Štítek: Japonsko

Japonská drum show v pražské Lucerně

13. ročník japonského filmu a kultury

EIGASAI: EISÁ

Každý zapálený tanečník  by si neměl nechat ujít takové příležitosti, jako zhlédnout tanec jiných kultur. Nejen, že to obohatí jeho znalosti, možná se přiučí i nějaký ten pohyb či pokřik, ale pozná také kostýmy, určitou energii daného tance a navíc  se může výborně bavit.

Přesně tak tomu bylo i v neděli 26. ledna při bubenické show EISÁ. Česko-japonský soubor byl založen v srpnu loňského roku a toto vystoupení bylo vlastně úplně první.  Diváci uslyšeli staré skladby i ty moderní, doplněné pokřiky a mohli se také sami aktivně zapojit.  Mimochodem, soubor stále hledá nové členy, takže pokud by někdo měl zájem, stačí se na Česko-japonskou organizaci obrátit.

Rjúkjúkoku Macuri Daiko je typ tance, který vznikl na staré tradici eisá (okinawské bubnování). Jedná se o velmi  výrazný styl vysokých kopů, pohybů karate a synchronizované taneční choreografie.

Mladí lidé se na Okinawě scházejí na letní slavnosti eisá, aby uctili své předky. S využitím různě velikých bubnů zpívají a tančí a žádají zemřelé o dobré zdraví a prosperitu. Tanec je naplněný pozitivní energií a radostí.

Jedna ze starých skladeb, kterou jsme v Lucerně zhlédli, byla  popsána  coby padající voda tedy vodopád,  jiné byly rockové.  Další pak zase znamenala „Míchání“, šlo o namíchání štěstí, o které se tanečníci podělili s ostatními. A povedlo se!

Celá show se nesla v radostném, energickém duchu a pořádnou dávku dobré nálady přinesl také drak, který vesele cvakal svými obrovskými zuby. To už se smál opravdu celý sál. Myslím, že  namíchaná dávka štěstí divákům nějakou dobu vydržela!

Posuďte sami:

Text, foto, video: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

100 let diplomatických vztahů Japonska a České republiky

Festival japonského filmu láká na bubenickou show, divadlo kjógen i den plný zážitků!

Japonsko a Česká republika letos oslavují 100 let od navázání vzájemných diplomatických vztahů. Na přelomu července a srpna bude v Tokiu olympiáda. To jsou dva pádné důvody, proč právě letos poznat Zemi vycházejícího slunce. Jedinečnou příležitostí je Festival japonského filmu a kultury EIGASAI 2020, který proběhne 20. –26. ledna v pražském kině Lucerna.
 

Festival japonského filmu zahájí 20. ledna japonský velvyslanec v ČR Kaoru Šimazaki a zároveň tak otevře rok oslav stoletého výročí spolupráce Japonska s Českou republikou. Festival přináší osm premiérových filmů s českými titulky, ale také elektrizující bubenickou show z Okinawy, geniální komedii kjógen v češtině, výstavy a v rámci sobotního Japonského dne workshopy zdarma pro celou rodinu.

„Výběrem filmových děl Eigasai nabízí jedinečný vhled do myšlení současné japonské společnosti. Divákům představí metropoli Tokio, odlehlý venkov, sociální i rodinné vztahy. Na dětské diváky čeká novinka japonské animované tvorby „Rudolf a Mnohouš“. Přinese i ohlédnutí za olympiádou v Tokiu v roce 1964 a famózním úspěchem Věry Čáslavské. Velmi specifickým je pak čerstvý dokument o vlivu jaderné havárie ve Fukušimě na tradiční kulturu – a o tom, jak i takový problém lze překonat,“ říká Ondřej Hýbl, předseda Česko-japonské společnosti a pořadatel festivalu, s tím, že letošním mottem festivalu je heslo Když nemůžeš, přidej. S ohledem na olympiádu si tak dovolujeme citovat Emila Zátopka, jehož životní krédo je zároveň skvělou parafrází japonského rčení Když sedmkrát upadneš, po osmé vstaň.

Poznejte Japonsko všemi smysly!


Zvláštní událostí je sobotní Japonský den, zaměřený na rodiny s dětmi, který se koná v sobotu 25. ledna, a na nějž je vstup zdarma. „Zájemci se pod vedením japonských lektorů mohou seznámit s kaligrafií, origami, hrou šógi, okinawským tancem, ikebanou či bubny taiko. Také budou moci okusit japonské speciality. Živé umění pak budou na jevišti reprezentovat komedie kjógen, japonský tanec či speciální hosté, kteří na festival míří až z nejjižnějšího cípu Japonska a předvedou okinawské bubny taiko,“ přibližuje bohatou náplň Japonského dne Ondřej Hýbl.

Pořadateli festivalu jsou Česko-japonská společnost, Velvyslanectví Japonska v ČR, The Japan Foundation a Palác Lucerna. Díky široké podpoře je vstup na Japonský den zdarma, vstupné na jednotlivé filmové projekce činí 100 Kč.

Informace o zlevněných permanentkách, kompletní program festivalu a další informace najdete na www.eigasai.cz

Ve dnech 19. – 22. února bude festival pokračovat i v Plzni. 

 

Zuzana Rybářová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

MALÁ INVENTURA 2019: Restaurace, kde zaručeně neztloustnete!

DOTAŽENÝ NÁPAD █ KOUZLO NECHTĚNÉHO █ OKOUZLENÝ SALONEK CROSS CLUBU █ PŘED DEZERTEM NEBYLO NUTNO DEZERTOVAT █

Velmi stylově, v restauračním salónku pražského Cross Clubu, proběhla v neděli 24. února odpolední prezentace pozoruhodného interaktivního videoartu „Restaurant na konci vesmíru“. V rychlém sledu po sobě zde následovalo osm zhruba dvacetiminutových prezentací tohoto titulu. Patrně šlo o nejextravagantnější a nejvíce kontroverzní představení (či výtvarný počin?) 17. ročníku festivalu MALÁ INVENTURA…

Zprvu jsem nevěděl, a nebyl jsem viditelně sám, co od netradičního „restauračního“ představení očekávat..

Takto vypadala prezentace jednoho z hlavních chodů jídelního lístku – japonských nudlí

Toto originální výtvarně interaktivní entrée bylo již několikrát v loňském roce provedeno ve vysočanském industriálním multikulturním prostoru Galerie Pragovka. Za celým projektem stojí trio nonkonformních umělců – Eliška Soukupová, Martin Vlček a Vojtěch Žák.

Nápad byl zdánlivě jednoduchý. Prezentovat lidskou krmi výtvarně. Již vstupenka byla nadmíru stylová. Ve formě vizitky luxusní restaurace. V samotném, autentickém restauračním salónku Cross Clubu diváka uvítaly dvě půvabné servírky. Byly oděny a upraveny v japonském stylu. Ihned rozdaly jídelní lístky. Na nich jsme, mimo předkrmů, měli připraveny hlavní chody a dezerty.

Vše jsme pak dostávali pouze vizuální formou – prostřednictvím tabletů a televizních monitorů. Interaktivnost spočívala v tom, že nám počítačový mág, který měl v gesci výtvarnou i technickou stránku projektu, nechal na chvíli možnost si u něj zakouzlit si s jídelním obrázkem.

Několik lidí si evidentně spletlo nějakou skutečnou „jídelní“ akci festivalu MALÁ INVENTURA v nedalekém, rovněž holešovickém, studiu ALTA s touto „nejídelní“ prezentací.

Interaktivní ruka spolupracuje s hlavním výtvarným mágem a počítačovým expertem

Ovšem nechtěným vrcholem představení bylo něco, co vzniklo kouzlem nechtěného. Jeden ze zahraničních hostů, který ať už z jakýchkoli důvodů rezignoval na náš jazyk, si nechal od servírek cosi anglicky vysvětlovat. A stále jim odpovídal: „Jez. Jez!“ Což bylo pro českou restauraci (byť s japonskými servírkami) symptomatické.

Celé toto krátké výtvarně divadelní entrée bylo důmyslně připraveno a nenechalo nikoho, včetně zahraničních hostů, v klidu.

Myslím, že „vesmírná restaurace“ je pronikavým výkřikem do diskuse o smazávání bariér mezi výtvarnými a divadelními uměleckými aktivitami.

Foto: MALÁ INVENTURA

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Julie Svěcená získala 3.cenu na prestižní Mezinárodní houslové soutěži

Talentovaná česká houslistka Julie Svěcená letos promovala s titulem Master of Arts a obdržela červený diplom spolu se zvláštní cenou pro jednoho z nejlepších studentů. Tento týden získala 3.cenu na prestižní soutěži ve švýcarském Sionu

Mladá česká houslistka Julie Svěcená získala tento týden 3. cenu na prestižní Mezinárodní houslové soutěži Tibora Vargy ve švýcarském Sionu. Soutěžící přijeli z téměř celého světa, kromě evropských zemí byla také zastoupena Jižní Korea, Japonsko, USA a Čína. Program soutěže byl velmi náročný, během jednoho týdne musela proběhnout všechny čtyři kola.
Julie hrála v prvním kole dvě části z Bachovy partity č. 2, první větu z Beethovenovy Kreutzerovy sonáty č. 9 a Bartókovu Ciacconu pro sólové housle. Ve druhém kole přednesla 2. a 3. větu z Kreutzerovy sonáty, Janáčkovu sonátu a virtuosní Tzigane Maurice Ravela. Třetí kolo bylo zaměřeno na komorní hru, Julii byli přiděleni švýcarští kolegové - klavíristka a violoncellista a s nimi zahrála Čajkovského trio, Brahmse Trio č.3 a povinnou skladbu - Trio č. 4 od skladatelky Lery Auerbach, které bylo napsáno přímo pro tuto soutěž. Toto kolo bylo asi nejnáročnější, protože byla možnost  pouze dvou hodinových zkoušek a časový limit se hlídal.
Následovalo finále, kde byla povinná druhá věta z Mozartovy Koncertantní symfonie pro housle, violu a komorní orchestr a pak houslový koncert - Julie přednesla Houslový koncert č.2 Dmitrije Šostakoviče za doprovodu Komorního orchestru z Lausanne, který dirigoval uznávaný maďarský dirigent Gabor Takácz-Nagy. Tento koncert přenášelo přímým přenosem Radio Television Swiss.

Julie je studentkou Royal Academy of Music v Londýně, ve třídě bývalého koncertního mistra londýnských a newyorských filharmoniků, profesora Rodneyho Frienda. Letos v červenci promovala s titulem Master of Arts a obdržela červený diplom spolu se zvláštní cenou pro jednoho z nejlepších studentů. Od září bude pokračovat v postgraduálním studiu.

Royal Academy ji na tuto soutěž zapůjčila ze svých sbírek krásné housle G.B. Guadagniniho z roku 1753.
Gratulujeme
Taneční magazín