Divadlo NoD hledá nové projekty!

Chcete si od nové sezóny zahrát v NoDu? Otevírá se vám velká možnost!

Pro sezonu 2019/2020 hledáme nové divadelní projekty, které by spolu s námi tvořily repertoár Divadla NoD, scény pro současné autorské divadlo.

Program Divadla NoD (www.nod.roxy.cz) se v současnosti skládá z jeho vlastní divadelní tvorby, dále z tvorby rezidenčního souboru 11:55 a rezidenčních projektů různě zaměřených tvůrců, které spojuje zájem o autorské divadlo.

Hledáme: 
– nezávislé soubory i jednotlivé projekty profesionálního autorského divadla

Nabízíme:  
– zdarma poskytnutí prostoru, technického zázemí a propagace projektu v rámci propagačních kanálů Divadla NoD
– podíl ze vstupného dle podmínek a náročnosti konkrétního projektu
– možnost premiéry vaší inscenace v září 2019 nebo v květnu 2020, a to buď ve velkém sále Divadla NoD (kapacita cca 100 diváků) nebo ve Studiu superhrdinů (kapacita cca 40 diváků)

Janek Lesák

Veškeré podmínky spolupráce budou specifikovány dle potřeb konkrétního rezidenčního projektu.

V případě zájmu o realizaci vašeho projektu v rámci naší výzvy zašlete do 20. 2. 2019 na E-mail:  janek@roxy.cz:
a) popis projektu a inscenačního týmu
b) stručné informace o předchozí práci souboru nebo jednotlivých tvůrců

Natálie Preslová

Vybrané projekty budou pozvány k osobnímu pohovoru v první polovině března 2019.

Těšíme se na vás,  
Janek Lesák & Natálie Preslová & tým Divadla NoD

TANEČNÍ MAGAZÍN

Plasty jako výtvarný artefakt v NoDu

Do NoDu tentokrát za uměním výtvarným. (Pod)večer v Dlouhé (ulici) nemusí být dlouhý.

Vážení přátelé umění,

srdečně vás zveme na diskuzi

FRUTTI DI MARE PROJECT / ARTISTS TALKS,

která navazuje na stejnojmennou výstavu objektu Vladimíra Turnera

nad křižovatkou Dlouhá/Rybná.

Kdy: ve čtvrtek 24. 1. od 18:00
Kde: v Galerii NoD, Dlouhá 33, Praha 1

Plasty a ekologie v současném umění. První z řady diskuzních pásem v rámci umělecko-enviromentálního projektu Frutti di Mare Project se věnuje problematice plastového znečištění, udržitelného využívání plastového materiálu a ekologii v současném umění obecně. Trojice umělců představí své projekty zabývající se nejen problematikou plastů, doprovodí je kurátoři a odborníci na udržitelné materiály z matéri’O Prague.

Přednáší:

V. Turner
J. Höschlová
A. Vačkář

Hosté:

T. Špinková
T. Anderlová & E. Knotková
P. Kubesa

Vstup ZDARMA.

Galerie NoD
www.nod.roxy.cz

 

 

TANEČNÍ MAGAZÍN

PEGGY GOU v Roxy

V pátek pátého října 2018 patřila noc v pražském klubu ROXY techno a hausové královně současných diskoték. Nezapřela svůj dálně východní původ.

Dýdžejka Peggy Gou reprezentuje to, co představuje na taneční scéně cool. V těchto dnech vydala EP na respektovaném labelu Ninja Tune. Hrála v klubu položeném nejhlouběji pod vodní hladinou a teď uchvátila pražské Roxy.

Korejská dýžejka je prostě číslo! Kdysi si usmyslela, že bude první korejskou dýdžejkou, která vystoupí v berlínském klubu Berghain, jednom z epicenter světové taneční scény. Hudební kariéře dala přednost před módním návrhářstvím, které studovala v Londýně. A aby byla blíže ke zdroji, přestěhovala se právě do Berlína, hlavního města nezávislé taneční hudby.

Na konci roku 2016 zaujala debutovým EP „Art of War“ a konečně si zahrála ve vysněném Berghainu.

Peggy Gou si odškrtává jednu metu za druhou, nyní ji dostala česká premiéra v podobě taneční noci v pražském Roxy. Tam vystoupila v pátek v pátek 5. října od 23.00.

Středobodem dýdžejských setů osmadvacetileté Korejky, která je i významnou hudební producentkou, jsou elektrizující house a techno, žánry, ale věrna svému původu, doplňuje svou show i exotickými nástroji dálného východu. Ačkoli si vybudovala základnu v Berlíně, v jejích vystoupeních jsou slyšet odkazy na syntetickou scénu Detroitu i acidové večírky Londýna.

Foto: Roxy

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor z Brna s performerkou, choreografkou a taneční pedagožkou SIMONOU ASSIONE – CHVÁTALOVOU

„Jako vodnářka jsem antická.“

Takovou osobnost nemohl TANEČNÍ MAGAZÍN opominout. Simona Assione patří k předním českým performerkám. Na rozdíl od mnohých ostatních má však základy kariéry vydlážděné praxí v kamenných divadlech i standardnějších souborech. Posuďte sami: působila v Laterně Magice, operním souboru Národního divadla v Praze, Státním souboru písní a tanců i jiných tradičnějších scénách. Také tanečně doprovázela Lucii Bílou a další muzikálové hvězdy v představení „Zahrada rajských potěšení“. S uznávanou Ninou Vangeli – Hruškovou spolupracovala při inscenaci „Návrat Odysea“. A naopak Michaela Jacksona parafrázovala na hudbu Jana Klusáka v Divadle Kolowrat v rámci jeho operní aktovky. Z trochu jiného uměleckého soudku je její spolupráce s filmovým režisérem Pavlem Jechem ve filmu „Hitmen“.

Později se začala s neústupnou pravidelností objevovat na open setkáních, na scénách jako pražské Divadlo Akropolis, Alfred ve dvoře, na improvizačních večerech nebo na neobvyklých symbiózách výtvarného umění a tance. A to nejen na vernisážích.

Spolupracovala i s rozličnými hudebníky. Od jazzového Jiřího Stivína, přes folkaře Václava Koubka, až po Tony Ducháčka a jeho rockovou kapelu Garage, i s mnohými dalšími…

Později se Simona začala věnovat i workshopům a pedagogické práci. Nyní žije zpět v rodném Brně, kde jsme jí za TANEČNÍ MAGAZÍN položili několik otázek.

Jak ses v dětství dostala k cílenému uměleckému pohybu?

Máma, která mívala odjakživa vztah k umění i sportu, mne v dětství ve čtyřech letech přivedla ke krasobruslení. A potom k umělecké gymnastice. Ke sportu jsme obě měly vztah i proto, že blízko nás bydlel slavný cyklista, vítěz Závodu míru Vlastimil Moravec. A od sedmi let mě máma přihlásila na balet. Konkrétně na taneční škole Ivo Váni – Psoty. Z tehdejších pedagogů nemohu nevzpomenout profesorku Hájkovou. Ta ve mně viděla talent. Tak mně doporučila absolvovat přijímací zkoušky na hudební taneční školu při konzervatoři. To samé mi radil herec Mirek Středa. Potom jsem ty příjímačky zvládla a absolvovala úspěšně konzervatoř až k maturitě.“

Co Tě k tanci inspirovalo?

Hlavně příroda. Už jako malá jsem ráda tančila v lese, kde mezi stromy prosvítalo sluníčko a v jeho paprscích jsem se cítila velmi šťastná, nebo na kopcích na  kameni.(Stejně jako v Bretani u moře i pro moji tvorbu mě to inspiruje dodnes).“

Účinkovala jsi v dětském studiu Divadla na Provázku?

V dětském studiu na Provázku ne, ale hrála jsem dětskou roli liščátko. V Národním divadle Brno v Lišce Bystroušce. A potom v sedmnácti letech ještě na konzervatoři v brněnském televizním studiu Typos jsem účinkovala v pořadu ,Zpívání při vínečku´ se sourozenci Hankou a Petrem Ulrychovými a Divadlem Na provázku (takže tento pořad pak často uváděla tehdy Československá televize).“

Chodila jsi do tanečních?

To vás musím zklamat. Ne, nechodila. Na škole bylo hodně dalších tanečních aktivit. Ty základní klasické tance jsme měli v rámci školy.“

Byl a je někdo Tvým tanečním vzorem?

Neříkám tomu vzor, ale spíše inspirace. Tak třeba Madam Isadora Duncanová, která se nechala inspirovat přírodou a antikou. Protože jako vodnářka jsem antická. A v dalším případě mě inspirovala Carolyn Carlson, kterou jsem měla možnost vidět v Paříži, konkrétněji v představení ,Nebe peklo ráj´.“

Jak ses rozhodovala pro studia na taneční škole?

V taneční přípravce na konzervatoř po doporučení profesorky, že mám talent.“

Co Ti dala Tvá profesionální angažmá?

Hodně moc pro můj další samostatný individuální vývoj pedagoga, choreografa ve svých vlastních projektech.“

Pracovala jsi v zahraničí?

Ještě ve škole na HAMU jsem byla vyslána na stáž do Paříže, potom jsem si zaplatila semináře v Provence.“

Proč ses později orientovala na improvizaci a performaci?

Protože mě nebavilo určování, co a jak mám dělat v kamenných divadlech, propagovala jsem hlavně, co mě baví a co chci. Dostala jsem na své projekty dvakrát grant od Open Society Found – nadace George Sorose. Jedna moje premiéra byla v Roxy (dnes NoD) v Dlouhé ulici – ,Život v bludišti´. A ta druhá v Alfrédu ve dvoře v roce 2003 – ,Žena zkoumá terén´.“

Jak si vybíráš pro vystoupení hudbu?

Tak nějak improvizačně, podle chuti a nálady. Třeba na Vyšehradě live hudba bicí, perkuse, s Václavem Koubkem kabarety v Baráčnické Rychtě, s Tony Ducháčkem a jeho skupinou Garage a jinými.“

Není tajemstvím, že jsi žila s výtvarníky, pojímáš choreografii tím pádem více výtvarně?

Určitě ano. Kupříkladu s Pavlem Opočenským jsme si hodně rozuměli v uměleckých sférách . Dále s Josefem Žáčkem, se kterým jsme natáčeli tanec v Egyptě u moře. Také bych ráda zmínila kamarádku Janku Vidovou, která mi dodala hodně inspirací. Ještě bych uvedla Petra Kvíčalu, od kterého jsem měla červený pigment k představení ,Nachově ztracená´ v divadle Kašpar.“

Věnuješ se rovněž taneční výuce a pedagogice, je nutné mít hodně trpělivosti?

Ano, výuce a pedagogice jsem se věnovala mnoho let, na základních uměleckých školách a také dávám soukromé lekce a taneční kurzy a workshopy – intuitivní tanec, základy baletu, jazzbalet i další disciplíny. Pochopitelně, práce s dětmi chce určitou trpělivost, ale pokud to člověk dělá s radostí a láskou a pojímá to formou hry, tak jí ani moc být nemusí.“

A co chystáš v nejbližší době?

Moc ráda bych chtěla spolupracovat s Laternou Magikou a obnovit představení z Alfréda ve Dvoře. Totiž, inspirovalo mě jejich vystoupení ,CUBE´, ve kterém jsem viděla hodně prvků ze svých dřívějších představení. Zatím mě to ale neumožňuje zdravotní stav – mám již více než rok velké problémy s kolenem.“

Tak tentokrát opravdu nebude závěrečné popřání zdraví pouhou formální frází. I za TANEČNÍ MAGAZÍN a jeho čtenáře držím palce!

Foto: archiv Simony Assione

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN