- 2. proběhne v pražském Divadle X10 premiéra jevištní adaptace knihy Destrukce, která byla v prestižních cenách Magnesia Litera 2022 vyhlášena jako nejlepší český román. Autorem svérázné prózy je sociolog a publicista Stanislav Biler. Režie oceňovaného textu se ujal umělecký šéf X10 Ondřej Štefaňák. Další reprízy proběhnou 6. a 7. března.
Sezóna dramatizací a nepatřičných hrdinů
Po uvedení dramatizace románu Jurije Andruchovyče Moskoviáda se jedná o druhé jevištní zpracování prozaického textu. Do konce sezóny uvede Divadlo X10 ještě dramatizaci rozsáhlého románu Vyhnanství Liona Feuchtwangera. Uzavře tak nejen velkou činoherní trilogii Čekárna (s předchozími díly Úspěch a Oppermannovi), ale také sezónu, ve které završuje deset let své existence. „Pro všechny hrdiny letošní sezóny je typické, že se ocitají v konfliktu se svým prostředím. Necítí se nikde doma. Připadají si nepatřiční, bloudí,“ dodává dramaturg Divadla X10 Ondřej Novotný, který je autorem úpravy Destrukce. „Všichni ti hrdinové jsou nám něčím sympatičtí,“ dodává, „jsou to představitelé kulturní elity se sympatickými názory nebo osobnostními rysy, ale zároveň jsou směšní, dopouští se podlostí, selhávají. Vidíme se v nich.“
Kolektivní výpověď
Román Destrukce je vystaven jako subjektivní vyprávění. Připomíná deníkové zápisy třicetiletého učitele, který odešel z anonymního prostředí města a svoji existenciální oporu hledá v zastrčené obci s rozpadající se školou a prosperující továrnou. Výrazná ústřední postava je však v úpravě X10 rozdělena mezi všechny zúčastněné herce. Současný český intelektuál se stává kolektivním hrdinou se všemi svými peripetiemi. Touží po kultivovaném prostředí, spravedlnosti, funkčních vztazích, zároveň je ale připomenutím našeho vlastního strachu, nejistoty a zabedněnosti. Režisér Štefaňák se obklopil dobře fungujícím hereckým týmem X10. Ve vyrovnaných partech se představí Jan Bárta, Vojtěch Hrabák, Hynek Chmelař, Václav Marhold, Antonie Rašilovová a Lucie Roznětínská.
Vesnický realismus, Kafka a cynismus
Bilerova próza je provokativní a nejednoznačná. Na jedné straně byla oceněna nejprestižnější českou literární cenou, na druhé straně ji někteří čtenáři odmítají dočíst. Biler totiž velmi nebezpečně balancuje na hraně nejrůznějších inspirací a poetik. Svým východiskem připomíná Destrukce venkovský román, ve kterém se idealistický učitel snaží o nápravu prudérního prostředí plného předsudků. Připomíná také kafkovsky uzavřenou, absurdní povídku nebo cynický, elitářsky povýšený pamflet. Právě tato nejednoznačnost a možnost různorodých přístupů zajišťuje intelektuální i emocionální dráždivost. Destrukce nemoralizuje, nenabízí ucelené odpovědi a řešení. Destrukce vyzývá k dialogu, provokuje, aktivizuje, apeluje na zaujetí stanoviska. A zároveň poskytuje bezpečný prostor pro zábavnou parodii sebe sama.
„Jistota, že zítřek bude stejný jako včerejšek, shořela.“
Třicetiletý učitel odchází z města, které je příliš komplikované, anonymní a předražené. Svou duševní rovnováhu se pokouší najít v sousedském kolektivu malé obce, kde je podle jeho představ stále ještě jasná hranice mezi dobrem a zlem. Začíná učit ve třídě plné svéhlavých, smutných i zvídavých dětí. Ale co je má vlastně naučit, když se nám uspořádání světa rozpadá pod rukama, pole neplodí, studny vysychají a stěny školy i dalších budov nezadržitelně a nevyzpytatelně praskají? Idylický venkov už dávno není idylickým venkovem. Co má ještě vůbec smysl? Hrabat listí? Koupit si nové auto? Pedagogické vyhoření se mění v topornou existenciální krizi současného intelektuála. Jak z toho ven?
Hlavní hrdina Destrukce není psychologicky prokreslené individuum. Daleko více je kolektivním odrazem naší vlastní touhy po kultivovaném prostředí, spravedlnosti, funkčních vztazích nebo schopnosti předávat znalosti a životní zkušenost dalším generacím. Ale také je připomenutím nejistoty a strachu, neschopnosti zodpovědět všechny otázky, selhání před sebou samým i před světem. Destrukce je výpovědí dnešního českého intelektuála se všemi jeho peripetiemi, odkrývá důvody naší snahy aktivně se zapojit do společenských procesů i rezignace a apatie, výstavby slonovinových věží a vyztužení sociálních bublin.
Román Destrukce byl oceněn prestižní cenou Magnesia Litera 2022. Představuje třetí knihu sociologa a publicisty Stanislava Bilera (1982). Porota ocenila groteskní apokalyptičnost i humanistický přesah, stejně tak humor a schopnost literární hry. Podobně jako další prózy Bilerových současníků otevírá témata rozdělené společnosti, eskapismu a návratů nebo klimatické krize, ale přesto nabízí zcela specifickou poetiku a úhel pohledu. Inscenace Destrukce společně s předlohou nemoralizuje, nespadá k melancholii a uměřené estetické vážnosti, ale demonstrativně (se) předvádí, absurdně zacykluje a ironicky glosuje. Destrukce nenabízí rozřešení závažných environmentálních a politických otázek. Nabízí možnost se všemu, všem – a hlavně sobě – vysmát, vyspílat, vyšklebit a tím se dočasně osvobodit od každodenního hledání pevného občanského postoje i základního smyslu našeho života.
STANISLAV BILER: DESTRUKCE
Cynická besídka. S katarzí.
ÚPRAVA Ondřej Novotný
REŽIE, SCÉNA Ondřej Štefaňák
DRAMATURGIE Lenka Havlíková
HUDBA Kryštof Blabla
KOSTÝMY Matilda Tlolková
ASISTENTKA REŽIE Anna Marie Jarkovská
ASISTENT DRAMATURGIE Kryštof Krejčí
HRAJÍ Antonie Rašilovová, Lucie Roznětínská, Hynek Chmelař, Jan Bárta, Václav Marhold, Vojtěch Hrabák
Barbora Koláčková
pro Taneční magazín
