Galerie hlavního města Prahy Vás zve do Domu U Kamenného zvonu na živé tanečně-světelné performance „Light Undergound“. V Domě, kde žil pověstný Jan Matěj Brouček. Akci umožnila uvolněná opatření karantény koronaviru.
„POD PRAHY“
(29., 30. a 31. července, vždy v 18.00, 18.45 a 19.30 hodin)
a
„Unfinished systém“
(5. a 6. srpna, vždy v 18.00, 18.45 a 19.30 hodin)
Kurátorka: Sandra Baborovská
Letní sérii komorních tanečních představení, která probíhá od poloviny července ve sklepních prostorech pražského Domu U Kamenného zvonu, zakončí dvě performance. Konkrétně v podání předních českých choreografek, tanečnic, světelných designérek a hudebníků. Projekt „Light Underground“je součástí programu „Umění pro město“.
Sandra Baborovská
Představení tanečnice a choreografky Nataši Novotné, světelné designerky Pavly Beranovéa skladatelky, textařky a zpěvačkyVladivojny La Chiamá název „POD PRAHY“.
„Náš příběh je spředen z pohybu, hudby a světla. V prostoru, kam vnější svět vstupujejen občas. Neznámý i povědomý. Stačí sestoupit pár schodů a provedeme vás místem, které stojí po staletí, ale v každé vteřině je jedinečné,“popisují svou práci autorky. Vladivojna La Chia pro tuto nevšední příležitost zkomponovala novou hudbu, k níž napsala i text a během představení bude zpívat živě.
Marie Gourdain
Marie Gourdain, francouzská výtvarnice, scénografka, režisérka a choreografka a též choreografka Hana PolanskáTurečková, která se ve své tvorbě často zabývá propojováním současného tance s výtvarným uměním. Připravily se světelnou designerkou jménem Zuzana Režná choreografickou instalaci „Unfinished systém“. Kompozice fungující na principu předem daného kódu a pravidel s navrženými, avšak nikdy přesně předvídatelnými vztahy, v níž vystoupí pět tanečnic a hudebník Jan Bubák, rezonuje s myšlenkami Georgese Bataille a jeho (neukončitelným) systémem nevědění. „Podstatou každé myšlenky je vždy myšlenka někoho jiného, jako je cihla ve zdi zapuštěná do širšího celku. Usilujeme o společnou stavbu, která nikdy nemůže být úplná. Její limity však mohou přinést neočekávatelné,“říkají společně autoři.
Zpívání je pro sympatickou Heidi Janků nejen prací, ale jak sama přiznává, také její největším koníčkem. Na scéně se stále cítí jako ryba ve vodě. Za svou kariéru nazpívala řadu písní a stále nezapomenutelný zůstává její megahit „Když se načančám“.
Jednou jste přiznala, že jméno Heidi Vám dala maminka podle filmu Heidi, děvčátko z hor se Shirley Templovou v hlavní roli…
„Ano, to je pravda. Maminka tento film viděla, když byla mladá a od té doby měla v hlavě myšlenku, že pokud jednou bude mít holčičku, musí se jmenovat Heidi. Podle toho zfilmovaného příběhu. Jsem ročník 1962. A v těchto letech se muselo na různých úřadech cizí jméno, které nebylo v českém kalendáři, povolit. Maminka mi říkala, že s tím bylo docela běhání, ale nakonec se jí to povedlo. A já tak mám ve svém rodném listě jméno Heidi. I když… Až postupně jsem se dozvěděla, že Heidi jméno jako takové není, je to zdrobnělina jména Adelheid.”
Pocházíte z Ostravy, kde jste vyrůstala s bratrem v muzikantské rodině. Jaká jste byla holčička, co Vás bavilo?
„Tím, že jsem vyrůstala s bráchou a bratrancem – oba byli starší – chtěla jsem samozřejmě dělat všechno, co oni. Jako holka jsem si nejraději hrála s autíčky, vláčky, ,lozila´ po stromech – prostě klučičí zábavy. Až později jsem zatoužila po panence. Ale měla jsem jen jednu, brzy jsem se vrátila k autodráze a podobným hrátkám. No a od malinka mě bavilo zpívat. Zpívala jsem všude, doma, ve vlaku, když jsme jezdili na chatu, v lese. Prostě všude 🙂
Navštěvovala jste LŠU (klavír, sborový zpěv). S cimbálovkou Lučina jste ve dvanácti letech nahrála v ostravském rozhlase své první nahrávky. Již tehdy jste se rozhodla být zpěvačkou?
„Rozhodnutí je jedna věc. A to, jestli se to povede, je věc druhá. Ano, zpívání mě bavilo hodně a jak říkám, zpívala jsem všude, kde to šlo. Nicméně mě ani ve snu nenapadlo, že to dotáhnu. Původně jsem si myslela, že skončím jako zpěvačka v baru. Ale i to by mě bavilo, i když je to náročnější než to, co dělám teď.”
Vy jste studovala na gymnáziu a přitom zpívala v různých skupinách, jako byla například Proměny s Jiřím Helekalem a k tomu působila v divadelním sboru Aproximace. A jako profesionální zpěvačka jste začínala ve skupině Proto, s níž jste vystupovala v Německu. Jak na tu dobu vzpomínáte?
„Na začátky se vzpomíná vždycky dobře, protože vytěsníte to nehezké a vzpomínáte i na krušnější chvilky s úsměvem. Pro mě to byla doba poznávání branže, světa, ale i sebe samotné.”
Heidi se skupinou Supernova
Pak přišla Vaše kariéra sólové zpěvačky a plodná spolupráce s Ivem Pavlíkem, který se stal také Vaším manželem. Bylo to výhodou nebo to mělo i stinné stránky?
„Pro mne to byla výhoda. Ivoš byl vystudovaný pedagog a věděl, jak mne vést. No a já byla lačná se všechno naučit. Vždycky říkával, že ho to baví, protože jsem jako houba, která vše nasákne 🙂 Byli jsme jako z ,Pygmalionu´. Věřím, ale že ne pro každého je dobré to spojení, kdy jste s mužem a manažerem 24 hodin denně. Je to asi individuální.”
Ze svatby s Ivo Pavlíkem
Nazpívala jste řadu písniček třeba „Náš dívčí internát“, „Já jsem já“, „Kuře na grilu“, „Dík za tvůj kus ráje“, „Když se načančám“, kterou máte nejraději?
„To se asi nedá říct´. Každá má svou historii a své místo v mém repertoáru. Ale určitě jsem vděčná za megahit ,Když se načančám´. I ostatní jsou sice víceméně známé, ale tu ,Když se načančám´ zná snad každý 🙂
Vydala jste řadu alb, stále koncertujete. Jakou hudbu ráda posloucháte?
„Takový ten střední proud si pouštím nejčastěji, i proto, že nejvíc hudbu poslouchám v autě. Nicméně mám ráda evergreeny, swing i dobrý melodický rock.”
Působíte také jako moderátorka TV pořadu „Dámská jízda Heidi“. Baví Vás moderování? Jak se ze zpěvačky stává moderátorka?
„Asi to logicky vyplynulo. Svoje koncerty i různá vystoupení, třeba ta dětská, jsem si vždycky moderovala sama. A čím jsem starší, tím raději s lidmi pod jevištěm komunikuju 🙂 . Tím chci říct, že mluvím ráda. Televizní moderování má samozřejmě spoustu úskalí a specifik, které jsem se musela naučit. Musím přiznat, že mě to moc bavilo. Ale myslím, že moje TV kariéra už nadobro skončila, i když já se řídím heslem: ,NIKDY NEŘÍKEJ NIKDY´.”
A co odpočinek a koníčky? Jak ráda odpočíváte?
„Vždycky jsem říkala, že mým největším koníčkem je zpívání. To stále platí, protože na jevišti se stále cítím jako ryba ve vodě. Nicméně mi přibyl další koníček – můj dvouletý knírač Eda. Tomu se teď věnuji hodně, hlavně proto, aby poslouchal, protože knírači mají docela tvrdou hlavu. Ale pomalu se to lepší!”
Heidi v muzikálu „Jeptišky“
Heidi Janků:
Narodila se v Ostravě 23. listopadu 1962 jako Heidi Hantlová, v muzikantské rodině.
Moderátorka TV pořadů – „Intim Night“, „Nikdo není perfektní“, „Aféry – neuvěřitelné životní příběhy“, „Paparazzi“ nebo „Dámská jízda Heidi“.
V roce 1985 byla vyhlášena osobností roku v Televizním klubu mladých, vyhrála Intertalent a ve Zlatém slavíku obsadila 3. místo.
V 90. letech vystupovala v muzikálech – „Jeptišky“, „Anděl s ďáblem v těle“, „Sněhová královna“, „Babička“, „Popelka“.
Z muzikálu „Anděl s ďáblem v těle“
Příjmení Janků má po svém prvním manželovi Zbyňku Janků a od roku 1992 byla provdaná za hudebního producenta Ivo Pavlíka až do jeho smrti v roce 2017.
Poslední vhodné dny pro koncerty či divadelní představení …..
Dne 1. března 2020, což bylo možná zatím poslední správné datum, se uskutečnil koncert Dáši Zázvůrkové na břehu Vltavy, tedy přesně v Klubu Lávka.
Romantická atmosféra, romantická Dáša.
Dáša představila písničky z nového alba „Mirákl 9″, ale například i Kloboučky pampelišek, což je velice dojemné.
Co říká Dáša o svých skladbách z alba „Mirákl“?
„V mých osmatřiceti letech mi neustále někdo radí, co mám a nemám dělat a neustále se mě někdo snaží předělat k obrazu svému. Protože jsem slušně vychovaná holka a pocházím z malého města, poslušně jsem přijímala všechny ty rady, až jsem se pak ztratila v tom, kudy se chci skutečně vydat,” vypráví Dáša Zázvůrková o vzniku písničky ‚Hleď si svýho‘ z loňského alba Mirákl 9.
Do našeptávajících hlasů Dáša oslovila své kolegyně z jejich společného autorského představení Můžem i s mužem – Jitku Sedláčkovou, Kateřinu Kairu Hrachovcovou a Vandu Hybnerovou, která videoklip i zrežírovala.
„Viděla jsem Vandiný tři divadelní režie, dokonce zrežírovala “poslední představení” svého tatínka Borise Hybnera (a mého pedagoga na Hamu) v divadle Na Zábradlí…Vanda má nejen herecký a pohybový talent, ale má především jasný a osobitý styl. A její režijní debut? Je ve stejném duchu – silný příběh podtrhující váhu dané myšlenky a přitom tam nechybí humor. To je Vanda Hybnerová, jednoduše ji obdivuju!” uzavírá Dáša.
Práce na klipu pro svoji kamarádku a kolegyni Dášu byla pro Vandu Hybnerovou něčím úplně novým. „Důvěra, kterou jsem dostala, mi dovolila Dášu trochu vytrhnout z jejího obalu veselé hodné holky. Píseň Hleď si svýho je vlastně takovej osobní manifest. A protože jsem po tátovi podědila lásku k němé grotesce, nechala jsem se jí inspirovat. Dopřáli jsme klipu větší fantazii černobílým kabátem a provedli Dášu vystavěným příběhem. Točili jsme v prostředí, do kterého by většina navoněných popových princezen nevkročila. Přesto je v klipu i písni poezie a nakonec i naděje, přestože prostředky k dosažení byly trochu punk,” popisuje Vanda Hybnerová.
Pro své příznivce Dáša Zázvůrková chystá koncert, který by se měl uskutečnit 21. května 2020 v pražském Lucerna Music Baru.
Co dodat? Dáša zpívala s plným nasazením a nutno říci, že datum bylo maximálně jedinečné, později se všechny akce začaly nekompromisně rušit.
Zpěvačka, loutkoherečka, kantorka, politička – to je Jana Hrušková Yngland, která své profese nebere za práci, ale pro ní jsou to její hobby. Přiznává, že je rebelka a ráda lidi provokuje.
Narodila se v Náchodě 30. ledna 1959 a vyrůstala v Hradci Králové. Její sestrou je herečka Eva Hrušková. Zpívala se skupinou Genese. S operním pěvcem Miroslavem Pukem nazpívala duet Discotango. Zpívala s Petrem Novákem duety – Moře, Jenom mi nelži, Co budem dělat…
Dva roky s rodinou žila v Oslu a pak dvacet let v Berlíně. V roce 2013 se vrátila do Čech. Je matkou syna Jana a s rodinou žije v České Skalici.
Narodila jste se v Náchodě, vyrůstala v Hradci Králové, kde jste hrála se skupinou Genese. Jaké bylo Vaše dětství?
„Já si na dětství nemůžu stěžovat. Prázdniny u babičky nebo na tábor, trochu stres se školou, ale mě to tam nebavilo, hodiny piana a zpěvu, dětský sbor. Prostě paráda. Lepší dětství si ani nemůžu vymyslet.“
Vaší starší sestrou je herečka Eva Hrušková, která se v mladičkém věku stala televizní Popelkou. Ovlivnilo Vás to nějak? Chtěla jste také jako ona hrát a zpívat?
„Popelku hrála ve svých 17 letech. Já se o to nijak nezajímala. Byla jsem tenkrát ještě malá, abych o tom měla ponětí, ale chodila jsem do ZUŠ a do sboru. To tenkrát asi skoro každý.“
Co Vás tedy dovedlo k profesionálnímu zpěvu?
„Potkala jsem náhodou po letech svoji kamarádku ze sboru, ta mi řekla, že jedna kapela hledá zpěvačku a tak se ten řetěz rozběhl. Pak už to šlo tak nějak automaticky. „
Do povědomí posluchačů jste se dostala díky vítězství pěvecké soutěže Dluhy Hany Zagorové. A známou díky své spolupráci s Petrem Novákem, s nímž jste nazpívala několik duetů. Jak na tu dobu vzpomínáte?
„Bylo to moc fajn. Ani nevím, kdo mi řekl, abych se přihlásila do té soutěže. A pak jsem se přestěhovala do Prahy a můj manažer mi dohodil vystupování s Petrem Novákem. Bylo to super. Petr Novák byl přející a milý člověk. S celou tou partou byla velká sranda.“
Poté jste se vdala a s manželem koncem 80. let odjela do Osla v Norsku, kde Váš manžel působil jako novinář. Zkoušela jste tam také zpívat?
„Ano, zpívala jsem tam s rockovou kapelou, ale pak jsme zase jeli dál….“
Po dvou letech v Oslu, jste přesídlili do Berlína, kde jste nahrála 3 CD, vystupovala v různých pořadech…
„No a v Berlíně jsem pokračovala. Je to všechno vlastně jakoby jednoduché. Když začnete a jste aspoň trochu dobří, tak máte šanci se někam dostat.“
Po dvaceti letech jste se vrátila do Čech a začala hrát divadlo pro děti v Loutkovém divadle Evy Hruškové a Jana Přeučila. A napsala jste také pohádky s písničkami. Jak se Vám hraje se sestrou? Co pro Vás vlastně znamená divadlo?
„Se sestrou se mi hraje dobře, protože ona je velká profesionálka. Když vezme loutku, tak opravdu ožije. Hodně mě naučila. Já jsem především zpěvačka a tohle je další výzva. Napsala jsem si muziku do 3 pohádek. Z toho ke dvěma jsem napsala i texty a vůbec celou pohádku jsem si vymyslela. Texty jsem psávala už v kapele Genese v Hradci Králové.“
Stále se věnujete zpívání. Kde všude vystupujete? Někde jste přiznala, že ráda zpíváte písně 40. a 60. let…
„Už v Berlíně jsem začala s písničkami z dob dávno minulých. I mladí to mají rádi. A tak jsem si řekla, že na nějaké rockovky jsem už stará a ten rachot mě stejně už nebaví. Vzala jsem klobouk a šaty a jsem za dámu. Vystupuji na oslavách, v domovech důchodců a tak dále…“
Učíte také zpěv, který jste začala učit již za svého pobytu v Německu. Co to pro Vás znamená?
„Při učení zpěvu se toho sám hodně naučíte a hlavně zůstáváte ve formě. Baví mě to být u toho, když z lidí konečně začnou vzlétat krásné tóny. Ten proces hledání – to je moc fajn.“
Nezůstala jste jenom u umění, ale zajímá Vás také politika. Co Vás k tomu dovedlo?
„Když jsem viděla, co se děje v západní Evropě, tak mi došlo, že je to velké nebezpečí, které si u nás mnoho politiků ani neuvědomuje. Salvini, Orbán, LePenn a další jsou pro mě vodítkem. Kdyby bylo vše v pořádku, tak by se nevzrušovali a neprotestovali by proti EU. A Orbán by jistě nezavřel hranice pro nic za nic. Chrání Českou republiku a to si mnozí ani nepřipouští. Jsou naivní, lhostejní a egoističtí. Většina z nich si neumí představit žít bez vlasti. Je to ztráta identity. Oni to tak nevnímají, protože jim ji zatím nikdo nebere. Ale ten čas pravděpodobně taky nastane. Myslím si, že bude občanská válka. Vše tomu nasvědčuje. Necháme se překvapit.“
Jste zpěvačka, loutkoherečka, autorka, kantorka. Co je Vám bližší? A máte vůbec čas si odpočinout? Jak ráda relaxujete?
„Pro mě tohle všechno není práce, je to moje hobby! A proto při tom relaxuju. Když zpívám před lidmi, tak si to užívám a jsem plna radosti. Když učím, tak ráda poslouchám, jak se mí žáci dostávají dopředu a jaké pokroky dělají. Divadlo si taky užiju a pro děti jsem královna, princezna, čarodějnice, dirigent, stará babička. Jsem prostě celá pohádka a můžu si hrát, jak se mi líbí, hraju divadlo sama a tak se nemusím na nikoho ohlížet. Jsem ve všem absolutně volná – ve výuce, ve zpěvu i v divadle. A v politice taky dělám věci tak, jak je cítím. Bez ohledu na to, jestli mě někdo kritizuje. Když jdu s kůží na trh, musím počítat s tím, že se to ne každému bude líbit. Ale takový už je život. Já jsem ráda rebelka! Ráda lidi provokuji. Nechci žít nudný život a myslet na to, co o mě řeknou lidi. Ti vás zdrbou, i když se snažíte. Takže si dělám věci tak, jak to baví mě. Jsem velký egoista!“
