Již následující pondělí 3. 6. Za účasti osobností typu Yvony Kreuzmannové, Antonína Schneidera, Andrey Opavské a dalších!
Celá velmi zajímavá akce bude probíhat již v pondělí 3. června 2019 v Galerii HAMU. Smyslem je vyslovit a pojmenovat klíčovou problematiku oboru v aktuálním stavu, zjistit možnost konsenzu odborníků v zásadních bodech, které by pak bylo možné tlumočit odborům pro tvorbu strategie kulturní politiky.
Jednou z přednášejících bude i Yvona Kreuzmannová (vlevo), ředitelka právě probíhajícího festivalu TANEC PRAHA
1. blok (9.00 – 10.30) Lucie Hayashi: Partneřina nejen na jevišti. Český tanec od floor work ke zvedačkám Jana Návratová: Tanec jako potenciál. Několik podnětů pro budoucí kulturní politiku. Antonín Schneider: Vize – priority – léčba. Yvona Kreuzmannová: Profesionálové v amatérských podmínkách. Jana Bohutínská: Granty. A co dál? (Reflexe svobodné třicetiletky)
2. blok (10.45 – 11.30) Roman Vašek / Lucie Hayashi: Balet v českých regionech. Petr Kiška: S čím se potýká nezávislá kultura mimo hlavní město? Adriana Světlíková: Decentralizace kultury, tendence vzniku nových projektů a podmínky reprízování – očima českého kulturního networku Nová síť
3. blok (11.45 – 12.30) Jana Adamcová / Andrea Opavská: Strategie rozvoje a podpory kulturních a kreativních průmyslů – šance pro tanec? Libor Kasík: Nová situace vyžaduje nové přístupy.
V dopoledním bloku bude mít přednášku i Antonín Schneider (zcela vlevo) na téma vizí, priorit a léčby potíží
13.30 – 16.30 Zaostřeno na Tanec: Kulatý stůl
Moderovaná debata pro shrnutí klíčových strategických kroků pro tanec v kulturní politice ČR, navazující na témata a stěžejní otázky z debat dopolední konference
Moderátorem diskuze i dopolední konference je Jakub Deml.
Umělci ze Slovenska i Čech se spojí pro dobrou věc. Připojí se i festival TANEC PRAHA. Benefice již v pondělí 3. června v ALTĚ!
V noci z 18. na 19. května podlehl sál S2 ve slovenské Stanici Žilina – Záriečie plamenům. Šestnáctiletá historie tohoto centra pro současnou kulturu je nerozlučně spjatá i s českou scénou. Proto se pražští nezávislí umělci spojili a připravují v pondělí 3. června od 19:30 benefiční večer ve Studiu ALTA s názvem Stanica volá SOS! Tentýž večer podpoří výtěžkem z Openingu v PONCI Stanicu festival TANEC PRAHA.
Desítky dobrovolníků a přátel Stanice uklízí následky ničivého požáru, jehož příčina zatím není známa, a počítají ztráty. Vyklidit a odvézt množství odpadu bude stát několik tisíc euro. A to je jenom začátek. Jestli se má do Stanice vrátit život, bude potřeba prostor vybudovat nanovo – a to už bude stát desítky tisíc euro, které může organizace tohoto typu v našich podmínkách dostávat spíše pouze od malých dárců.
Jestli chcete být součástí pokračování příběhu Stanice, přijďte na benefiční večer 3. června do Studia ALTA. Sejdou se zde tři desítky umělců, kteří působí v Praze a kterým osud Stanice není lhostejný. Jako projev solidarity vytvoří společně hudebně-taneční večer, kterým chtějí veřejnost motivovat k finanční podpoře likvidace škod požáru.
Na horním snímku (nahoře u počátku článku) vidíte Stanicu ještě v plné parádě a provozu… A zde po tragickém vyhoření…
Účast potvrdili slovenští umělci působící v Praze – Martin Talaga, Tomáš Janypka, Lucia Kašiarová, Viktor Černický a Zdenka Sviteková, ale i čeští umělci, které se Stanicou pojí účast na festivalech, workshopech či koprodukčních projektech. Mimo jiné se můžete těšit na performance v podání špičkových osobností jako: Terezy Ondrové, Markéty Jandové, Dory Bouzkové, Jany Novorytové, Mirky Eliášové, Mish Rais, Markéty Stránské, Heleny Arenbergerové, Lucie Charouzové, Ley Švejdové či Svatopluka Ždímala.
Účast přislíbil i Martin Talaga (vpravo) na snímku po boku Veroniky Knytlové v inscenaci „Garsonky“
Hudební vystoupení a doprovod performerům připraví umělci jako Tomáš Vtípil, Jano Doe, David Danel, Ondřej Zajac, Ondřej Ježek, Tomáš Procházka, Vojtěch Procházka, Pasi Mäkelä, Ken Ganfield, Michal Wroblewski, George Cremaschi, Jan Chalupa a Daniel Meier.
Do výzvy na záchranu tohoto unikátního projektu, který vznikl z nadšení party tehdejších studentů, se připojují i organizace jako Bazaar Festival či SE.S.TA – Centrum choreografického rozvoje.
VSTUPNÉ NA AKCI JE DOBROVOLNÉ A CELOU ČÁSTKU VĚNUJEME NA OBNOVU STANICE ŽILINA-ZÁRIEČIE.
Udělilo se nespočet cen a vypilo se na 1300 litrů vody!
Závěrečné taneční zápolení, které proběhlo v pražské Slávii, skončilo 26. května. Celkem je 44 (zlatých) vítězů a jeden v nově zařazené kategorii Vogue & Wack, navíc se udělily ještě tři speciální ceny:
TOP CHOREOGRAF/KA – ve spolupráci s Michealou Zouharovou a její značkou Nu pretty by Misha
NEJAMERIČTĚJŠÍ STYL – ve spolupráci s Hard Rock Cafe Praha
CELKOVÝ VÝKON VE STREET DANCE – ve spolupráci s Rekreačním střediskem Český ráj
Modernímu tanci se věnují tisíce dětí, teenagerů i dospělých, kteří se sjíždí mimo jiné na tříměsíční taneční túru s názvem Czech Dance Tour. Po regionálních a zemských kolech se taneční skupiny se svými choreografiemi probojují do národního finále. Soutěží se v 5 věkových kategoriích a také v různých tanečních stylech – například street dance, art dance, disco dance, latino show .. (a dále i plesové formace, mažoretky, cheerleaders).
Taneční skupiny soutěží s choreografiemi, kterým dávají výstižné názvy, uvádíme příklady některých z nich: „Who are you? New Generation, Girl gangStarving, Praying, Lost your way, Back Again, With energy, Million Dreams For Us, Level Up … Chce to nápad!“
Skupiny, které se na Mistrovství České republiky výrazně umisťovaly na předních příčkách v různých kategoriích, jsou:
DC Inferno Kolin
Efekt dance Brno
Limit DC Havířov
Balanc Velké Bílovice
Danceway (Praha)
Opatow Flavours (Praha)
PS Hroch Pardubice
SC Nextyle (praha)
TS FREE DANCE (prostějov)
TS Great Lipník nad Bečvou
Tutti Frutti (Česká Lípa)
Aneri – Valašské Meziříčí
Přinášíme malou pikantnost z této velké tour
Zeptali jsme se pořadatelky Hanky Čermákové:
Kolik litrů vody tanečníci vypili během tour?
V průměru na každou soutěž „padly“ čtyři 18litrové barely. Tedy téměř 1300 litrů. Pronajali jsme výhodně výdejník vody od společnosti Fontana pro základní pitný režim. Byl umístěný u taneční plochy. Tanečníci měli také vlastní pití, ale doufáme, že jsme k osvětě pitného režimu přispěli.
Další zajímavostí také je, že na promoplachtě Czech Dance Tour jsou nafocení reální tanečníci (žádná fotobanka), kteří tančí ve finále. Ti byli nominování přes instagram tanečními fanoušky.
➳ Obyčejnost v kráse pohybu ➳ Sdílené míjení ➳ Strhující pohyb ➳ Naplněný či nenaplněný existencionalismus? ➳ Kytka místo kalendáře ➳ A co děti? ➳ Myš a myšlenka ➳
Již za necelý půlrok jsem měl tu čest vidět druhé představení sdružení MIND MOVE. Po lednovém „VOID RELOADED“ na prknech divadla PONECmne tentokrát čekaly „Garsonky“. Koncem května.Přímo na linoleu malého sálu DIVADLA ARCHA. Představení bylo nazváno jako „work in progress”, čili určitou tvůrčí dílnu. Nahlédnutí do kuchyně. A to doslova do kuchyně garsonky.
Jak vidno, imaginativní garsonka může vzniknout i kdesi na dvorku u okapu – foto ze zkoušky představení, mimo divadlo
Po mé kritice určitých kontroverzních údajů v divadelním programu – průvodci v Ponci, jsme se tentokrát žádné průvodní tiskoviny nedočkali. U podobné tvůrčí dílny, tedy ještě neusazeného představení, je to vcelku logicky pochopitelné.
Na svých internetových profilech tvůrci předcházejí „Garsonky“ touto statí: „Dva lidé čekající na změnu. V jejich vypiplaném mikrosvětě poletují paprsky trajektorií, které se vzájemně nikdy neprotnou. Jsou hladké, oblé, pomalé, jindy ostře a rychle řežou vzduch na jednotlivé střepy. Jejich prostor je jimi celý počmárán. Obklopeni pohodlím domova neví si náhle s ničím rady. Vše kolem je milé a bezpečné. A přitom neúnosně těžké a nesnesitelně snadné. Toto trvání je třeba změnit. Rázně a radikálně. Rozhodně! Teď!!! Ale změna nepřichází…“
Veronika Knytlová a Martin Talaga ještě při zkouškách
Bude toto naplněno? Nalezne divák to, co se snaží tvůrčí tým nastolit? Dokážou to obě strany – po „absolvování“ celého představení – lépe definovat? Nejen tyto otázky jsem si kladl před zahájením v nabitém malém sále ARCHY.
Hned zpočátku se musím čtenářům omluvit. „Garsonky“ sice z devadesáti procent stojí, padají i místy leží s výkony dvou titulních protagonistů – Veroniky Knytlové a Martina Talagy. Divák se v průběhu večera však setkává ještě s úvodní půvabnou rolí uklízečky. A dočkává dvou mužských malých, leč podstatných, úloh (de)montérů. Jejich představitelé nám však zůstali utajeni. Asi tou absencí programu? Inu, i desítky let se klaníme neznámým vojínům. A tak tedy poklona úvodem „neznámým představitelům“.
Opět Martin a Veronika během zkoušek – ta kytka v představení byla trochu jiná 🙂 , nikoli stromeček!
Možná, že jsem očekával větší apel na existencionální notu? Možná si představoval scénické pojetí více vykonstruované?
Samotné představení „Garsonek“ však předčilo má očekávání. Strhující taneční pohyb. Místy (záměrně?) úsměvně karikující volné sestavy gymnastek či obdobné jízdy krasobruslařek. Ohromný gejzír scénických nápadů. Jejich bezprostřední rozvíjení. Oscilující kontrast mužského a ženského (mikro)světa. To jsou zřejmě ty nejdůležitější pocity z téměř hodinového zážitku. A samozřejmě, skvělé výkony protagonistů. A v neposlední řadě i skvěle ilustrující a burcující záměrně monotematická hudba Martina Tvrdého.
Garsonka na malé scéně Divadla Archa
Co mne zaráželo? Možná méně hravých motivů, jakým bylo počáteční proměnění se čajového pytlíku v myšku… Nebo naopak? A zejména pak režijní neujasněnost, co ztvárnit pouze mimicky a co s reálnými rekvizitami. Zpočátku jsem tak chápal oddělení snů, plánů a reality. Což se v průběhu večera ukázalo mým omylem. Ale myslím si, že kupříkladu „mobilování“ s imaginárním mobilem by bylo určitě atraktivnější než s tím skutečným, trojrozměrným…
Hlavním rysem celých „Garsonek“ je osamělost v nás. Až sžíravě marný pocit míjení se. Věčný konflikt snů a plánů s krutou realitou. Ale i zároveň hledání krásy ve všednosti. Pocit, zda lze odpovědně přivést na svět děti do toho světa dnešního? A to se tvůrcům zdařilo v míře víc než přeplněné. A tak popřemýšlejte i vy o hledání cesty k sobě. Nalézání pozitiv i v (na první pohled) negativním světě. A ať to netrvá dlouho, ať kytka, která v „Garsonkách“ nahrazovala kalendář i hodiny, neuvadne!
V takové divadelní garsonce se dá i fotit mobilem!
»GARSONKY«
Tvůrčí tým:
Choreografie: Veronika Knytlová, Martin Talaga, Jindřiška Křivánková
Režie: Jiří Havelka
Tančí: Veronika Knytlová, Martin Talaga
Scénografie: Dragan Stojčevski
Light-design: Karlos Šimek
Hudba: Martin Tvrdý
Produkce: Radmila Krásenská/Mind Move, Divadlo Archa
Foto: Mind Move (z exteriéru), Martina Vaňková (z představení)
