Výzva pro rezidenci od SE.S.TA

Na zaslání přihlášek máte čas do 15. dubna. Rozmyslete se, ale neváhejte!

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA vypisuje otevřenou výzvu na mezinárodní choreografickou rezidenci pod vedením zkušených a etablovaných kouček Kathy Casey (CA) a Valentiny Desideri (ES). Tentokrát otevíráme pouze šest exkluzivních míst. Proběhne 21.– 30. srpna 2019, v Praze. Přesné místo ještě bude upřesněno.

Cílem Rezidence s koučinkem je provázet a podporovat práci rozvíjejících se choreografů a poskytovat jim reflexi k jejich vznikajícímu dílu. Rezidence také funguje jako platforma spoluvytvářející diskurz v oblasti současného tance, umění a života, který odráží českou i mezinárodní taneční a uměleckou scénu.

Rezidence se nezaměřuje na formování profesionálních tanečníků, ani na řízení estetiky výrazu, spíše chce podpořit výzkum nebo znovuobjevení variabilních způsobů choreografické práce a neobvyklých způsobů vyjadřování uměleckého záměru. Rezidenční pobyt má formu dialogu mezi choreografy a hostujícími kouči, kteří rezidenty vedou v jejich umělecké práci.

Rezidence trvá deset dní, a kromě intenzivní práce choreografa s koučem zahrnuje přednášky a každodenní zpětné vazby, společné diskuse a vzájemné prezentace uměleckých procesů v rámci otevřených zkoušek i veřejných prezentací. Jak veřejné prezentace, tak společné diskuse nabízejí umělcům možnost konfrontovat a sdílet svou práci s potenciálním publikem.

Program

/ Ranní trénink (otevřený pro veřejnost).

/ Práce ve studiu s kouči (4–6 hodin denně).

/ Večerní diskuse (2 hodiny).

/ Celodenní seminář s přednáškami a projekcemi.

/ Dvě veřejné prezentace work in progress.

Účastníci budou mít k dispozici:

/ Prostor ke zkoušení se svými interprety

/ Skvělé kouče

/ Peer to peer spolupráci s ostatními choreografy

/ Prostor pro diskuze a feedback

/ Ranní technické tréninky

/ Konference a přednášky odborníků z různých oborů

/ Záznam work in progress

/ Setkání s publikem

/ Mezinárodní networkig

/ Sdílení know-how a možností, které povedou k výsledkům

/ Úhradu poloviny cestovních nákladů

/ Pomoc se zajištěním ubytování

Cena: 7 000 Kč (cena nezahrnuje náklady na ubytování a stravu).

Koučky
Valentina Desideri je španělská umělkyně a teoretička působící v Amsterdamu. Studovala současný tanec v Laban Centre v Londýně (2003–2006) a později získala titul MA ve výtvarném umění na Sandberg Institute v Amsterdamu (2011–2013). Valentina je mimo jiné autorkou Fake Therapy a Political Therapy, praktik, které dnes používá a rozvíjí řada lidí. Valentina je spoluorganizátorkou Performing Arts Forum, které se koná ve Francii, píše biografie na základě čtení z dlaně a věnuje se recitaci s profesorkou Denise Ferreira da Silva.

Kathy Casey odstartovala svou taneční kariéru v roce 1979 s Chicago Moving Company, na začátku osmdesátých let se usadila v New Yorku, tančila pro mnoho choreografů, v roce 1984 se stala členkou Lar Lubovitch Dance Company, v roce 1989 pak členkou společnosti Susan Marshall Company. Kathy Casey tančí v Evropě, Asii a Severní Americe a pořádá řadu workshopů po celé Kanadě a Spojených státech. V roce 1991 byla jmenována uměleckou ředitelkou společnosti Montréal Danse. Velkou část jejích aktuálních aktivit tvoří spolupráce s choreografy na dramaturgii děl připravovaných pro Montréal Danse, kromě toho pracuje také jako umělecká poradkyně pro nezávislé choreografy.
Více iformací: www.se-s-ta.cz

Lhůta pro zaslání přihlášek je 15. dubna 2019.

Online přihláška: http://goo.gl/forms/fUho1I9qaCwhyeYG3

Společně s přihláškou je třeba zaslat poštou DVD nebo vložit do formuláře link na videoukázku své rozpracované choreografie, ze které budete vycházet na rezidenci, popř. můžete připojit i ukázky své předchozí práce.

Ve formuláři můžete upřesnit jméno kouče, se kterým byste chtěli v průběhu rezidence pracovat. Budeme se snažit vašim požadavkům vyhovět

Kontakt: Zuzana Žabková,

E-mail: zuzana.zabkova@se-s-ta.cz

TANEČNÍ MAGAZÍN

Program letošního festivalu TANEC PRAHA odtajněn!

Korejská choreografka Eun-Me Ahn znovu v Praze!

Korejská choreografka Eun-Me Ahn je znovu čestným hostem festivalu Tanec Praha, tedy rok poté, co slavila fenomenální úspěch se svým vystoupením „Dancing Grandmothers“ na jaře roku 2018. Letos se představí se svým Let Me Change Your Name.

Choreografka Eun-Me Ahn během tiskové konference promluvila o svém vnímání světa, o tom, co je pro ni důležité. A to jsou především barvy

Eun-Me Ahn říká: „Většina, rozhlédneme-li se na ulici, je v černé či šedé barvě. Říkám si, že se možná ty barvy někam ztratily, už třeba školní uniformy jsou bílé, černé, šedé, je to škoda. Já bych barvy nosila ráda, ale na ulicích v barvách nikoho nepotkáte.

Kdysi jsem šla coby dítě a potkala jsem lidi, kteří byli celí v barvách, ve vlasech měli duhové ozdoby, ptala jsem se co to je? A oni mi odpověděli: „Tohle je tanec“. Říkala jsem si, že to se musím naučit. Začínala jsem tedy od barev ne od tance jako od pohybu. Barva pro mě představuje jakési nebe a štěstí. Když slunce vychází, tak světlo přináší všechny barvy, tvoří duhu, když slunce zapadá, je všechno černé. Světlo nám tak& eacute; přináší sílu.

Jednou jsem ve výkladu obchodu viděla na figuríně červené sáčko. Propadla jsem něčemu, co má nádhernou barvu, prosila jsem o slevu… a poprvé v životě jsem měla červenou barvu. To sako jsem si vzala do školy. Lidé se mě ptali, kam s tím jdu? Na párty snad? A já jsem odpovídala: „Ne,ne, toto je moje školní uniforma.“ Uvědomila jsem si, že lidé nenosí barvy, protože ty barvy vlastně křičí a lidé jsou nesmělí. Máme strach být výrazní a vystoupit z davu. Ale já jsem si říkala, tak to ne, já to udělám, stoupnu si pyšně a nikdo už mě nezastaví. Od té doby jsem vyhledávala barvy, dokonce i moje maminka mi říkávala, že už jsem moc barevná. A ztvárňuji barvy na scéně po celý život. Kdybyste se podívali ke mně domů, mám růžové zdi, červený nábytek a spoustu barev okolo.

To, jak mícháme barvy znamená, jak můžeme sladit společnost. Každý může představovat nějakou jinou barvu, ale dohromady tvoří krásně harmonický celek.

Děti mají také rády barvy. Když tvoříte pro děti, je to zážitek. Přes barvy začnou používat svoji fantazii. Někdy říkají, že je to možná až moc světel na jevišti. Barvy jsou zářivé, světla svítí, je to moc jasu. Zavítáte-li do Koreje , slunce je velmi jasné. Máte pocit, že vás až oslepuje, ale my jsme na to poměrně zvyklí, takže používáme při malování neonové barvy.

A v neposlední řadě barvy jsou poselství z historie. Život jako takový je těžký, proto musíme budovat barevný svět, který symbolizuje to, jak si s těmi těžkostmi poradíme a jak si jdeme za svým snem.“

Zeptali jsme se….

TM: Minulý rok jste hodnotila program festivalu coby „cestu kolem světa“. Je to letos něco podobného? Které země jste vybrala pro letošní festival v ČR a proč ?

Yvona Kreuzmanová, ředitelka festivalu Tanec Praha:

„Musím říct, že mě čím dál více baví zkoumat kulturu jiných kontinentů, zvláště, když má přesahy do současného výrazu, protože tradice jsou udržované leckde, ale tam, kde se umělec dokáže vyrovnat s tím, že žije v jiné společnosti, v jiné době a dokáže čerpat z kořenů tradičních kultur a třeba se jim i nějak postavit, ale ne provokativně, spíše s určitým respektem a návazností, to je pro mě stra& scaron;ně zajímavé a právě toto chci sdílet s naším publikem. To je důvod, proč jsem se znovu rozhodla pozvat Korejce, Indonésana, Afričany, Madagaskar (to je pro nás úplně nové území), ale i Ghana, (někteří umělci už tady byli, ale teď budou pracovat na jiných tématech). Pro mě výlety do jiných zemí a kontinentů znamenají vždy obrovské obohacení , společnost se mi stane bližší, přemýšlím, v čem nás může inspirovat, co nám může přinést , v čem nás obohatí… a přesně sem směřuje celá část našeho programu Tanec Praha.“

Korejské umění je tu už podruhé. Čím Vás právě Korejci nejvíce oslovili?

„Mě baví ta odlišnost. To, že se nebojí jít proti proudu, pustí se do věcí, o kterých vědí, že vyvolají i kritické reakce. Nezáleží jim na pohlaví, nezáleží na tom, jestli je to pro někoho kýč, nevadí jim, že se hýbou jinak , než je to učili ve škole, prostě jednoduše jdou proti proudu.“

Letošní dílo je o barvách. Jak Vy sama vnímáte barvy?

„Já bych asi nechodila nikdy oblékaná jako Eun-Me Ahn (umělkyně je dnes oblečena v nápadných pruhovaných křiklavě barevných šatech s podivnou čepičkou). Upřímně, musela jsem si na ni dost zvykat. Ale vlastně mi to rozzářilo mé zážitky z Asie. Já si občas také něco výrazně barevného doplním (ukazuje mi na tyrkysově modrou š&aacut e;lu z Asie, kterou má na krku), ale píše používám barvy jako doplňky, kdežto Eun-Me Ahn je používá jako skutečně křiklavou zásadní barvu. Ale to nevadí. Mně se líbí, já to respektuji, i přesto, že sama na sebe bych si to nevzala.“

Proč ne? Eun-Me Ahn říká, že člověk je jen nesmělý….

„Ano, to třeba také, souhlasím. Barvy vnímám na různých kontinentech různě. Třeba Afrika je neuvěřitelně barevná. Tam si také obleču toto barevné oblečení, protože „zapadnu“ mezi ostatní. (A já skutečně nejsem Čech, který všude zapadne.…) Cítím lásku k černé barvě a možná je to právě tím, že už i tak trošku vyčnívám a nechci vyčnívat více. Nemám skutečně už potřebu každému vysvětlovat, proč chodím barevná. Ovšem odjedu-li na jiný kontinent , tak si těch barev vezmu na sebe klidně více.“

Děkujeme

Zeptali jsme se…

TM: Co pro Vás znamenají barvy?

Markéta Perroud, spoluředitelka festivalu Tanec Praha:

„Přistupuji k barvě jako ke šperku. Je to doplněk, ale výrazný doplněk, který mě vlastně obleče. Třeba sako, plné barev, úplně doplní jinak jednotvárný oblek.“

Češi většinou volí nevýrazné barvy. Dokážete nějak vysvětlit, proč to je u nás takto?

„Člověk je vždy ovlivňovaný místem, kde žije, zvyklostmi, společností. A také možná hraje roli to, že si nedáváme na čas! Nestrávíme tolik času přemýšlením, co si bereme na sebe. A barva, to je především také dobrá nálada! Když spěchám, tak jsem většinou v šedivých nebo nějakých monotónních barvách. Ale je-li nějaká sváteční příležitost, pak barvy vnímám jako něco velmi pozitivního a ráda si beru barevné věci.“

Děkujeme

Festivaly TANEC PRAHA 2019 a

Česká taneční platforma

31. ročník festivalu Mezinárodního současného tance a pohybového divadlaTANEC PRAHA2019, který se bude konat 3. – 22. června v Praze a dalších 20 obcích a městech, již zná svůj hlavní program i vizuální podobu. Na dnešní tiskové konferenci v PONCI, jíž se osobně účastnila korejská choreografka Eun-Me Ahn, pořadatel odtajnil hlavní program festivalu, přiblížil jeho linie a prezentoval vizuální podobu kampaně. Současně zveřejnil program jubilejního 25. ročníku jarního festivalu Česká taneční platforma (1. – 4. 4.), který nabíz í to nejzajímavější ze současného českého tance a pohybového divadla. Více na www.tanecpraha.cz a www.tanecniplatforma.cz

Festival TANEC PRAHA při vstupu do čtvrté dekády své existence zřetelně ukazuje, že není pouze jednou z nejvýznamnějších akcích v kulturním kalendáři u nás, ale i ve světě. Láká k aktivní účasti nové talenty i světové proslulé, vyzrálé umělecké osobnosti, které se k nám rády vracejí. Nepopiratelným úspěchem je letos především návrat živelné a nekonformní korejské choreografky Eun-Me Ahn, která loni v závěru festivalu nadchla publikum dílem Dancing Grandmothers a letos festival 3. – 5. 6. zahájí v PONCI představením Let Me Change Your Name.

„S některými špičkovými umělci máme opravdu nadstandardní vztahy, je to nepochybně i díky dlouhodobému působení vedení Tance Praha v řadě mezinárodních sítí a projektů evropské spolupráce. Řadu nabídek musíme odmítat, ale i tak jsme jedním z nejaktivnějších subjektů ze zemí bývalého východního bloku v programu Kreativní Evropa. Cennou výměnu zkušeností zažíváme v sítích, jako jsou European Dancehouse Network (EDN), Aerowaves (dance accross Europe) i IETM (Informal European Theatre Meeting), a k tomu jsme aktivními partn ery dvou zásadních projektů evropské spolupráce, jež se promítají v našich hlavních činnostech, tzn. festivalech i celoroční činnosti PONCE: Be SpectACTive 2 a Dancing Museums 2. V létě budeme s napětím čekat na výsledky dalšího kola programu Kreativní Evropa, kam jsme sami podali jeden projekt, a zároveň jsme partnery londýnské žádosti. Samozřejmě netušíme, co s tím udělá Brexit…,“ říká Yvona Kreuzmannová, ředitelka a zakladatelka Tance Praha z.ú.

Letos přichází festival TANEC PRAHA s novým vizuálním řešením kampaně, pro které vybral ke spolupráci agenturu Comtech Can s renomovanou fotografkou Bárou Prášilovou, čerstvě nominovanou na ocenění Czech Grand Design v kategorii Fotograf roku.

Každým rokem budí větší zájem u tuzemských i zahraničních profesionálů také festival Česká taneční platforma, který je skvělou příležitostí pro networking – vybízí k intenzivnímu navazování mezinárodních i národních kontaktů a následné spolupráci. Letošní 25. ročník se bude ko nat 1. – 4. dubna v PONCI, Studiu ALTA, divadle Alfred ve dvoře, Centru současného umění DOX+, Malé dvoraně Veletržního paláce NG, La Fabrice a Studiu Hrdinů. V programu se objeví mj. dvě zahraniční koprodukce, které měly premiéru na loňském ročníku festivalu TANEC PRAHA 2018, Útočiště Farmy v jeskyni a inscenace belgické choreografky Karine Ponties SAME SAME.

„Čtvrt století České taneční platformy nás zavedlo i k návratu do poloviny 90. let, kdy současný tanec u nás stál na prahu profesionalizace a těžce si vydupával aspoň základní podmínky pro svou existenci. Jeho boom v poslední dekádě je fantastický a dovolím si konstatovat, že letos máme nejsilnější program v historii této akce, kde jsou vyváženě zastoupena jak velká jména naší scény, tak i mladé slibné talenty,“ dodává Yvona Kreuzmannová.

Nejvyššího ocenění se festival TANEC PRAHA dočkal ke svému 25. výročí v roce 2013, kdy byl vyhodnocen v konkurenci 235 evropských festivalů všech žánrů na 1. místě v programu EU Culture. V roce 2017 se stal jako jediný festival ČR laureátem EFFE (Europe for Festivals – Festivals for Europe) Award, za svou výjimečnou kvalitu, angažovanost a dopad své práce v místním kontextu a je opět součástí EFFE Guide – průvodce evropskými festivaly.

TANEC PRAHA 2019 –

3/6 – 22/6 2019

31. Mezinárodní festival současného tance a pohybového divadla

Praha a dalších 20 měst a obcí ČR

Předběžný program TANEC PRAHA 2019 v Praze

Hlavní program:

3 + 4 + 5/6, 20:00, PONEC – divadlo pro tanec / Festival Opening / Událost sezony

Eun-Me Ahn (KR): Let Me Change Your Name

7/6, 17:00, TP koprodukce / VEN.ku TANCI / PQ+

Lenka Kniha Bartůňková, Ridina Ahmed & Ghana Dance Ens. (CZ/GH):

Úhel pohledu / Point of View

7/6, 20:00, PONEC – divadlo pro tanec

Judith Olivia Manantenasoa (MG): Métamorphose

Rianto (ID): Médium

8/6, 17:00, TP koprodukce / VEN.ku TANCI / PQ+

Lenka Kniha Bartůňková, Ridina Ahmed & Ghana Dance Ens. (CZ/GH):

Úhel pohledu / Point of View

9/6, 17:00, Výstaviště / VEN.ku TANCI / PQ+

Hygin Delimat (PL/AT): House Beating

9/6, 20:00, PONEC – divadlo pro tanec / Czech Dance Focus for PQ+

Věra Ondrašíková & kol. (CZ): GUIDE

10/6, 10:00, PONEC – divadlo pro tanec / TANEC PRAHA DĚTEM / Czech Dance Focus for PQ+

Barbora Látalová a kol.(CZ): Karneval zvířat / Animal Carnival

10/6, 17:00, Výstaviště / VEN.ku TANCI / PQ+

Hygin Delimat (PL/AT): House Beating

10/6, 20:00, PONEC – divadlo pro tanec / Czech Dance Focus for PQ+

Viktor Černický (CZ):) PLI

11/6, 20:00, PONEC – divadlo pro tanec / Czech Dance Focus for PQ+

Karine Ponties (BE/FR/CZ): SAME SAME

16/6, 17:00 + 17/6, 10:00 (pro školy), PONEC – divadlo pro tanec / TANEC PRAHA DĚTEM

Tabea Martin (CH): PINK FOR GIRLS AND BLUE FOR BOYS

17/6, 20:00, Hudební divadlo Karlín / Událost sezony

Sharon Eyal | Gai Behar | L-E-V DANCE COMPANY (IL): OCD Love

19/6, 20:00, PONEC – divadlo pro tanec / Dance NEW´s

Barbara Matijević & Giuseppe Chico (HR/IT/FR): Forecasting

21 + 22/6, Národní galerie v Praze Veletržní palác / Festival Closing / Událost sezony

Yoann Bourgeois (FR): Site-specific project

Doprovodný program:

9/2, 11:00 a 14:00, PONEC – divadlo pro tanec / Festival Warm-up!

Taneční workshopy s Eun-Me Ahn / pro profesionály a studenty tance, pro širokou veřejnost

6/6, 12:30, Výstaviště Pavilon B / PQ

PQ Talks

3/6 a 22/6, 21:30, PONEC – divadlo pro tanec

Festival Opening a Closing Party

Moderované diskuse s umělci – kontext Afrika, Indonésie

Workshopy s vystupujícími umělci

Křest Publikace Tanec Praha 30 let!

Více informací na:

https://www.facebook.com/tanecpraha

https://www.facebook.com/CzechDancePlatform/

https://www.instagram.com/tanecpraha

Změna programu vyhrazena.

Pořádá: Tanec Praha z.ú.

Za kontinuální podpory: Ministerstvo kultury ČR, Hlavní město Praha

Za podpory: Kreativní Evropa / Aerowaves, Be SpectACTive, MČ Praha 3, Statutární města Plzeň, Brno, zahraniční kulturní instituty a další.

Kateřina Kavalírová, Eva Smolíková

Foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

Československý muzikál KUBO míří do ČR!

Tanečníci těšte se! Slovenský folklór a rock v novém muzikálu.

Excelentní československý muzikál KUBO míří do ČR!

KUBO, to jsou skvělé herecké a taneční výkony, kombinace moderního tance a slovenského folklóru! A také plejáda skvělých herců a tanečníků! Je oslavou slovenského folklóru a vzdání holdu velikánovi slovenské filmové i divadelní scény – Jozefu Kronerovi

Zuzana Kronerová o muzikálu říká: „Z mého pohledu je to projekt, který nejenom že navazuje na ty nejlepší inscenace, hry Jozefa Hollého, ale přináší novou kvalitu: příběh, který nijak neztrácí na své aktuálnosti. Dnes je přeci majetek a honba za ním ještě větším božstvem, než kdysi a k tomu přináší jeviště originální, moderní, komponovanou hudbu, která vychází z autentického slovenského folklóru a přitažlivé pěvecké a choreografické kreace. Přidanou hodnotou je účinkování nejen slovenských, ale i českých herců, zpěváků a tanečníků.“

Zeptali jsme se….

TM: Předpokládáme,že Kubo bude pro tanečníky jistě atraktivní, je to tak?

Ján Jackuliak:

„Ano, to určitě. Muzikály v dnešní době v Praze jsou většinou založené na jazzovém, moderním či současném tanci, lépe řečeno na tom, co je moderní. Ale teď přichází muzikál, který využívá slovenský folklór, a to tady ještě nebylo, alespoň já o tom nevím. Je to novinka a je fantastická. Navíc tam účinkují bývalí členové souboru Lúčnica, to jsou světoznámí tanečníci. Folklor je převzatý z každého koutku Slovenské republiky a vytváří velmi silnou složku, je také spojen s rockem (tak trošku hudba typu Čechomor). Domnívám se, že ,Kubo´ může být skutečně pro tanečníky zajímavý, protože uvidí něco odlišného.“

Už více než 44 000 diváků shlédlo na Slovensku muzikál KUBO, příběh, který je zároveň poctou velkému slovenskému herci, jenž se proslavil i v Čechách – Jozefu Kronerovi (20. 3.1924 – 12.3.1998). Od jeho úmrtí loni uplynulo neuvěřitelných 20 let. Projekt nyní přichází do Čech! Už 29. dubna od 19:00 se odehraje v pražském Divadle Hybernia, na podzim by pak unikátní představení mělo objet část ČR.

Jednou z hlavních tváří muzikálu KUBO v ČR bude herec Ján Jackuliak, kterého české publikum zná především ze seriálů Vyprávěj, Ordinace v Růžové zahradě, Rapl atd…

Kubo je jednou z filmových a divadelných klasik Jozefa Hollého. Je plný kouzelných momentů, které postupem času zlidověly a přenášejí se z generace na generaci. Kubo a jeho „Anča, ja mám nožík“,nezapomenutelný autorský citát Jozefa Kronera opět ožívá v novém zpracování plném folklórních artefaktů, krojů, ale také humoru..

„Je to živé, energické a zábavné představení. Je to nový československý muzikál v moderní a divácky příitažlivé podobě! Šarm, humor a příběh vesnického prosťáčka který je obětí honby za majetkem svých rodičů, jenž jsou schopni z mamonu zapříčinit neštěstí svých dětí na úkor jejich lásky, která však nakonec zvítězí…. Paľo si vybojuje lásku své milované Aničky a Kubo zůstává u své matky s milovanými makovými buchtami…,” prozradili synopsi děje tvůrci v čele s režisérem Ivanem Blahútem.

Na pódiu se objevuje 22 účinkujících. Jsou tam originální písně slovenské písničkářky Simi Martausové, autorem hudby je Peter Uličný, autorem scénáře je Tomáš Dušička (bratr Majka Spirita) a za folklór fashion show stojí Adriena Adamíková.

„Je to dílo, v kterém si každá generace najde to své. V jednom příběhu je více dalších příběhů, které jsou nadčasové. Já mám roli pana Loveckého, což je šibal, který vám během pár sekund spočítá všechny prsty na nahých nohách. Kubo je ryze slovenský příběh, v němž najdeme propojení se současností,“ říká herec Ján Jackuliak, který v Kubovi nejenom hraje, ale spolupracuje také jako asistent režie.

V představení hraje a zpívá i český muzikálový herec Robert Urban a postavu Kuba ztvárňuje herec Peter Brajerčík. Po úspěchu ve slovenské televizní show „Tvoja tvár znie povedome“ se stal miláčkem diváků muzikálu na Slovensku díky svému skvělému hereckému, tanečnímu a pěveckému výkonu „Skvěle ztvárnil divadelního Kuba a vzdal určitě důstojnou poctu Jozefu Kronerovi…” podotýkají tvůrci.

„Zkoušení bylo náročné. Kubo je člověk, který svou čistotou bojuje proti našim lidských neřestem a skrze humor na ně poukazuje. I původní film se dotýká těchto věcí, které jsou nám Slovákům ať chceme, nebo ne, blízké,” dodal Brajerčík.

Na tento unikátní československý muzikál se můžete těšit 29. dubna 2019 v Divadle Hybernia

PRAHA, 29. dubna 2019 od 19:00 hod, Divadlo Hybernia

René Kekely

Foto: Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

„VOID RELOADED“ nebo „VOID“? Protiklady v praxi

Když se spojí dobré nápady a (všeho) schopní, je z toho docela průrazný počin. Přesvědčte se v Ponci! Ale nevíme kdy příště???

Poslední lednový den 2019 přímo lákal do PONCE na představení s tajemným názvem „Void Reloaed“. Respektive, na divadelních programech uváděný pouze jako „VOID“. Diváci jistě nebyli zklamáni. A já (jako recenzent) rovněž.

Skupina VerTeDance má bohatou a živou historii. Její vznik se datuje letopočtem 2004. Za patnáct let své existence má na svědomí více než čtvrt stovky projektů. Jeho členky mají i řadu individuálních ocenění, jako „Tanečnice roku“, „Cena Divadelních novin“ či získávaly vavříny na domácích a zahraničních choreografických soutěžích. Jako jediné taneční společenství má VerTeDance na svém kontě nejprestižnější české a moravské ocenění ve sféře současného tance – Cenu za taneční inscenaci roku. Konkrétně se mu této slávy dostalo za tituly „Tichomluva“ (2005), „Kolik váží vaše touha“ (2012) a „Korekce“ (2014).

Již úvodní informace o inscenaci samotné se výrazně liší. Program uvádí, že na sklonku roku 2017 došlo pouze k jejímu jedinému uvedení. Naopak, v kritice Lucie Kocourkové v odborném periodiku OPERA+ se dočítáme, že „Void“ byl uveden v listopadu i prosinci 2017! Šlo tedy o předpremiéru (třeba neveřejnou) a premiéru? Anebo byla tehdejší recenzentka mylně informována?

„Void Reloaded“ má jako takové představení silný nápad i vnitřní náboj. Nepostrádá množství originálních inscenačních přístupů – jako je nástup jediného mužského protagonisty z publika – mnohdy však postrádají větší organické propojení. Vzájemnou souvztažnost.

Samotné představení má rytmus, tah i dostatečnou gradaci. Dokonce je kratší, než v programu inzerovaných padesát minut. Nehýří samoúčelnými a neefektivními nápady. Ani se neutápí v nadbytečných světelných a scénických efektech. Vše je podřízeno čtveřici hlavních protagonistů. A ta se své šance zhostila s pokorou i ctí zároveň.

Pouze zdánlivě okrajovou stopu zanechávají v divácích kostýmy. Jejich civilnost ,nenápadnost je zároveň předstupněm provokace. K pregnantním příkladům patří, když majitelka bot obnovené české produkce staré dobré domácí značky „Botas“, začíná mluvit – anglicky!!!

Silnou stránkou „Void Reloaed“ je jeho hudební složka. Není zde pouhopouhým podkresem. Ani chvilkovým navozením situace. Je hybnou složkou celého představení. Hudba zde nejen inspiruje tanečníky, ale je sama dějotvorným prvkem. To nakonec dokumentuje, její autorka Beata Hlavenková, která je – společně s Veronikou Knytlovou – uváděna jako hlavní autorka „Voidu“.

V textu divadelního programu se můžeme dočíst, že jedna z producentek, Radmila Krásenská, je fyzioterapeutkou. Kde hledat její nejzřetelnější stopu? Ve filozofii celé inscenace? V jejím tempu? Či v působnosti na diváka a jeho pozornost?

Hlavním smyslem inscenace je varování před zmatením světů, kultur, vzájemných identit i jazyků. Rádoby „světový“ název se ironicky snaží probudit lidi k tomu, co je jim vlastní. Podnítit je, aby se rozhlíželi kolem sebe, zapátrali po vlastních kořenech a nenechávali se strhnout pozlátkem okolního, pouze rádoby efektního světa. A v neposlední řadě apeluje na českou a slovenskou vzájemnost! Nutí diváky nejen k zamyšlení, ale také k tomu, aby se zastávali toho dobrého v nich. A to se tvůrcům podařilo v míře více než očekávatelné.

Samozřejmě, detailní kritik by zde nalézal ještě množství drobných chyb a nedostatků. Ale ty snad vymizí s reprízami? I když… Ta další repríza „Voidu“ je tak trochu v nedohlednu… Tak snad nikoli zase až na dva roky?

Velmi kvalitně tištěný program představení nezaujal grafickými experimenty, nýbrž informační hodnotou. Jedinou záhadou v něm je osoba producentky. Ve vnitřní části programu je uvedena Radmila Krásenská. Naopak na závěrečném shrnutí (na deskách tiskoviny) můžeme číst jméno Lucie Novákové… Jako poslední informaci se dozvídáme, že celé představení je věnováno jakési Terce. Tedy, pokud se stalo oné Terce něco hodně špatného, ba tragického, tak se za tento výkon „pozůstalých“ určitě nemusí obracet v hrobě!

____________________________________________

VOID RELOADED

Choreografie, koncept: Veronika Knytlová

Tančí : Karolína Křížková, Zdenka Josefi, Alicia Cubells, Martin Talaga
Hudba: Beata Hlavenková, Oskar Török (trumpeta), Patrick Karpentski (kytary/mix)
Light design:David Prokopič
Scéna: Františka Králíková
Producent: VerTeDance, danceWATCH – Karolína Hejnová

Koprodukce: Tanec Praha z ú! Ponec – divadlo pro tanec/ AL@&ART
Produkce: Lucie Nováková, Radmila Krásenská

Premiéra: 28. listopadu 2017 divadlo Ponec Praha – psáno z reprízy 31. 1. 2019

Další reprízy: zatím neuvedeno

Foto: archiv divadla Ponec

TANEČNÍ MAGAZÍN