Rozhovor s návrhářkou šperků ŠTĚPÁNKOU TÓTH KURFIŘTOVOU

„Při výběru šperků se řiďte jen srdcem“

 

 

 

 

Jaké jsou Vaše začátky výroby šperků, takových unikátních skvostů, které nadchly i Její královskou Výsost  hraběnku z Wessexu? A jak si vůbec vybíráte ty správné kameny?

„Je to rodinná tradice. Před 45 lety začal tatínek  jako amatérský brusič chodit na naleziště a brousit kameny.  Pocházím z Jablonecka, šperky a kameny  k té oblasti patří.  (Ale nezpracovávám jen české kameny.) Když se rodí myšlenka,  mám na zádech  batoh,  na nohou trekovky, nezvedám telefony, na nikoho se nedívám a hledám. Někdy mám jasnou představu a vím, co  hledám, jindy se stane, že kámen na mě zamává sám. Na prvním místě je  srdce, žádnou  logiku mé počínání  nemá.“

DSC_0345

Co se děje dál? Vsadíte kámen do kovu?

„Kámen v surovém stavu se nejdříve připraví a   přichází na řadu  pan brusič, dále pan zlatník. Společně  připravujeme design, nyní máme novou technologii v zasazování kamenů, která se běžně nevidí. Dali jsme se  trošku jinou cestou, naše kameny mají jiný tvar, nepoužíváme žádné odlivky. Kovadlinka a  kladívko dává šperku  finální podobu, jedná se o ryze originální a ručně dělané výrobky. Díky laseru jsme započali novou éru. Nejdříve jsem zasazovala kameny do běžných kovů, ale ozvaly se naše  zákaznice a vyslovily přání,  že by chtěly pozvednout úroveň šperku zasazením  kamene do  drahých kovů.“

Jak dlouho vzniká takový šperk?

„To je různé. Stává se mi, že vidím kámen a než přijedu domů, mám  už  v hlavě nápad. Ale jsou i kameny, které mi leží v zásuvce  dva tři roky,  občas je vytáhnu a zase odložím, zaslouží si  zkrátka jinou inspiraci, jinou myšlenku. Je mylné domnívat se, že  jeden den vezmete kámen a druhý den je na světě šperk.  Někdy čekám na správný kámen i roky. Je to pokaždé jiné.“

DSC_0327

Souhlasíte  s tvrzením, že každý šperk odpovídá  určité náladě a osobě?  Madeleine  Albrightová také nosila  brože podle svých nálad a příležitostí.  Má si člověk vybírat své ozdoby  tímto způsobem?

„Naprosto s tím souhlasím. V podstatě  vyzývám  dámy, které k nám přijdou, aby se řídily náladou,  srdcem,  událostí, na kterou šperk chtějí nosit  a není možné se nikdy splést. Pocit  je to nejdůležitější kritérium.  Říkávám, ať každý zapomene  na znamení, nebo na to,  co mu kdo říkal.  Řidte se jen srdcem, náladou, událostí.“

Navrhla jste mimo jiné také šperk pro Dariu Klimentovou – první sólistku národního baletu v Londýně.  Jaký si vybrala?

„Ona sama si ho přímo nevybrala, předal jí ho režisér a producent pan Martin Kubát. Já jenom z jeho slov  vím, že Paní Klimentová měla téměř slzy na  krajíčku,  jak se jí líbil. Byl to ametyst, ale zůstal v takové té surové podobě, krystalový.“

Je kámen, který se  vyloženě hodí  pro tanečníky? Takový, který dává  energii či sílu?

„Co kámen, to energie. Promítneme-li si, co miliónů  let leží kameny v zemi, tak opravdu kámen nese v sobě pamět země a  má neuvěřitelnou energii. Je  jen na nás, zda  té energii  otevřeme naše srdce.  Co se týče tanečníků, je to také  individuální.  Jsou to umělci, kteří se vyjadřují tělem. Daria Klimentová dostala fialový šperk. Fialová je barva  korunní čakry. Tady je  ukryto výtvarno, estetično.“

Od prvopočátku člověk vyráběl zbraně a šperky. Co nás  přitahuje ke  šperkům?

„Pánbůh nám nadělil marnotratnost, zvláště nám ženám, protože my se chceme mužům líbit a každá má jinou zbraň. Proto vznikaly šperky i v jeskyních. Žena má zdobit muže i sebe, má podtrhnout šarm a to, co touží  vyjádřit. Někdo se vyjadřuje pohybem,  někdo na plátně, ženy tím, jak se obléknou a šperk je taková „třešnička na dortu“. Podíváte-li se na mola  v okamžiku, kdy celebrity kráčí pro své Oscary, vidíte nádherné  šaty, ale něco  tam chybí.  Ráda bych tam dodala krásné šperky.“

Někdo namítá, že jsme rozmazlení a šperky jsou  hloupé a povrchní záležitosti. Jak se na to díváte Vy?  (A navíc se už v pravěku zdobili i muži.)

„Ano, je to přirozenost. Široká škála  emocí na jedné i druhé staně. Všechny emoce jsou k něčemu dobré. Pokud bude nějaká  dáma marnotratná tak, že se bude JEN obklopovat šperky a nebude myslet na nic jiného, nu… pak je to také volba. Ale  já jsem měla na mysli šperky či ozdoby  jen jako doplněk lidské bytosti. Ať je to žena nebo muž. Trošku lobuji  právě za tyto kameny, protože mají energii.“

Nebudete tvořit i pro muže?

„Muži za mnou opravdu  přichází, je jich  stále víc  a víc a dožadují se pánských šperků. Můžu jen slíbit, že se na tom pracuje. Tady musí inspirace přijít  trošku jinak.

Během práce na jedné zakázce jsme chtěli vytvořit mužný symbol.  Vybrali jsme tedy temný kámen, krystal jsme posadili jako meč, ale ne hrotem nahoru jako symbol boje, ale hrotem dolů, jen jako symbol mužnosti.“

Jak přijala Její královská  Výsost hraběnka z Wessexu  Váš  šperk?

„Protokol bohužel nedovoluje, aby Její  královská Výsost přijala dárky  okamžitě, dostala můj kámen v rámci  takového dárkového balíčku. Všichni  jsme v zákulisí očekávali, co bude dál. Já jsem cítila, že dávám  někomu něco, co by ho mohlo potěšit, žádný další pocit jsem neměla. Odměna přišla záhy, hned druhý den. Byla jsem přitomna v místnosti, kde se předávaly diplomy, podle protokolu jsme všichni povstali a Její Výsost vstoupila do sálu. Musela jsem se v ten moment držet mojí dcery- „Ona si ho vzala, ona siho vzala!“ Radost byla obrovská. Běžně člověk vidí hotový šperk, ale neuvědomuje si, co dřiny se za tím vším skrývá. Tato dáma si může vybrat mezi neuvěřitelným množstvím šperků a potěšilo mě, že si ten můj vybrala opakovaně. Každé dílo, které člověk vytvoří s láskou, ať už  je z plastu nebo z provázku, znamená obtisk  jeho energie.“

DSC_0329

 

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

Foto: Eva Smolíková

Křest „Chryzantémy v ranní rose“

Alena Klenot, vizážistka a stylistka světových hvězd, která je právě v České republice a návrhářka šperků, z jejíhož šperku se těšila i Její královká Výsost Haběnka z Wessexu, Štěpánka Tóth Kurfiřtová uspořádaly křest šperku značky STEFANY

 

 

 

25. listopadu Alena Klenot a Štěpánka Tóth Kurfiřtová uspořádaly  křest šperku nazvaného  „Chryzantéma v ranní rose“ v Benediktské ulici. Šperk z bílého zlata a shluku krystalů ametystu ve tvaru květu chrizantémy,  byl  během večera pokřtěn  šampaňským . Šperky značky Stefany jsou vyrobeny výhradně ručně. Kámen je pečlivě vybrán designérem a následně opracován. Poté je mistrovskýma rukama vytvarována  finální podoba šperku pomocí kovu, kovadliny a kladiva. Na samém závěru je jedinečný šperk. „Na tento bílý kámen   jsem čekala asi tři roky,  věděla jsem, co chci, ale čekala jsem na správný nosič“  upřesňuje Štěpánka Tóth Kurfiřtová historii „Chryzantémy v ranní rose“.

dgfd gfjf

Součástí akce byla módní přehlídka, kde modelky předvedly překrásné šperky  značky STEFANY. Nutno dodat, že tentokrát  se   pod jednou střechou nalézaly všechny šperky, které Štěpánka navrhla.

DSC_0362 DSC_0363 DSC_0366 DSC_0381

V rámci akce byl   vydražen šperk  ve prospěch Nadace DoFe, která se snaží motivovat  a podporovat  a rozvíjet mladé talenty po fyzické i duševní stránce, pod záštitou britské královské rodiny. Nadace DoFe působí ve 145 zemích světa.

DSC_0397

Této krásné akce se také měla zúčastnit Lucie Borhyová  a Petra Hapková. Leč pracovní či jiné nepřízně osudu způsobily, že se dotyčné dámy nakonec dostavit nemohly.

Dcera slavného hudebníka Petra Hapky, šansoniérka Petra Hapková se stala tváří  těchto unikátních českých šperků z přírodních kamenů značky STEFANY.   „Myslím si, že propojení šperků a šansonu je ideální kombinace,“ říká Štěpánka. Štěpánka i Petra Hapková  uvítaly vzájemnou spolupráci. Petra dodává:  „Barevné kameny se mi vždy líbily, je v nich historie a já navíc vystupuji většinou v černých šatech, takže barvy přivítám.“

Šperky značky Stefany se s velkým úspěchem představily v září na prestižním festivalu New York Fashion Week.  Vůbec poprvé byl představen šperk „Chryzantéma v ranní rose“.

Broží  z dílny rodinné firmy Stefany se může pyšnit také Její královská Výsost hraběnka z Wessexu,  které byl tento dar předán  při slavnostním večeru na Pražském hradě v srpnu letošního roku prostřednictvím nadace DoFe.

Osobně si šperky prohlédla například velvyslankyně ČR při OSN Edita Hrdá nebo velvyslanec v USA Petr Gandalovič i generální konzul ČR v New Yorku Martin Dvořák.

Ostatně originalita a nadčasovost šperků značky Stefany je viditelná na první pohled. Štěpánka také  navrhla  skvost  pro Livii  Klausovou, či ženu  Kanadského velvyslance v Praze Leatu Jelínkovou, sólistku baletu Dariu Klimentovou a mnoho dalších osobností.

Přesto jejím cílem zůstávají především české zákaznice. „Naše šperky jsou pro každou ženu a my si chceme české ženy hýčkat,“ říká majitelka společnosti Stefany. Proto se zapojuje stále více do spolupráce s českými módními návrháři.

Spojením atraktivní  Aleny Klenot, vizážistky  a stylistky světových hvězd,  budou české šperky  prezentovány  na kanadskem a americkem trhu, kde je Alena představí celebritám  hudebního i filmového nebe. Značka  Stefany se představí například  na Fashion Week v Torontu, Kanada, na  podzim roku 2016.

DSC_0328

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

Když hvězdy tančí pro „Paraple“

Soutěž nikdo neopouští – naopak, tanečníků přibylo!

 

 

Dnes se tančí pro „Paraple“!  Nikdo soutěž neopouští. Naopak – tanečníků přibylo.

Benefiční večer Stardance aneb Když  hvězdy tančí pro „Paraple“

leoš

Petr Fila, Leoš Mareš, Kataria Štumpfová (tango)

Petr: „Skočil jsem do bazénu a zlomil jsem si obratel“

Katarina: „Měla jsem z choreografie  strach, nikdy jsem nic takového nezkoušela“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  8 bodů   (přiznávám se, že se s něčím takovým setkávám úplně poprvé, tanec v páru je klasický, v trojici je to takové švédské,  ale já jsem naplněn, nechalo to ve mně huboký dojem)

Tatiana Drexler: 8  bodů  (Katarinka musí dotrénovat! Vozík se pohybuje rychleji než Leoš,  ale líbila se mi ta hra, pochopila jsem hru mezi dobrým a zlým, zdravým a nemocným, ale nevím, kdo nakonec vyhrál)

Radek Baláš: 10 bodů

Zdeněk Chlopčík: 9 bodů

Zdeněk Svěrák:  10 bodů  ( Největší umělecký dojem na mě udělala  Katarina, ale oba pány obdivuji, Leoše, že ho poslouchají nejen mluvidla, ale i celé tělo, na Petra jsem hrdý)

Celkem 45 bodů

banga

Anička Krátká, Radek Banga, Tereza Bufková,  (jive)

Anna: „Při vážné autonehodě jsem se zranila, ale stále si udržuji sportovní aktivity“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  10 bodů

Tatiana Drexler: 10  bodů

Radek Baláš: 10 bodů  (Musím vás pochválit za výběr muziky, bylo to nádherné, ani cvilku jsem se nenudil a otáčku vám může Lukáš jen závidět)

Zdeněk Chlopčík: 10 bodů   (Jsem rád, že jste si nevzala útočný vozík, ale jive vozík, točky na vozíku byly obrovsky rychlé, Radku, zaostával jsi za ostrostí toho vozíku, doporučil bych Ti ještě nějakou slečnu  do dalších kol, prospívá Ti to)

Zdeněk Svěrák:  10 bodů ( Hrozně se mi to líbilo, působil jsem u   tohoho tance jako poradce, poradil jsem, aby se Anna usmívala, pokud nebude naštvaná na svou soupeřku v lásce a zabralo to)

Celkem 50 bodů

jitka

Zdeněk Zezulka,  Jitka Šnajdrová, Marek Dědík (tango)

Petr: „Jsem na vozíku 14 let, měl jsem klasickou autonehodu, zlomil jsem si krční obratle“

Jitka: „Hned při prvním setkání mě napadlo: To je přesně on, koho potřebujeme“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  9 bodů

Tatiana Drexler: 10  bodů  (bojím se, jestli Vám někdo uvěří, že  ještě potřebujete ten vozík, mně se to velice líbilo)

Radek Baláš: 9 bodů  (očekával jsem více společného tance, jsem sám překvapen, jak mě to dojímá a nejsem dojímací typ. Zdeněk je  dnes hvězdou v televizní show,  jsem hrdý na tuhle civilizaci, která tohle dokáže, dříve  by se s Vámi  nikdo nemazlil)

Zdeněk Chlopčík: 10 bodů

Zdeněk Svěrák:  10  bodů ( mně se zas nejvíc líbila pokojská Šnajdrová, i když oba pánové nezůstali pozadu, takže Vás všechny chválím, nikdy jsem neviděl tanec s vysavačem, pokusím se doma)

Celkem 48 bodů

pavlásek

Nina Křehotová, Lukáš Pavlásek, Lucie Hunčárová  (jive)

Nina: „Měla jsem nádory na páteři a v míše, prodělala jsem čtyři operace a jsem na vozíku“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  8 bodů   (Lukáši, tvé taneční ruce, zpomalené, byly dnes nejlepší, jaké jsi kdy měl)

Tatiana Drexler: 9  bodů

Radek Baláš: 8 bodů

Zdeněk Chlopčík: 8 bodů  (Lukáš má pomalé nohy, nápad skvělý, rytmus skvělý, ty kopky byly mimo hudbu, ještě že tam za tebou byly ty dvě holky)

Zdeněk Svěrák:  10 bodů ( nevěřil bych tomu, co Vám tady povídají, byla tam místa, která bych si pustil znovu a zpomaleně, sleduji Lukáše celou soutěž, říkal jsem si, jestli s někým bych mohl soupeřit, pak je to Lukáš, ale dnes to beru zpět, rozkvetl jste jako kaktus)

celkem 43 bodů

marie

Jan Krauskopf , Marie Doležalová, Marek Zelinka  (tango)

Honza: „Na vozíku jsem od srpna 2011,  kdy jsem se vyboural na motorce“

Marek Eben: Když jsem to viděl poprvé, tak jsem se vyděsil k smrti. Říkal jsem si proboha, co to je za brutal!“

Hodnocení poroty:

Jan Révai:  10 bodů

Tatiana Drexler: 10  bodů  (to byl nádherný příběh, do kterého se vešlo všechno, nádherně jste šli vozíkem do rytmu, říkám si to není možné, to je určitě nějaký programovaný vozík)

Radek Baláš: 10 bodů

Zdeněk Chlopčík: 10 bodů (obdivuji tanec tří mužů a jednoho vozíku, kdybych mohl dát vyšší známku než deset, tak ji moc rád dám)

Zdeněk Svěrák:  10  bodů (všichni tři chlapi byli nádherní, to je vyvrcholení této soutěže)

Celkem 50 bodů

 

Nikdo z párů tentokrát soutěž neopouští

Naopak – k vidění je i tanec  tří profesionálních tanečníků, rekapitulace tanců z dívějších kol, které dostaly samé desítky

(Anna Polívková, Michal  Kurtiš a Jan Onder, Taťána Kuchařová)

a nezapomenutlený tanec Marka Ebena na třech nohou…

a na závěr záznam z benefiční tančírny.

Zdeněk Svěrák: „Nejdříve jsem si myslel, že vozík zkazí tu noblesní podívanou, ale když jsem viděl, co ty vozíky dovedou, řekl jsem, ANO. Mýlil jsem se.  Žasnu, kolik  peněz  se vybralo,  děkuji České televizi.

DSC_0293

Na konto centra „Paraple“ se vybralo  Kč   11 315 503,–

Foto: archiv Česká televize, Eva Smolíková

Taneční magazín

Znáte tanec coco-nut?

Znáte tanec“ coco-nut“?

Tance mají zajímavou historii, počátky i konce. Mnohé moderní vznikají neustále po celém světě. Z druhé strany je velmi dobře, že některé historicky tradiční úplně nevymizely z taneční mapy světa. A tak tomu je i s údajně původně maurským tancem Coco-Nut (v překladu „kokosový ořech“), který dodnes přežívá díky nesmírnému snažení některých zapálených nadšenců ve Velké Británii.

Pokud byste přijeli v britské oblasti Pennie do menšího městečka Bacup (nacházejícího se na průsečíku linie mezi městy Rochdale a Burnley) na velikonoční Bílou sobotu, byli byste svědky velkých slavností tohoto tance. Je to vskutku unikátní a vpravdě exotická podívaná.

V tento velikonoční svátek tam začíná velké průvodové defilé v rytmu „kokosového tance“. Začíná již tradičně před domem číslo popisné A 671, za doprovodu „Stříbrné“, převážně dechové a bicí kapely, v níž dominují i anglické harmoniky, kterýchž  zvuk bývá označován jako „východomořsko-komínový“. Průvod pak postupně prochází napříč celým městečkem až k jeho okrajům.

Coco-Nut1

Samotný tanec je – pokud jej chceme nějak zařadit – spíše pochodového charakteru. Vychází z maurských tradic. Tanečníci jsou černě (i v obličejích!) namaskováni. Na hlavách mají barevné čapky s vlajícími chocholy. Jsou v upjatých černých trikotech s bílou šerpou přes hruď a mají krátké červenobíle vodorovně pruhované sukýnky. Na čepicích i prsou mají kulatý speciální znak. Každý tanečník má originální kožený opasek. Všichni mají specifické boty s dřevěnými podrážkami, okované cvoky (připomínající v užití poněkud st epařskou obuv) a někteří nosí různobarevné girlandy, jejichž pomocí dotvářejí neskutečné obrazce. Zároveň mají někteří z nich i malé bubínky ve stylu darbuky a jiní v rukou dřevěné disky (zvané „matky“), jimiž dotvářejí rytmus kapely i bizarní taneční obrazce. Tyto „matky“ připomínají barvou kokosové ořechy a dá se směle říci, že mají na svědomí název tohoto netradičního tance. Jeden z tanečníků má i speciální bič, jímž zahání zlé duchy, ale zároveň i koriguje cestu průvodu.

Celý průvod postupně provádí různé taneční sestavy, jimiž vznikají vskutku nezaměnitelné obrazce. A netradiční hudba a nestálý pohyb vpřed je opravdu neskutečně umocňují.

Coco-Nut2

Co mají takové netradiční taneční kreace znázorňovat? Mohly by zdůrazňovat východní importovanou maurskou tradici přenesenou do Evropy maurskými piráty i později obchodníky s exotickým pečivem, ale zároveň odráží i v Anglii léty nabyté pohanské pozadí. Měly by být oslavou jarní plodnosti. Černé maskování má být údajně obranou před zlými duchy. Jiný výklad zase nasměrovává ke zdejší tradici černouhelných dolů a podle něj tanečníci zosobňují historické horníky… Mezi nimi nakonec bylo v historii i hodně exotických přistěhovalců, takže správné asi budou tak n jak obě verze. Koneckonců, i ty dřevěné „matky“ připomínají ochrany kolen a loktů horníků, procházejících a plazících se úzkými slujemi v dolech. Každopádně prý, právě díky horníkům, „kokosový“ tanec přežil přes pět staletí až podnes.

V historii se „kokosové“ tance rozšířily po celé oblasti Rosendale. Její hlavním centrem byla lokalita Troupský mlýn. Vrcholná éra Coco-Nut tam kulminovala kolem roku 1907 minulého století. Představení v duchu těchto tanců několikrát zažila i prestižní londýnská Royal Albert Hall. V novodobější éře se tradičně objevovali britští „kokosoví tanečníci“ na etno zaměřeném festivalu v nizozemském Arnhemu. Zaujali na přehlídce v St. Niklas v Belgii roku 1986 a byli tam doslova speciálně vyžádáni opět na přelomu milénia – v roce 2000. Stejně tak tomu bylo na defilé v Sidmouthu, kde byli – po &uacu te;spěchu z roku 1996 – doslova vyprošeni v roce 2001. Pravidelně se Coco-Nut objevuje na obrazovkách britské státní i soukromých televizí.

Coco_Nut1927

Kokosovým“ tanečníkům se v místech, kde tento tanec není tradicí také mile ironicky říká – podle okovaných bot – „cvoci“. A dodejme závěrem, že to musejí být opravdu milí a skvělí cvoci!

Michal Stein a Martina Rodová

Taneční magazín