Křest knihy světově uznávané vizážistky ALENY KLENOT

Musíme stárnout?

8.března pokřtila v Paláci knih Luxor na Václavském náměstí světově uznávaná vizážistka Alena Klenot  svou knihu   ‚Jsem příliš mladá, abych zestárla‘. Datum 8. března na Mezinárodní den žen nebylo  vybráno náhodně. Autorka svou knihou vyjadřuje  obdiv všem ženám a jejich kráse. Kř tu se také účastnily kmotry –  výjimečné, úspěšné a silné  ženy – Saskia Burešová,  Stanislava Lekešová, Marie Tomsová,  Andrea Verešová, Adriena  Sobotová a  Petra Černocká.

Všechny slavné ženy se podělily o své názory na krásu a stárnutí a poté proběhla autogramiáda.


Alena Klenot žije přes třicet let v zahraničí, procestovala však celý svět. Několik měsíců žila v Asii, na Filipínách a v Hong Kongu. Navštívila Jižní Koreu a pracovala také v Austrálii. Díky svým zkušenostem získala návod na fyzickou i duševní vitalitu a mimo jiné také přehled, co se děje s ženami všude na světě, jak o sebe pečují a jaké mají názory na stárnutí.  Právě proto je její kniha výjimečná. Vychází totiž z osobních a velmi niterných zkuš eností  samotné autorky, která byla vizážistkou takových megahvězd jako je Céline Dion, Janet Jackson, Cher a mnoha a mnoha dalších. Alena byla také vizážistkou celebrit v americké verzi pořadu Stardance.

Alena říká: „Už  od začátku své kariéry sleduji ženy na všech kontinentech, a to slavné i neslavné.  Můj  koníček se stal cílevědomou prací, nyní se  zabývám ‚anti agingem‘ a ráda bych tuto osvětu předala českým ženám, protože jsem všechny své poznatky,  celou svou kariéru,  vložila do své  knihy ‚Jsem příliš mladá, abych zestárla.‘  Pro mladé ženy je moje kniha prevence, pro  ženy středního věku   je to dokončená četba, pro ženy staršího věku   je to povinná četba,  chtějí-li i po 70. narozeninách, ale i po stovce   žít  plnohodnotně. Češky jsou krásné ženy, mají to v genech, ale Američanky se opravdu snaží o sebe pečovat, je to cílevědomá práce. Češka je  roztříštěná – manžel, děti, práce, koničky,  nemá  čas sama na sebe. Američanka se o sebe opravdu umí po starat.“

Každá z krásných kmoter této knihy vyjádřila svůj názor na stárnutí. Nestárnoucí Saskia Burešová říká:  Stáří je zlozvyk, na který zaměstnaná žena nemá čas.  Dodává: „Je  důležité, aby žena byla  neustále v nějaké činnosti, ale příjemné činnosti“.

Saskia Burešová, Stanislava Lekešová, Marie Tomsová

Stanislava Lekešová připustila, že televizní vysílání a média ji přinutila  vypadat dobře. Přiznává: „Nechtěla jsem, aby  lidé říkali – „ježíši,  ta vypadá“-, když mě  potkali mimo televizní obrazovku.“

Adriena Sobotová tvrdí: „Stárneme stejně jako muži, žádná jiná tvrzení tu neplatí, jen to, že  ženy jsou hezčí.“

Marie Tomsová se ztotožňuje s tvrzením, že  krásný mladý člověk je hříčkou přírody, krásný starý  člověk je umělecké dílo. Přidala historku o své babičce, která šla v sedmdesáti letech vynést odpadky a pečlivě se namalovala se slovy: „Nikdy nevíš, za kterou popelnicí  číhá Alain Delon“.

Petra Černocká zhodnotila svůj zdravý životní styl asi takto: „U mě bude zásada zdravého životního stylu  ‚taková jako příjemná‘. Zmrzlinu jíst méně, čokoládu taky ubrat, vím, kde dělám chyby, ale  nemám disciplínu. Všeobecně platí – jíst méně, více  chodit za kulturou, aby duše měla také nějakou zábavu,  ale vlastně nevím, co je správný životní styl, moc tomu nerozumím.“ Poté už zvědavě nahlížela do knihy Aleny Klenot.

Andrea Verešová zhodnotila situaci, která možná vede naše ženy k tomu, že o sebe pečují méně. „Všechno je  velice náročné pro  úspěšné a pracující ženy. Trošku máme v genech  být dokonalé na všech polích. Snad to pramení i z dob  komunismu, kdy se očekávalo od ženy, že bude nejen pracovat, ale také bude  úspěšná matka, bude žehlit a vařit, péct, zkrátka, na jednu ženu  je toho až dost.  Přesto většina  žen to zvládala opravdu bravurně  a v zahraničí by si z nás mohly vzít příklad. Mockrát jsme my ženy  zapomínaly na sebe.  Jako bychom se styděly o sebe pečovat.  A ženy se nesmí bát o sebe pečovat.  Je-li žena  sama se  sebou spokojená, může mnohem více pomáhat a dávat více lásky všem kolem. A pomáhat, to je hlavní úděl.  Alena Klenot je obrovskou inspirací  všem ženám. Mějme se tedy rády takové, jaké jsme.“

Slova Aleny Klenot a Andrei Verešové  Taneční magazín  zaujala a pokladli jsme následující otázku:

Je-li žena krásná a úspěšná, má to v životě   jednodušší?  

Autorka knihy Alena Klenot a modelka Andrea Verešová nám ochotně vysvětlily, jak to je doopravdy …

Alena: „Já bych řekla, že to je těžší. Musí stále něco dokazovat.“

Andrea: „Já si myslím, že chytrá žena to má jednoduché. Krásné ženy  se potýkají se žárlivostí, výčitkami,  závistí. Můj manžel tvrdí, pokud bychom žily   v 18. století, tak by mnohdy, bohužel, mnoho krásných žen  skončilo na hranici jako čarodějnice.“

Proč vlastně ve své knize podněcujete ženy k tomu, aby byly  krásné, když je  jejich život potom těžší?

Alena: „Jde hlavně o to, aby byly zdravé a  vitální. Jestliže  je někdo krásný, to je samozřejmě vynikající, ale pokud není zdravý, tak může být i krásný a opravdu to  stále  není ono.“

Andrea: „Zdraví a krása,  to je často přímo úměrné. Je  dokázané, a já to mám také  ověřené, že zdravý člověk vypadá krásně, protože vyzařuje pozitivní energii a má hezkou pleť. Nemocnému člověku se všechno zrcadlí na pleti, na očích, ústech i nosu. Jednoduše tady musí být rovnováha. Leckdy se vám  někdo zdá krásný,  a ani to nemusí být dokonalý  člověk, ale je zkrátka  znát, že  něco vyzařuje, má charisma, zdraví a noblesu.“

Štěpánka Tóth Kurfiřtová, Alena Klenot, Andrea Verešová

Do kolika let se může žena udržet vitální a krásná?

Alena i Andrea: „Do sta let“!

Děkujeme a přejeme všem ženám mnoho spokojenosti, nejen k MDŽ!

Foto,video, text: Eva Smolíková

Taneční magazín

Rozhovor s návrhářkou šperků ŠTĚPÁNKOU TÓTH KURFIŘTOVOU

„Při výběru šperků se řiďte jen srdcem“

 

 

 

 

Jaké jsou Vaše začátky výroby šperků, takových unikátních skvostů, které nadchly i Její královskou Výsost  hraběnku z Wessexu? A jak si vůbec vybíráte ty správné kameny?

„Je to rodinná tradice. Před 45 lety začal tatínek  jako amatérský brusič chodit na naleziště a brousit kameny.  Pocházím z Jablonecka, šperky a kameny  k té oblasti patří.  (Ale nezpracovávám jen české kameny.) Když se rodí myšlenka,  mám na zádech  batoh,  na nohou trekovky, nezvedám telefony, na nikoho se nedívám a hledám. Někdy mám jasnou představu a vím, co  hledám, jindy se stane, že kámen na mě zamává sám. Na prvním místě je  srdce, žádnou  logiku mé počínání  nemá.“

DSC_0345

Co se děje dál? Vsadíte kámen do kovu?

„Kámen v surovém stavu se nejdříve připraví a   přichází na řadu  pan brusič, dále pan zlatník. Společně  připravujeme design, nyní máme novou technologii v zasazování kamenů, která se běžně nevidí. Dali jsme se  trošku jinou cestou, naše kameny mají jiný tvar, nepoužíváme žádné odlivky. Kovadlinka a  kladívko dává šperku  finální podobu, jedná se o ryze originální a ručně dělané výrobky. Díky laseru jsme započali novou éru. Nejdříve jsem zasazovala kameny do běžných kovů, ale ozvaly se naše  zákaznice a vyslovily přání,  že by chtěly pozvednout úroveň šperku zasazením  kamene do  drahých kovů.“

Jak dlouho vzniká takový šperk?

„To je různé. Stává se mi, že vidím kámen a než přijedu domů, mám  už  v hlavě nápad. Ale jsou i kameny, které mi leží v zásuvce  dva tři roky,  občas je vytáhnu a zase odložím, zaslouží si  zkrátka jinou inspiraci, jinou myšlenku. Je mylné domnívat se, že  jeden den vezmete kámen a druhý den je na světě šperk.  Někdy čekám na správný kámen i roky. Je to pokaždé jiné.“

DSC_0327

Souhlasíte  s tvrzením, že každý šperk odpovídá  určité náladě a osobě?  Madeleine  Albrightová také nosila  brože podle svých nálad a příležitostí.  Má si člověk vybírat své ozdoby  tímto způsobem?

„Naprosto s tím souhlasím. V podstatě  vyzývám  dámy, které k nám přijdou, aby se řídily náladou,  srdcem,  událostí, na kterou šperk chtějí nosit  a není možné se nikdy splést. Pocit  je to nejdůležitější kritérium.  Říkávám, ať každý zapomene  na znamení, nebo na to,  co mu kdo říkal.  Řidte se jen srdcem, náladou, událostí.“

Navrhla jste mimo jiné také šperk pro Dariu Klimentovou – první sólistku národního baletu v Londýně.  Jaký si vybrala?

„Ona sama si ho přímo nevybrala, předal jí ho režisér a producent pan Martin Kubát. Já jenom z jeho slov  vím, že Paní Klimentová měla téměř slzy na  krajíčku,  jak se jí líbil. Byl to ametyst, ale zůstal v takové té surové podobě, krystalový.“

Je kámen, který se  vyloženě hodí  pro tanečníky? Takový, který dává  energii či sílu?

„Co kámen, to energie. Promítneme-li si, co miliónů  let leží kameny v zemi, tak opravdu kámen nese v sobě pamět země a  má neuvěřitelnou energii. Je  jen na nás, zda  té energii  otevřeme naše srdce.  Co se týče tanečníků, je to také  individuální.  Jsou to umělci, kteří se vyjadřují tělem. Daria Klimentová dostala fialový šperk. Fialová je barva  korunní čakry. Tady je  ukryto výtvarno, estetično.“

Od prvopočátku člověk vyráběl zbraně a šperky. Co nás  přitahuje ke  šperkům?

„Pánbůh nám nadělil marnotratnost, zvláště nám ženám, protože my se chceme mužům líbit a každá má jinou zbraň. Proto vznikaly šperky i v jeskyních. Žena má zdobit muže i sebe, má podtrhnout šarm a to, co touží  vyjádřit. Někdo se vyjadřuje pohybem,  někdo na plátně, ženy tím, jak se obléknou a šperk je taková „třešnička na dortu“. Podíváte-li se na mola  v okamžiku, kdy celebrity kráčí pro své Oscary, vidíte nádherné  šaty, ale něco  tam chybí.  Ráda bych tam dodala krásné šperky.“

Někdo namítá, že jsme rozmazlení a šperky jsou  hloupé a povrchní záležitosti. Jak se na to díváte Vy?  (A navíc se už v pravěku zdobili i muži.)

„Ano, je to přirozenost. Široká škála  emocí na jedné i druhé staně. Všechny emoce jsou k něčemu dobré. Pokud bude nějaká  dáma marnotratná tak, že se bude JEN obklopovat šperky a nebude myslet na nic jiného, nu… pak je to také volba. Ale  já jsem měla na mysli šperky či ozdoby  jen jako doplněk lidské bytosti. Ať je to žena nebo muž. Trošku lobuji  právě za tyto kameny, protože mají energii.“

Nebudete tvořit i pro muže?

„Muži za mnou opravdu  přichází, je jich  stále víc  a víc a dožadují se pánských šperků. Můžu jen slíbit, že se na tom pracuje. Tady musí inspirace přijít  trošku jinak.

Během práce na jedné zakázce jsme chtěli vytvořit mužný symbol.  Vybrali jsme tedy temný kámen, krystal jsme posadili jako meč, ale ne hrotem nahoru jako symbol boje, ale hrotem dolů, jen jako symbol mužnosti.“

Jak přijala Její královská  Výsost hraběnka z Wessexu  Váš  šperk?

„Protokol bohužel nedovoluje, aby Její  královská Výsost přijala dárky  okamžitě, dostala můj kámen v rámci  takového dárkového balíčku. Všichni  jsme v zákulisí očekávali, co bude dál. Já jsem cítila, že dávám  někomu něco, co by ho mohlo potěšit, žádný další pocit jsem neměla. Odměna přišla záhy, hned druhý den. Byla jsem přitomna v místnosti, kde se předávaly diplomy, podle protokolu jsme všichni povstali a Její Výsost vstoupila do sálu. Musela jsem se v ten moment držet mojí dcery- „Ona si ho vzala, ona siho vzala!“ Radost byla obrovská. Běžně člověk vidí hotový šperk, ale neuvědomuje si, co dřiny se za tím vším skrývá. Tato dáma si může vybrat mezi neuvěřitelným množstvím šperků a potěšilo mě, že si ten můj vybrala opakovaně. Každé dílo, které člověk vytvoří s láskou, ať už  je z plastu nebo z provázku, znamená obtisk  jeho energie.“

DSC_0329

 

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

Foto: Eva Smolíková