovat, mohutné hřmění otřásá sálem.

Umělec si obléká černý kostým, znovu svádí jakýsi boj, zmítá se a plazí, tu náhle padá ze židle  a dlouze odpočívá na zemi. Chvílí hovoří k divákovi, přichází k jedné ženě  a  hltavě pije její vodu. Přivádí ji na jeviště a  oba si na chvíli vyměňují  role. Žena  nehnutě sedí na židli na jevišti, zatímco umělec sedí  v hledišti v roli diváka. Ovšem bystrému oku nemůže ujít, že dotyčná  divačka  není nikdo jiný než Nina Vangeli, divadelní a taneční publicistka.

Umělec kreslí kruh kolem sedící ženy. Bere ji za ruce, obejmou se a chvíli spolu cituplně tančí. Žena odchází.

Umělec zběsile běhá kolem dokola, stále rychleji a rychleji. Nafukuje balónky, pouští je do vzduchu a nechá je létat jevištěm.

Poté bere obrovský meloun, roztříští jej o zem a válí se v rozlité šťávě. Obléká si plášť  a sype na sebe prach.  Podlaha je plná různého smetí, umělec opět svléká plášť, klouže a padá po melounu, znovu  se válí v prachu a špíně.  Na hlavu si dává igelitový sáček a strnule stojí.  Opět  několikrát  padá na zbytcích melounu.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Po tomto úmorném úsilí sedí v klidu  obrácen zády k divákům, nasazuje si  červený šátek na hlavu a otáčí se směrem k publiku. Odchází z jeviště  v jakési světelné záři, nahá postava mizí kdesi ve světle.

I přes  dokonalý pohyb Jiřího Bartovance  a emoce, které z díla přímo číší, zůstává obsah díla divákovi nezřetelný a  zahalený tajemstvím.

Součástí představení byla také výstava tanečních fotografií Vojtěcha Brtnického.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

 

Jiří Bartovanec  spolupracuje se zahraničními umělci, je členem skupiny Sasha Waltz and  Guests.  Podílel se na dokumentech pro  Českou televizi. Vyučuje na Duncan Centre Konzervatoři, v Soulu pořádal workshopy pro skupiny moderního tance.

 

Eva Smolíková

Foto: Adéla Horelicová

Taneční magazín

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *