Rozhovor s návrhářkou šperků ŠTĚPÁNKOU TÓTH KURFIŘTOVOU

„Při výběru šperků se řiďte jen srdcem“

 

 

 

 

Jaké jsou Vaše začátky výroby šperků, takových unikátních skvostů, které nadchly i Její královskou Výsost  hraběnku z Wessexu? A jak si vůbec vybíráte ty správné kameny?

„Je to rodinná tradice. Před 45 lety začal tatínek  jako amatérský brusič chodit na naleziště a brousit kameny.  Pocházím z Jablonecka, šperky a kameny  k té oblasti patří.  (Ale nezpracovávám jen české kameny.) Když se rodí myšlenka,  mám na zádech  batoh,  na nohou trekovky, nezvedám telefony, na nikoho se nedívám a hledám. Někdy mám jasnou představu a vím, co  hledám, jindy se stane, že kámen na mě zamává sám. Na prvním místě je  srdce, žádnou  logiku mé počínání  nemá.“

DSC_0345

Co se děje dál? Vsadíte kámen do kovu?

„Kámen v surovém stavu se nejdříve připraví a   přichází na řadu  pan brusič, dále pan zlatník. Společně  připravujeme design, nyní máme novou technologii v zasazování kamenů, která se běžně nevidí. Dali jsme se  trošku jinou cestou, naše kameny mají jiný tvar, nepoužíváme žádné odlivky. Kovadlinka a  kladívko dává šperku  finální podobu, jedná se o ryze originální a ručně dělané výrobky. Díky laseru jsme započali novou éru. Nejdříve jsem zasazovala kameny do běžných kovů, ale ozvaly se naše  zákaznice a vyslovily přání,  že by chtěly pozvednout úroveň šperku zasazením  kamene do  drahých kovů.“

Jak dlouho vzniká takový šperk?

„To je různé. Stává se mi, že vidím kámen a než přijedu domů, mám  už  v hlavě nápad. Ale jsou i kameny, které mi leží v zásuvce  dva tři roky,  občas je vytáhnu a zase odložím, zaslouží si  zkrátka jinou inspiraci, jinou myšlenku. Je mylné domnívat se, že  jeden den vezmete kámen a druhý den je na světě šperk.  Někdy čekám na správný kámen i roky. Je to pokaždé jiné.“

DSC_0327

Souhlasíte  s tvrzením, že každý šperk odpovídá  určité náladě a osobě?  Madeleine  Albrightová také nosila  brože podle svých nálad a příležitostí.  Má si člověk vybírat své ozdoby  tímto způsobem?

„Naprosto s tím souhlasím. V podstatě  vyzývám  dámy, které k nám přijdou, aby se řídily náladou,  srdcem,  událostí, na kterou šperk chtějí nosit  a není možné se nikdy splést. Pocit  je to nejdůležitější kritérium.  Říkávám, ať každý zapomene  na znamení, nebo na to,  co mu kdo říkal.  Řidte se jen srdcem, náladou, událostí.“

Navrhla jste mimo jiné také šperk pro Dariu Klimentovou – první sólistku národního baletu v Londýně.  Jaký si vybrala?

„Ona sama si ho přímo nevybrala, předal jí ho režisér a producent pan Martin Kubát. Já jenom z jeho slov  vím, že Paní Klimentová měla téměř slzy na  krajíčku,  jak se jí líbil. Byl to ametyst, ale zůstal v takové té surové podobě, krystalový.“

Je kámen, který se  vyloženě hodí  pro tanečníky? Takový, který dává  energii či sílu?

„Co kámen, to energie. Promítneme-li si, co miliónů  let leží kameny v zemi, tak opravdu kámen nese v sobě pamět země a  má neuvěřitelnou energii. Je  jen na nás, zda  té energii  otevřeme naše srdce.  Co se týče tanečníků, je to také  individuální.  Jsou to umělci, kteří se vyjadřují tělem. Daria Klimentová dostala fialový šperk. Fialová je barva  korunní čakry. Tady je  ukryto výtvarno, estetično.“

Od prvopočátku člověk vyráběl zbraně a šperky. Co nás  přitahuje ke  šperkům?

„Pánbůh nám nadělil marnotratnost, zvláště nám ženám, protože my se chceme mužům líbit a každá má jinou zbraň. Proto vznikaly šperky i v jeskyních. Žena má zdobit muže i sebe, má podtrhnout šarm a to, co touží  vyjádřit. Někdo se vyjadřuje pohybem,  někdo na plátně, ženy tím, jak se obléknou a šperk je taková „třešnička na dortu“. Podíváte-li se na mola  v okamžiku, kdy celebrity kráčí pro své Oscary, vidíte nádherné  šaty, ale něco  tam chybí.  Ráda bych tam dodala krásné šperky.“

Někdo namítá, že jsme rozmazlení a šperky jsou  hloupé a povrchní záležitosti. Jak se na to díváte Vy?  (A navíc se už v pravěku zdobili i muži.)

„Ano, je to přirozenost. Široká škála  emocí na jedné i druhé staně. Všechny emoce jsou k něčemu dobré. Pokud bude nějaká  dáma marnotratná tak, že se bude JEN obklopovat šperky a nebude myslet na nic jiného, nu… pak je to také volba. Ale  já jsem měla na mysli šperky či ozdoby  jen jako doplněk lidské bytosti. Ať je to žena nebo muž. Trošku lobuji  právě za tyto kameny, protože mají energii.“

Nebudete tvořit i pro muže?

„Muži za mnou opravdu  přichází, je jich  stále víc  a víc a dožadují se pánských šperků. Můžu jen slíbit, že se na tom pracuje. Tady musí inspirace přijít  trošku jinak.

Během práce na jedné zakázce jsme chtěli vytvořit mužný symbol.  Vybrali jsme tedy temný kámen, krystal jsme posadili jako meč, ale ne hrotem nahoru jako symbol boje, ale hrotem dolů, jen jako symbol mužnosti.“

Jak přijala Její královská  Výsost hraběnka z Wessexu  Váš  šperk?

„Protokol bohužel nedovoluje, aby Její  královská Výsost přijala dárky  okamžitě, dostala můj kámen v rámci  takového dárkového balíčku. Všichni  jsme v zákulisí očekávali, co bude dál. Já jsem cítila, že dávám  někomu něco, co by ho mohlo potěšit, žádný další pocit jsem neměla. Odměna přišla záhy, hned druhý den. Byla jsem přitomna v místnosti, kde se předávaly diplomy, podle protokolu jsme všichni povstali a Její Výsost vstoupila do sálu. Musela jsem se v ten moment držet mojí dcery- „Ona si ho vzala, ona siho vzala!“ Radost byla obrovská. Běžně člověk vidí hotový šperk, ale neuvědomuje si, co dřiny se za tím vším skrývá. Tato dáma si může vybrat mezi neuvěřitelným množstvím šperků a potěšilo mě, že si ten můj vybrala opakovaně. Každé dílo, které člověk vytvoří s láskou, ať už  je z plastu nebo z provázku, znamená obtisk  jeho energie.“

DSC_0329

 

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

Foto: Eva Smolíková