Pokračování Bible

Dva neznámí autoři napsali oficiální pokračování Bible. Premiéru bude mít v pražském NoDu.

Dva neznámí autoři napsali oficiální pokračování Bible. Premiéru bude mít v pražském NoDu.

Nepřišlo vám zvláštní, že Rocky už má osmičku a nejslavnější kniha všech dob ještě nemá ani druhý díl? Důvod se nabízí – nikdo si na to netroufnul. Až do teď! Janek Lesák & Natálie Preslová chystají v Divadle NoD premiéru BIBLE 2, která se uskuteční 22. 2. 2019 od 19:30. Na příkladu Terminátora nebo Burtonova Batmana vidíme, že druhé díly mohou předčít své předchůdce. Kde jinde tedy uvést Bibli 2 než v údajně nejateističtější zemi světa, a kdy jindy než v době, kdy bychom zatraceně potřebovali, aby se Bůh vrátil?

„Originální Bible vyšla v době, kdy nejpopulárnějším médiem byla kniha. Došlo nám, že má-li být Bible dvojka stejně úspěšná, musíme i my využít nejpopulárnější formu dnešní doby. A proto je Bible 2 sitcom.” říká dramaturgyně Natálie Preslová a dále slibuje: “Dvojka vyjasní některé věci z prvního dílu. Vrátí se vaše oblíbené postavy, ale poznáte i zcela nové. Čeká vás zcela nový seznam věcí, které nesmíte dělat, nebo shoříte v pekle. Budete se smát, budete plakat, budete je milovat.” 

Natálie Preslová

„V inscenaci Bible 2 se zamýšlíme, proč se označujeme za nejateističtější národ na světě, ačkoliv to prokazatelně není pravda. Možná máme pocit, že nějaký duchovní svět vůbec nepotřebujeme, a když občas ano, najdeme podivnou křesťanskou ruinu, ve které se na gauči válí opilý Bůh, kolem pobíhá Jaroslav Dušek a čte Čtyři dohody, zatímco mu Jolanda vykládá karty. V Bibli dvojce chceme ten bordel trochu uklidit.” říká režisér Janek Lesák a dodává: “Náš příběh začíná dnes. Bůh se probouzí se strašlivou kocovinou a zjišťuje, že několik tisíc let zaspal. Co asi řekne, až uvidí, co jsme udělali s jeho planetkou?” 

Janek Lesák

V pořadí čtvrtá inscenace uměleckého vedení Divadla NoD navazuje na linii autorského, které převádí na jeviště jednotlivé žánry popkultury. Tu zahájily inscenace Osamělost komiksových hrdinů (prosinec 2017), Měsíční sonáta č. 11 (únor 2018) a v letošním roce se přidala také inscenace využívající technologii binaurálního zvuku FANTASY! (leden 2019).

Hrají: Lumíra Přichystalová, Martin Cikán, Láďa Karda a Jan Strýček
Dramaturgie: Natálie Preslová
Režie: Janek Lesák
Hudba: Ivo Sedláček
Scéna: Mikoláš Zika
Sound design: Vojtěch Drobek Krátký
Light design: Dano Kozlík
Produkce: Helena Plicková, Tereza Nováková
Grafika: Dominik Miklušák

Honza Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Měsíční sonáta

Divadlo NoD se chystá v nové inscenaci do vesmíru

Příběh možná největšího úspěchu v dějinách člověka a prvního dne, kdy se na sebe lidstvo mohlo podívat z pořádné výšky. Nová inscenace tvůrčího týmu Janek Lesák & Natálie Preslová s názvem Měsíční sonáta č. 11. bude mít premiéru ve čtvrtek 15. 2. 2018 od 19:30 v Divadle NoD.  

Jedno z dosud největších dobrodružství lidstva začalo 16. července 1969, kdy ze Země odstartovala raketa Saturn V a vynesla na oběžnou dráhu vesmírnou loď Apollo 11. Posádku Apolla tvořili tři lidé – velitel Neil Armstrong, pilot řídícího modulu Michael Collins a pilot lunárního modulu Edwin “Buzz” Aldrin. O čtyři dny později potvrdil Armstrong tři čtvrtě miliardě lidí, kteří jeho výstup na Měsíc sledovali, že je to opravdu, opravdu velký skok pro lidstvo. Ještě ten samý den bylo ohlášeno předpokládané přistání člověka na Marsu v roce 2000. Místo toho je nám dnes vesmír ještě o něco vzdálenější než byl v roce 1969 – už jen kvůli pokroku astrofyziky, která zjistila, že to ho jako lidstvo o vesmíru víme mnohem, ale mnohem méně, než jsme si kdy mysleli.

„Tuhle inscenaci chceme věnovat všem, kdo v dětství toužili po tom, stát se kosmonautem nebo měli jiný obrovský sen. Chceme se na naše pozemské sny a problémy podívat z kontextu celého vesmíru. Člověku pak začnou připadat tak nějak roztomile menší,“ říká dramaturgyně Natálie Preslová. Režisér Janek Lesák dodává: „Vycházíme ze skutečného přepisu komunikace posádky Apolla 11 s centrem NASA v Houstonu. Abychom v divadle neseděli 4 dny, zkrátili jsme originál z šesti set stran na dvacet. Těch dvacet stránek náš skladatel Ivo Sedláček zhudebnil do podoby Měsíční sonáty č. 11, kterou na jevišti uslyšíte živě na čtyři synťáky. Bude to diva delní koncert, který vás vystřelí na měsíc.“

Posádka: Lumíra Přichystalová, Martin Cikán, Láďa Karda a Jan Strýček

 

Jan Urban

NoD, Taneční magazín

Kdo chce být hrdina, ať se přihlásí!

Útrapy komiksových hrdinů

12.prosince uvedlo Divadlo  NoD premiéru pod názvem „Osamělost komiksových hrdinů“. Jak název  napovídá,  trošku jsme nahlédli do života a běžných starostí superhrdinů. Pozorovali jsme stesky a strasti Supermana (Martin Cikán), Batmana (Jan Strýček), Catwoman (Lumíra Přichystalová) a Hulka (Láďa Karda).

Kdo by si  alespoň jednou nepřál být hrdina? Nebo být krásný, bohatý, slavný… Ale jak  svůj úděl prožívají ti, kterým všichni závidí? Jsou šťastní?   Jsou především výjimeční, dá  se  tedy říct, že se rozhodně nezačlení do běžné společnosti. V přírodě jsou tyto tzv. „bílé vrány“ klovány a vyháněny ze společenství svých druhů.  A právě  osamělost  je hlavním trápením našich hrdinů. Nemají se komu svěřit, však  by také  jejich staroste m  stejně nikdo nerozuměl,  nemají běžný partnerský vztah, kdo by vedle  nich žil?  A stačil by vůbec  běžný smrtelník naplnit jejich představy o partnerství?

„Normální lidé“ sní o tom (tento fakt je doložen jistou americkou studií), že jsou superhrdiny a hrdinové zase sní o tom, že jsou „normální lidé“. Také by rádi zkusili jít na procházku do lesa, prožít úplně obyčejný  partnerský vztah, ale jak se to proboha dělá?

Dívky chtějí být úspěšné a krásné. Catwoman krásná je, v slušivém latexovém kostýmu, statečná a silná. Jenže kdo by s ní žil?  Ve skutečnosti mají muži z takovýchto žen strach. Možná je rádi pozvou na večeři či….. ale žít s nimi? Catwoman nemůže najít partnera. Maminka na  ni neustále naléhá, prý její kamarádky  jsou už dávno těhotné  a Catwoman takový tlak samozřejmě  rozčiluje. Rozhodne se, že se s někým seznámí. Jenomže partneři, kteří si na ni troufnou, nejsou ledasjací. Kde by také  ti „normální“ vzali odvahu?  Nechtějí mít vedle sebe ženu, ze které mají permanentní pocit méněcennosti. Samozřejmě, že naproti ní sedí nakonec Batman, který předstírá obyčejného člověka. Zápletka, která kouzlí úsměvy na tvářích diváků, je velmi umělá  a komická, ale  přesto ji psal život sám. K silné ženě přijde zase jen odpovídající protějšek. Jejich vztah ale neklape. „Ráno je ultramegatrapné“…, konstatuje Catwoman.  Prý potřebuje někoho, kdo je víc jako ona. Nevnímá, že Batman je právě jako ona.  Krásné Catwoman neklape žádný vztah. I když nakonec zůstává v jednom svazku, sp íše z povinnosti, není šťastná, jak cítíme z jejích slov – „Nechci o tom mluvit“.  Proč  tedy ženy sní o tom, že jsou krásné a přitažlivé?

Batman už nechce za nic na světě být hrdinou. Chce být obyčejný.  Chce jít do lesa na procházku, na fotbal, mít také volno. Chce skončit se super životem. Pořídil si psa. Jenže, jak se ukáže, neumí se o něj starat. Z jeho prokletého hrdinského života ho vysvobodí až padouch největší – louže. Batman uklouzne, poraní si míchu a vede zcela nový život. A vlastně – není vůbec horší. Vcelku hořké zjištění, ale přesto se tak mnozí úspěšní mohou cítit. Vždyť dnešní super úspěšný člověk musí neustále  pracovat jako stro j. Kolečkové křeslo je vlastně odpočinkem. Proč tedy tolik toužíme být úspěšní?

Jak slyšíme z úst nešťastného Supermana, být super není super. Neustále se pokouší spáchat sebevraždu, ale nemůže ani normálně zemřít.  Když už je úplně na dně, naloží mu ještě Batman své povinnosti, protože končí s kariérou superhrdiny.  Zoufalý Superman ví, že zákonitě ten, kdo je  na konci svých sil, obdrží  ještě nějaké ty problémy navíc.  Proč tedy chceme být výkonní a super?

Oproti těmto třem superhrdinům je tu Hulk, který se pokouší být klidný. Jenže stačí fronta na poště…. Během hry sledujeme jeho úsilí, jak se naučit zachovat klid. Postřehy ze života jsou podány jak jinak než výstižným způsobem – v okamžiku, kdy už si myslíme, že jsme něčeho dosáhli, stojíme zase na začátku…. Myslím, že v posledním zlostném výbuchu Hulka nejeden divák najde sám sebe. Hulk také navštíví kurz s Mistrem, kde se snad konečně dozví, jak se ovládat. Trošku  rad, které účastníci samozřejmě dobře zaplatí, uchop í Hulk po svém a stává se také velkým Mistrem.  Dráhu Hulka  sleduji s potutelným úsměvem, mimo jiné je tu „Mistrně“  podáno, jak kvalitní výrobky v současné době na planetě Zemi máme, i  superhrdinové se nestačí divit.  A totéž platí o mnohých „Mistrech“ a přednášejících.

Představení je doplněno vstupy robota r2d2. Zvesela a ladně se pohybuje po scéně, až člověk zatouží mít něco takového doma. Jeho zvuky jsou překládány do titulků. Dvojice robotů, kteří vypadají, jakoby právě dorazili  ze Starwars, se starají o hudební vsuvky.

„Osamělost komiksových hrdinů“ režiséra Janka Lesáka  (spolupráce na scénáři -Tomáš Plhoň) je zábavná hra, plná trefných  poznámek a postřehů od první sekundy až do poslední. Jediné, co mi bohužel během hry trošku vadí,   je užívání  příliš mnoha vulgárních slov. V některých okamžicích jsou vulgarismy na místě, někdy jsou už zbytečné a v ostatních ohledech jinak  kvalitní hru shazují. Ráda bych také vyzvedla, že „postelové scény“ byly vkusné, zábavné a vypověd ěly vše potřebné bez zbytečné nahoty, které je v dnešní době divák už přesycen. V zásadě komická hra je plná hlubokých podtextů, které jsou spíše tragické, posloucháme-li pozorně. Inscenace  také obsahuje mnoho úsměvné kritiky naší současné společnosti. Je určitě dobré, poukáže-li tvůrce na různé nešvary, které se nám denně dějí, ale nemáme ani čas o nich přemýšlet. Být si jich vědom a smát se jim, je možná ten nejlepší způsob, jak je vymýtit.  Bohužel se domnívám, že drtivá  většina diváků, kteří tento kus zhlédnou, bude jen nevěřícně kroutit  hlavou, protože  nebude mít ani tušen&iacu te; o pravdivosti pocitů, které osamocení úspěšní prožívají. A pomyslím-li na typickou lidskou vlastnost – neschopnost pochopit druhé,  ohodnotí problémy úspěšných jednoznačně: „No jo, chudáci, ti už neví, na co by si stěžovali! Co by ještě chtěli?…“ Anebo hloubku tohoto zábavného a poučného představení nezaregistrují  vůbec.

Ale možná  se mýlím. Rozhlédnu-li se kolem na konci představení, v hledišti to vře, diváci bouří a já tleskám, až mě bolí ruce.

Eva Smolíková

Foto: NoD, Roxy

Taneční magazín

Cikán jako Vinnetou

Herec Martin Cikán a stále jeho populárnější kolegyně Julie Ščurková jsou největšími lákadly na netradiční inscenaci scenáristky a režisérky Terezy Volánkové, která bude reprízována 18. ledna 2018 na scéně NoD.

Na scéně Studia superhrdinů, tedy malé scéně pražského experimentálního divadelního studia NoD, se odehrávaly reprízy představení s všeříkajícím názvem „Vinnetou“.

Celá zábavná inscenace vhodná svou jevištní prezentací pro děti i dospělé vznikla pod režijní taktovkou Terezy Volánkové. Původně v rámci workshopu se studenty 2. ročníku katedry loutkářství DAMU. Hrála se v divadelních prostorách DAMU Damúza a nyní i na prknech NoDu.

Neobvyklá nadhledově pojatá inscenace pracuje s prvky ploškového loutkoherectví, stínového divadla i nástiny muzikálu. Respektive spíše s parodií na muzikál. Režisérka navíc pracuje s téměř filmovými střihy, jež supluje stahování opony.

Kladem představení je živá hudba Kateřiny Císařové. Dramaturgie se opírá o převzaté písničky Petra Rezka a Lenky Filipové. Diskutabilní je scénické muzika. V první části spíše bicí darbuky, které mají evokovat indiánské tam-tamy. Tato náhrada však není ideální. Originální tam-tam zní koženěji a temněji než užitá darbuka, která naturel představení spíše odvádí směrem k Indii či jinému orientu. Dále užitá kytara již v české mentalitě vyvolává onu očekávanou „Ameriku“.

Samotný Vinnetou v režii Volánkové je gejzírem nápadů, pointovaných gagů i slovních fórků. Od pojídání čokoládových indiánků bandity až po prošívanou, propocenou, promaštěnou a ještě další pro… oponu. Ta má evokovat zřejmě použité sportovní spodní prádlo „rybano“ a tak narážet na roli Ribany. Při jejím nadměrném stahování přímo před očima diváků to však již balancuje na hranici estetična. Navíc, časem jde již o manýru. Představení jako takové postrádá pevnější divadelní tvar. A zřejmě i tvrdší dramaturgovu ruku a jeho účinnější; pero.

Pod scénářem je podepsána režisérka Tereza Volánková s Karlem Mayem a kolektivem. S nápaditou scénou si pohrál Mikoláš Zika. V titulní roli Vinnetoua se představuje Martin Cikán, Old Shatterhanda si zahrál Ladislav Karda. V roli Nšo-Či se blýskla známá Julie Ščurková, kterou si filmoví diváci jistě pamatují z Bajkerů. Úsměvné je obsazení Inčučuny ženou – Natašou Mikulovou. Ribanu však nehrál muž, ale Lumíra Přichystalová. Zlosyna Santera ztvárnil Jan Strýček. V epizodních rolích se pak představují Dominik Migač, Anita Gregorec a hudebnice Kateřina Císařová. O produkci se stará Karolína Soukupová.

Vinnetou podle Zvolánkové je příjemnou hříčkou, která však nepřekračuje mantinely studentského humoru. Možná bude milým dětským zákuskem, který odvede ty nejmladší ze světa tabletů, mobilů a her k dřevnějšímu humoru. Otázkou je, nakolik je dnešní nejmladší generaci známa Mayova volná předloha? Nebude tak spíš pro generaci rodičů?

Možná, že největší radost z této inscenace budou mít Lenka Filipová, skladatel a textař Pavel Žák a dědicové textaře Zdeňka Rytíře, že jim za každé představení přibydou na kontě tantiémy za jejich zpívané písničky? Ale nezatracujme toto milé snažení. Koneckonců, sami se můžete přesvědčit v NoDu na nejbližší repríze 18. ledna 2018.

 

Foto: NoD, Michal Balner

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN