Temporaliter Openair

Taneční představení na čerstvém vzduchu

Umělecký spolek Dočasná Company uvede mimořádnou podobu nového projektu – celovečerní představení s názvem Temporaliter aneb Jak zachytit tanec ve fotografii.

Unikátní spojení choreografie s fotografickou výstavou v režii Anny Benhákové bude uvedeno na openair scéně v Gauči ve Stromovce 6. 10. 2021 od 19 hod.

Ojedinělý projekt Temporaliter, v překladu včas či dočasně, přibližuje divákovi problematiku taneční fotografie a skrze ni se dotýká tématu pomíjivosti. Jedná se o spojení fotografické výstavy nejznámějšího fotografa současného tance v Čechách Vojtěcha Brtnického s tanečně-divadelním představením pro sedm performerů v choreografii a režii zakladatelky Dočasné Company Anny Benhákové. Sama režisérka se divadelní fotografii věnuje a skrze Dočasnou Company boří hranice mezi různými uměleckými obory, vznikají tak neobvyklé projekty spojující mladé umělce, v tomto případě z oblasti tance a fotografie. Pro projekt je vytvořena originální hudba skladatele Davida Kováře a Barryho Wana. Zachytit tanec jako takový je téměř nemožné, síla prchavého okamžiku se nedá jen tak vrátit. Temporaliter poukazuje na pomíjivost všeho, co nás obklopuje, nutí k prožívání přítomného okamžiku a uvědomění si dočasnosti.

Sama autorka Anna Benháková k projektu uvádí: ,,Temporaliter se věnuje oblasti, která nemá v Česku ekvivalent. Divadelní fotografie se nevyučuje na žádné střední ani vysoké fotografické škole. O divadelní fotografii vznikla v Čechách jediná odborná kniha s názvem “Česká divadelní fotografie” vydaná v roce 2018. Převážné množství fotografií, které tato kniha obsahuje, je však z činoherních představení. Taneční se objevují velmi zřídka. Jedním z důvodů může být zřejmě vyšší technická náročnost zachycení tance, zpravidla kvůli dynamičtějšímu pohybu performerů, než-li tomu bývá u činoherních inscenací.”

Temporaliter se formuje po dobu dvou let, nicméně šanci podívat se na svět v celé své kráse získává až v poslední třetině tohoto roku. Oficiální premiéře, která proběhne na konci roku, předchází unikátní venkovní podoba představení. Další představení pak ve festivalové verzi, proběhne 29.-30.10. v rámci Žižkovské noci v Tep39. Dočasná Company, z. s. Na Hranici 670 46802 Rychnov u Jablonce nad Nisou Česká republika L 12842

Dočasná Company jako umělecké uskupení oficiálně působí od května roku 2019, od té doby se mu dostává čím dál tím větší pozornosti odborné i široké veřejnosti. Dočasná Company sdružuje mladé umělce z oboru tance, divadla, hudby, fotografie, filmu a výtvarného umění. Momentálně vyvíjí aktivitu na několika uměleckých projektech, od začátku letošní divadelní sezóny také vede taneční workshopy pro studenty i profesionály v prostorách Tep39. Dočasná Company hledá rovnováhu mezi tvorbou pro širokou veřejnost a intelektuálním uměním pro odborné publikum. Čistý koncentrát tance a fotografie, nahuštěná pomíjivost, to je Temporaliter.

Produkce projektu si dovoluje upozornit diváky, aby přizpůsobili svůj oděv podmínkám chladnějších říjnových večerů.

 

Vanda Hejnová

pro Taneční magazín

Queenie, obří koncert v ČR po rok a půl trvající pauze!

The Show Must Go On!

O2 arenu otevřela majestátní show Queen Relived

Skupina Queenie, jež svou tvorbou vzdává hold legendární britské kapele, vstupuje do české hudební historie. Show Queen Relived se totiž stala prvním obřím koncertem v Česku po rok a půl trvající pauze. O2 arena tak mohla díky Queenie sledovat největší představení, které se kdy v této hale odehrálo, a to hned třikrát po sobě. O monumentálnosti show vypovídá i fakt, že veškerou techniku přivezlo 21 plně naložených kamionů. Zpěvák Michael Kluch pak během vystoupení na impozantním jevišti naběhal několik kilometrů, přičemž všechny písně odzpíval ve stejné tónině jako Freddie Mercury.

Odkaz kapely Queen pokračuje díky show, která se může směle měřit s největšími světovými koncerty. To vše v původních tóninách, aby si divák odnesl opravdový životní zážitek. Kulturní život v Česku nabral opět plnou sílu a symbolicky tak naplnil poselství The Show Must Go On!

Večer plný překvapení

Velkolepý večer odstartovalo smyčcové trio Inflagranti, které publikum vtáhlo do nejslavnějších tónů vážné, rockové i popové hudby. Po ní už nastoupila hlavní hvězda večera – skupina Queenie. Začátek show uvedl dojemným způsobem osobní tajemník Freddieho Mercuryho Peter Freestone a hned na to na jeviště vtrhla skupina Queenie s tóny písně One Vision, kterou doprovodily pyrotechnickými efekty. Na úvodní píseň navázala skladba Another One Bites The Dust, která ukázala LCD obrazovku v celé její kráse. Takto velká obrazovka v O2 areně ještě nikdy nebyla a s ohledem na technickou náročnost zase dlouho nebude. To samé ostatně platí i o dalších prvcích produkčně náročné show včetně rozměrného pódia, které zasahovalo téměř přes celou halu.

Během nabitých dvou hodin koncertu nemohly chybět ani další nadčasové hity jako We Will Rock You, Radio GaGa nebo I Want to Break Free. Do repertoáru zařadila skupina Queenie ale také písně, které bylo možné slyšet naživo jen na Queen Relived. Překvapením pro fanoušky pak byla skladba Let Me, kterou byste v repertoáru Queen těžko hledali. Michael Kluch a Queenie tím dokázali, že umí zaujmout i vlastní tvorbou.

Mezi váženými hosty show se představila sólistka Národního divadla Petra Alvarez Šimková, se kterou Michael Kluch zazpíval slavný duet Barcelona doprovozený animací jako z hollywoodských trháků. Herec a zpěvák Jan Kopečný zase vystoupil při písni Under Pressure. Jedním z pomyslných vrcholů večera se stala skladba Bohemian Rhapsody, při které se Michael Kluch i s klavírem vznášel nad hlavami diváků.

Nadšení fanoušci

Pozitivními ohlasy nešetřili ani fanoušci na sociálních sítích. Uživatelka vystupující pod jménem Kat Zab napsala: „Pánové a celý realizační týme – DĚKUJEME. Byli jste neskuteční. Při Barceloně tekla slza! Při Love of My Life se zastavoval dech a po zbytek se zpívalo s vámi. Je nádherné, že nám umožňujete tak nádherný zážitek.“

Stejně nadšený byl i uživatel nadva_kominik: „Říkával jsem, že bych dal cokoli za to, abych se mohl vrátit do minulosti a vidět Queen naživo. Včera se mi to splnilo. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Moc vám děkuji za zážitek, na který budu dlouho vzpomínat. Čekání stálo za to. The Show Must Go On!“

Soňa Hanušová

pro Taneční magazín

 

Jihočeské divadlo představí novou sezónu na náměstí

Sezóna je za dveřmi a nový systém pro premiérové rezervace také

Divadelní sezóna 2021/2022 je za dveřmi a Jihočeské divadlo se nemůže dočkat, až svým divákům představí její novinky. První ochutnávka je nachystaná přímo na budějovickém náměstí. Na věžích o velikosti 2 x 5 metrů si mohou kolemjdoucí prohlédnout 13 premiérových inscenací činohry, opery, baletu i Malého divadla. Výstava bude na náměstí Přemysla Otakara II. k vidění do konce září.

Na vizuálech nové sezóny spolupracoval fotograf Pavel Hejný, držitel několika cen v oblasti fotografie a kreativní tvorby. Kreativec, který řadu let působil jako fotograf baletu Národního divadla v Praze, dlouhodobě spolupracuje s uměleckými uskupeními Dekkadancers, Jatka 78 nebo režijním duem SKUTR. Pro Jihočeské divadlo již dříve vytvořil vizuál k taneční grotesce Mechanický pomeranč a fotografie k inscenaci před Otáčivým hledištěm Příhody lišky Bystroušky. Grafickou stránku panelů připravili grafici Darjan Hardi a David Šrot, kteří jsou také autory grafického konceptu jubilejní sezóny Jihočeského divadla.

Nový systém pro premiérové rezervace sezóny 2021/2022

období letních produkcí na Otáčivém hledišti je téměř za námi.   Vlivem covidové pandemie byla všechna divadla, včetně JD, po většinu dní minulé sezóny uzavřena pro veřejnost. Za „zavřenými dveřmi“ ale herci  nepřestali zkoušet, aby Vám mohli všechny pečlivě připravené inscenace představit nyní. Při pohledu na dramaturgický plán nezbývá než napsat, že to bude sezóna „našlapaná“ neboť počet premiér bude téměř dvojnásobný.

Z výše uvedených důvodů je připraven  nový systém pro premiérové rezervace. JD Vás nechce  zahlcovat jednotlivými pozvánkami před každou premiérou, a proto Vám pošle pozvánky en bloc, a to vždy na následující měsíc. A jak to bude probíhat? Koncem měsíce dostanete e-mailem seznam všech premiér následujícího měsíce formou přehledného kalendáře. U každé premiéry bude tlačítko, díky kterému jednoduše potvrdíte svou účast. Pak už Vám jen na e-mail přijde potvrzení a informace o tom, kdy bude Vaše vstupenka připravena k vyzvednutí.

JD věří, že nový způsob rezervace vstupenek na premiéry bude přehledný a umožní Vám rychlou a jednoduchou vazbu s divadlem. Samozřejmě, že tu pro Vás stále bude na telefonu, e – mailu či v pokladně a Vaše případné dotazy rádi zodpoví. Ale JD uvítá, pokud pro rezervaci vstupenek na premiéry upřednostníte tento nový systém.

Pokud už nyní plánujete podzimní a zimní kulturní aktivity, tak níže je přehled všech premiér Jihočeského divadla do konce roku 2021.

  1. 9. Café Groll/ činohra – milostná romance z českobudějovických nevěstinců
  2. 9. Rádio Svobodná Bystrouška/ balet – netradiční ztvárnění známého lyrického a humoristického příběhu o nezkrotné a vychytralé lišce
  3. 9. Devatero pohádek/ MD – pohádky na motivy bří Čapků v jedné inscenaci Malého divadla
  4. 9. Selský Baroko / činohra – Jihočeský bestseller
  5. 10. Evžen Oněgin / opera – romantická opera
  6. 10. Perplex/ činohra – absurdní komedie
  7. 10. Cosi fan tutte/ opera – hořce komická opera
  8. 10. Jak se směje zubatá / MD – příběhem o rodině, již navštívila smrt, která se jen tak nemá k odchodu
  9. 10. Pořád jsem to já/ činohra – slavné hollywoodské drama na jevišti
  10. 10. Návrat Krále Šumavy/ činohra – pošumavský western
  11. 10.3+1 / balet – taneční večer tří choreografů/tanečníků baletu Jihočeského divadla plus jednoho hosta
  12. 11. Mefistofeles/ opera – velkolepá opera vrcholného italského romantismu s faustovskou tematikou
  13. 11. Labyrint pana Fauna/ balet – taneční divadlo
  14. 11.Mechanický pomeranč / balet – sureální taneční groteska
  15. 11. Gloria aneb Docela malé klanění docela malému jezulátku/ MD – předvánoční pohádka
  16. 12. Mimi opera/ opera + MD – unikátní projekt pro nejmenší (opera pro batolata)
  17. 12. Marie a Magdaleny/ činohra – sága rodu silných žen

Lukáš Průdek, Gabriela Veselá

pro Taneční magazín

Švandovo divadlo slaví 140 let

Tradice i novinky. Jaké to bývalo dříve?

Už 140. narozeniny oslaví 1. října 2021 pražské Švandovo divadlo. Nejstarší divadelní scéna na levém břehu Vltavy je – po Stavovském a Národním – třetím nejstarším divadlem v Praze. Přes svůj úctyhodný věk patří dnes Švandovo divadlo k nejprogresivnějším scénám v metropoli. Do své už 141. sezóny tak vstupuje jako živé centrum kultury a umění. Diváky v ní chce oslovit tématy, která rezonují s dnešní dobou.

Zakladatel divadla Pavel Švanda ze Semčic 

Významné výročí připomene 9. září i Den otevřených dveří, spojený už tradičně s prohlídkami, při nichž budou zájemce provádět herečky a herci smíchovského souboru. Radostné kulatiny v podobě už 400. reprízy ještě před tím, 1. září, oslaví také úspěšná komedie Kdo je tady ředitel?

Švandovo divadlo je příspěvkovou organizací hlavního města Prahy a jeho činnost podporuje i Městská část Praha 5.

Eliška Pešková spoluzakladatelka Švandova divadla V ulici nesoucí její jméno má nyní vzniknout další místo pro živé umění

Místo setkání a příběhů

„Divadlo jako místo setkávání, sdílení a vyprávění příběhů nezastupitelným způsobem odráží, ale také formuluje dobu a poměry, v níž žijeme. Ve Švandově divadle se dnes hlásíme zejména k těm momentům, kdy tu tvůrci s divákem vedli svobodný a otevřený rozhovor. A nabízeli mu činohru vystupující z břehů komfortní zóny,“ říká současný umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák. A prozrazuje heslo stávající sezóny: „Národní pýcha a předsudek“.

„Usilujeme o hledání a artikulaci témat, která společností rezonují nebo snad vbrzku rezonovat budou,“ doplňuje dramaturgyně Martina Kinská. Takovými tématy jsou podle ní například klimatické změny, umělá inteligence, vzájemná nenávist k druhému pohlaví, šikana mezi dospívajícími, tabu znásilnění, ochrana lidských práv i nekalé praktiky tajných služeb. „Skrze uchopení v inscenacích, které nejnověji uvádíme nebo chystáme, chceme danou látku nejen zviditelnit, ale umožnit divákovi dopátrat se příčin, následků, souvislostí a umožnit mu tak důkladnou reflexi,“ říká dramaturgyně. 

Současný umělecký šéf Švandova divadla Martin Františák je i režisérem první letošní premiéry Cyrano z Bergeracu

Nevšední Cyrano, smrt agenta i příběh Sira Nicholase Wintona

Sezónu 2021/22 zahájí Cyrano z Bergeracu. Slavný milostný příběh z Paříže 17. století režíruje Martin Františák a diváci jej uvidí v novém přebásnění oceňovaného britského dramatika Martina Crimpa. K publiku tak i díky skvělému překladu Ester Žantovské hra promluví vášnivou poezií dnešní doby. Cyrana hraje Luboš Veselý, Roxanu ztvární Natálie Řehořová, v roli Kristiána se alternují hostující Dominik Teleky a nová posila souboru Švandova divadla Petr Kult. Premiéra bude 18. září ve Velkém sále Švandova divadla.

Následuje Velmi drahý jed, hra britské dramatičky Lucy Prebble, mapující kauzu otravy Alexandra Litviněnka, bývalého agenta KGB a FSB. Inscenace měla světovou premiéru v září 2019 v londýnském Old Vic Theatre a v režii Thomase Zielinského ji diváci ve Švandově divadle poprvé uvidí 6. listopadu ve Velkém sále. Představí se v ní téměř celý soubor Švandova divadla a role Alexandra Litviněnka se zhostí Petr Lněnička.

Ve Studiu Švandova divadla uvidíme ještě do konce tohoto roku titul Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu. Ten zde připraví režijní dvojice Miřenka Čechová Petr Boháč, patřící ke špičce českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Jejich inscenace nabídne originální pohled na misogynii (nenávist k ženám) a misandrii (nenávist k mužům). Premiéra bude 27. listopadu 2021.

Ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek ve Velkém sále

Studio pak uvede 12. února 2022 ještě novinku pod názvem Dějiny násilí, odvážnou zpověď vylíčenou jako detektivní příběh naruby. Adaptace románu mladého francouzského autora Édouarda Louise vypráví šokující příběh homosexuálního mladíka, který se stal obětí zločinu. Přepis díla vytvořil pro Švandovo divadlo dramatik a režisér Tomáš Loužný, loni nominovaný divadelními kritiky na talent roku.

Dne 12. března 2022 se Velkém sále uskuteční premiéra titulu Winton. Hru na motivy života Sira Nicholase Wintona napsala pro Švandovo divadlo Kateřina Tučková. V titulní roli uvidíme Matěje Anděla, dvojici sester, které se setkávají po dlouhém odloučení a zcela rozdílných životech, ztvární Bohdana Pavlíková a Jaroslava Pokorná. Režisérem bude Martin Františák.

V domě U Libuše na tehdejší Kinského třídě to kdysi všechno začalo

Další premiéru ve Velkém sále bude mít komedie Ecce homo Homolka plánovaná na 28. květen 2022. Dramatizace kultovního filmu o rodině Homolkových, vyrážejících tentokrát na výlet do přírody, připravuje Švandovo divadlo v adaptaci a režii Kristýny Jankovcové a Adama Svozila. Ti už u Švandů inscenovali titul Zabíjejte popírače klimatických změn, kde se objevila herečka Nataša Bednářová: ta bude hrát i v chystané komedii o Homolkových a zároveň se stává novou členkou hereckého souboru.

Mírné zdražení, komunitní centrum

Nové inscenace nejsou však to jediné, co u Švandů plánují. „V listopadu musíme mírně, o 10 %, zdražit vstupenky a dorovnat tak náklady, které divadlu vzrostly i kvůli vynucené pauze způsobené pandemií. Ale máme také lepší zprávu: jen pár kroků od naší hlavní budovy plánujeme vybudovat komunitní centrum, nové místo pro živou komunitní kulturu a setkávání. V tuto chvíli o tom jednáme se zástupci městské části Prahy 5 a Magistrátem hlavního města Prahy,“ říká ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek.

Centrum by mělo vzniknout v proluce domu nacházející se v ulici Elišky Peškové, což je symbolická adresa. „Eliška Pešková byla mimořádná a pro smíchovské divadlo zásadní osobnost – herečka, autorka, překladatelka a manželka Pavla Švandy ze Semčic, s níž Švandovo divadlo před 140 lety zakládal,“ dodává Daniel Hrbek s poukazem na stále živou divadelní historii.

Interiér divadla v letech 1908 až 1928 kdy neslo název Intimní

Jak šel čas…

Od Hubičky po Buriana

Smíchov a s ním i celá Praha zažily slavnostní okamžik 1. října 1881, kdy se ve dvoře hostince U Libuše otevíralo nové Švandovo divadlo. Premiéry opery Hubička se tehdy zúčastnil i skladatelský velikán Bedřich Smetana. Místo na tehdejší Kinského třídě vybral zkušený principál Pavel Švanda ze Semčic podporovaný svou ženou, herečkou, autorkou mnoha dramatizací a předkladatelkou Eliškou Peškovou. Švanda postavil kamenné divadlo v rekordním čase a otevřel v té nejlepší době: zatímco národ truchlil a pořádal sbírky na shořelé Národní divadlo, diváci se na činohru i zpěvohru ke Švandům jen hrnuli.

Ne vždy se ale smíchovským tak dařilo. Po otevření Zlaté kapličky v listopadu 1883 byl odliv publika tak prudký, že se jim vyplatilo hrát jen o nedělích a ve svátek. V roce 1891 Pavel Švanda náhle zemřel a do čela divadla se postavila Eliška Pešková, která v témže roce dostavěla a otevřela novou Arénu na Smíchově, kde hrál převážně zpěvoherní soubor: dřevěná budova stála u Vltavy až do roku 1938, kdy byla z rozhodnutí úřadů zbořena.

V roce 1900 se Švandovo divadlo dočkalo první zásadní přestavby, kterou provedl Švandův syn Karel. Ten jej už v té době otevřel moderním vlivům a na repertoár zařadil hry Jaroslava HilbertaViktora Dyka či Fráni Šrámka. Od roku 1908 neslo divadlo název Intimní a později měnilo jména podle svých nájemců. K těm patřil Vlasta Burian i komici Ferenc Futurista a Jára Kohout. 

Dnes už neexistující dřevěné divadlo Aréna otevřené Eliškou Peškovou po smrti jejího manžela Pavla Švandy roku 1891

Éra realistická

Hned po skončení války, v červnu 1945 vydal Zdeněk Nejedlý, tehdejší ministr školství a osvěty, výnos o zrušení možnosti divadelního podnikání. Nastupuje nové vedení, nový herecký soubor a vzniká i zcela nové, Realistické divadlo. K nejúspěšnějším inscenacím v prvních sezónách patřila inscenace o Myších a lidech Johna Steinbecka v režii tehdejšího ředitele Karla Palouše, ve hře Přišel na večeři režiséra Oty Ornesta si tu pohostinsky stihl zahrát i Jan Werich.

Slavný herec se ostatně nedávno do Švandova divadla symbolicky vrátil jako jedna ze dvou ústředních postav hry Hadry, kosti, kůže ve velmi zdařilé inscenaci režiséra Martina Františáka. Titul vypráví o Werichově nesnadném dvacetiletém soužití s jeho sousedem, básníkem Vladimírem Holanem, ve vile na nedaleké Kampě.

V roce 1949 stát domy, patřící až do té doby rodinně Švandových, za dramatických okolností vyvlastnil. Aktu údajně přihlížel i sám Zdeněk Nejedlý, jemuž bylo divadlo v roce 1953 připsáno k 75. narozeninám a dlouho pak neslo i jeho jméno. Na programu té doby byly už budovatelské tituly jako Modrová rokle, DS-70 nevyjíždí, Duchcovský viadukt či veselohra Boženka přijede. V roce 1957 otřásla souborem sebevražda mladé talentované herečky Jany Rybářové, která se zabila z nešťastné lásky.

A takhle vypadala smíchovská Aréna uvnitř

Vyhlídka na lepší časy

Uvolnění v 60. letech přineslo lepší časy i mnoha divadelníkům, kteří svobodnější poměry zároveň často aktivně spoluvytvářeli. V roce 1962 se – po návratu z vězení za pokus o emigraci a po krátkém kladenském angažmá – stává členkou hereckého souboru Jiřina Štěpničková. Ochrannou ruku držel tehdejší ředitel Karel Palouš i nad režisérem Lubošem Pistoriem, herečkou Věrou Kubánkovou a z KSČ vyhozeným hercem Otou Sklenčkou. Podobně solidárně se ke kolegům choval pak i pozdější ředitel Zdeněk Buchvaldek, sám kovaný komunista. Spolupráce s talentovanými lidmi bez ohledu na jejich stranické knížky pokračovala i za éry ředitelování Jiřího Fréhara, který zde působil také jako režisér.

Na scéně Realistického divadla se za jeho existence objevilo mnoho osobností, z režisérů například Miroslav Macháček, Luboš Pistorius, Miroslav Krobot, Karel Kříž, Petr Lébl, Lída Engelová nebo Hana Burešová.

Důležitý podíl na směrování divadla měli v 80. letech dramaturgové Michal Lázňovský a Vlasta Gallerová, hudbu k představením zde vytvářeli Michael Kocáb, Petr Skoumal, Jiří Schmitzer či skupina CK Vocal.

Z herců zde působili například Ivanka Devátá, Zdeněk Dítě, Miloš Hlavica, Eva Klepáčová, Jiří Adamíra, Jaroslava Pokorná, Valtr Taub a Josef Vinklář, v 70. a 80. letech pak Jiří Klem, Marta Vančurová, Jan Hartl, Jan Hrušínský, Leoš Suchařípa, Jan Vlasák, Zdeněk Žák a mnoho, mnoho dalších…

Uvolnění poměrů ohlašovalo povolení inscenování hry Karla Steigerwalda Dobové tance v roce 1987 a poté především uvedení scénické koláže Res publica, jejíž první díl měl premiéru v říjnu roku 1988 k 70. výročí vzniku republiky.

Svobodné časy nastaly ale až po 17. listopadu 1989. Po premiéře Maryši dorazili právě v ten večer do divadla studenti se zprávou o násilně potlačené manifestaci na Národní třídě. Hned druhý den se místo představení u Realistů uskutečnila diskuse, jíž byl přítomen i Václav Havel.

Nájemcem Švandova divadla byl i známý komik Vlasta Burian

Z Labyrintu ke Švandům

Na počátku nadějných devadesátých let bylo divadlo pod vedením ředitele Karla Kříže zrekonstruováno a poté otevřeno pod názvem Labyrint. V té době vznikla také komorní, studiová scéna. V roce 1998 byla činnost divadla přerušena kvůli záměru celkově divadlo rekonstruovat, herecký soubor byl tehdejším ředitelem Richardem Krausem rozpuštěn a následně bylo vypsáno výběrové řízení na nového ředitele. V tom uspěl v roce 1999 Daniel Hrbek, který k rekonstrukci budovy povolal herce a architekta Davida Vávru. Znovuotevření se uskutečnilo v prosinci 2002. Tehdy se také divadlo vrátilo ke svému původnímu názvu Švandovo divadlo, poukazující na spjatost s jeho tradicí i úctu k jeho zakladateli.

Blízko Švandova divadla bydlel spisovatel Karel Čapek který si na jeho scéně vyhlédl herečku Olgu Scheinpflugovou

Letní scéna Švandova divadla stávala mezi dnešním náměstím Kinských a Vodní ulicí Letohrádek Eggenberg už neexistuje

Víte, že…

V domě u Libuše údajně bydlela jednu dobu i slavná česká malířka Toyen?

Dispozice hlediště a jeviště bylo původně obráceně, dnešní podobu má až po rekonstrukci v roce 1900? Kubistické průčelí se zaskleným podstřeškem podle projektu Ladislava Machoně je z roku 1915 a zachovalo se dodnes.

V dětských rolích se v divadle za první republiky objevil Julius Fučík? Později v nich účinkoval i budoucí spisovatel Adolf Branald.

K členům souboru patřil i Jiří Adamíra který zde koncem 60 let exceloval např v roli Jana Husa

Konec „starých časů“ ohlásilo mimo jiné zmizení busty Zdeňka Nejedlého, která dříve stála ve foyer divadla? Ztratila se na podzim roku 1989. Dnes vévodí prostorám busta Pavla Švandy ze Semčic. Zdobí je také výtvarná zeď, na níž už svými díly přispěly například Milan Cais, Antonín Střížek, Ivana Lomová, Jiří David, Tomáš CísařovskýKlaus Voorman a nejnověji i herec Jacob Erftemeijer. Obrazy s divadelním námětem jsou na ní však – v duchu pomíjivosti divadelního umění – pouze dočasné a po nějaké době je přemaluje další umělec.

V angažmá zde byla i Jiřina Štěpničková kterou do Realistického divadla přijali navzdory jejímu věznění za pokus o emigrac

K premiérám v nové sezóně patří třeba Cyrano z Bergeracu, hra o smrti agenta Litviněnka či na divadle poprvé uvedený příběh Sira Nicholase Wintona. Novinkou bude i listopadové zdražení vstupenek o 10 % s cílem dorovnat náklady, které divadlu vzrostly v souvislosti s pandemií. Pro diváky tu mají ale i jednu lepší zprávu. „Jen pár kroků od naší hlavní budovy plánujeme vybudovat komunitní centrum, nové místo pro živou kulturu a setkávání,“ říká ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek. Centrum má vzniknout v proluce domu nacházející se v ulici Elišky Peškové, pojmenované po herečce a významné divadelnici, s níž Pavel Švanda ze Semčic divadlo před 140. lety zakládal.

Neblaze proslulý ministr Zdeněk Nejedlý na dobové pohlednici z roku 1945 oslavující přátelství se SSSR

Foto: Archiv Divadelní ústav, Národní divadlo, Památník Karla Čapka

Poznámka k fotogalerii k této tiskové zprávě:

Děkujeme Institutu umění – Divadelnímu ústavu, divadelnímu archivu Národního divadla a Památníku Karla Čapka za poskytnutí fotografií z jejich archivů.

Přes veškerou snahu se nám nepodařilo identifikovat či vyhledat držitele autorský práv k některým fotografiím. Pokud se nám přihlásí, jsme připraveni bezodkladně uzavřít řádné licenční smlouvy.

 

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín