Tance mají zajímavou historii, počátky i konce. Mnohé moderní vznikají neustále po celém světě. Z druhé strany je velmi dobře, že některé historicky tradiční úplně nevymizely z taneční mapy světa. A tak tomu je i s údajně původně maurským tancem Coco-Nut (v překladu „kokosový ořech“), který dodnes přežívá díky nesmírnému snažení některých zapálených nadšenců ve Velké Británii.
Pokud byste přijeli v britské oblasti Pennie do menšího městečka Bacup (nacházejícího se na průsečíku linie mezi městy Rochdale a Burnley) na velikonoční Bílou sobotu, byli byste svědky velkých slavností tohoto tance. Je to vskutku unikátní a vpravdě exotická podívaná.
V tento velikonoční svátek tam začíná velké průvodové defilé v rytmu „kokosového tance“. Začíná již tradičně před domem číslo popisné A 671, za doprovodu „Stříbrné“, převážně dechové a bicí kapely, v níž dominují i anglické harmoniky, kterýchž zvuk bývá označován jako „východomořsko-komínový“. Průvod pak postupně prochází napříč celým městečkem až k jeho okrajům.
Samotný tanec je – pokud jej chceme nějak zařadit – spíše pochodového charakteru. Vychází z maurských tradic. Tanečníci jsou černě (i v obličejích!) namaskováni. Na hlavách mají barevné čapky s vlajícími chocholy. Jsou v upjatých černých trikotech s bílou šerpou přes hruď a mají krátké červenobíle vodorovně pruhované sukýnky. Na čepicích i prsou mají kulatý speciální znak. Každý tanečník má originální kožený opasek. Všichni mají specifické boty s dřevěnými podrážkami, okované cvoky (připomínající v užití poněkud st epařskou obuv) a někteří nosí různobarevné girlandy, jejichž pomocí dotvářejí neskutečné obrazce. Zároveň mají někteří z nich i malé bubínky ve stylu darbuky a jiní v rukou dřevěné disky (zvané „matky“), jimiž dotvářejí rytmus kapely i bizarní taneční obrazce. Tyto „matky“ připomínají barvou kokosové ořechy a dá se směle říci, že mají na svědomí název tohoto netradičního tance. Jeden z tanečníků má i speciální bič, jímž zahání zlé duchy, ale zároveň i koriguje cestu průvodu.
Celý průvod postupně provádí různé taneční sestavy, jimiž vznikají vskutku nezaměnitelné obrazce. A netradiční hudba a nestálý pohyb vpřed je opravdu neskutečně umocňují.
Co mají takové netradiční taneční kreace znázorňovat? Mohly by zdůrazňovat východní importovanou maurskou tradici přenesenou do Evropy maurskými piráty i později obchodníky s exotickým pečivem, ale zároveň odráží i v Anglii léty nabyté pohanské pozadí. Měly by být oslavou jarní plodnosti. Černé maskování má být údajně obranou před zlými duchy. Jiný výklad zase nasměrovává ke zdejší tradici černouhelných dolů a podle něj tanečníci zosobňují historické horníky… Mezi nimi nakonec bylo v historii i hodně exotických přistěhovalců, takže správné asi budou tak n jak obě verze. Koneckonců, i ty dřevěné „matky“ připomínají ochrany kolen a loktů horníků, procházejících a plazících se úzkými slujemi v dolech. Každopádně prý, právě díky horníkům, „kokosový“ tanec přežil přes pět staletí až podnes.
V historii se „kokosové“ tance rozšířily po celé oblasti Rosendale. Její hlavním centrem byla lokalita Troupský mlýn. Vrcholná éra Coco-Nut tam kulminovala kolem roku 1907 minulého století. Představení v duchu těchto tanců několikrát zažila i prestižní londýnská Royal Albert Hall. V novodobější éře se tradičně objevovali britští „kokosoví tanečníci“ na etno zaměřeném festivalu v nizozemském Arnhemu. Zaujali na přehlídce v St. Niklas v Belgii roku 1986 a byli tam doslova speciálně vyžádáni opět na přelomu milénia – v roce 2000. Stejně tak tomu bylo na defilé v Sidmouthu, kde byli – po &uacu te;spěchu z roku 1996 – doslova vyprošeni v roce 2001. Pravidelně se Coco-Nut objevuje na obrazovkách britské státní i soukromých televizí.
„Kokosovým“ tanečníkům se v místech, kde tento tanec není tradicí také mile ironicky říká – podle okovaných bot – „cvoci“. A dodejme závěrem, že to musejí být opravdu milí a skvělí cvoci!