Richard Fiala – Taneční magazín

HEROES

Divadlo LETÍ představí sci-fi telenovelu o nadějných vyhlídkách lidstva. Novou hru Anny Saavedry

režíruje Marián Amsler

První premiérou jubilejní 20. sezony Divadla LETÍ bude inscenace HEROES. Autorka hry Anna Saavedra, známá díky oceňované hře Olga (Horrory z Hrádečku), se tentokrát místo do minulosti ponořila do budoucnosti. Sci-fi telenovela o vyhlídkách lidstva kombinuje dramatický text s původní hudbou Vladivojny La Chia. Světová premiéra se uskuteční 21. a 22. listopadu 2025 v Divadle VILA Štvanice, další reprízy proběhnou 9. a 10. prosince 2025.

Richard Fiala

Milada Vyhnálková

„Jubilejní dvacátá sezóna Divadla LETÍ by mohla nést podtitul Velké návraty. Zahajujeme ji symbolicky světovou premiérou původní hry české autorky Anny Saavedry, která se vrací po deseti letech od prvního uvedení úspěšného textu Olga (Horrory z Hrádečku), za nějž získala Cenu divadelní kritiky v kategorii Nejlepší poprvé uvedená česká hra roku 2016, a který máme stále na repertoáru,” říká dramaturgyně inscenace a umělecká šéfka Divadla LETÍ Marie Špalová.

Anna Saavedra se narodila na pobřeží Baltského moře v česko-chilské rodině, vystudovala divadelní dramaturgii na JAMU a působila mimo jiné jako dramaturgyně brněnského HaDivadla. Na kontě má celou řadu divadelních her a dramatizací, které byly uvedeny nejen v Čechách, ale také v zahraničí. Hru HEROES napsala přímo pro Divadlo LETÍ v rámci rezidenčního programu. „Žánr sci-fi je pro mě možností, jak reflektovat současný, dramaticky se měnící svět a tematizovat jistou formu úzkosti nebo bezmoci, pramenící z těchto změn, ať už se jedná o klima, nástup AI nebo fašizaci demokratických režimů. Jak budou tyto fenomény vypadat v Muzeu 21. století a co si o nás budou naši prapotomci myslet? Dystopický sitcom HEROES je o evoluci lidského rodu, kdy největším hrdinstvím je samotné přežití a zachování života na planetě Zemi,“ říká autorka Anna Saavedra.

Jiří Bohm

Anna Saavedra

Režie inscenace se ujal zakládající člen LETÍ Marián Amsler, který před dvaceti lety režíroval úplně první profesionální inscenaci divadla, jež mu také dala název – Letí. „Režie této nové hry od Anna Saavedry je pro mě výzvou i potěšením. Zajímavý je samotný žánr, který mícha komedii s dystopií, objevují se tu bizarní postavy, hologramy a geneticky upravené bytosti. V obsazení máme skvělou hereckou čtveřici a od první čtené je jasné, že to bude surreálná jízda za doprovodu podmořských tónů od Vladivojny la Chia,” říká režisér. Scénografie a kostýmy vznikly pod vedením Jany Smetanové, která spolupracovala s divadlem i na loňském Kožichu Marka Ravenhilla. V hlavních rolích se představí Jiří Böhm, Richard Fiala, Petr Ťopek a Milada Vyhnálková.

Sci-fi telenovela HEROES zobrazuje svět budoucnosti, kde potomci dnešních lidí žijí v polyamorických manželských buňkách, obklopeni hypersenzorickou virtuální realitou a státem regulovanou AI, která slouží jako paměť, zdroj interpretací i věštecké orákulum. Hologramy politických lídrů minulosti, klimatický rozvrat a objevení démona z mořských hlubin vyvolávají otázky po smyslu a legitimitě existence. Dokážou být potomci lidí ještě hrdiny svého příběhu, nebo je jejich život jen epilogem krátké tragikomické historie rodu Homo sapiens? Hra vznikla za podpory Nadace Český literární fond.

Petr Ťopek

Marián Amsler

HEROES

Sci-fi telenovela o nadějných vyhlídkách lidstva s hudbou Vladivojny La Chia.

Fašizace světových politických lídrů, klimatický rozvrat či ztráta kontroly nad extrémně silnou formou umělé inteligence – to jsou témata spojená s historií. Zatímco hologramy Donalda Trumpa a Vladimira Putina straší návštěvnictvo v muzeu jednadvacátého století, potomci dnešních lidí žijí své pohodlné životy v polyamorických manželských buňkách, baveni hypersenzorickou virtuální realitou, jejímž prostřednictvím poznávají svět, který již zanikl. Obracejí se ke státem regulované formě AI, která je jejich pamětí, zdrojem interpretací i věšteckým orákulem. Objevení démona z mořských hlubin je však vybídne k otázkám po smyslu a legitimitě vlastní existence. Dokážou být potomci lidí ještě hrdiny, kteří uskuteční svůj příběh a svou proměnu? Nebo je jejich existence jen rozpačitým epilogem krátké tragikomické historie rodu homo sapiens na planetě Zemi?

Novinka autorky oceňované hry Olga (Horrory z Hrádečku) Anny Saavedry, která se tentokrát místo do minulosti ponořila do budoucnosti. Hra je inspirována přednáškou profesora Timothyho Snydera The New Paganism: How the Postmodern Became the Premodern, kdy je současné politické a společenské dění interpretováno na základě hodnot typických pro předmoderní pohanské kultury starověké Evropy.

Autorka: Anna Saavedra
Režie: Marián Amsler
Dramaturgie: Marie Špalová
Scéna a kostýmy: Jana Smetanová
Hudba: Vladivojna La Chia
Hrají: Jiří Böhm, Richard Fiala, Petr Ťopek, Milada Vyhnálková

Denisa Chuchlová

pro Taneční magazín

Poslední zhasne

Inscenace o přípravách na konec světa

Divadlo LETÍ zve diváky na imerzivní inscenaci autorů nejmladší generace o přípravách na konec světa

Divadlo LETÍ uvede imerzivní inscenaci Poslední zhasne, která je reakcí mladých tvůrců na alarmistické výkřiky o konci světa. Po dvou letech příprav studenti a čerství absolventi divadelních oborů představí divákům simulaci poslední hodiny lidstva, v níž si každý může vybrat, v jakém duchu se chce se světem rozloučit. Inscenace bude k vidění pouze v limitované edici šesti repríz v Praze a šesti repríz v rámci mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno. Premiéry se uskuteční 25. dubna od 11:00 a 20:30 v Divadle VILA Štvanice a jejím okolí.

Šestičlenné autorstvo společně s tříčlenným režisérstvem předkládá svou originální vizi příprav na konec světa a umožňuje divákům zažít je na vlastní kůži. Diváci se budou moci svobodně pohybovat v prostoru Divadla VILA Štvanice a v jeho přilehlém okolí. Unikátní formát jim dovolí až voyeursky nahlédnout do posledních minut několika fikčních světů, jejichž postavy se rozhodly s blížícím se koncem vyrovnat po svém. Někteří hledají planetu B, jiní se snaží zánik lidstva monetizovat nebo už plánují základy nové společnosti, a někteří skutečnost vytěsňují zpíváním karaoke.

„Inscenace Poslední zhasne je jedinečná především tím, že nechává zaznít hned šest autorských hlasů. Každý z našich dramatiků má svůj originální jazyk a na téma, které vzbuzuje ve společnosti spoustu emocí, nahlíží neotřelou optikou plnou nadhledu. Mít možnost ponořit se do jejich vizí světa, kterému odbíjí půlnoc, je jako procházet se oživlou antologií povídek s jednotícím tématem. Výhoda takového přístupu je, že si divák může vybrat tu, jež mu bude nejbližší. Někdo se například rád zasní v poetickém světě Tomáše Ráliše a někdo se raději zúčastní poslední karaoke party Antonie Rašilovové,” upozorňuje na pestrost připravované inscenace dramaturg David Košťák. Umělecká šéfka Divadla LETÍ Marie Špalová dodává: „Inscenování současných textů v netradičních prostorech a rezidencím českých autorů se věnujeme s velkou oblibou. Poslední zhasne tyto dvě oblasti dokonale propojuje. Inscenace je výsledkem dvouletého mezinárodního workshopu, v rámci něhož se mladí dramatici pod vedením Davida Košťáka setkávali s významnými osobnostmi evropské dramatiky a ohledávali možnosti a specifika psaní pro imerzivní divadlo.”

Inscenace má 6 autorů, 3 režiséry, 3 scénografky a účinkuje v ní 12 herců. Vedle stálých spolupracovníků Divadla LETÍ, jako je Milada Vyhnálková, Lucia Čižinská, Zoja Oubramová a Richard Fiala, se divákům představí i nové tváře: Alžběta Malá, Lucie Hrzalový, Jakub Jelínek, Jiří Svoboda, Martin Mlčouch, Petr Ťopek, Tomáš Adel a Patrik Možíš.

Poslední zhasne / Antonie Rašilovová, Daniela Samsonová, Lenka Skalická, Ondřej Kulhavý, Tomáš Ráliš, Štěpán Vranešic

Konec světa může mít tisíce podob.

Hodiny posledního soudu ukazují 90 vteřin do půlnoci. Je čas si začít balit kufry. Jak se ale připravovat na konec, když člověk nesnáší loučení a plamínek naděje ještě pořád nezhasl? Vytěsňování, restart společnosti, osvobození ducha od těla, hledání planety B – strategií je spousta, ale která bude ta tvoje? Jsou to střepy tříštícího se světa nebo jen sklíčka dotyků?

Imerzivní inscenace autorstva a režisérstva nejmladší generace, která se vzdala alarmistických výkřiků ve prospěch hledání způsobů přežití.

Inscenace je výsledkem dvouletého workshopu zaštítěného mezinárodní sítí Fabulamundi – Playwrighting Europe. Šestičlenné autorstvo společně se tříčlenným režisérstvem předkládá svou originální vizi příprav na konec světa a umožňuje divákům zažít je na vlastní kůži. Hlasy mladé generace ukazují, že budoucnost může přinést i větší hrozby než je inkluzivní jazyk.

Inscenace vzniká v koprodukci s festivalem Divadelní svět Brno.

Režie: Ctibor Němec, Emma Žežulová, Jan Froněk

Dramaturgie: David Košťák

Výprava: Ester Hradilová, Jolana Šmejcová, Kristina Komárková

Hrají: Lucia Čižinská, Lucie Hrzalová, Alžběta Malá, Zoja Oubramová, Milada Vyhnálková, Tomáš Adel, Richard Fiala, Jakub Jelínek, Martin Mlčouch, Patrik Možíš, Jiří Svoboda, Petr Ťopek

Denisa Chuchlová

pro Taneční magazín

Vietnamky, sport, striptýz i filozofie (o receptech nemluvě)

Premiéra „Osobní Fudži“ v A studiu Rubín

Dramata se sportovní tematikou, anebo se dotýkající sportu, jsou stále častěji v kursu. Stačí připomenout „Kouli“ o Heleně Fibingerové anebo Kolečkovo tenisové „Federer –Nadal“. Sportu se dotýkala i brněnská kontroverzní divadelní inscenace „Zaslíbení: balada o vztahu J. Štaidla a H. Maškové“. A nesmíme opomenout ani populární fotbalově úplatkové dialogy Jiřího Lábuse a Petra Čtvrtníčka „Ivánku, kamaráde…“. A nyní je premiérově v obdobném sportovním duchu, na divadelních prknech pražského malostranského Rubínu, uváděno „Osobní Fudži“ dramatičky Lucie Ferenzové v režii Jiřího Ondry.

Toto nové dílo se sportu nevěnuje prvoplánově. Avšak je jím hluboce prodchnuto. I tím, že je věnováno památce nadějného atleta Ondřeje Hodbodě. A úvodem se dá konstatovat, že pokračuje v určité dramaturgické linii A studia Rubín. V tom, že reflektuje tragiku, skepsi, ale zároveň i naději.

Již tradiční, graficky nezaměnitelný leporelový, divadelní program předestíral, že nepůjde zdaleka o nějaký lineární divadelní kus. Což právě naznačovaly inspirační odvolávky na literární či divadelní díla Ēdouarda Levé, Eugena Herrigela či Jamese Clavela. Nejen na ně. Došlo i na japonské jídelní recepty anebo výtvarná díla…

Diváka hned zpočátku nemohly nezaujmout – Vietnamky! Nikoli zástupkyně tohoto národa, nýbrž „žabkovitá“ obuv, populární zde zejména v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Herci, díky nim, již našlapovali a dupali tak nějak východně. Samotné drama by šlo hodnotit na pomezí autorské fikce, vzdálené filozofie a absurdního humoru.

Atmosféru vhodně dokreslovaly vynikající filmové dotáčky. Ty nebyly pouhou ilustrací, nýbrž i nositelem alternativního děje.

Tereza Švejdová a Richard Fiala (v popředí, právě s projekcí přes obličej)

Z herců lze vyzdvihnout snahu i výkon všech, včetně zde jediné herečky Terezy Švejdové. Jiří Panzner se dokázal vysvléci ze svých schematických figur v televizním seriálu TV Nova. Zde byl živočišný, akční a hlavně přesvědčivý. Richard Fiala dodal „Fudži“ potřebný nadhled, ale v kontrastu i hlubší filozofii. Václav Hoskovec přidával inscenaci nejen hudební stránku, ale stal se i nositelem dalších rozměrů díla. Již zmíněná Tereza Švejdová překvapila nejen striptýzem, ale i neotřelým zpěvem a odstíněním svých různých výstupů.

Zmíněná (Hoskovcova) hudební a pěvecká složka (všech) dodává „Osobní Fudži“ nejen náladu, předěl mezi scénami, ale zejména náležitou atmosféru. Bez nadsázky lze říci, že doslova kompaktně drží celé představení.

Scénář klade, svou komplikovaností, mnohovrstevností a nejednoznačností na diváka (a pochopitelně zejména na aktéry) složitý úkol. Vyznat se v té změti obrazů, skečů, ale i přímých ataků. A tím nemyslím pouze interaktivní zapojení hlediště. Měl jsem na mysli rychlé frekvence náznaků, nápadů, někdy nahozených motivů i tvrdě naturalistických sekvencí. Například kontrastní přechod od lehké atletiky k „japonské“ lukostřelbě.

Zmíněné interaktivní zapojení diváků dodává tomuto celému divadlu punc sounáležitosti i náznak cesty z bludného kruhu.

„Osobní Fudži“ určitě vyvolá řadu polemik a diskusí. A to by mělo účelem divadla být.

»Osobní Fudži«

Scénář: Lucie Ferenzová

Režie: Jiří Ondra

Dramaturgie: Dagmar Fričová a Lucie Ferenzová

Scéna a kostýmy: Ivana Kanhäuserová

Hudba: Václav Hoskovec

Projekce: Ondřej Belica

Hrají: Richard Fiala, Jiří Panzner, Tereza Švejdová a Václav Hoskovec

Živá hudba: Václav Hoskovec

Premiéra: 14. června 2021

Psáno z předpremiéry 13. června 2021.

Foto: Patrik Borecký

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Nejen o sebevraždách

Premiéra v A studiu Rubín

Requiem křehkých duší – i tak by se ve zkratce dala popsat připravovaná inscenace pražského divadla A studia Rubín s názvem „Osobní Fudži“. Režisér Jiří Ondra navazuje na své předchozí práce v tomto divadle a tematicky znovu přispívá k veřejné debatě nad málo diskutovanými společenskými fenomény. Ústředním motivem inscenace je tentokrát sebevražda a její vliv na okruh pozůstalých. Podstatné ale je, že důležitou roli v této inscenaci hraje i naděje. Hereckou čtveřicí jsou Richard Fiala, Jiří Panzner, Tereza Švejdová a Václav Hoskovec. Premiéra se uskuteční 14. června v 19.30 hodin v A studiu Rubín.

Česká republika se statisticky řadí k zemím s vyšší sebevražedností. Podle Českého statistického úřadu páchají sebevraždu denně v průměru 4 lidé. U mladých od 15 do 24 let je sebevražda dokonce druhou nejčastější příčinou úmrtí hned, po úrazu. Odborníci tvrdí, že velké procento jedinců mladší generace, kteří si vezmou život, má psychické problémy. A čím dál větší roli v jejich rozhodnutí hrají také psychoaktivní látky a impulzivita. Jak ovlivňuje sebevražda život blízké osoby? Na to se na základě inspirací děl více autorů japonské zenové filosofie a estetiky i osobní zkušenosti zaměřil autorský tým A studia Rubín.

„Když někdo z našich blízkých spáchá sebevraždu, nebo si nešťastně ublíží, může to v nás zažehnout zvláštní druh pocitu viny maskovaný na povrchu. ,Osobní Fudži´ je spící sopka v nás. Ta může jednoho dne vybuchnout. Její výbuch může mít očistné i katastrofální následky,“ přibližuje inscenaci režisér Jiří Ondra. A dodává: „V inscenaci proto půjde hlavně o otázky viny, hledání stop v minulosti, hledání příčin jednání a zároveň snahu o uchopení procesu vyrovnávání se s takovým radikálním činem blízké osoby.“

V rámci textu i jeho interpretace tvoří jednu z tematických linií i kvůli reflexi pandemické situace koronaviru, roku 2020. Je na něj pohlíženo jako rok, který „nebyl“ a současně pořád trochu je i v roce 2021. Jako rok, v kterém náhle vznikla časová smyčka tvořící důležitou linku děje. V roce 2020 celosvětově prudce stoupl počet sebevražd, napříč věkovými kategoriemi.

A právě v tomto roce v inscenaci spáchá z neznámých příčin sebevraždu mladík Akio, jehož snem bylo kvalifikovat se na Olympijské hry 2020 v lukostřelbě. Olympiáda 2020 se v Tokiu nakonec nekonala. Byla přeložena na rok 2021. Přesto její oficiální název zůstal: Tokio 2020. Atmosféra ,Osobního Fudži´ evokuje pocit, že rok 2020 nikdy nebyl. A současně ho nikdo z pozůstalých není schopen opustit. A to se všemi tragickými i groteskními odstíny.

Jednou z dominantních složek inscenace je autorská hudba Václava Hoskovce, který představuje mrtvého Akia a zároveň vytváří „živou“ hudbu. Richard Fiala, Jiří Panzner, a Tereza Švejdová hrají kamarády, kteří se snaží vypořádat se sebevraždou blízké osoby. Balancují s myšlenkou, že pro někoho je život jízda a pro někoho brzda. Některé z vícero postav, které herci hrají, se snaží vytěžit z grotesky života maximum i za cenu totálního sebezničení. Jiné váhají s každým krokem tak dlouho, až místo do neznáma nakonec vkročí bez přípravy do propasti. Děj inscenace tak představuje pomyslnou sinusoidu. Každý temný čin je vyvážen (až znevážen) činem světlým a nálada se střídá stejně jako v životě sebevraha.

Další důležitý prvek hraje scénografie Ivany Kanhäuserové. Ta navázala na spolupráci s režisérem Jiřím Ondrou a jejich experimentální koncept, který je založen na četbě a studiu společných literárních, hudebních i obrazových inspirací, ale především na vzájemné intuici a důvěře. Scénografka svůj výtvarný koncept promýšlela a realizovala samostatně a všechny složky – výtvarná, herecká, režijní i hudební – se na scéně setkaly až při prvním zkoušení.

Celý tvůrčí tým inscenace „Osobní Fudži“

Premiéra inscenace „Osobní Fudži“ se odehraje v pražském divadle A studio Rubín 14. června. Veřejná generálka se uskuteční 13. června a první reprízy 28. a 29. června.

Více informací o reprízách i programu divadla je možné získat na oficiálních stránkách www.astudiorubin.cz a sociálních sítích.

Foto: Dita Havránková

Pavla Umlaufová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN