Štítek: kultura

Vánoční výstava připomene dávno zapomenutá řemesla

Jak se co dělávalo aneb Vánoce jsou za dveřmi!

Tradiční pražská vánoční výstava v Betlémské kapli, na kterou loni marně čekalo mnoho příznivců, se letos uskuteční od 27. 11. 2021 do 3. 1. 2022. Pod názvem Jak se co dělávalo seznámí i se starými, často zapomenutými řemesly a činnostmi, jež byly běžnou součástí života našich předků. Návštěvníkům je předvedou sami tvůrci a výrobci, kteří se těmito původními technikami zabývají. Děti nadchne „kostkoviště“, mlýnské kolo, a dokonce i hodinky s vodotryskem…

„Letošní výstava představí kromě tradičních betlémů zhotovených z různých materiálů i mnohá řemesla a činnosti, které byly pro naše předky nedílnou součástí jejich života. Jsem přesvědčen, že ukázky toho, jak si lidé dříve (bez mechanizace a počítačové techniky) dokázali zhotovovat různé nástroje, vyrábět předměty do domácnosti nebo připravovat pokrmy, bude zajímavá nejen pro dospělé návštěvníky, ale zaujme i děti a dospívající. Mladší generace totiž mnohdy ani netuší, k čemu takové věci sloužily,“ říká Blahoslav Lukavec z Bonsai servis Praha, který je dlouholetým pořadatelem tradičních vánočních výstav, za nimiž do centra staré Prahy na Betlémské náměstí míří každoročně stovky příznivců z celé republiky i ze zahraničí. „Loni to bylo poprvé za 40 let, kdy se výstava kvůli pandemii nemohla uskutečnit. O to víc se všichni těšíme na tu letošní.“

Tlučení másla i výroba košťat

A co všechno bude možné na letošní výstavě spatřit? Například tato řemesla a dovednosti našich předků:

·   Příprava tvarohu, másla, sýra

·   Mletí obilí

·   Sušení ovoce, hub a bylinek

·   Pečení chleba

·   Předení na kolovratu

·   Tkaní na stavu

·   Vyšívání a výroba krajek

·   Draní peří

·   Výroba provazů, sítí, rohožek, košťat, kartáčů, smetáčků

·   Hrnčířství

·   Drátenictví

·   Výroba košíků z proutí, orobince a borových loubků

·   Opracování dřeva – řezbářství, soustružení, bednářství, truhlářství, výroba šindelů

·   Výroba hraček

·   Tvorba skleněných ozdob a figurek nad kahanem

·   Rozdělávání ohně

·   Měření času

„Ukázky řemesel a dovedností předvedou na výstavě tvůrci a výrobci, kteří se těmito starými technikami dodnes zabývají. Zároveň zde proběhne několik setkání krajkářek a řezbářů, kteří se na výstavu sjíždějí z celé republiky i ze Slovenska. Tato tradice trvá již od roku 2000,“ dodává Blahoslav Lukavec.

K atmosféře klasických českých lidových Vánoc pak přispěje mnoho originálních betlémů vyrobených různými technikami a z rozličných materiálů. Jako kulisa jim budou sloužit živé vánoční stromky s ozdobami z přírodních materiálů, zvykoslovné předměty a adventní a vánoční lidové zvyky. Součástí výstavy bude i malé pódium – prostor pro vánoční hudební vystoupení. Děti budou mít tentokrát k dispozici „kostkoviště“, mlýnské kolo, a dokonce hodinky s vodotryskem…

Výstava se koná od 27. 11. 2021 do 3. 1. 2022. Vernisáž proběhne 26. 11. 2021 od 16.30 hod. v Betlémské kapli.

 

Více na: www.vanocnivystava.cz

Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín

Rozhovor s herečkou Annou Stropnickou o inscenaci Příliš drahý jed

„Proti zlu se dá bojovat „

Proti zlu se dá a musí bojovat. I když to s sebou nese jisté ztráty!

Ve hře Příliš drahý jed hrajete postavu Mariny Litviněnkové, manželky Alexandra Litviněnka. Jaká podle vás je? Jaký je její příběh?

„Je to chytrá, otevřená žena. Je pyšná na svého muže, ale zároveň má přirozený strach. Pořád je to matka od dítěte, bojí se o svou rodinu. Zároveň je milující partnerkou a věří v práci a myšlenky svého muže.“

V čem je vám Marina blízká a v čem naopak je „vzdálená“ – ať už v dobrém či zlém?

„Je mi blízká skoro ve všem. Podporuje svého muže, myslím, že mají hezký, vyvážený vztah. Dává mu zázemí i podporu, ale když už je to za hranicí, nebojí se ozvat a svého muže konfrontuje se svým postojem. V její postavě vidím hezkou ukázku moderní ženy, která propojuje zavedené ženské stereotypy s moderní ženskou emancipací. V dobrém slova smyslu. Je to dobře napsaná postava. I když je hra o velmi vážné události, ukazuje zde hezky ženskou energii a sílu, kterou v sobě máme. Mnohdy i v lehce humorné notě.“

Studovala jste nějaké materiály k celé kauze Alexandra Litviněnka? Nebo si pamatujete na své pocity, když se přímo v roce 2006 udála, případně poté, když probíhaly soudy?

„Zajímala mě samozřejmě ona událost, o které příběh je. Tedy samotný příběh vraždy ruského agenta Alexandra Litviněnka. Znala jsem ho jen matně. Až při čtených zkouškách jsem se díky režisérovi (Thomas Zielinski), dramaturgyni (Martina Kinská) a kolegům dozvěděla o skutečných faktech. Jsem ráda, že se o tom hraje a informuje. Je to kauza z nedávné minulosti a ukazuje nám, jak funguje politika a hrozby velké moci.

Zhlédla jsem pár dokumentů o dané události. Vystupuje tam často „postava“ Mariny Litviněnkové, kterou hraji. Je to pořád žijící osoba, proto úplně nevím, jak ji titulovat. Je neuvěřitelné, čím si prošla a jak byla schopná se vším, co jí potkalo, bojovat. Je těžké mluvit o ní v minulém čase. Je relativní, jestli její boj již skončil. Ale ten hlavní boj, mám pocit, snad vyhrála.“

Ta hra je, dá se říci, politicky angažovaná. Je vám takové divadlo blízké? Hrála jste už v nějaké v tomto smyslu „konfrontační“ hře? 

„Jsem ráda, že takovéto téma Švandovo divadlo inscenuje. Je to svým způsobem odvážné. Až takhle konfrontační inscenaci jsem nedělala, myslím si, že je to důležité. Jsem šťastná, že máme tu svobodu a možnost o těchto věcech hrát.“

Co může podle vás diváka na inscenaci zaujmout?

Budu vycházet ze sebe po přečtení hry. Rozčarovaná, naštvaná, ustrašená. Ale i vděčná, pyšná a odhodlaná. Příběh nabízí negativní pocity, ale i naději a zadostiučinění. Hra je faktická, ale má naději, což je důležité. Říká, že i proti zlu se dá a musí bojovat. I když to s sebou nese jisté ztráty.

Foto: Alena Hrbková

Martina Kinská

pro Taneční magazín

Ochotníci v Týně nad Vltavou se dočkají nového otáčivého hlediště

Návrh ateliéru A8000 podtrhuje jeho komunitní význam

Divadelní ochotníci v Týně nad Vltavou hrají pod širým nebem už 100 let. Spolek Vltavan si ke svému výročí nadělil dárek. Architektonický ateliér A8000 pro něj navrhl rekonstrukci jediného otáčivého hlediště na světě, které patří amatérskému divadelní spolku. Divácká kapacita se zvýší z 220 na 260 lidí, herci i technici získají pohodlnější zázemí. Plášť točny by navíc měly pokrýt světelné čočky. Jakmile se nebude hrát, bude divadelní točna svítit jako pomyslné veřejné osvětlení či lucerna v parku.

 

Počátky amatérského divadla v Týně nad Vltavou sahají až do roku 1855, první venkovní divadlo s rozlohou velkorysých 1500 metrů čtverečních zde vzniklo nicméně v roce 1921. Scénu tehdy tvořily vesnice čítající desítku staveb. Novou etapu zahájil soubor v roce 1983, kdy jeho členové vybudovali v Bedřichových sadech, na území bývalého hradu a keltského oppida, za dva měsíce a svépomocí otáčivé hlediště. Původní stavba neměla ani stavební povolení. To však ochotníci postupně získali nejen na samotnou stavbu, ale také na rekonstrukci, kterou aktuálně plánují. Točna z osmdesátých let potřebuje vzhledem ke svému dosluhujícímu technickému stavu totiž zmodernizovat, dostatečné nebylo ani řešení sezení diváků nebo zázemí herců. Ateliér A8000 se projektem zabývá dlouhodobě, takřka od konce 90. let. Až nyní však uzrála doba a projekt je připraven k realizaci.

Nejvýraznější úpravy čekají prostor pro diváky. Respektováním ideální výhledové křivky se hlediště zvedne a nabídne tak návštěvníkům kvalitnější výhled na představení. Zvýší se také jeho kapacita, a to z 220 na 260 diváků. Umělci ze spolku Vltavan se zase mohou těšit na komfortnější více než dvakrát větší šatny, technici pak na pohodlný přístup přímo na jeviště.  Zásadně se zvětší také skladovací prostory pro techniku, kulisy a kostýmy. Samozřejmostí je ​​umožnění sledování představení lidem s omezenou schopností pohybu. Na rozdíl od jediného dalšího českého otáčivého hlediště v Českém Krumlově zde ale budou zachovány lavice místo klasických divadelních sedaček. Divadlo si tak zanechá jistou svébytnost, lidské domácké měřítko a tradici. Bedřichovy sady jsou oblíbeným lokálním parkem a místem setkávání. Kromě divadla se zde pořádají koncerty nebo letní kino. Architekti se proto rozhodli podtrhnout význam otáčivého hlediště a přiznat jeho důležitost v místě. Výsledkem je atypický plášť točny tvořený programovatelnými led světly, které se budou moci ovládat podle potřeby. Hrát by si se světly skrze aplikaci mohli dokonce i kolemjdoucí. Jakmile se totiž nebude hrát, bude divadlo svítit jako pomyslná interaktivní lucerna v parku.

„Kamenné divadlo jsme v ateliéru nikdy dříve nenavrhovali. Samozřejmě, máme za sebou bohaté zkušenosti s nejrůznějšími kulturními projekty jako je kulturní epicentrum Bazilika, Fórum Karlín nebo rekonstrukce sálu Jihočeské filharmonie, ale malé otáčivé hlediště pro nás bylo příjemnou výzvou. Na začátku projektu jsem se věnoval analýze dostupných dat v Divadelním ústavu, jel jsem se podívat do Českého Krumlova, ale zároveň jsem pozoroval všechny možné točny, například i v parkovacích domech, abych si co nejvíce osvojil daný technický princip. Řekl bych, že zdaleka nejdůležitější bylo ovšem zažít na vlastní kůži divadlo v plné parádě. Byl jsem se proto podívat na několik představení a jen tak nasával atmosféru. Bylo to nesmírně inspirativní pro další práci,“ popisuje architekt Petr Jakšík z ateliéru A8000.

Návrh citlivě kombinuje lidský přístup a hřejivost různých druhů dřeva s dokonalým provedením a moderními technologiemi. Realizaci by mohla začít již v příštím roce.

Ateliér  A8000 založený Martinem Krupauerem a Jiřím Stříteckým patří po více než tři dekády mezi přední česká architektonická studia. Pracuje na nejširším spektru projektů velkého významu, rozsahu i obtížnosti. V roce 2020 byl oceněn titulem Stavba roku za projekt Společenského centra Sedlčany. Mezi nejvýraznější realizace studia patří například architektonické řešení multifunkčního sálu Fórum Karlín v Praze.

Osobou Martina Krupauera se významně zapojuje rovněž do veřejné diskuse a rozvoje území. Vedle architektury se Krupauer soustředí také na vize a strategie proměny transformačních oblastí a brownfieldů v České republice i mimo ni. Vedoucí ateliéru byl členem komise hl. města Prahy pro nový metropolitní plán 2017. Nyní vede tým, který připravuje výstavbu Vltavské filharmonie v Praze, první významné pražské kulturní stavby za posledních 100 let.

Nikola Lörinczová

pro Taneční magazín

Noc divadel

20. listopadu, podtitul Fresh Air

„Někdy se stačí jen nadechnout“

Devátý ročník Noci divadel se uskuteční tradičně třetí listopadovou sobotu – 20. 11. 2021, letos s podtitulem Fresh Air. Zúčastněná divadla představí například čerstvé novinky na divadelní scéně, novátorské přístupy či reflexi pandemické situace, která citelně zasáhla živou kulturu. Institut umění – Divadelní ústav (IDU) také po roční přestávce otevře své sídlo jako hlavní festivalové infocentrum. Největší divadelní svátek v Evropě opět nabídne noční prohlídky, divadelní dílny, diskuze s tvůrci, představení a performance – zdarma nebo za symbolické vstupné. 

Přes 50 tisíc lidí v České republice najde každoročně třetí listopadovou sobotu cestu do divadla. V loňském roce proběhla Noc divadel poprvé pouze virtuálně. Letos se organizátoři těší na návrat k původní myšlence otevřených divadel jako místa setkávání. „Pro letošní ročník Noci divadel jsme zvolili motto Fresh Air. Věříme, že více než roční improvizace divadelních umělců i organizací vynucená omezeními a uzávěrami provozu vnese i do akce, jako je Noc divadel, nové impulzy, nápady a postupy. Čekáme opět nabitý program, a proto doporučujeme naplánovat si návštěvu v předstihu. Na většinu akcí je třeba předchozí registrace, která bude spuštěna 1.11.,“ dodává Martina Pecková Černá z Institutu umění – Divadelního ústavu (IDU), který Noc divadel v ČR od roku 2013 koordinuje.

V hlavní budově IDU (Celetná 17, Praha 1) bude od 14 do 17 hodin otevřené infocentrum Noci divadel. Kromě možnosti nahlédnout do jednotlivých částí barokního Manhartského paláce se návštěvníci mohou těšit na bohatý populárně-edukativní program pro veřejnost se zájmem o kulturu, i akční bojovku pro rodiny s dětmi.

Noc divadel je součástí mezinárodního projektu European Theatre Night, který v roce 2008 odstartovala chorvatská Noc Kazališta. Myšlenka společného divadelního svátku se postupně rozšířila do více jak desítky evropských zemí. Česká Noc divadel je největší akcí v rámci European Theatre Night.

Program akce bude zveřejněn 1. listopadu na www.nocdivadel.cz

TRAILER Noc divadel: www.youtube.com/watch?v=Wxx8LSyLiiI

Webové stránky: www.nocdivadel.cz

Facebook: www.fb.com/nocdivadel

Eliška Míkovcová,

pro Taneční magazín