Štítek: kultura

Květen ve znamení pohybu

Kam vyrazit a co zažít v květnu

Objevte krásy Valašska a vyzkoušejte si nordic walking!

Nordic walking po zbojnických chodníčcích, přes rozhledny nebo k prameni řeky Bečvy. To je jedno z velkých lákadel Resortu Valachy ve Velkých Karlovicích. Objevíte tak krásy přírody CHKO Beskydy a s nimi i jednu z nejvyhledávanějších sportovních aktivit poslední doby – nordic walking, který je díky své univerzálnosti a příznivému vlivu na pohybový aparát vhodný pro lidi všeho věku. V Resortu Valachy nově nabízejí možnost zapůjčení holí a organizují tady také společné procházky se zkušeným instruktorem, který vás vše potřebné naučí. Vydat se můžete na výlet po některém z krásných Turistických okruhů Resortu Valachy. Společnost vám bude dělat kouzelná kulisa valašských dřevěnic, lesů a kopců posetých ovečkami kolem malebného údolí Léskové. Více na www.valachy.cz

 

Podlehněte lekcím CAPOEIRY

Nevšední spojení boje, akrobacie, tance, hry, hudby a zpěvu. Přesně touto fúzí vzniká CAPOEIRA, unikátní afro-brazilské bojové umění s kořeny v daleké Angole a Brazílii. A vy se ji můžete naučit na lekcích, které v pražském Studiu Maiselovka vede Michal Toman, který je nejen zkušeným tanečníkem, ale i mistrem Evropy 2021 v CAPOEIŘE. Hodiny jsou vhodné pro kohokoliv, kdo má chuť se hýbat! Studio Maiselovka je prvním oficiálním prostorem souboru současného tance 420PEOPLE, a kromě CAPOEIRY tady najdete spoustu dalších pravidelných lekcí určených pro širokou veřejnost. Více na www.420people.org

Zábavné in-line bruslení v Monkey’s Gym

Baví vaše děti in-liny? Přihlaste je do kurzů bruslení, kde se vše naučí pod dohledem zkušených instruktorů z dětských tělocvičen Monkey’s Gym, a navíc si užijí spoustu zábavy! Lekce jsou určeny všem dětem od 4 let, začátečníkům i pokročilým. Cílem kurzu je provést děti prvními krůčky na bruslích, případně zdokonalit to, co již umí. Každá lekce začíná rozcvičkou na bruslích. Děti se nejdříve učí na bruslích stát a ťapat. Postupně se při bruslení osamostatňují a zkoušejí jezdit samy. Pro snazší učení nechybí ani spousta vhodných pomůcek, které je nadchnou. Instruktoři do výuky zařazují také jízdu mezi kužely, střelbu na bránu a jiné hry, aby děti bruslení od počátku hlavně bavilo. Více na www.monkeysgym.cz

Vzdělávací pohybové kurzy (nejen) pro instruktory

Vzdělávací pohybové workshopy nejen pro instruktory, ale také pro širokou veřejnost pořádá Škola fitness profesionálů FISAF.cz. Pokud jste pedagog, trenér, chcete cvičit s dětmi, nebo chcete získat inspiraci pro správné pohybové aktivity se svými dětmi, vydejte se na inspirativní workshop Děti na startu, který se koná 21. – 22. května v Semilech. Děti na startu je úspěšný celorepublikový projekt všeobecné pohybové přípravy, do něhož se za téměř 10 let jeho trvání zapojilo už na 273 středisek a registrovalo skoro 30 000 dětí ve věku od 4 do 9 let. Ze školení si odnesete zásobník her a návod, jak správně cvičit s menšími i většími dětmi i jak zaručit, aby pro ně byl pohyb zábavou! Více na www.fisaf.cz

Za krásou Alp i na kolo do Rakouska

Vyrazit po ránu po svých nebo na kole do rozkvetlé alpské přírody, kochat se pohledy na horské hřbety a pak se nechat hýčkat ve wellness hotelu, který je špičkou současného moderního designu. Tak nějak vypadá den strávený v proslulém hotelu Puradies v rakouském Leogangu, kde spojíte odpočinek s aktivním pohybem v panensky čisté přírodě. Na vyznavače horské turistiky tady čeká 400 kilometrů cest, běžci ocení 120 km dlouhou síť stezek s 18 výškovými trasami. Ovšem nejoblíbenější je Saalfelden Leogang u cyklistů. Zdejšímu Bikeparku se totiž hned tak něco nevyrovná – vždyť kde jinde byste našli 720 kilometrů tratí pro horská kola všech stupňů obtížnosti a 480 kilometrů údolních cyklistických stezek! Více na www.puradies.at

Zdroj a foto: www.420people.org,  www.valachy.cz,  www.detinastartu.cz, , www.puradies.at

 

Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín

Taneční centrum Praha a mladí ukrajinští tanečníci

Škola připravila speciální stipendijní program pro děti uprchlíků

Mladí ukrajinští tanečníci začali studovat na Tanečním centru Praha

Taneční centrum Praha, konzervatoř – gymnázium pomáhá dětem z Ukrajiny. Škola pro ukrajinské studenty připravila nový stipendijní program, který v případě potřeby zahrnuje dopravu od hranic do Prahy, ubytování v internátu konzervatoře i v soukromí ve spolupráci s rodiči kmenových žáků konzervatoře. Pro děti uprchlíků je připraven tréninkový a vzdělávací plán podle věku a úrovně dosavadního vzdělání včetně zajištění materiálních podmínek jako jsou učebnice, pomůcky nebo obědy ve školní jídelně. Stipendium představuje stoprocentní krytí všech výše uvedených nákladů.

„K dnešnímu dni jsme přijali již patnáct studentů. V prvních čtrnácti dnech absolvují adaptační jazykový program a jsou rozřazeni do skupin praktické výuky dle věku a dosavadního vzdělání. Pro usnadnění průběhu jejich adaptace jsme posílili sbor o dva ukrajinské pedagogy tance. Studenti budou následně zařazeni i do teoretické výuky, popřípadě vytvoříme další studijní skupiny,“ vysvětluje ředitel konzervatoře Jan Schneider. „Velkou pomocí jsou v současné chvíli zahraniční studenti a zaměstnanci z jazykově blízkých zemí, kteří u nás studují a pracují již několik let. Děkuji všem spolupracovníkům, rodičům a studentům, kteří v této těžké době ‚přiložili ruku k dílu‘ – za jejich ochotu, vstřícnost a obětavost,“ dodává.

Taneční centrum Praha také plánuje ve středu 20. dubna od 18 hodin v Divadle Komedie uvést představení STVOŘENÍ TANCE pro Ukrajinu. Prostřednictvím vybraných tanečních ukázek světového a domácího repertoáru motivuje inscenace, která je určená především školním dětem, mladou generaci k aktivnímu přístupu k pohybu, tanci, divadlu a kultuře. Představení je ZDARMA po předchozí rezervaci míst v tomto formuláři.

Taneční centrum Praha je novým typem konzervatoře, která v sobě spojuje gymnaziální a umělecké vzdělání, propojuje výuku klasických a moderních tanečních technik a metod, včetně těch úplně nejnovějších, s inscenační praxí současného tanečního divadla. Konzervatoř sídlí v novém Domě tanečního umění Praha v areálu bývalého Branického pivovaru. Památkově chráněná budova z konce 19. století, která byla velmi citlivě revitalizována a pro tyto účely rekonstruována, slouží pro tyto účely od loňského září.

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

SKONČILA DVACÁTÁ MALÁ INVENTURA

ZÁJEM DIVÁKŮ BYL PO ROZVOLNĚNÍ OPĚT MIMOŘÁDNÝ

Dvacátý ročník Malé inventury skončil. Devítidenní festival nového divadla nabídl více než tři desítky divadelních událostí na sedmnácti pražských scénách, celou řadu networkingových a diskusních setkání a také akce pro děti. Uděleny byly i ceny Česká divadelní DNA osobnostem, jež mimořádným způsobem přispívají k rozvoji nového divadla. Festival navštívilo více než 3500 diváků.

„Festival se letos vydal novými směry, které jak věříme, přinesly občerstvení nejen divákům, ale i účinkujícím a hostům z řad divadelních profesionálů,“ vysvětluje umělecký ředitel festivalu Petr Pola. „Mám velkou radost, že se festivalu podařilo přilákat diváky zpět do divadel a dále rozvíjet spolupráci divadelních organizací a profesionálů, uměleckých skupin, performerů i odborné veřejnosti.“

„Po loňské hybridní covidové verzi jsme letos během festivalu sdíleli další velké téma ve spojitosti s Ukrajinou. I přesto, že se tu zrodily nové i mezinárodní spolupráce a nabídky hostování, uvědomili jsme si, jak důležitá jsou společná setkávání a zejména svoboda projevu a slova,“ doplňuje ředitelka festivalu Adriana Světlíková. „Zájem ze zahraničí i regionů ČR byl velký. Přivítali jsme více než 150 hostů nejen z Česka, ale také například z Německa, Itálie, Maďarska, Nizozemí, Turecka, Polska, Slovinska, Španělska, Ukrajiny a Litvy.“

Hlavním pořadatelem festivalu je kulturní organizace Nová síť, která se zaměřuje na podporu živého umění a kulturní spolupráce v České republice. Nová síť také pořádá festival nového divadla Malá inventura v regionech, kde se uskuteční v květnu a září až říjnu (Kuks, Jičín, Karlovy Vary, Jičín, Jihlava a České Budějovice).

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

Osvěžující Elixir hudby, tance a vtipu

Kultura v době pandemie rozhodně nezmizela

Mezinárodní centrum tance, Taneční centrum Praha, konzervatoř –gymnázium uvedlo 2. února, v době covidové, s napětím očekávané taneční divadlo pod názvem ‚Elixír‘ (připravovat představení v pandemické době je věru nelehký úkol).

Večer se skládal z několika částí – nejdříve vystoupili žáci Baletu Praha Junior v inscenacích ‚Painted Rainbow, Malé Pošetilosti , Vzpomínky‘.
‚Painted Rainbow‘ si vzalo jako hlavní téma ženu. Žena – ochránkyně domova i emancipovaná žena. Je toto možné sloučit? (choreografie: Attila Egerházi, asistent choreografie: Antonín Schneider, hudba: Jean Sibelius, Maurice Ravel).

‚Malé pošetilosti‘ řešily naše místo ve společnosti. Jak na to? Chceme někam patřit a naše maličké pošetilostičky nás možná někdy i vedou tím správným směrem. ( choreografie: Tereza Hloušková, hudba: Claudio Monteverdi, Philip Glass, Antonio Vivaldi – úprava Armand Amar), sólo Tereza Logojdová – TCP, Albert Kaše – absolvent konzervatoře).

‚Vzpomínky‘ nás vedou do světa našich okamžiků štěstí i životních krizí, hledáme odvahu a sílu jít dál, ptát se proč a jaký to má smysl. (Choreografie: Vlasta Schneiderová, hudba: Georg Friedrich Handel, buddhistická mantra, Matteo Bocelli). Doladěno i mluveným slovem – verše: Ivan Slavík, přednes – Jaromír Meduna.

Zvlášť by se dalo vyzdvihnout sólo Umírajcí labuť ( (choreografie Anna Jirmanová, asistent: Viktor Svidró, hudba: Camille Saint-Saens). Umírající labuť a slavný Saint-Saensův cyklus Karneval zvířat obsahuje zřejmě nejslavnější etudu historie tanečního umění – 13. obraz – Umírající labuť. Tvrdí se, že první interpretka Anna Pavlova toto sólo tančila 3950 krát, a to v 57 zemích světa. Je to jednoduše kultovní dílo Fokinovy reformy baletu 20. století.

Ať už přemýšlím sebevíc, myslím, že v této první části měly vystoupení jedno společné, až na výjimky. Všechny choreografie byly perfektní, pohyby tanečníků neměly žádnou chybu, precizní a dokonalé. Vytknout nelze nic. Jenže …. jakoby tu něco scházelo. Cit, pocit, emoce, prožitek. Vlastně jsem v určitém okamžiku nevěděla, zda umírající labuť umírá radostně nebo s bolestí. Je těžké, mladým tanečníkům něco vytýkat, neboť pro emotivní prožitek potřebují oni sami životní zkušenosti a tyto mladý člověk zkrátka nemá. Potom mi nezbývá než říci, že vystoupení byla zdařilá.

Ovšem ne tak tomu bylo v druhé části – s názvem Elixír (choreografie: Viktor Konvalinka, asistent choreografie: Jan Schneider, hudba: Solomon Burkem, Karpatt, Manuel, Coralie Clément, Luis Mariano) . Tak tady už nezbývá než jen pět oslavné ódy.

V první řadě je třeba zdůraznit, že pohyby byly dokonalé, propracované, absolutně padnoucí do hudby a hudbu plně vyjadřující. Celkově se dá hovořit až o rafinovaném pojetí, tu a tam se objevili jen mužští tanečníci, tedy na své si přišla ženská část publika, tu a tam se objevily ženské tanečnice, coby jeptišky, ale v některých momentech jim oblečení odhalilo na nohou podvazky, a to celé bylo dokreslené červeným světlem. Takže zase mužská část publika pookřála. Přesně jako doplnil slovem Jiří Lábus – „Mužská představivost je prevít“. Myšlenka ‚Elixíru‘ jako taková byla humorná a dalo by se řici, že i tanečníci (Balet Praha Junior, Pražský komorní balet, sólo Viktor Svidró, Albert Kaše a Dalibor Lekeš, členové Pražského komorního baletu) jí byli trošku strženi a s vervou sehráli celou inscenaci. Zápletka byla poměrně jasná, zkrátka každý chtěl uchvátit zázračný Elixír, slibující věčný život, který se do ospalé francouzské hospůdky jakýmsi způsobem vloudil. Ovšem, každý pojal cestu k Elixíru po svém a rozhodně se nechtěl dělit. Ať padouch, nebo vtělení zbožnosti v podobě jeptišek, v zásadě všichni stejní…. Momenty, kdy jeptiška ubila svého milého a z kamarádů byli nepřátelé, vyloudily úsměvy na tvářích publika. Představení doplnilo mluvené slovo, kterého se ujal Jiří Lábus, dá se říci, že nikdo lepší pro tento příběh nemohl být vybrán.

Na konci představení se diváci loučili potleskem ve stoje. V době pandemie, byl Elixír skutečně elixírem něčeho osvěžujícího, radostného, umělecky krásně zpracovaného, naplněného humorem, z tanečníků sršela energie a na jejich pohyby byla radost pohledět. Až jsem si kladla otázku, jak mohlo tak krásné dílo v době nejistoty, zda se představení vůbec podaří odehrát, vzniknout. Elixír je trošku protipólem k představení Letem světem, které bylo spíše poučné a k smíchu určitě nebylo. Obě ale patří k nezapomenutelným zážitkům a stojí za to vidět je i několikrát. Jsou vhodná pro rodiny s dětmi, i dospělé. Nezbylo mi, než vyjádřit hluboký obdiv tvůrcům.

Foto: Archiv TCP
Eva Smolíková
Taneční magazín