Vánoční výstava připomene dávno zapomenutá řemesla

Jak se co dělávalo aneb Vánoce jsou za dveřmi!

Tradiční pražská vánoční výstava v Betlémské kapli, na kterou loni marně čekalo mnoho příznivců, se letos uskuteční od 27. 11. 2021 do 3. 1. 2022. Pod názvem Jak se co dělávalo seznámí i se starými, často zapomenutými řemesly a činnostmi, jež byly běžnou součástí života našich předků. Návštěvníkům je předvedou sami tvůrci a výrobci, kteří se těmito původními technikami zabývají. Děti nadchne „kostkoviště“, mlýnské kolo, a dokonce i hodinky s vodotryskem…

„Letošní výstava představí kromě tradičních betlémů zhotovených z různých materiálů i mnohá řemesla a činnosti, které byly pro naše předky nedílnou součástí jejich života. Jsem přesvědčen, že ukázky toho, jak si lidé dříve (bez mechanizace a počítačové techniky) dokázali zhotovovat různé nástroje, vyrábět předměty do domácnosti nebo připravovat pokrmy, bude zajímavá nejen pro dospělé návštěvníky, ale zaujme i děti a dospívající. Mladší generace totiž mnohdy ani netuší, k čemu takové věci sloužily,“ říká Blahoslav Lukavec z Bonsai servis Praha, který je dlouholetým pořadatelem tradičních vánočních výstav, za nimiž do centra staré Prahy na Betlémské náměstí míří každoročně stovky příznivců z celé republiky i ze zahraničí. „Loni to bylo poprvé za 40 let, kdy se výstava kvůli pandemii nemohla uskutečnit. O to víc se všichni těšíme na tu letošní.“

Tlučení másla i výroba košťat

A co všechno bude možné na letošní výstavě spatřit? Například tato řemesla a dovednosti našich předků:

·   Příprava tvarohu, másla, sýra

·   Mletí obilí

·   Sušení ovoce, hub a bylinek

·   Pečení chleba

·   Předení na kolovratu

·   Tkaní na stavu

·   Vyšívání a výroba krajek

·   Draní peří

·   Výroba provazů, sítí, rohožek, košťat, kartáčů, smetáčků

·   Hrnčířství

·   Drátenictví

·   Výroba košíků z proutí, orobince a borových loubků

·   Opracování dřeva – řezbářství, soustružení, bednářství, truhlářství, výroba šindelů

·   Výroba hraček

·   Tvorba skleněných ozdob a figurek nad kahanem

·   Rozdělávání ohně

·   Měření času

„Ukázky řemesel a dovedností předvedou na výstavě tvůrci a výrobci, kteří se těmito starými technikami dodnes zabývají. Zároveň zde proběhne několik setkání krajkářek a řezbářů, kteří se na výstavu sjíždějí z celé republiky i ze Slovenska. Tato tradice trvá již od roku 2000,“ dodává Blahoslav Lukavec.

K atmosféře klasických českých lidových Vánoc pak přispěje mnoho originálních betlémů vyrobených různými technikami a z rozličných materiálů. Jako kulisa jim budou sloužit živé vánoční stromky s ozdobami z přírodních materiálů, zvykoslovné předměty a adventní a vánoční lidové zvyky. Součástí výstavy bude i malé pódium – prostor pro vánoční hudební vystoupení. Děti budou mít tentokrát k dispozici „kostkoviště“, mlýnské kolo, a dokonce hodinky s vodotryskem…

Výstava se koná od 27. 11. 2021 do 3. 1. 2022. Vernisáž proběhne 26. 11. 2021 od 16.30 hod. v Betlémské kapli.

 

Více na: www.vanocnivystava.cz

Zuzana Rybářová

pro Taneční magazín

Čtvrtý večer ve StarDance 2021

Večer přinesl překvapení

Minulá soutěž, která přinesla koronavirové  komplikace, nechala některé páry doma a moderátorku Terezu Kostkovou také. Naštěstí se tedy nevyřazovalo. Ale život si vyřešil situaci po svém. Simona Babčáková je nemocná a protože licenční pravidla  nepovolují nenastoupit dvakrát, byla společně s Martinem Prágrem  vyřazena. Tereze Kostkové to bylo upřímně líto a slzy měla na krajíčku.

A navíc na  konci dílu se vyřazovalo již jako tradičně, takže nás opustily hned páry dva!  

Inu, tento rok je velice napínavý, protože kartami ještě navíc míchá covid, nejen diváci.

Druhým párem, který soutěž tentokrát opustil byl vtipem vždy sršící Zdeněk Godla a Tereza Prucková. Tereza řekla: „Na tu Tvou jízdu popelářským vozem nikdy nezapomenu!“ A dodala, že si váží toho, že vůbec mohla v soutěži být po dvou dětech.  Poděkovala svému manželovi a rodině, že to všechno vydrželi.  Zdeněk Godla zase ocenil, že Tereza čas, který mohla trávit s dětmi, věnovala jemu a jeho učení.

 

Tančila se rumba, paso doble a tango, takže nálož plná vášně.

 

Jan Cina a Adriana Mašková

Marek Eben hned na začátku pobavil diváky větou (reagoval totiž na komentáře diváků), že to, co jsme považovali za špeky – je talent! Ale pokračoval s lítostí, že Jan Cina by na tom dobře nebyl. Pár předvedl paso doble na melodii z baletu Romeo a Julie, Adriana na sobě měla překrásný kostým, představoval svatební šaty, ale pro účely tance to byly kalhoty!

Skladba vyjadřuje konflikt. Slušňák Cina se prý pořádně nikdy nepral, jen jednou seděl na svém spolužáku jménem Dvořák  A byl rád, že toho vůbec dosáhl, tak dál ani nijak nebojoval. Zato zabodoval Marek Eben: „Sedět na Dvořákovi, jéé, to by chtěla poslanecká sněmovna také! (Myšleno na generálním řediteli České televize jménem Petr Dvořák).  

Drobné chyby porota Janu Cinovi vytkla, ale jinak byl pochválen. Prý nastavil laťku hodně vysoko. Zdeněk Chlopčík se bavil tím, že ostatní ji mohou podlézt!“

Marika Šoposká a Robin Ondráček

Marika Šoposká a Robin Ondráček zatančili tango. Marika ohromila svůdnými šaty a možná si tím naklonila i přísného Zdeňka Chlopčíka. Marek Eben divákům prozradil, že Marika je napůl Makedonka a ta popsala národní tanec Oro. Marek Eben radostně: „To je jen chození? To bych po pár týdnech tréninku dokázal také!“

Tereza Černochová a Dominik Vodička

Dále nastoupili Tereza Černochová a Dominik Vodička. Marek Eben zase perlil: „Tereza je nepoučitelná, působila v dívčí kapele Black Milk. Kapela ‚černé mléko‘ se zpěvačkou Černochovou, to je velmi nekorektní. Ale jestli si myslí, že Monkey Business neboli opičí byznys je korektnější, tak není!“ Měl samozřejmě na mysli rasové otázky, které jsou dnes velice populární. Těžko říct, co zabralo na porotu, ale Tereza dostala samé desítky, což je letos poprvé! Jan Tománek prý nečekal, že by se dočkal tak krásného tance. Chvilku se porota dohadovala, zda byl lepší Dominik nebo Tereza, ale jisté je, že oba.

 

Zdeněk Godla a Tereza Prucková

V  paso doble začal  Zdeněk Godla tím, že hrál karty sám se sebou. To muselo přinést vtipné komentáře.

„Kdybychom spolu hráli karty – vyhrál bych?“ zeptal se ho Marek Eben a Godla s klidem odvětil: „Asi ne.“ Následně přiznal, jak na to… „Když to umíš, stačí ti zapalovač s takovým plíškem. Položíš ho na stůl, a když rozdáváš karty zespoda, tak víš, co komu dáš.

Hodnocení odborné poroty bylo rozpačité: Richard Genzer: Ty máš tři kroky – jeden dopředu, druhej dozadu a jeden libovolnej, buď doprava nebo doleva. Ale mně to baví a nevím proč.“ Celkové hodnocení poroty znělo tak, že tančil opravdový chlap, i když mu talent nebyl shůry dán. Zdeněk si opět zavtipkoval na účet svého břicha, ale překvapením bylo, že pár vypadl a vtip diváky neoblomil.  Je to další doklad toho, jak říká Marek Eben, že odhadnout se ve StarDance nedá vůbec nic.

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

 Tomáš Verner a Kristýna Coufalová jsou tanečně velmi silní, radost pohledět. Marek Eben zkoušel, zda měl Tomáš někdy při krasobruslařské choreografii „vokno“ Co pak? Tomáš prozradil, že dítě v tom okamžiku kouká na trenéra a předvedl, jak asi reaguje trenér. Bavili se všichni. Porota opět vytkla pánev a Richard Genzer, který se možná inspiroval Zdeňkem Godlou (nechtěl pánev dopředu, protože by prý vypadal, že spolkl sud) na to reagoval slovy:  Vy tady furt mluvíte o pánvi. Já, když chci mít pánev vepředu, tak si musím na sporáku udělat míchaný vajíčka, protože jinak ji tam nedostanu… Je to problém!“

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Možná pár farářka Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík  začínají být adepti na výherce, kdo ví. Porota sklidila obrovský nesouhlas, protože na půvabnou a svůdnou rumbu dala těm dvěma podobné známky jako Zdeňku Godlovi! Mezi diváky to vřelo! Tři sedmičky a jedna šestka!“ A to Martina trénovala i v metru!

Mirai Navrátil a Lenka Nora Návorková

Mirai Navrátil  a Lenka Nora Návorková  byli  ohrožený pár, který v minulém kole netančil, a nedostal známky a hlasy. Což jim bude chybět.  Porota vytkla velmi špatné držení těla. Tereza Kostková připomněla slova písně: „když nemůžeš, přidej víc“ a poptala se, co dělat, když minule Mirai tančit nemohl. Mirai pohotově odpověděl: Tak to bude „když nemůžeš, tak uber“.

Andrea Sestini Hlaváčková a Michal Necpál

Andrea potěšila svého manžela Fabrizia, vybrala prý pro něj jako hudební doprovod  italskou píseň  Bella CiaoMarek Eben si zavtipkoval: První píseň, které rozuměl.“ 

Michal Necpál předvedl téměř kouzelnický kousek – během tance strhnul ubrus z prostřeného stolu a udělal si z něho opasek. A na přání Marka Ebena toto předvedl i opačně a ubrus tam zase vrátil! Andrea přiznala, že už ví, jak tam rekvizity naskládat. Jenže kouzlo zase tak neohromilo porotu. Málo napětí v těle atd.

V Křížíkově pavilónu v Praze se uskutečnil přímý přenos soutěže České televize Stardance XI.

A následovalo už jen vyřazení a loučení.

 

 

Foto: Česká televize

Eva Smolíková

Taneční magazín

Roztančené divadlo 2021 sršelo vtipem a skvělými výkony

Výborný tanec, vtipní moderátoři, hvězdná porota

  1. října se ve vyprodaném Divadle na Vinohradech konal IV. ročník taneční show Roztančené divadlo

A musíme ještě něco dodávat našim čtenářům?

(Dobře…. pro ty, co si tolik nepamatují….

Autorský projekt Tanečních kurzů Martina Šimka & Terezy Řípové byl odstartován v roce 2016 v Městském divadle Mladá Boleslav, kde proběhl první ročník projektu Roztančené divadlo aneb když herci tančí. Po tamním úspěchu proběhl na sklonku roku 2019 již čtvrtý ročník v Mladé Boleslavi. V roce 2018 se dvojice tanečníků rozhodla připravit podobný koncept i pro Prahu, Roztančené divadlo Praha. V březnu 2018 v prvním finále vyhrál David Gránský. O rok později vyhrál Vladimír Polívka. V roce 2020, který se konal poprvé ve Vinohradském divadle, zvítězil Jiří Hána za Městská divadla pražská.)

            Do pražského souboje patří : Divadlo na Vinohradech, Divadlo V Řeznické, Divadlo Semafor, Národní divadlo, Divadlo Kalich, Městská divadla pražská, Švandovo divadlo, Divadlo Broadway

Jednotlivé páry  ve finále předvedly jeden standardní a jeden latinskoamerický tanec. Na vše dohlédla porota, ve které zasedli. Doprovázela živá hudba kapely Gin in jam.

Kapela, která nemá chybu – Gin in jam

Pro ujasnění videa… zdůrazňujeme vítězný pár – Oskar Hes a Veronika Jirků

1)      Nela Boudová a Jakub Vodička – za DIVADLO V ŘEZNICKÉ (valčík + paso doble)

2)      Anna Julie Slováčková a Adam Havel – za DIVADLO SEMAFOR (quickstep + rumba)

3)      Pavlína Štorková a Jakub Necpál – za NÁRODNÍ DIVADLO (slowfox + samba)

4)      Michaela Tomešová a Adam Koutek – za DIVADLO KALICH (waltz + jive)

5)      Viktor Dvořák a Michaela Nováková – za MĚSTSKÁ DIVADLA PRAŽSKÁ (tango + jive)

6)      Oskar Hes a Veronika Jirků – za ŠVANDOVO DIVADLO (quickstep + cha cha)

7)      Marek Holý a Eliška Stehnová – za DIVADLO NA VINOHRADECH (tango + samba)

8)      Bořek Slezáček a Zuzana Šťastná – za DIVADLO BROADWAY (slowfox + cha cha)

Pořadem provázela Světlana Witovská a Libor Bouček, nezapomenutelný pár, který dokáže 3 hodiny bavit diváky svým  neustálým špičkováním se mezi sebou.  Divákům cukají koutky úst a předstíraná rivalita a agrese obou moderátorů vede k soucitu, neboť toto zná zřejmě  každý, kdo prožívá jakýkoliv vztah, ať už pracovní nebo osobní. Ti dva si sednou, nelze to nijak popřít, Liborova ublíženost vede ženy k nekonečnému smíchu a muže naopak k nekonečné soustrasti.  Ale poklona oběma!  Lepší moderátoři tu asi být nemohli!

Světlana Witowská a Libor Bouček v akci

Porota v akci – Martin Dejdar, Dasha, Přemek Forejt 

Druhá část poroty- Jitka Asterová, Jan Maxián a Eva Burešová 

Moderátoři  a jeden z vítězných párů 

Vystoupila i zpěvačka Monika Sommerová.  Její hlas nemá chybu a protože zazpívala i oblíbený lidový song, diváci byli dojati, co dodat.

Nelze opomenout výkon kapely Gin in jam. Zpěvačka má téměř fenomenální hlas a škoda, že ji není vidět, či slyšet mnohem více.

Porota ve složení:  zpěvačka Dasha, herec Martin Dejdar, herečky Jitka Asterová a Eva Burešová, kuchař Přemek Forejt, hudebník Jan Maxián  byla opticky hezká.  Všem to slušelo. Ale řekla bych,  trošku totiž do počtu. Tento ročník celkově byl tanečně velice silný,  hodnocení v zásadě nudné: skvělé, skvělé, skvělé…. No, poroto… to víme také!  Ale co teď? Když všichni jsou skvělí? Co dělat?

 

Oskar Hes s Veronikou Jirků získali i přes tento problém  nejvyšší možné ocenění.   Tento pár získal v obou tancích od každého porotce plný počet bodů (celkem 120) a tím se stali prvním párem v historii pražských klání, který získal maximální počet bodů. Pokud budeme uvažovat jako Richard Genzer, který říká: „Nemám rád talentované lidi,“ pak musím říct toto: při tanci Oskara Hese jsem pojala podezření, že ten člověk si Boha zřejmě nějak uplatil…. A to není fér vůči ostatním… Všichni byli dobří. Ale jeho výkon…. no…. tak očima Richarda bych řekla: „Budí to v ostatních lítost, hněv, pocit méněcennosti, pocit marnosti, zoufalství, pocit vlastní neschopnosti, nedosažitelnosti, až pláče či smutku.“

Na závěr večera byla vyhlášena dvě místa: vítěz tipovací soutěže a hlavní vítěz/vítěz poroty. Loňský vítěz Jiří Hána předal korunu vítěze páru: Oskar Hes a Veronika Jirků (to jsou Ti, co dali úplatek Pánu Bohu). Vítězové tipovací soutěže se stali Pavlína Štorková a Jakub Necpál.

Diváci se skvěle bavili a každý taneční pár ohodnotili vždy bouřlivým potleskem. Roztančené divadlo se tak natrvalo stalo pravidelnou akcí.

Nela Boudová a Jakub Vodička 

 

Tanec a tanec

Pavlína Štorková a Jakub Necpál 

 

Vítěz – budící lítost a hněv, díky svému talentu – Oskar Hes a  Veronika Jirků

 

Michaela Nováková a Viktor Dvořák

Úsměv je vždy třeba

 

Účastníci tanečního klání

Sestava roku 2021

Tanečnice roku 2021 a jeden vetřelec

 Autoři projektu Tereza Řípová a Martin Šimek již začínají připravovat V. ročník.

Bez nich by to nešlo….

Martin Šimek a Tereza Řípová – bez nich by to nešlo….

Foto, video: Eva Smolíková

Text: Petr Mráček, Eva Smolíková

Taneční magazín

 

 

 

Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu

Spifire Company zkoumá téma rovnoprávnosti

Ve Švandově divadle přistane Spitfire Company. Společná inscenace prozkoumá genderovou rovnoprávnost

Jedinečné spojení kamenného a nezávislého divadla nabídne nový titul Švandova divadla. Pro smíchovskou scénu ho připravuje autorská a režijní dvojice Petr Boháč a Miřenka Čechová, vůdčí osobnosti umělecké skupiny Spitfire Company patřící ke špičce českého fyzického, experimentálního a tanečního divadla. Inscenace s provokativním názvem Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu nabídne osobitý pohled na misogynii (nenávist k ženám) a misandrii (nenávist k mužům). A v dnešní společnosti prozkoumá témata jako šovinismus, předsudky či rovnoprávnost. Premiéra inscenace, jejíž podobu utvořily i názory a zkušenosti účinkujících herců a tanečníků, bude 27. listopadu 2021 ve Studiu Švandova divadla.

Nakolik je společnost doopravdy připravena na rovnoprávnost mužů a žen? Jak jsou na tom v tomto směru lidé s odlišnou sexuální orientací? Jak moc nás ovlivňují předsudky a zažité stereotypy společenských rolí? A co když na tom šovinismu přece jen něco bude? I tato témata otevírá a prověřuje inscenace Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu vznikající v koprodukci Švandova divadla a Spitfire Company.

 

Pátrání v postojích a předsudcích

Výchozím impulsem pro napsání hry byl pro Petra Boháče život a myšlenky Otto Weiningera (1880-1903), mladého filosofa a autora knihy Pohlaví a charakter. Jeho radikální názory týkající se žen, sexu či židovství zaujaly například Henrika Ibsena, Sigmunda Freuda, Egona Schieleho, Ludwiga Wittgensteina i Adolfa Hitlera. Weininger, sužovaný svojí jinakostí – byl Žid a pravděpodobně i homosexuál – proslul mimo jiné zarytou nenávistí k ženám. V pouhých třiadvaceti letech pak spáchal teatrální sebevraždu.

„Naše sexualita nás ovlivňuje více, než si sami dokážeme přiznat. Ovlivňuje naše jednání, pohled na svět i úsudek o druhých lidech. Bojíme si to přiznat, ale sexualita je esenciální hodnotou, která nás utváří. Toto si velmi dobře uvědomoval Otto Weininger, když psal své ikonické dílo. Proto je důležité se k němu vracet, i když s jeho myšlenkami nesouhlasíme,” říká Petr Boháč a Miřenka Čechová ze Spitfire Company.

Rozporuplná Weiningerova osobnost je v inscenaci rozdělená do tří různých složek Weiningerovy osobnosti. Ty ztvárňují Jan GrundmanMarie Štípková a hostující Jiří Böhm. Jejich herecké kreace dotvářejí tanečnice Sabina Bočková a tanečník Lukas Blaha. Ti ztělesňují stěžejní okamžiky ze života mladého filosofa, ale i obecnější principy mužského a ženského těla.

Zcela unikátní dějovou linku tvoří komentáře, které pod vedením Miřenky Čechové přinesli do původního Boháčova textu sami herci. Ti předváděné výjevy doplňují, glosují, rozporují nebo mu naopak přitakávají. „Od začátku jsme počítali s tím, že Jan Grundman, Marie Štípková a Jiří Böhm dostanou v inscenaci prostor pro vlastní vyjádření a vnesou do ní autorský pohled ovlivněný jejich názorem a zkušeností,“ potvrzuje Miřenka Čechová a Petr Boháč ze Spitfire Company.

 „V naší nové inscenaci jde bez nadsázky o hledání a pátrání; nejen ve směřování a náladách společnosti, ale též v nás samotných – v našich postojích, předsudcích i v našich výrocích, které na první pohled mohou vypadat neškodně,“ říká dramaturgyně Martina Kinská.

A dodává, že se v ní důmyslně pracuje s nahotou a nechybí v ní ani lehkost a humor. „Hledání myšlenek se tu děje nejen skrze prozkoumávání vyřčených slov, ale též skrze tělo samotné, jeho dispozice a jeho rozpory. Vznikají tak velmi sugestivní obrazy,“ uvádí Kinská.

Ženský pohled na věc

Weiningerovy výroky postavili tvůrci do kontrastu s dalšími inspiračními zdroji. K nim patří i povídka Žlutá tapeta Charlotte Perkins Gilmanové (1860-1935), socioložky a pozoruhodné autorky, jež se stala vzorem budoucího feministického hnutí. Zčásti autobiografický text napsala Gilmanová po těžkém záchvatu poporodní psychózy, která se však v její době považovala za projev hysterie. Inscenace pracuje také s osobou Valerie Solanas (1936-1988), americké spisovatelky pohrdající muži, proslulé svým radikálním feministickým manifestem SCUM (Society for Cutting Up Men). Žena podobně zarputilá jako její myšlenkový protipól Weininger se později „proslavila“ pokusem o vraždu Andyho Warhola

Výrazný výtvarný koncept Lucie Škandíkové pracuje s bílou plochou jako projekčním plátnem pro imaginaci i hledání sebe sama. Minimalisticky pojatému prostoru vévodí mnohoznačný zlatý předmět provokující divákovu představivost. Výrazným prvkem jsou také paruky v duchu typického warholovského účesu.

Skladatel Jan Kučera vyšel například i z Beethovenových motivů a herci přímo na scéně využijí looper.

„Inscenace je mimo jiné nápaditě provokativní polemikou o šovinistickém uvažování v oblasti sexuality a společenských rolí. Aktuální události i výroky známých osobností ze světa politiky, vědy a kultury nás přesvědčují o tom, že téma rovnoprávnosti, různě aplikované nadřazenosti a konfrontace našich předsudků jsou stále aktuálnějším tématem ke zpracování a diskusi,“ uzavírá Martina Kinská.

Premiéru 27. listopadu ve Studiu Švandova divadla následují již vyprodané reprízy 29. listopadu a 4. a 29. prosince 2021. V roce 2022 bude titul na programu 12. ledna 2022.

Rozhovor s Miřenkou Čechovou a Petrem Boháčem ze Spitfire Company

 

O čem inscenace podle vás je?

Petr Boháč: Pro mě má inscenace mnoho vrstev. Jde o ponor do tragického života Otty Weiningera, který se i přes svůj mladistvý věk dokázal zapsat do dějin. Je otázkou, jestli to nakonec místo jeho díla nezpůsobila jeho okázalá sebevražda. Druhou rovinu tvoří jeho provokativní kniha Pohlaví a charakter, která je inspirativní tím, že s ní bytostně nesouhlasíte. A nelze nevzpomenout na otázky tázající se po tom, co je pohlaví a jaký má vztah k lidskému charakteru. Co ovlivňuje co? Kdo ovlivňuje koho? Existuje jednoznačné vymezení ženského a mužského charakteru? Proč se i v dnešní době tak urputně bráníme mluvit o pohlaví, o tom, že je jedním z rozhodujících atributů lidského života?

Miřenka Čechová: Navíc lze na představení nahlížet také jako na zábavnou performativní přednášku o tom, jak staletími uplatňované rozdělení genderových rolí determinuje naše životy ještě dnes a proč jsou maskulinní hodnoty stále hybnou silou světa. Využíváme komentáře, faktografické poznámky, akční malbu, pohyb, nahrávání a loopování textů, stejně jako originálně zkomponovanou klasickou hudbu a ztvárňování charakterů.

Jak se měnil koncept v průběhu zkoušení inscenace? Přišli jste během něj na něco zajímavého, s čím jste třeba na začátku nepočítali nebo co vás při realizaci překvapilo?

Petr Boháč: Čím více budeme otevřeni k sobě samým, tím více se dozvíme o druhých. V tomto představení to platí dvojnásob. Jsem rád, že se celý tým snaží pochopit Weiningera, i když se jeho názory ve slušné společnosti neříkají nahlas. Identifikovat se s něčím, s čím bytostně nesouhlasíte, je komplikované. Proto obdivuji všechny na jevišti, s jakou otevřeností se vyjadřují k palčivému tématu, jako je pohlaví a jeho role ve tvorbě charakteru.

Miřenka Čechová: My vůbec strašně rozlišujeme lidi na základě biologického pohlaví. Ty jsi muž a očekává se od tebe to a to a ty jsi žena a očekává se něco jiného. Což je podle mě naprosto nefunkční. Během zkoušení jsme vytvářeli jakousi odpověď Weiningerovi, která se týká nás a našich životů a pátrali po tom, jaké předsudky ještě stále panují ve společnosti, v níž žijeme. Je to do jisté míry kolektivní dílo, neboť herci se autorsky podíleli právě na této aktuální odpovědi.

Název hry je provokativní a až bude napsaný na markýze divadla, vzbudí určitě pozornost. Proč má divadlo lidi v této neklidné a nejisté době provokovat?

Petr Boháč: Každá provokace, má-li mít smysl, musí způsobit zastavení a vytvořit prostor pro otázky. Chápu, že věta Muž vlastní penis, vagina vlastní ženu může způsobit, jak to říct, jemné udivení, protože takto o našich pohlavích asi neuvažujeme. Na druhou stranu je nutné se tázat, proč jsem pobouřen, nebo proč s touto větou nesouhlasím, případně souhlasím. Doufám, že toto představení dokáže provokovat tímto způsobem, to znamená nikoliv bulvárně ale chytře. Protože osobně si myslím, že neexistuje jedinec, který to má se svým pohlavím jednoznačně srovnané. To, že se o něčem nebavíme, ještě neznamená, že to není problém.

V inscenaci se objeví nahota: jak s ní budete pracovat a co má sdělit?

Petr Boháč: Nahota může být různá: krásná, jemná, biologická, perverzní, křehká, tragická. Otto Weininger psal o ženském i mužském pohlaví a nahota k tomu patří. Pro někoho to může být zčásti šokující, ale divadlo si prošlo již mnohými excesy a toto představení rozhodně nechce za každou cenu pobuřovat. Osobně si myslím, že s nahotou na jevišti v současné době není žádný problém. Každý člověk viděl sám sebe nahého, nahou matku nebo otce, nahého partnera nebo partnerku. Lidé uvidí jen to, co už dávno uzřeli.

Proč je důležité, aby lidé tuhle inscenaci viděli?

Petr Boháč: Aby si mohli říct, že s Weiningerem nesouhlasí. Nebo naopak si přiznat, že na jeho myšlenkách něco je. Neexistuje jednoznačně správná cesta. Protože vše, co se týče pohlaví, je labyrint, ve kterém se člověk může lehce ztratit. Řečeno aforismem, které jako figury Weininger hojně používal, není důležité najít východ z labyrintu, podstatné je si uvědomit, že se v něm člověk nachází.

Miřenka Čechová: Třeba proto, aby si uvědomili, že o čem se diskutuje a k čemu se veřejně upíná pozornost, se řídí převážně maskulinními hodnotami.

Víte například, že zatímco v roce 1969 byl poprvé prozkoumán měsíc, teprve v 90. letech to byl klitoris? Já sama jsem se během zkoušení mnohému přiučila.

Foto: Alena Hrbková, Vojtěch Brtnický

 

 Magdalena Bičíková

Taneční magazín