Pražský komorní balet pokračuje v činnosti!!!

Nakonec vstupuje do divadelní sezóny 2019 – 2020. Celkově již jeho pětapadesáté. A v té se můžete těšit i na světovou premiéru!

Pražský komorní balet, největší české nezávislé taneční těleso s více než padesátiletou historií, jde dál! Díky mimořádné dotaci Ministerstva kultury České republiky nezanikne, jak bylo v červnu jeho vedením avizováno. Po jednáních, která probíhala v uplynulých měsících, podpořilo Ministerstvo kultury ČR soubor v celoroční činnosti v roce 2019. Takže, díky přidělené dotaci Pražský komorní balet pokračuje i v nadcházející divadelní sezóně.

„Přes veškeré peripetie a politické turbulence, neznalost a nezájem politiků o taneční prostředí Pražský komorní balet nezaniká, ale naopak vstupuje do své již pětapadesáté divadelní sezóny,“ říká JUDr. Ivan Dunovský, zakladatel a intendant společnosti Balet Praha, o.p.s. „Po mnoha měsících jednání vedení souboru s exministrem kultury Antonínem Staňkem jsme ukončili veřejnou petici na záchranu souboru s více než pěti tisíci podpisy. Dodatečně děkujeme všem, kteří nás svým podpisem podpořili. Na sociálních sítích jsme zaznamenali překvapivě masivní podporu mladých lidí. Na rozhodování o budoucnosti Pražského komorního baletu měla vliv i vyjádření devatenácti divadelních odborníků a tanečních autorit, kteří poslali ministrovi kultury své dopisy. V červnu nakonec předložil ministr kultury problematiku Pražského komorního baletu na jednání vlády, která rozhodla soubor podpořit v celoroční činnosti v roce 2019. Díky přidělené dotaci Ministerstva kultury ČR může Pražský komorní balet pokračovat v práci i v sezóně 2019/20.“

Byť jsme se rozhodnutí ministerstva dozvěděli až v průběhu léta, okamžitě jsme zahájili přípravy nové sezóny. To samozřejmě s obrovským časovým zpožděním,“ říká Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu. V nejbližší době tedy čeká soubor velká premiéra choreografa Petra Zusky s názvem ,Carmina Vetera´. Jedná se o komponovaný večer na motivy starých lidových písní, jenž bude mít premiéru 27. října v Divadle na Vinohradech v Praze.

Na jarní tiskové konferenci zleva Ing. Antonín Schneider, manažer Tanečního centra Praha, konzervatoře a gymnázia, člen Tanečního sdružení ČR, Mgr. Petr Zuska, choreograf a režisér, Mgr. Ladislava Jandová, ředitelka Pražského komorního baletu (Balet Praha o. p. s.) a Mgr. Linda Svidró, baletní mistr, umělecká vedoucí souboru

Lidová píseň a poezie a vlastně etnická hudba všeobecně je jakousi červenou nití, která se vine mou tvorbou od samotných začátků. Je pro mne obrovskou inspirací a zřejmě se k ní budu vždy znovu vracet,“ říká Petr Zuska. A pokračuje: „Večer s názvem ,Carmina Vetera´, tedy ,Staré písně´, představuje jen část oné mé ‚červené niti‘. Konkrétně choreografie ‚Ej Lásko‘, ‚Lyrická‘ a ‚Růže‘ byly vytvořeny mezi lety 2008 2010 pro různé soubory a příležitosti. Zbrusu nové dívčí sólo ‚FO(U)R ONE‘ bude mít naopak svou světovou premiéru.“

Po představení „Kytice“. V horní řadě druhý zprava Petr Zuska a první zleva Igor Vejsada.

Petr Zuska, který je od nové sezóny rezidenčním choreografem Pražského komorního baletu, pro soubor letos vytvořil úspěšnou inscenaci „Kytice“. Tu bude Pražský komorní balet do konce kalendářního roku reprízovat hned pětkrát.

Uměleckou vedoucí souboru byla od sezóny 2019/2020 jmenována Linda Svidró, stávající baletní mistryně a asistentka choreografů, která s Pražským komorním baletem úzce spolupracuje již od roku 2017. „Vážím si odborné taneční veřejnosti, jež soubor podporovala do poslední chvíle a jsem ráda, že můžeme hrdě vstoupit do nové sezóny,“ říká Linda Svidró. „Velmi si také vážím samotných spolupracovníků, kteří zůstali loajální i v kritických obdobích: předně vedení Pražského komorního baletu, členů souboru tedy tanečníků a konzervatoře Taneční centrum Praha. Všichni se už těšíme nejen na reprízy představení ,Kytice´ režiséra a choreografa Petra Zusky, ale i na celou novou říjnovou premiéru.“

Z představení „Kytice“.

To, že může Pražský komorní balet v činnosti pokračovat, nás těší o to víc, že si právě v letošním roce připomínáme pětapadesáté výročí vzniku Studia Balet Praha. To znamená přímého předchůdce Pražského komorního baletu. Toto těleso v roce 1964 založila dnes již legendární trojice umělců: Pavel Šmok, Vladimír Vašut a Luboš Ogoun,“ doplňuje ředitelka Jandová. „Z letošní mimořádné podpory Ministerstva kultury máme, přes veškeré strasti a dlouhé čekání, samozřejmě obrovskou radost. Avšak nad budoucností Pražského komorního baletu i nadále visí otazník. Jaká bude veřejná podpora Pražského komorního baletu v sezóně 2020 – 2021, natož v následujících letech? Takovou informaci, bohužel, neznáme. Finanční nejistota nám tak stále komplikuje každodenní situaci a rozhodování ve všech sférách činnosti. Přičemž v oblasti dramaturgie je dlouhodobé plánování základním kamenem úspěchu. Přála bych si, abychom se jednou dostali do situace, kdy se budeme moci plně věnovat odborné a profesionální práci a nebudeme muset takřka denně bojovat o holou existenci!“

Foto:Sergej Gherciu a Eva Smolíková

Mgr. Johana Mravcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„Moje děda “ bude věda!

Divadlo NoD zahajuje novou sezónu v pátek 20. září. A to vícejazyčnou dokumentární inscenací zkoumající vliv osobních dějin na naši společnost. Představení vzniklo na základě rezidenční výzvy.

Skupina studentů Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU a Katedry nonverbálního divadla HAMU uvede v pátek 20. září 2019 v Divadle NoD premiéru inscenace s názvem „Heimatschuss“ aneb „Moje děda tvoje děda“. Vícejazyčná dokumentární inscenace zkoumá vliv osobních dějin na naši společnost. Tou zároveň zahájí Divadlo NoD novou sezónu.

Vyprávění je základní lidský nástroj, díky kterému můžeme porozumět sami sobě, naší minulosti, a tomu jak se proměňuje náš život. „Jsme různorodá skupina lidí s odlišným zázemím i způsoby narativů. Lidé z rozdílných prostředí s jinými příběhy i náboženstvím. Jsme Karolína Kotrbová, Arman Kupelyan, Zuzana Šklíbová, Karin Vápeníčková, Sára Vosobová a já,“ představuje skupinu a téma režisér inscenace Emil Rothermel.

Inscenace rekonstruuje příběhy našich rodin pomocí fotek, dokumentů a objektů. Vypráví o našich dědečcích, kteří nosili uniformy, a kteří byli lidmi v těchto uniformách biti. O mužích, z nichž jeden se léta schovával uvnitř svého gauče a druhý se střelil do vlastní nohy, aby mohl utéci z fronty. O ženách, které nad sporákem spálily cestovní pasy. Příběhy, které nám byly vyprávěny a u kterých není zřejmé, kde končí dějiny a kde začíná rodinný mýtus. Příběhy, které můžeme říct doma, ale naučili nás, že venku se o nich nemluví,“ vysvětluje podrobněji režisér.

Chceme vytvořit inscenaci o těchto příbězích a o tom, jakým způsobem jsou mezi generacemi předávány. Skrze to chceme zjistit, co pro nás znamenají tady a teď v našem současném kontextu.“ dodává dramaturgyně Zuzana Šklíbová.

Inscenace byla vybrána na základě rezidenční výzvy, kterou již pravidelně vypisuje Divadlo NoD pro nezávislé projekty autorského divadla. Vybraným projektům, které se posléze stávají součástí repertoáru Divadla NoD, nabízí divadlo prostory ke zkoušení a veškeré produkční, technické a propagační zázemí.

Premiéra: 20. září 2019 od 19.30

Reprízy: 19. října a 18. listopadu 2019

TVŮRCI: Emil Rothermel, Zuzana Šklíbová, Karolína Kotrbová, Sára Vosobová, Karin Vápeníčková, Arman Kupelyan

PRODUKCE: Kateřina Císařová, Tereza Lacmanová

Divadelní představení se koná s finanční podporou Česko-německého fondu budoucnosti a KALD DAMU. Rezidenci poskytl spolek Naplaveno a Divadlo NoD.

Foto: NoD

Jan Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Jsou média patologická?

První večer z aktivistické série Emergency Dances se uskuteční 25. 9. 2019 od 20.00 v Paláci Akropolis. A právě ponese název »Patologie médií«.

Emergency Dances je kurátorovaný večer tanečního aktivismu dvou mladých choreografek a autorek pod hlavičkou skupiny Tantehorse.

Stav EMERGENCY je výchozí bod dialogu palčivých témat současnosti.

Choreografky Johana Pocková spolu se Sabinou Bočkovou a Denisa Musilová se svými urgentními choreografiemi zpracovávají Patologii médií. Diváci jsou provázeni tanečním jazykem stejně jako při komentované prohlídce v galerii. Díla uvádíme v premiéře a po skončení bude následovat diskuse Jak číst tanec moderovaná filosofkou a teoretičkou performance Alicí Koubovou.

To vše se uskuteční 25. 9. 2019 od 20.00 v Paláci Akropolis.

Johana Pocková, Sabina Bočková: »Jáma Lvová«

Přímý přenos pro moc emocí“

Představení zpracovává téma mediální manipulace z pozice média samotného.

Dvě performerky se stávají ztělesněním fyzických a vizuálních obrazů mediálního prostoru a zkoumají jeho emocionální tlak na pozorovatele.

Koncept, režie, choreografie, interpretace: Johana Pocková, Sabina Bočková

Hudba: Lukáš Palán

Dramaturgie: Viktor Černický

Světelný design, projekce: Eliška Kociánová

Představení vzniká za finanční podpory Ministerstva kultury ČR a Státního fondu ČR.

Jáma Lvová

Denisa Musilová: »ENTENTIKY«

Reality show a experiment vytrvalosti v jednom“

Představení se zabývá důsledky psychické a fyzické zátěže, způsobené extrémní záplavou a sledováním zpráv, nemocí, zvanou Headline Stress Disorder.

Choreografka pro své performerky Annu Benhákovou a Ivetu Krmelovou připravila simulaci stresové aktivity, která se bude odehrávat v přímém přenosu, částečně on line a rovněž přímo před zraky diváků.

Koncept, režie, choreografie: Denisa Musilová

Performance: Anna Benháková a Iveta Krmelová

Hudba: Aleš Kauer

Ententiky

Projekt Emergency Dances vznikl v koprodukci s Palácem Akropolis a za podpory Ministerstva kultury ČR, hlavního města Praha a Státního fondu kultury ČR.

Foto: Vojtěch Brtnický

Jakub Urban

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Pán světa a »PANTHERA«

V úterý 10. 9. a ve středu 11. 9. má v pražské La Fabrice světovou premiéru autorské představení Václava Kuneše a 420PEOPLE jménem »PANTHERA«. Exkluzívní recenze z předpremiéry.

Kouzlo předpremiéry

Osobně zrovna nemám v lásce nablýskané premiéry, kde potkáváte naprosto stejné tváře. Ale nejen na premiérách. Rovněž na výtvarných vernisážích, křtech knih… Ať již hraje na Slavii Real Madrid anebo do Prahy zavítá hokejový tým z NHL. Stále stejně se opakující typy mondénních lidí!

Naopak, předpremiéra ta má neopakovatelné kouzlo. To, pochopitelně, nechybělo ani na té „Panthery“, v pražské holešovické La Fabrice. Vyřvávání již ztemnělým sálem: „Hanko, pojď si sednout k nám!“ Focení mobily. Obdivné výkřiky uprostřed tanečních kreací. Upřímný a od srdcí znějící závěrečný potlesk. To jsou neopakovatelné atributy, s nimiž se na snobských premiérách prostě nesetkáte. …anebo pouze vzácněji.

A hlavně, vystupující nejsou tolik svázáni tradiční trémou a onou „premiérově dřevěnějící“ nervozitou.

Volná ruka

420PEOPLE je soubor, jehož je Václav Kuneš duchovním otcem (tedy, vedle Nataši Novotné, ale tu bychom označili určitě „matkou“). Má tedy určitou volnou ruku při výběru interpretů (nejen) „Panthery“. A většinou si tou volnou rukou vybral skvělé lidi „na volné noze“.

A tak měl Kuneš svou „výběrovou“ ruku šťastnou. Mezinárodní tým opravdu „nešlapal vodu“, nýbrž šlapal jako švýcarské hodinky. Vyvážené kosmopolitní spojení dravosti, zkušeností, ženského šarmu i chlapské tvrdosti a síly bylo (téměř) dokonalé.

Kunešovi by tento pospolitý tým měl určitě závidět trenér fotbalové reprezentace Jaroslav Šilhavý. S takovouto partou by jistě neprohrál v Kosovu. Ani jinde.

Bylo jich pět

A onen sehraný tým nastoupil v sestavě: Francesca Amante, Fanny Barroquère, Veronika Tököly, Viktor Konvalinka a Filip Staněk.

Nemá cenu zde a tady, obzvláště ještě po předpremiérovém představení, vyzdvihovat či kritizovat něčí individuální výkony. Ale bez přehánění musím uznat, že všichni ze sebe vydali maximum. A to jak po fyzické, tak po psychické stránce.

Myslím, že lichý počet tanečníků zavdává choreografovi více scénických možností. Poskytuje daleko rozmanitější možnost stavby nástupů i závěrů jednotlivých tanečních sekvencí. Dává šanci vycentrovat scény kolem stěžejní postavy, ale i další škálu neopakovatelných šancí.

Z druhé strany je ovšem relativně malý počet interpretů náročný v tom, že na pódiu může vyniknou každá drobná individuální chybička. I s tím se však 420PEOPLE vypořádali takřka s bravurou.

Procítěně? Pro sítě ne!

Václav Kuneš spíše střídmější, ale nápadité, scénické vybavení komentoval se svým pověstným nadhledem: „Hynek Dřízhal chtěl pro nás připravit inscenaci, která by byla skladná a nenáročná.“

Ano, dekorace možná, při přepravě, nezabere množství prostoru. Určitě však nepůsobila minimalisticky, natož triviálně. Naopak. Sítě skýtaly nepřeberné množství možností závěsů, předělů, světelných efektů a v neposlední řadě originálního akrobatického „náčiní“.

Navíc, i pouze zdánlivě nečinně visící boční sítě dávaly rovněž skvělou možnost prosvícení, takže díky němu se z nich na tanečním pódium proměnilo, v jednu scénu, na městskou dlažbu.

Pochopitelně, nemohu pominout stěžejní důvod sítí. Pocit zasíťovanosti. Přesíťovanosti a pocitu onoho „Velkého Bratra“. A v druhém plánu i ono bájné úsloví: „Je to blázen, hoďte na něj síť!“

Hudba „pod nohy“

Hudba Jana Šikla působila velmi silným dojmem. Byla oporou „Panthery“. Dynamizovala průběh představení. Dodávala mu nejen škály nálad, ale i filosofický podtext. Sám Kuneš si ji dlouho předem pochvaloval a označoval ji za „hudbu pod nohy“.

Václav Kuneš na mou otázku, zda byla hudba komponována na choreografii, či se někdy nechal i on inspirovat již hotovými kompozicemi odpověděl: „To jste mne teď zaskočil. Převážně byla muzika tvořena pro choreografii. Ale samozřejmě, že jsem místy použil již něco, co mne u skladatele zaujalo. Často je to takový ping-pong. Něco on skládá pro mne a jiné já použiji od něj.“

Co jsme a kam tančíme?

Panthera“ by měla být hitem letošní nové taneční sezóny. Má na to potenciál. I onen pověstný „tah na branku“.

Václav Kuneš se sice inspiroval dílem „Sapiens“. Nikoli však dogmaticky. Hledá v něm existencionální otázky, dojmy z polarity dvou světů (a nejen lidského a zvířecího!), dohady kolem lidské individuality a jejího mikrosvěta. Myslím, že se v „Pantheře“ nalezl. A věřím, že rovněž diváci tuto inscenaci 420PEOPLE přijmou za svou.

»PANTHERA«

Choreografie: Václav Kuneš

Hudba: Jan Šikl

Kostýmy: Olo Křížová

Light design: Michal Kříž

Scénografie: Hynek Dřízhal

Obsazení: Francesca Amante, Fanny Barroquère, Veronika Tököly, Viktor Konvalinka a Filip Staněk

Čas: 80 minut

PREMIÉRA: 10. 9. a 11. 9. 2019

Foto: (ze zkoušek) Pavel Ovsík a Pavel Marek

Michal Stein

(psáno z generálky 9. 9. v 19.00)

TANEČNÍ MAGAZÍN