Do Prahy míří jedinečný taneční koncept Red Bull Dance Your Style a svou premiéru si odbude 14. září v Kasárnách Karlín. Celkem 16 tanečníků různých tanečních stylů od poppingu přes breaking po hip hop se utká v nepředvídatelném battlu jeden na jednoho. Kdo se s výzvou nejlépe popere? O vítězi rozhodnou diváci. Nenechte si ujít skvělý zážitek a ovlivněte celkový výsledek.
Red Bull Dance Your Style přichází s originálními tanečními battly, které se odehrávají přímo na ulici. Jeho cílem je tak oslavit street dance na místě, kde se zrodil, a propojit tak skupinu tanečníků s přihlížejícími diváky.
Hudbu nepředvídatelně vybírá sám DJ
Pečlivě vybraní tanečníci různých streetových stylů, jako je popping, breaking, hip hop, house dance nebo locking, se utkají v netradičním duelu. Aby to neměli tak jednoduché, při svém battlu nebudou tušit, jakou hudbu jim DJ Wee pustí. Jakmile uslyší první tóny, jejich úkolem bude co nejrychleji zabavit publikum a adaptovat svůj taneční styl na skladbu, aby ukázali ze sebe to nejlepší, včetně originality i osobnosti. Své taneční umění tak budou muset umět předvést na house, rap, garage, funky, old schoolové pecky nebo rádiové hity všech známých hitparád.
Diváci rozhodnou o nejlepší show
Na Red Bull Dance Your Style nezasedá žádná odborná porota, a proto v battlech nepůjde jen o precizní taneční pohyby, ale především o show. Diváci prostřednictvím modrých a červených kartiček rozhodnou, kdo se jim líbil nejvíce a koho pošlou do evropského finále v Paříži, které se uskuteční 12. října. Hodnotit budou taneční výkony, rytmus, kreativitu a také charisma.
Letos se Red Bull Dance Your Style koná ve 30 zemích, mezi něž vedle České republiky, kde se koná poprvé, patří Jižní Afrika, Austrálie, Španělsko, Belgie, Kazachstán, Rusko, Francie nebo Řecko.
Zajímavé výstupy performerů jsou i v galeriích a výstavních síních. Tato akce zaujme následující 38. týden v úterý 17. 9. a to přímo v Praze na Staroměstském náměstí!
Performance v úterý 17. 9. se koná v rámci doprovodného programu „SONIC CIRCUITS“, který rozšiřuje výstavu „Zvuky, Kódy, Obrazy: Akustický experiment ve vizuálním umění“ („Sounds, Codes, Images: Acoustic Experimentation in the Visual Arts) o sérii představení a akcí, které se konají buď v přednáškovém sále expozice v Domě U Kamenného zvonu, v baletním sále paláce Colloredo-Mansfeld nebo ve veřejném prostoru.
Celý program začal s předstihem již 26. března koncertem britského hudebníka a zvukového umělce Leeho Pattersona a ukončen bude audiovizuální performancí Christiny Della Giustina. Jednotlivé večery nabízejí návštěvníkům jedinečnou možnost seznámit se s mnohotvárnou tvorbou českých i zahraničních autorů. Někteří pracují se zvukem v rozměru výtvarného umění, jiní zvuk tématizují v časoprostorových, matematických, performativních, environmentálních, nebo společenských kontextech. Série „SONIC CIRCUITS“ je sonda do aktuální situace českého zvukového umění, ale i šance nahlédnout do mezinárodní scény umění.zvukového i audiovizuálního.
Kdo a co?
Luboš Fidler(*1951) patří mezi významné postavy české alternativní hudby a zvukového i výtvarného umění. Spoluzaložil skupiny Stehlík a Švehlík, hrál v Kilhets a Amalgamu. V Malechovské sestavě Pestrá kráva a později ve Vyšším Populáru začal v 80. letech vytvářet a používat zvukové objekty (Fidlerofon). V té době hrál i v triu Janota – Fidler – Richter a MCH Bandu na basovou kytaru. S rozsáhlejšími zvukovými instalacemi (Rozechvělý hliník, Světelná partitura, Ptáci) se zúčastňoval site-specific symposií v různých lokacích Rosenheimu (D) a symposií Hermit v Plasích. S Oldřichem Janotou a Štěpánem Pečírkou, coby Společenství PAN připravuje komplexnější akusticky mapující performance (Dům umění Opava, bývalý Klášter Šternberk, Letohrádek Ostrov). Po roce 2000 se začal podílet na interaktivních výstavních projektech připravovaných Petrem Niklem (Hnízda her, Orbis pictus, Play, Labyrint světla). Se Zdeňkem Konopáskem v roce 2012 založil duo Noční pták se stálým hostem Š. Pečírkou, kde využívá mimo jiné i zvukové objekty Roletofon a Péro. S interaktivní instalací Zpívající tyče se zúčastnil festivalu zvukového umění vs. Interpretation (Praha 2016). Nejnovější projekt se jmenuje LAMA a Luboš Fidler (akustická kytara) se v něm, spolu se synem Matějem Fidlerem (hang drum), věnuje harmonicko-melodické improvizované hudbě. Žije a pracuje v Albeři. http://nocniptak.cz/
Luboš Fidler, Veronika Svobodová je potom nahoře na titulním snímku článku
Veronika Svobodová: „Ror-bu“
Ror-bu je sonická reminiscence na pobyt v rybářském domku Kråkeslottet na pobřeží norského ostrova Senja. Slovo „bu“ má v norštině různé významy: citoslovce zastrašení i prostor pro skladování haraburdí. Ror-bu je také místo k obývání a k odpočinku. V představení Ror-bu slyšíme terénní nahrávky v doprovodu dvou ruchostrojů. Křehké erupce a zamlžené šumy jsou vydávané jednoduchou mechanikou kombinací břidlicových desek, písku, kamenů, elektroniky a kontaktních mikrofonů.
Přístup Veroniky Svobodové ke zvuku prozrazuje její vazbu na divadelní scénografii, instalaci a performanci. Vystudovala Katedru alternativního a loutkového divadla na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze. Ve své tvorbě propojuje prostor, čas a situaci. Důležitý není jen zvuk samotný, ale i způsob, jakým na scéně vzniká. Často se jedná o přímou reakci na konkrétní místa v krajině nebo v architektuře.
Termín: 17. 9. 2019 v 19.00
Lokalita:Dům U Kamenného zvonu,
Staroměstské náměstí 13/605, 110 00 Praha 1 – Staré Město
Kdo byla Anna Pavlova? A proč nesou její jméno sladké dobrůtky? A dokonce i žabí stehýnka!
Již několikrát jsem měl tu čest ochutnat dort zvaný „Pavlova“. Vždy jsem myslel, že se jedná o sladkost (koho, čeho) I. P. Pavlova. Ruský vědec, který má v Praze 2 náměstí a stanici metra i městské hromadné dopravy, totiž vyvolával u živočichů slintací reflex. A já měl dojem, že tento dort patří do kategorie těch, po nichž „blahem slintáme“… Ale pravda je jiná. Dort totiž nese jméno slavné ruské tanečnice Anny Pavlové!
Kdo byl otcem?
Anna Pavlova (často u nás psaná též Pavlovová) se narodila 31. ledna 1881 v ruském Petrohradu, jako dcera pradleny Ljubov Feodorovny. Jejípravý otec není oficiálně znám.
Když byla Anna ještě velmi malá, její matka se provdala za vojáka v záloze Matvjeje Pavlova. Ten však brzy zemřel. Přesně, když byly Anně dva roky. Obě s matkou byly velmi chudé a dlouhá léta proto trávily s Anninou babičkou.
Škola se zajištěním
Anně Pavlové se zachtělo být tanečnicí již v osmi letech. To, když navštívila představení „Spící krasavice“ v petrohradském Marijánském divadle.
Anna Pavlova
O dva roky později byla Anna přijata jako studentka do Petrohradské carské baletní školy. Tato škola pro klasický tanec svým studentům nabízela navíc celoživotní materiální zajištění. A proč škola carská? Tehdejší vládce Ruska car Alexander III (1845 – 1894) byl totiž jejím hlavním mecenášem.
Ačkoli byla mladá Anna považována za křehkou a ne příliš krásnou, přesto byla velmi pružná. I dlouho působila dívčím dojmem. A hlavně, byla obratná a dokázala se snadno i pružně ohýbat a elasticky kroužit na špičkách.
Okouzlila i Maria Petipu
Nadání mladé studentky zapůsobilo na baletního mistra Maria Petipu, který se posléze stal jejím nejoblíbenějšímprofesorem. Pavlova se také dobře poučila od dalších slavných pedagogů a choreografů Marijánského divadla, jimiž byli Christian Johanssen, Pavel Gerdt a Enrico Cecchetti.
Nejen ti, ale i choreograf Fokin, jí poskytli klasický školní základ, založený na ruské baletní tradici. V září 1899 Pavlova debutovala v Marijánskem divadle. Konkurence tam byla mezi tanečníky vysoká. Anna Pavlova však mezi ostatními brzy zaujala poetickým výrazem a výraznou technickou kvalitou svých vystoupení.
Křest ohněm ve slavné „Met“
Pavlova se účastnila mnoha uměleckých zájezdů. Odhaduje se, že nacestovala přes čtyři sta tisíc mil!!! A to v době, kdy ještě zdaleka neexistovala letecká doprava. Viděly ji tak milióny diváků na celém světě!
V únoru 1910 se Pavlova, vystupující s moskevským tanečníkem Michajlem Mordikinem (1880 – 1944), poprvé představila v Americe. A to hned ve slavné Metropolitní opeře (zvané slangově „Met“), v New Yorku. Většina amerických diváků ji do té doby nikdy předtím neviděla. Byli z ní uneseni.
Divadlo po carevně
Ačkoli byla tato první turné Pavlovové organizována se souhlasem cara, stejně se její poslední oficiální návštěva Ruska datuje létem 1914. Potom, shodou okolností, vystupovala v Německu. Bezprostředně ji pak, cestou do Londýna, (v srpnu 1914) zastihla zpráva o vyhlášení války Německa s její domovinou. Umění se upozaďovalo. Nastaly jiné problémy. Smlouvy a povinnosti Pavlovové vůči carovi, školním závazkům i „jeho“ Marijánskému divadlu, tím pádem zanikly.
A proč se divadlo jmenovalo „Marijánské? Je pojmenováno po carevně Marii Alexandrovně, manželce Carla Alexandra II.
Svět ji ležel u nohou
Od těch dob až do své smrti Pavlova pokračovala v dlouhém, vyčerpávajícím celosvětovémturné. A to již se svým vlastním divadelním ansámblem.Jeho členové pocházeli z různých zemí a nebyli vždy zdaleka tak talentovaní jako šéfka.
Ještě několikrát se Anna úspěšně vrátila do Ameriky. V roce 1917 třeba úspěšně vystupovala v Americe jižní. Roku 1919 naopak navštívila Bahii a Salvador. Neopominula ani Indii.
Návštěvám Pavlové v Indii a spolupráci s tamními experty orientálních tanců se ostatně věnuje již článek o Anně Pavlove v TANEČNÍM MAGAZÍNU z 10. 10. 2013.
Její americká vystoupení v letech 1920 a 1921 již znamenala páté stěžejní turné Pavlové po Spojených státech během deseti let! Posléze, roku 1923, její taneční společnost cestovala do Japonska, Číny, opět Indie, Barmy a Egypta. Jižní Afrika, Austrálie a Nový Zéland naopak ležely Pavlové u nohou v roce 1926. Léta 1927 a 1928 byla věnována evropskému turné.
A právě uvedené návštěvy u protinožců mají údajně co společného s dortem…
Dort Pavlova, tentokrát s granátovým jablkem a ozdobený physalisem
Jak to bylo s dortem?
V rámci svého již zmiňovaného celosvětového turné v roce 1926 navštívila Anna Pavlova Nový Zéland.
O víc než šedesát let později autor Anniny biografie Keith Money, v souvislosti s touto událostí, zmiňuje historku o zrození dortu Pavlova. Ten dezert prý připravil šéfkuchař hotelové restaurace ve Wellingtonu. Speciálně, na počest této populární tanečnice. Sněhový dort měl připomínat její nadýchanou sukni a plátky kiwi znázorňovaly zelené růže, kterými byl její taneční kostým vyzdoben.
Anna Pavlova rovněž vystupovala v sousední Austrálii. Konkrétně v roce 1929. Baletka tehdy pobývala ve městě Perth v hotelu Esplanade. Rovněž šéfkuchař tohoto hotelu prý údajně vytvořil lehký dezert z bílkového sněhu, který pojmenoval Pavlova, protože je stejně lehoučký jako ta, co mu dala jméno.
Krinolína Anny Pavlove na archivním obrázku skutečně připomíná nadýchaný dort
Pochází ten dort z Evropy?
Nejen u našich protinožců však vznikaly pokrmy oslavující proslulou baletku. Ve Francii totiž šéfkuchaři připravovali žabí stehýnka à la Pavlova a v USA se prodávala zmrzlina Pavlova.
A podle mnoha dokladů nejen to. S největší pravděpodobností ani samotný dort Pavlova nebyl vynalezen na jižní polokouli, ale k protinožcům doputoval z Evropy přes Ameriku.
Kulinářští experti Andrew Paul Wood a Annabelle Utrechtová předpokládají, že na jih od rovníku recept na zákusek z bílkového sněhu doputoval na zadní straně krabic s kukuřičným škrobem. Do Pavlovy se často přidává trocha škrobu pro dosažení typického měkkého středu. Podle těchto „jídelních“ badatelů u protinožců dokonce nevzniklo ani pojmenování dezertu.
První recept na sladký zákusek nazvaný „Pavlova“ se prý doložitelně objevil už v roce 1911, kdy Anna Pavlova teprve zahajovala své světové turné a kdy o její slávě jižní kontinent pořádně ještě ani nic netušil.
Dort Pavlova si získal světový ohlas a s tím i mnoho obměněných variant. Toto je jeho německá verze, konkrétně schvwarzwaldská podoba.
Pozor na „Meringue“!
Záhady a nedorozumění spojené s tímto dezertem ale ještě zdaleka nekončí.
Milovníky sladkostí totiž může překvapit, že v cukrárnách či kavárnách anebo restauracích se objevuje stejný dezert, kterému se jednou říká „Pavlova“ a podruhé „Meringue“. Rozdíl mezi těmito pojmy vysvětluje cukrářský mistr Maršálek: „Meringue, to znamená bílky a cukr v různém poměru. Pro stabilitu se přidává trocha soli či pár kapek citronu. Naopak Pavlova je obohacena o větší díl octa nebo citronové šťávy a nesmí chybět škrob, který výslednému korpusu zajišťuje stabilitu. Správně upečená Pavlova je křupavá a vevnitř má spíše texturu poněkud jako marshmallow.“
Anna Pavlova s labutí (obdobný snímek má Eva Pilarová na titulu svého alba z roku 1974 „Zázrak je žít“)
Labutí píseň
Anna Pavlovaaktivně tančila až do konce svého života. Počátkem roku 1931, během turné v nizozemském Haagu,bylo Pavlové sděleno, že přechodila zápal plic. A žejejí zdravotní stav vyžaduje léčení a operaci.
Bylo jí rovněž důrazně řečeno, že už nikdy nebude schopna tančit, pokud nebude své plicní potíže radikálně léčit. Odmítla podstoupit operaci a řekla: „Pokud nedokážu tančit, raději bych byla mrtvá.“
Zemřela na následky zápalu plic v ložnici vedle japonského salonu hotelu „Des Indes“ v nizozemském Haagu. Někdy kolem půlnoci v pátek 23. ledna 1931. Tři týdny po svých 50. narozeninách.Ke smrtelnému loži si přála přinést svůj kostým z „Labutího jezera“. Poslední její slova před smrtí zněla: „Slyšíte, jak v dálce tančím?“
A závěrem recept:
Jarní Pavlova s čokoládou a čerstvým ovocem
Na korpus:
240 g bílků
240 g cukr krupice
240 g cukr moučka
1 malý citron, šťáva i kůra
20 g bramborový škrob
Na mramorování:
100 g lesního ovoce (maliny, borůvky nebo ostružiny)
Na náplň:
900 g šlehačky 33 %
200 g extra hořké čokolády 80 %
Na ozdobu:
300 g čerstvých malin, borůvek nebo ostružin
Postup:
100 g lesního, třeba i mraženého, ovoce rozmixujeme na jemné pyré.
Troubu předehřejeme na 100 °C.
Bílky s citronovou šťávou ušleháme elektrickým mixerem do polotuha a po lžících zašleháme krupicový cukr, pak došleháme dotuha a nakonec lehce zamícháme směs cukru moučky, škrobu a citrónové kůry.
Hmotu rozdělíme na tři plechy vyložené papírem na pečení a stěrkou rozetřeme do kruhů o poloměru asi 26 cm. Na ty rovnoměrně rozdělíme připravené pyré a lžící vytvoříme mramor.
Sušíme 3 až 4 hodiny, nebo dokud upečená Pavlova není zcela suchá.
Na náplň si převaříme smetanu a do ní ponorným šlehačem vmixujeme hořkou čokoládu. Necháme přes noc v lednici a druhý den ušleháme do tuha.
Na první ze tří Pavlov rozetřeme třetinu ušlehané náplně a dobře rozetřeme až do krajů. Přiložíme druhou plackou a rozetřeme další třetinu. Stejně pokračujeme i se zbývající plackou a náplní.
Povrch dobře uhladíme, hustě poklademe ovocem a na závěr pocukrujeme.
Premiéra Petera Šavela v Altě . Tři tanečnice roku, dva světoběžníci a pět elementů podle čínské medicíny!
10. 9. 19.30 ► danceWATCH
Peter Šavel: Kvint et Sense PREMIÉRA
10. 9. 2019 / 19.30
„Jsme zpomalené zvukové a světelné vlny, chodící klubko frekvencí naladěných na vesmír. Jsme duše oděné do posvátných biochemických oděvů a naše těla jsou nástroje, přes které naše duše hrají jejich hudbu.” Albert Einstein
V představení Kvint et Sense – vedeni poznatkem, že vše kolem nás a v nás je vibrující hmota – se stáváme prostředkem pro manifestaci všech vibrací, které nás obklopují. Snažíme se povzbudit a podpořit různorodost mezi námi, vytvářet prostor, ve kterém může zaniknout hierarchie. Nikdo z nás není důležitější než ostatní, i když jsme bezmezně každý jiný.
Hudba, spolu se vzpomínkami a možnostmi zapsanými v prostoru a času, spolu s vámi a vaším prožitkem, proniká našimi těly a dává nám tvar, hýbe námi. Přecházíme z jedné manifestace do další. Stáváme se emocemi a obrazy, které po staletí formovaly lidstvo. Stáváme se osobními příběhy a pocity, které v sobě nese každý jednotlivec. Stáváme se částicemi, které se hýbou, expandují, tříští se.
Kvint et Sense je prostor, v němž se my – tanečníci – dáváme k dispozici věcem, které nás všechny neustále obklopují, ale které zároveň nedokážeme pochopit. Vytváříme tak možnost pro to, aby tyto aspekty naší každodennosti mohly být procítěny, vnímány, postaveny do popředí. Otevřít smysly a cítit tanec, který vzniká a existuje mezi námi, námi a vámi, námi a hudbou, mezi planetami, mezi částicemi…
„Hvězdy budou mít poslední slovo a zazáří silněji než Země Zavolám ti/Upokojím tě, až Slunce dovrší svou poslední hodinu” Coleen
