Nezávislí umělci, nechcete být závislí na projektu „SÓLA!!!!“?
Po úspěšném celosezónním projektu „Otevřených rezidencí“ přichází brněnský BuranTeatr s novou platformou pro podporu nezávislých umělců a tvorby samotné.
V rámci projektu „SÓLA!!!!“ budou mít čtyři vybraní zájemci prostor až šest měsíců pracovat na dvacetiminutových sólových projektech, které budou završené společnou premiérou 30. května 2020.
BuranTeatr bude výsledné inscenace 12 měsíců uvádět v rámci svého repertoáru a na speciálních akcích.
Věříme, že „SÓLA!!!“ budou dalším krokem k podpoře nezávislé umělecké tvorby. Umělci tak získají potřebný prostor pro hledání a chybování, čas pro získaní odstupu a v neposlední řadě možnost dlouhodobé a kontinuální tvorby.
PODMÍNKY UVEDENÍ:
– dvacetiminutový sólový výstup (povolené rozmezí 15 až 25 minut)
– výsledná forma bude uvedena v malém sále (černý baletizol, formát na kukátko)
– 2x work in progress (únor, duben)
– premiéra a 6 repríz (s předpokládaným rozložením v sezóně 2020/2021)
– uváděno jako koprodukce (performer & BuranTeatr Coproduction)
– po 6 reprízách se BuranTeatr vzdává práv na uvádění a dílo přechází do vlastnictví performera (uváděno s větou „představení vzniklo v rámci projektu SÓLA!!! v BuranTeatru”)
– celková technická příprava před představením nesmí zabrat více než jednu hodinu (světla, scénografie, zvuk), čas na přestavbu mezi jednotlivými výstupy je 10 minut
CO POSKYTUJEME:
– prostor workshopového sálu a zkušebny v hodinách poskytovaných Otevřeným rezidencím (volné hodiny od 7.00 do 24.00) po dobu šesti měsíců
– workshopový sál (4,8 x 13 m, výška 3 m, baletizol)
– zkušebna (6,5 x 6,5 m, výška 2,5 m, baletizol)
– uskladnění věcí potřebných na zkoušení
– 1000,- na scénu, rekvizity a kostýmy
– po konzultaci drobná výroba scény
– osvětlovač a zvukař (k dispozici od 26. 5.)
– standardní honorář za reprízu pro herce divadla BuranTeatr
PRŮBĚH PROJEKTU:
– 1. 12. 2019 – začátek zkoušení
– ÚNOR – 1. work in progress
– ÚNOR – explikačka
– DUBEN – 2. work in progress
– DUBEN – předávačka
– do 12. 5. – dodání světelného rideru
– 26.–29.5. – generálkové zkoušky
– 26. 5. – 2 hodiny na světelnou zkoušku pro každého performera
Přihláška musí obsahovat životopis/portfolio a motivační dopis (min. 500 znaků). Přihlašování do projektu bude ukončené 15. 11. 2019.
S žádostí o jakékoliv další informace se obraťte na Simonu Vaškovičovou na e-mailové adrese:
Pro účast na této dílně nepotřebujete žádnou předchozí taneční ani fyzickou průpravu. Přijďte s námi objevit možnosti vlastního těla a kouzlo jevištního pohybu!
Nabídka pro čtenáře TANEČNÍHO MAGAZÍNU! Poslední volná místa (speciální víkendové soustředění) 21. 9. 2019 10.00–18.00 a 22. 9. 2019 15.00–18.00
Cena: 1 000 Kč
Jednou z nejdůležitějších součástí hereckého projevu je práce s pohybem a gestem a propojení vnitřního světa s tělem. Pomocí jednoduchých základních pohybových cvičení a etud se naučíme nenásilně objevovat vlastní tělo ve vztahu k prostoru a k hereckému partnerovi.
Dílna je zaměřena na vnímání vlastního těla v prostoru, objevování a rozšiřování možností našeho pohybu a gesta, vyjadřování pocitů tělem a sebepoznání skrze pohyb. Pomocí těla a gesta se naučíme nejen zprostředkovávat vlastní pocity a emoce, ale také skrze pohyb tvořit charakter a postavu, vytvářet dramatickou situaci a ucelené tvary – a to vše nenásilnou a hledající formou.
Něco o lektorovi: Matúš Szegho je absolvent bakalářského studia na VŠMU v Bratislave v oboru Tanečné divadlo a performancia a pokračuje na magisterském stupni v oboru Moderný tanec. V současnosti působí jako choreograf, pedagog a zároveň je úspěšným interpretem v divadlech Nová Scéna a DAB v Nitře. Účinkuje i v různých uměleckých projektech tanečního divadla, například v projektu „pODPORa“ (Poláková, Procházka) nebo „Open Call“ (Debris Company-Vlčeková, Vlk).
I přes nepříznivé povětrnostní podmínky se jeden z největších českých letních festivalů v České republice vydařil. Letos se ve Žďáru nad Sázavou neodehrával pouze tradičně na zámku… TANEČNÍ MAGAZÍN se tentokrát zaměřil spíše na zákulisí, prostředí a klíčové taneční produkce.
Prodloužený druhý červencový víkend tak trochu aprílovým počasím připomínal jaro. Černé nebe i předpovědi předem věštily déšť. Proto organizátoři festivalu – pod taktovkou jeho ředitelky, hraběnky Marie Kinski – přesunuli jeho nikoli nepodstatnou část ze zámku Kinských na blízký zimní stadion. Pod střechou tohoto stadionu září takzvaně slavnostně vyřazené dresy slavných hokejistů – reprezentantů. Vampola, Rolinek, Koukal. A nejen hokejista Koukal by koukal, jak se vše podařilo organizátorům zvládnout.
TANEČNÍ MAGAZÍN se opět zúčastnil (stejně jako minulého roku) KoresponDance osobně. A byl znovu mile překvapen.
Jako na drátkách
Úvodem musím vzdát hold všem pořadatelům. A to opravdu všem. Od hlavního štábu, dramaturgie, přes akreditaci, průvodcovskou službu, personál stravovacích zařízení, až po ochotné dispečerky na parkovištích.
Déšť festival vyhnal na místní zimní stadion
Všichni se snažili. A návdavkem měli pro každého schován (nevím už kolikátý?) úsměv. Převážně mladé ženy a slečny trpělivě odpovídaly na dotazy účastníků, diváků i hostů, pobíhaly a organizovaly. Často nenápadně, aby nepřehlušily představení či hudební produkci.
Prostě, vždy, všem a zejména všude byly usměvavé i ochotné pořadatelky po ruce.
V sobotu bylo navíc velmi sympatické, jak se na zámku organizačně podařilo souběžně zvládnout velkou, výpravnou svatbu i samotný festival!
Skloubení s historií
Možná jste se teď podivili, proč se úvodem zmiňuji o průvodcovské službě. KoresponDance je specifický, že se koná v areálu barokního klenotu (nejen) Vysočiny – zámku Žďár nad Sázavou. A proto jsou nedílnou součástí festivalu prohlídky zámku i okolí. Zájemci se mohou vydat na prohlídku „Po stopách Santiniho“ či „Zámecký okruh“ anebo mezi exponáty „Muzea nové generace“. Fronty i záznamy u objednávek svědčily, že o historii byl na KoresponDance zájem vpravdě neutuchající.
Moderní tanec se snoubí s historií
Za TANEČNÍ MAGAZÍN jsem si letos prošel nejen výše zmíněné okruhy a expozice, ale také hostující výstavu pražské Národní galerie se skvosty české barokní malby i sochařství. A v neposlední řadě i bohatou expozici věnovanou rodu Kinských.
Nemohl jsem opominout ani perlu zámku – kapli. Ta se již chystala na uvedenou svatbu. A závěrem jsem si prošel i charakteristické rybí sádky. Letos počasí nedovolilo tradiční zpoplatněný výlov ryb do síťových naběráků. Škoda. Ale nabitý program to přebil.
Semináře, workshopy i kulaté stoly
Snad každý festival žije nejen produkcí svých představení, ale zejména dalšími aktivitami. Korespondance není v tomto směru žádnou výjimkou.
Pořádající centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, věrno svému zaměření, uspořádalo celou řadu workshopů, kulatých stolů a besed.
Workshop v duchu afrických tanců probíhal v zámecké konírně
KoresponDance se stal pochopitelně i dějištěm množství neformálních setkání, výměny zkušeností i domlouvání dalších vystoupení. A tak tomu má být. Bez toho by nebyl festival festivalem. Neodmyslitelně.
Tradičně i pro děti
KoresponDance se po celou dobu své existence věnuje programově i těm nejmladším.
Potkal jsem množství dětí v různých prostorách zámku. I v těch muzeálních. Pochopitelně dost často v prodejně papírových modelů hradů a zámků. A samozřejmě i na představeních.
Agáta Jarošová a její produkce v Muzeu nové generace
Je otázkou, zda zrovna pro předškolní mládež, která tam houfně seděla v prvních dvou řadách, bylo vhodné představení poloobnažené Agáty Jarošové „Sa Présence“ v Muzeu nové generace? Ale i mládí přece musí vidět všechno…
Velmi milé byly výtvarné workshopy a dílničky. Tam se děti opravdu skvěle vyřádily.
A tradičním vrcholem bylo nedělní představení „Škola tančí“. Zde se návštěvníkům festivalu prezentovaly tvůrčí i kreativní projekty škol i uměleckých školských zařízení.
V duchu pohádek – Vysočina
Na zimním stadionu se neservíroval salám Vysočina. U stánků spíše palačinky, hamburgery, klobásy a hranolky. Ale jedním z vrcholů představení byl projekt Petry Fornayové a Cluster Ensemble i Vysočiny. Vysočiny jako volného sdružení seniorů i mládeže. Pod „světovým“ názvem „Dance with Changing Parts“.
Hodinová produkce „Dance with Changing Parts“v duchu parafráze na spartakiádu se chýlí ke konci, jedinou změnou je nasazení slunečních brýlí
Převážně monotónní doprovod hudby mělo na svědomí špičkové mnohaklávesové těleso. Trochu připomínalo dávnou Klávesovou konklávu Emila Viklického, Gabriela Jonáše, Karla Růžičky i dalších klávesistů.
Zde mně přišly na mysl hned dvě důvěrně známé pohádky. „Jak pejsek a kočička vařili dort“ a „Císařovy nové šaty“. Ta o pejskovi i kočičce proto, že ne vždy, když smícháme špičkové hudební těleso, výborného režiséra, choreografa, tak z toho zákonitě musí být dobré výsledné menu. A ta o císařových šatech, proto, že za zdánlivě uměleckými dlouhými prostoji a pouze vykonstruovaným napětím nemusí být – zhola nic! Opravdu, monotónní hudba, jednoduchá a jednotvárná choreografie či záměrně „umělecky“ zpomalované nástupy všech účinkujících na scénu tedy v žádném případě nenadchly laiky ani odborníky. Choreografický pohyb vystupujících po valnou dobu produkce pouze připomínal pohyb cvičenců a cvičenek ve fit-studiu. Prostě, tak trochu nepovedená parafráze na spartakiádu.
A tak tentokrát závěrečný potlesk patřil pouze místním vystupujícím za snahu a odvahu se veřejně prezentovat.
Petra Fornayová v minulosti zaujala i tenisovými projekty, škoda, že si takový nápad neschovala pro KoresponDance – právě totiž vrcholil nejslavnější tenisový turnaj Wimbledon
Další desítky představení na KoresponDance však rozpaky a pachuť z Vysočiny překonaly.
Trochu kouzla zbaven
Poněkud spornou otázkou se ukázala volba nonkonformního moderátora Ondřeje Cihláře. Stává se v poslední době módou zařazovat jako moderátory tyto méně okoukané, méně zkušené, ale o to suverénnější „takyosobnosti“.
Cihlář jako moderátor evidentně nezvládal prostředí velkého stadionu. Jeho devízou měla být improvizace. Tu opomíjel téměř absolutně. Velkým problémem byla i jeho zásadní neznalost akrobatického – ačkoli jej jeho vlastní(?) webové stránky prezentují právě jako experta na cirkusovou scénu! – i zásadněji tanečního prostředí. Až komicky působilo, že se často postavil hned vedle velkého reproduktoru, takže jeho výstupní hlas začal takzvaně „vazbit“. To se snad odnaučuje již v „moderátorské mateřské školce“? Velkým kontrastem k Cihlářově prezentaci byli jiní moderátoři na festivalu i diskžokejka, která si dokázala obecenstvo sympaticky podmanit.
Diskžokejka DJWee si, na rozdíl od moderátora Cihláře, dokázala získat obecenstvo
Ale je v podstatě dobře, že Cihlář dostal šanci. Festivalu to dalo zas jiný nádech. Samotnému KoresponDance zas tak výrazně neuškodil. A možná, že obdobná lekce pomůže do další kariéry i zde tomuto suverenity zbavenému členu divadélka Vosto5?
Prostě, nikoli každý rádoby upovídaný „machýrek“ může být spíkrem. Natož moderátorem.
Opravdu, velká poklona
Taneční festival KoresponDance skončil. Tedy, jeho sedmý ročník. Na obzoru je již ročník osmý, v jubilejním roce 2020.
Komu patří poklona? Centru choreografického rozvoje SE.S.TA, jako pořádající organizaci, ale i dalším spoluorganizátorům. Všem těm, kterým se podařilo dokázat, že KoresponDance od prvního ročníku vykvetl mezi evropskou elitu moderních tanečních festivalů. A na to si můžeme připít místním pivem Revolta, které se na zámku ve Žďáru prodává.
Foto: Korespondance, SE.S.TA, Dragan Dragin a autor
