Rozhovor s choreografem a tanečníkem i pedagogem PAVLEM Towenem VESELÝM

„Frank Towen mě naučil fanatické práci“

STEPEM I ZPĚVEM K SRDCI TOWENA

Nástupce a pokračovatel  legendární taneční osobnosti Pavel Towen Veselý nejen o Franku Towenovi:

Pavel Towen Veselý i nadále pokračuje v tradici legendárního tanečníka, choreografa a pedagoga Franka Towena (27. 10. 1912 – 27. 12. 1991). Původně absolvent pěveckého oddělení pražské konzervatoře, potom žák a později asistent Franka Towena po něm převzal legendární taneční školu a udělal z ní komplexní muzikálovou. Pavel vystupoval léta jako stepař v kabaretech, zábavních podnicích i televizi. Se svým dětským souborem reprezentoval v Japonsku na festivalu Macuri/Haku. Ale rovněž zpíval s různými orchestry, připravil se zpěvákem Vaškem Vašákem komornější pořad Pokus pro dva, vydal v country duchu své album Kovbojské písně a natočil CD (ve spolupráci s Janen Honkyšem) To pláčou andělé, kde se představil i jako skladatel a textař. Za sebou má divadelní role v muzikálech Jesus Christ Superstar, Pěna dní, Kiss me Kate, Dracula, Monte Cristo a dalších. Účinkoval rovněž v divadle Červený Kohout. Má na kontě i několik divadelních režií. V současné době se věnuje hlavně pedagogické práci se zpěváky. S Pavlem Towenem Veselým jsem se spojil, abychom zavzpomínali na éru Franka Towena, popovídali si o tanci a zejména stepu, ale také se podívali na pěveckou přípravu současných hvězd a hvězdiček. Jelikož se s Pavlem známe přes pětatřicet let, budeme si tykat (laskaví čtenáři snad prominou). A poněvadž jsem mu asi před třiceti lety otextoval svižnou písničku o konkursu na muzikál pod názvem „Stepem k srdci“, dovolil jsem si ten název parafrázovat v titulu tohoto rozhovoru.

Jak vzpomínáš na Tvé první setkání s Frankem Towenem? Proběhlo v jeho studiu?

„Mé první setkání s Frankem neproběhlo v jeho studiu v Kobylisích. Bylo to v Jihlavě na festivalu nových zpěváků populární hudby Mladá píseň, kde jsme ho měli jako pohybového lektora. Skladatel Jindřich Brabec zrovna dával dohromady soubor Planety. Stal jsem se členem a napadlo mne oslovit pana Towena. Celé Planety k němu chodily na pohybovou průpravu asi tak dva měsíce. Jednotliví kolegové však postupně odpadávali. Viděli to show zkrátka jinak. Až jsem zůstal sám. Čím dál víc mne Towenovo studio pohlcovalo. Velkou zásluhu na tom měla také jedna jeho asistentka, má první žena – mimochodem dneska první dáma polské stepové scény – Jirina Nowakovska. Až jsem tenkrát nakonec pověsil zpívání – na nějakou dobu – ,na hřebík´ a začal pouze tancovat.“

Je náhodou, že se i Tvé životní partnerky rekrutovaly z okruhu žaček Franka Towena?

„To, že byly z taneční branže vycházelo z podstaty taneční práce, protože tanečníkův svět je baletní sál. Musím však říci, že tu pravou jsem nakonec našel (spíš ona mne) až mezi těmi, které nemají s tancem nic společného. Možná právě proto to již tolik let funguje?“

Co Ti spolupráce s choreografickou a pedagogickou taneční legendou Frankem Towenem dala nejvíce?

„Především mne naučila fanatické práci a potřebě vnést do ní systém, tvořící pevné základy. Když jsem přišel do Towenova studia bylo mi sedmadvacet. Nebylo lehké si vytáhnout v tomhle věku nohy a vůbec se nějak tanečně pohybovat. Bral jsem to však nesmírně vážně. Za to Towen mě v tu dobu vážně vůbec nebral. Měl jsem potíže s pohybovou pamětí i taneční technikou. Na mně se ale vlastně již tenkrát ukázalo to, co Frank dokázal do lidí injektovat. Vůle to dokázat sobě i jemu, byla větší, než věkový handicap. Ten můj věk mi zas na druhou stranu v jeho očích postupně získával respekt a tak mně začal svěřovat (v době své nepřítomnosti) nejprve pohybové kurzy a akrobatickou průpravu dětí. Zpočátku jsem fungoval i jako inspicient, který Frankovi pomáhal natahovat šňůry k reprobednám či pouštět magnetofon při jeho tanečních představeních. Postupně mi pak Towen dovolil vystupovat v bluesové improvizaci, jíž vždy zahajoval svá taneční představení. Později jsem směl tancovat i jeho slavnou choreografii ,Rituál za krystalový svět´ Dodnes na to vzpomínám – byl to pro mne tehdy životní okamžik. Potom jsem i doprovázel hrou na konga-bubny živě i jeho část představení, kde tanečníci tančili ukázky černošských tanců a techniky.“

V čem ještě na Franka Towena vzpomínáš dodnes?

„Vlastně téměř ve všem. Kvůli narůstajícímu věku se sice věnuji už jinému oboru než tanci, ale ty principy jsou stále stejné. Dneska s odstupem času ne úplně se vším, co Towen dělával, beze zbytku souhlasím. Pokud si ale představím, jak obtížně v té době a jakým komplikovaným způsobem získával nové informace a impulsy k tanci – nezapomínejte, bylo to v období zavřených hranic takzvané ,normalizace´ – tak klobouk dolů. Když u nás v tehdejším Smetanově divadle vystupoval poprvé Alvin Ailey se svým souborem, šli jsme tam s Towenem všichni i žáci. V nesmírné euforii. Poprvé jsme viděli tančit černochy, ty jejich pověstné ,revelation´ a měli pocit, že jsme byli na mši svaté. Vždyť Towen podle Aileyho učebnice ,Modern Jazz Dance´, složitě získané od emigrantů, učil jazzový tanec. Teď jsme to viděli nejen na fotografiích, ale skutečně tančit! Později Towena postihlo několik infarktů. Bylo to blbé období. Nevěděli jsme, co bude, tak jsme s asistenty i členy studia vymalovali naše taneční prostory. Towen hned z nemocnice – ještě s pyžamem v tašce – přijel na baletní sál a určitě mu to moc (hlavně psychicky) pomohlo.“

1.PavelTowenVesely+FrankTowen
Zleva Pavel (ještě ne tehdy Towen) Veselý a jeho učitel Frank Towen

Proč jsi se stal nositelem jeho odkazu?

„Když již Frankovi nebylo dobře a jeho životní derniéra se neodvratně blížila, tak mě požádal, abych jeho jméno a práci nenechal padnout. Jednoho dne jsme se ocitli u notáře, kde na mne převedl své umělecké jméno Towen. Někdo by mohl namítat, že jsem se nyní zpronevěřil jeho odkazu tím, že jsem už před časem přestal tancovat. Já to však cítím zcela obráceně. Když tělo přestane fungovat, tak má člověk umět včas odejít. Konec-konců, příklad jsem měl i v Towenovi samotném .“

Vlastně jsi i aktivity studia Towen rozšířil…

„Tím, že jsem vystudoval nejen tanec, ale i zpěv na tehdy Lidové konzervatoři u zasloužilého umělce Jana Soumara, byl již jen krůček k tomu, že jsem z taneční školy Franka Towena udělal Musical studio Towen. Herecké oddělení mi vedla sestra Jany Hlaváčové – herečka Dana Hlaváčová, to pěvecké profesorka Vlastička Mlejnková-Soumarová. Angažoval jsem tanečníky z Národního divadla Jiřího Plecháče a Janu Cigankovou na výuku baletu a já učil ostatní taneční obory, včetně gymnastiky a akrobacie. Jak vidíš, na divadlo moc času nezbylo. Až když jsem přišel o objekt školy, tak se situace rázem změnila.“

Byl jsi vlastně v osmdesátých letech dvacátého století – vedle Heleny Vondráčkové a Jiřího Korna – jedním z prvních komplexních muzikálových zpěváků a herců, byl Ti něco platný tento náskok v dobách, kdy se v Čechách a na Slovensku začaly muzikály rojit jak houby po dešti ?

„Já jsem se vlastně kvůli práci ve studiu Towen vyhýbal všem konkurzům. První muzikál do kterého jsem konkurz dělal se jmenoval Pěna dní v divadle ABC a měl premiéru tuším v prosinci 1993. Ptáš se, k čemu mi pomohly zkušenosti. Pomohly mi rovnou do role swingu – dá se to říci ,zoufalec´ , který umí všechno. Musí však znát všechny role svých kolegů. Sedí v šatně a čeká, kdo si na jevišti zlomí nohu a v tom okamžiku nastupuje swing a musí to dohrát. Stále jsem měl však jako hlavní životní náplň vyučování ve své muzikálové škole.“

Jak ses dostal v éře, kdy mu tady zrovna extra pšenka nekvetla, ke stepu?

„Já a step? Opět díky Frankovi. Samozřejmě v té době se stepem sklízel zasloužené úspěchy Jirka Korn, což také sehrálo svou roli. Díky stepu jsem se však dostal i na prkna druhé největší operní scény na světě v rakouském Bregenzu. Učil jsem tenkrát ve Státním souboru písní a tanců stepovat skupinku mladých lidí, která si později začala říkat UNO. Do hodiny vstoupila paní Inka Vostřezová s jakýmsi starším elegantním pánem – americkým choreografem Williamem Miliem, který hledal tanečníky pro muzikál Kiss me Kate. Představila nás a řekla že pan Milie mi nabízí spolupráci, jelikož mám dobré jazzové pohyby. Jasně, že jsem přikývnul – i když to bylo tak trochu šílené. Ve snu by mne nenapadlo, že já – kdysi poslední outsider od Towena – budu vystupovat jako jediný z jeho tanečníků v zahraničním muzikálu světových parametrů!“

Jak vidíš ryze současnou situaci v oblasti stepu, v jeho kvalitě, kvantitě a konkurenci?

„O současné situaci ve stepu zas tolik moc nevím. Vím, že výborný stepař a choreograf je Vašek Muška, se kterým jsem se potkal i v muzikálech, kde jsem hrál. Mí vrstevníci jako Zdeněk Pilecký (poznámka autora: vedoucí studia Zig-Zag, o němž psal Taneční magazín v letošním lednu v souvislosti s tancem Lindy Hop) jsou již také v důchodovém věku. Bohužel, někteří i mrtví – jako Richard Hes. Zanechal tu za sebou velké taneční dílo. Když se dnes podíváte na Draculu hraného v Karlíně, tak v něm chybí (zřejmě z úsporných důvodů) právě ty Richardovy velké impozantní taneční scény upírů. Ríša Hes zemřel docela mladý. Neprávem začíná upadat v zapomnění, obdobně jako práce Franka Towena.“

2.PavelVeselyDracula1Bartunek
Pavel Towen Veselý (vpravo) a Tomáš Bartůněk v zákulisí muzikálu Dracula

Přejděme od význačných osobností k výuce stepu obecně…

„Nebudu tím pravým hodnotitelem. Já současné kurzy stepu moc důkladně nesleduji. Dnes mají mladí lidé – na rozdíl od nás – možnosti navštěvovat kdejaké workshopy rozličných zahraničních lektorů. To má v šak nejen výhody, ale i zápory. Oni sice dnes všichni umějí všechno, ale příjde mi, že jsou všichni uniformně stejní – takže nuda.“

Koho považuješ z mladých tanečníků, herců a zpěváků za stepařský příslib?

„Rozhodně je fajn, že existují různé stepařské soutěže, kde se rozdávají různá ocenění. Myslím ale, že to k nové slávě stepu nestačí. Fred Astaire a Gene Kelly byli sice slavní jako stepaři, ale především to byli herci, tvůrci, režiséři, a ještě to taky nesla ta doba, kdy světem hýbala swingová hudba. Teprve všechny tyto náležitosti společně jim umožnily vyzdvihnout stepový tanec do výšin, které kdysi obýval. Z toho pohledu dnes žádný takový talent neznám.“

Věnuješ se rovněž pedagogickému vedení zpěváků, máš jistě nějaký osobitý zážitek?

„Pedagogická práce se zpěváky je nikdy nekončící vzdělávací proces nejen těch zpěváků, ale především můj. Hodně jsem se naučil i od lékařů, s nimiž spolupracuji. Snad to smím prozradit, ale podařilo se mi i několik husarských kousků. Třeba jedna naše velmi slavná zpěvačka slavila osmnácté narozeniny dvěma koncerty. Dva dny před prvním koncertem v Polsku přišla SMS: ,Jsem bez hlasu, co mám dělat?´ Naordinoval jsem ji hlasový klid. To značí: ,Nesmíš říct ani slovo. Máš v ruce telefon a píšeš: ,Dobrý den, děkuji, na shledanou….. a podobně´. V den koncertu šílely davy před vyprodaným výstavištěm. Zpěvačka již byla upravená vizážisty, televizní týmy připraveny. Jakmile jsem přijel, běžel mi naproti se zoufalým výrazem v obličeji produkční s otázkou: ,Co máte pane profesore za eso v rukávu? Vžyť ona nemá hlas!!!´ Dotyčná byla ještě před konciliem foniatrů, kteří měli určit co dál. Vrátila se zcela zoufalá. Lékaři jí totiž řekli, ať koncert zruší, že není šance. Když se mi podařilo ji uklidnit, šli jsme se rozezpívat na postavené jeviště, protože jinde nebylo prostě kde. Zjistil jsem, že po lehkém falzetovém intonování se hlas neztrácí, ale naopak sílí a je možné se jím začít pohybovat po takřka celém rozsahu. Začal jsem pomalu věřit v zázrak, který se mi s ní povedl u rok před tím, kdy jsem jí takhle zachránil vánoční turné. Ze čtyřiceti koncertů tehdy nevynechala ani jeden. Později, když jsem vystupoval z vlaku v jedenáct večer v Praze, mi přišla SMS: ,Já to dala jako nikdy. Díky´.“

Jak bys krátce hodnotil situaci na tomto pěveckém poli?

„Talentovaných mladých lidí je v této zemi spousta, občas pomáhám i některým ,superstárům , ale ono je dnes tak těžké se prosadit. Navíc ,hudební průmysl´ je většinou se rotuje do vzoru, který právě frčí a radio vám prostě menšinový žánr hrát nebude, protože i zde jsou určující peníze. A tak po většině talentů za rok neštěkne ani pes, protože je tu další ročník a to kolo průmyslu se opět otočí a tak to jde pořád dál.

Chystáš něco nového ve výuce tance?

„Tanec chce neustále dělat, vzdělávat se, mít sály a držet krok s překotným vývojem. To s přibývajícími roky nejde udržet. Tak jsem se rozhodl, že jen stejný princip přenesu do jiného oboru. Jako si dřív člověk musel připravovat študýrky na balet, tak stejným způsobem si dneska musím vystavět rozezpívání pro jednotlivé studenty, protože každý je zkrátka jiný. A to je právě ten odkaz Franka – že naučil několik generací takto přemýšlet a pracovat. A tomu jsem se nezpronevěřil. No a u piana mohu sedět, dokud mi ten ,Němec´ Alzenheimer nezačne schovávat věci.“

3.KurzyStepu
Kurzy stepu při hodině v Musical studiu Towen

Které současné české a slovenské muzikály uznáváš?

„Hrál jsem šest let v muzikálu Jesus Christ Superstar. Tak to je hodnota, která nikdy nezvětrá. Z těch českých uznávám především Draculu a Monte Crista. Možná i proto, že mi přinesly velké role? Teď jsem připravoval lidi na několik konkurzů a z těch mě nejvíce nadchla hudba k muzikálu Mefisto. Neznám jej celý, ale to co bylo k dispozici ke konkurzu bylo úžasné.“

Jaké máš nejbližší plány?

„Co chystám do budoucna? Jet na chalupu a užít si víkendu.“

Děkuji za rozhovor

Michal Stein

Foto: archiv Pavla Towena Veselého, archiv Musical studia Towen

 

TANEČNÍ MAGAZÍN

Osamělost anglicky i mimicky

Variace na samotu, soukolí něčeho či někoho ….

 

Jediná větší kritika hned úvodem: proč se nové představení známého dua Arnsteinová-Šimek, tedy „Ufftenživot“ hodně a hojně sponzorované i zaštítěné německými subjekty, jmenuje anglicky „Lonelines & Stuff“ a nikoli tedy německy „Einsamkeit und Dinge“? Pro nikoli takové jazykové světoběžníky raději i český překlad „Osamělost a věci“. V sympatickém studiu ALTA jsem viděl první premiéru, která však již opravdickou premiérou nebyla, jelikož tento program byl de facto premiérován na stejné scéně již v rámci festivalu BAZAAR, konkrétně v jeho sekci SATURDAY BAZAAR – 2. část, v sobotu 19. března 2016.

Absolventi ateliéru Petry Tejnorové na katedře loutkářství a alternativního divadla AMU Sára Arnsteinová a Jiří Šimek dokazují, že od své prvotiny GoG (v roce 2014) již udělali hned několik dalších kroků. Anebo dokonce poskoků?

Představení sami tvůrci deklarují jako variace na samotu, soukolí něčeho, někoho – nějakého vztahu či společenství. Poukazují i na drobnokresbu a práci s detaily. To vše je splněno na jedničku. Dokonce i – podle mého názoru – podtrženou. Ufftenživot je sourodá a činorodá dvojice, která dokáže nejen pobavit, dodat impulsy k zamyšlení, ale také zaujmout brilantní hereckou technikou, obzvláště v mimické a akrobatické rovině.

UFFtenZIVOT1

Dokonalý kontrapunkt jiskřícímu gejzíru nápadů v pohybové sféře vytvářely až insintně průzračně dopisy dítěte z letního skautského tábora. Tyto byly dovedeny k dokonalosti i na propagačních tiskovinách k inscenaci, která byla v duchu autentických pohlednic.

Osamělost a věci“ stojí jistě za vidění. Myslím, že další slova jsou už nadbytečná. Pouze v rámci korektnosti uvedeme autora hudby Ivo Sedláčka (+ archivní hudbu). Tvůrce světelného designu: Štěpána Hejzlara a Davida Prokopiče. Také již úvodu uvedené německé instituce, za je jichž podpory představení vzniklo: České centrum v Düseldorfu a Tanzfaktur z Kolína nad Rýnem. Z českých subjektů tuto inscenaci podpořili: Ministerstvo kultury, Městská část Praha 7, Nadace Život umělce, Nová síť a Divadlo na Cucky. Koproducentem představení je divadelní studio ALTA.

UFFtenZIVOT2

Michal Stein

FOTO: archiv Ufftenživot

Taneční magazín

O superhrdinech citlivě i parodicky

Anna Vanacká po boku herce Miloslava Mejzlíka reflektovala téma superhrdinství

 

 

V Teatru NoD se 5. dubna v rámci programu NoD Beginners uskutečnilo představení DADman. Anna Vanacká, studentka Katedry pantomimy HAMU,  v něm po boku herce Miloslava Mejzlíka a ve spolupráci s několika svými studentskými kolegy reflektovala téma superhrdinství, ať už ve filmu, komixu nebo ve všedním životě.

Celý příběh začíná dost prostě a zároveň poeticky. Miloslav Mejzlík  hraje roli osamělého starce, který vzpomíná na zašlé časy a snad i na ztracenou dceru, jíž najde v postavě roznašečky pizzy, která ho navštíví. Toto setkání ale rozvine neobyčejný vztah a oživí krev superhrdinů v obou protagonistech.

Forma inscenace je vlastně velmi jemná. Starý pán povídá několik dobře fungujících vtipů a poté se skrze záměrně směšné vyjevení hrdinského kostýmu dostávají k výcviku, poražení haldy imaginárních bojovníků a sladký happyend. Potud je parodie klasicky hollywoodské linky jasná a funkční. Horší je ovšem provedení. Přes veškerý talent, který Anna Vanacká projevuje v jiných inscenacích, v DADmanovi bohužel příprava nebyla dost důkladná. Akce v pantomimických soubojích nebyly fyzicky dotažené a nevyjevily bohatost imaginárního světa. Přestože někdo může namítnout, že právě to mělo shazovat prvoplánovost mnoh a akčních bijáků a že obsah je v pořádku, bohužel tu nebyla ani patřičná virtuozita v podání. Nefunkční byla i hrazda, zavěšená coby houpačka vprostřed jeviště, jelikož kromě dětského houpání byla jinak využita jen málo a představení by se bez ní mohlo obejít.

Dobře zpracovaná a efektní byla určitě hudba, vytvořená Tomášem Kasprzykem, a mluvené scény byly celkově také zajímavější a lépe ztvárněné. Z hlediska pohybové části ovšem ze zmíněných důvodů nelze představení hodnotit vysoko, přestože hlavní myšlenka vztahu otce a dcery je velmi citlivá a tklivá.

Autorům je tedy třeba popřát důslednější zpracování fyzických scén, čímž snad DADman získá potřebné prostředky k vyjevení svého křehkého a cenného námětu.

Bez názvu

 

 

Alexej Byček

Foto: archiv Anna Vanacká

Taneční magazín

Je tu duben a s ním tradičně přichází i Česká taneční platforma!

Historicky nejvyšší zájem zahraničí o český současný tanec!

Historicky nejvyšší zájem zahraničí o český současný tanec!

ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA a festival AEROWAVES SPRING FORWARD uvítají rekordní počet hostů ze všech koutů světa.

Duben patří v tanci tradičně ČESKÉ TANEČNÍ PLATFORMĚ, která předchází Mezinárodnímu dni tance. Letos nastala situace zcela výjimečná díky faktu, že se Tanci Praha podařilo získat pořadatelství putovního festivalu Aerowaves Spring Forward pro Českou republiku, prosadit na něj čtyři česká díla a úzce ho provázat právě s ČESKOU TANEČNÍ PLATFORMOU, to vše od 20. do 25. dubna 2016 v Praze a Plzni. Obě akce zaznamenaly mimořádný zájem ze zahraničí a přivítají přes 200 hostů ze zemí celého světa, mezi nimi např.   Japonsko, Amerika, Austrálie, Korea a samozřejmě Evropa.

ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA opět nabídne to nejzajímavější, co přinesl uplynulý rok na poli současného tance a pohybového divadla.  Od 20. do 22. 4. se představí celkem devět inscenací nejvýraznějších choreografů vybraných odbornou dramaturgickou radou z 35 přihlášených děl. Jsou jimi Andrea Miltnerová & Jan Komárek, Michal Záhora, Nadar Rosano, Miřenka Čechová, Tereza Ondrová & Peter Šavel, Jaro Viňarský, Věra Ondrašíková, Jiří Bartovanec a Viliam Dočolomanský.

V pondělí 25. 4. si pak ti nejlepší odnesou ocenění v kategoriích Taneční inscenace roku, Tanečník/ Tanečnice roku, Cena za světelný design a Cena diváků. K tomu platforma letos přidala dvě novinky. Tou první je ocenění pro Manažera roku, které inicioval a zaštítil Jiří Opěla, jeden z průkopníků managementu nezávislého tanečního souboru, po léta pracující s Pavlem Smokem. Ocenit by mělo práci manažerů a producentů, díky kterým mohou vznikat nová díla a prosazovat se v zahraničí, ale i osobností, které vytvářejí podmínky pro současný tanec kdekoli v naší zemi.

DSC_0819DSC_0818

Druhou novinkou je experiment Divácké poroty, která si díky evropskému projektu Be SpectACTive! vyzkoušela obdobu práce dramaturgické rady festivalu. Z jejich výběru vzešla tři díla – GOSSIP Lenky Vagnerové & Company, Entropy #224 Jiřího Bartovance a Tranzmutace Andrey Miltnerové a Jana Komárka. Všechna budou na platformě uvedena. Je příjemné, že dvě ze tří se shodují s názorem dramaturgické rady. GOSSIP je kvůli disponibilitě tanečníků zařazen až na neděli 24. 4., což konvenuje s víkendem, kdy lze také v divadle PONEC sledovat přenosy z plzeňské akce Aerowaves Spring Forward.

Yvona Kreuzmannová, ředitelka Tance Praha, k výběru dodává: „Letos byla práce dramaturgické rady extrémně zajímavá a nejednou i kontroverzní, to k umění patří. Musím říct, že diváci byli aktivní, opravdu zhlédli 35 představení, diskutovali a vybírali to pravé.  Sama patřím k těm, co se snaží sledovat a podporovat umělce v dlouhodobém horizontu a klást na ně vyš&sca ron;í nároky. Platí to z mé strany i pro GOSSIP Lenky Vagnerové, jehož kvality, zvláště interpretační, dokážu plně ocenit, ale pro choreograficko-režijní směřování autorky v něm vidím slabší místa. Považuji proto za správné, že je dramaturgická rada s ohledem na kontext tvorby autorky nevybrala, ale i tak získalo podporu Divácké poroty a proto v hlavním programu figuruje.“

Dramaturgická rada pracovala ve složení Petra Hauerová, Martin Macháček, Yvona Kreuzmannová & Markéta Perroud, Pavel Štorek, Nina Vangeli.

Nina Vangeli seznámila  veřejnost s letošním programem: „Opět uvádíme soubory Farma v jeskyni, Spitfire Company, DOT 504, neboť všichni přináší velká témata. Musím konstatovat, že před deseti lety se tanec zabýval lyrickými záležitostmi, ale tyto soubory přináší zm nu a to je zásadní krok.  Epidemii psychických  chorob v díle ‚Odtržení‘ představí Farma v jeskyni, což  rozhodně nebude ztracený večer.

Lenka  Vágnerová, která se dlouho zabývá nejrůznějšími tématy, vnímá drby a intriky, které rozkládají společnost zevnitř, jako velké  zlo. 

Miřenka Čechová  vytvořila velké představení, které je zaměřeno na Bravickovy vraždy, to je  celkem  riskantní téma, ale razantní a pozoruhodné.

Loss of Memory je představení, které nás už dlouho těší, nemusím nic dodávat.

Andrea Miltnerová, která své choreografické znalosti a zkušenosti uplatňuje jak v rekonstrukcích barokních oper, tak v současných projektech, dostala  příležitost zviditelnit se ve větším rozsahu, její  představení se jmenuje Tranzmutace.  

Zvláštností je ‚Guide‘ Věry Ondrašíkové. Věra je křehká, drobná tanečnice, přesto zaujala technologiemi, tentokrát se jí povedl kousek,  který je pro  diváky přitažlivý a kde jsou  doslova  okouzleni  magií technologie.

Uvidíme dvě mužská sóla, Entropy Jiřího Bartovance, který se ale nedávno zranil a nemůže tančit. Dokázal si v krátké době zajistit alternaci, což přináší možnost sledovat jeho osobní sólo v podání kubánského tanečníka Joela Suáreze Gómeze, který má také pocit vykořenění.  Tentokrát bude tedy  Jiří Bartovanec v roli choreografa.  

Když se řekne izraelský choreograf, znamená to vždy něco dobrého, kdy je třeba zpozornět. Nadar Rosanoa  jeho ‚Dogtown‘  se zamýšlí nad právy gayů, spíše tedy obhajuje  jejich práva.

Tereza Ondrová a Petr Šavel tentokrát srší vtipem, jejich duet ‚As Long as Holding Hands‘  se neustále  obměňuje, takže se určitě nebudeme nudit“,  upřesňuje vybraná díla  Nina Vangeli.

22.ČESKÁ TANEČNÍ PLATFORMA – hlavní program:

 

  1. 4. 17:00 a 21. 4. 16:30 Alfred ve dvoře – Andrea Miltnerová & Jan Komárek: Tranzmutace
  2. 4. 18:00 Studio ALTA – NANOHACH / Michal Záhora: DEVOID – nacházející se ve stavu ztráty
  3. 4. 19:30 Experimentální prostor NoD – Nadar Rosano & Prague Pride: DOGTOWN
  4. 4. 21:30 PONEC – divadlo pro tanec – Miřenka Čechová / Petr Boháč: Sniper’s Lake
  5. 4. 15:00 Studio ALTA – Tereza Ondrová, Peter Šavel: As Long as Holding Hands
  6. 4. 19:00 Divadlo Archa – VerTeDance / Jaro Viňarský: Chybění
  7. 4. 21:00 PONEC – divadlo pro tanec – Věra Ondrašíková & Collective: GUIDE
  8. 4. 12:30 PONEC – divadlo pro tanec – Jiří Bartovanec: Entropy #224
  9. 4. 14:00 DOX – Farma v jeskyni: Odtržení
  10. 4. 19:30 La Fabrika – Lenka Vagnerová & Comp.: GOSSIP
  11. 4. 20:00 PONEC – divadlo pro tanec – Jozef Fruček & Linda Kapetanea: Collective Loss of Memory

Trailer k festivalu najdete zde

Více informací a kompletní program na www.tanecniplatforma.cz.

 

 

DSC_0837DSC_0835DSC_0833DSC_0831

Hlavní ceny výtvarně ztvárnila Štěpánka Bláhovcová ze studia Papelote. „Inspirací pro vytvoření ceny ČTP nám byl letošní vizuální styl založený na práci s fotografiemi ženského těla měnícího proporce a tvar v závislosti na perspektivě a úhlu pohledu kamery. Divák nejdříve zkoumá, zda tanečnice nemá nějaký problém, vrozenou deformitu, ale postupně se ukáže, že je to vlastně perspektiva. Jako východisko jsme zvolili písmeno T, což torzo těla trošku připomíná. T jako Tanec, Tělo, Torzo, Trajektorie…   Tělo mám e všichni, ale ne každý ho umí použít tak, aby ostatním něco sdělil a zapojil se tak do společenského kontextu dialogu. Pracovali jsme s papírem, vznikla tak věc, která vychází z tradice lampionů, které se používají na  oslavách a ceremoniích, velmi se nám líbilo, že lampiony  jsou křehké a pevné současně a vyjadřují pohyb.

Stejně jako fotograf nechal tělo tanečnice na plakátech a ve spotu nabývat neobvyklých proporcí a tvarů, i papírové písmeno T nabude rozpohybováním a změnou úhlu pohledu nečekaných forem.  Jsme šťastni (studio  Papelote), že jsme se na ceně podíleli.  Byli bychom rádi, kdybychom touto cestou vzdali hold tomu, co naši tanečníci dovedou, říká Štěpánka Bláhovcová.

V rámci festivalu bude představena Databáze tance – nový projekt Tanečních aktualit o. p. s. Tato online platforma českého tance dostupná na internetových stránkách www.databazetance.cz bude obsahovat základní informace z oblasti tance, pantomimy, nového cirkusu i dalších žánrů spojených s pohybem obecně. Koordinátorka projektu Daniela Machová k tomu dodává: „Databáze bu de mapovat dění na české taneční scéně, čímž umožní dohledat údaje o divadelních prostorách, uměleckých souborech, festivalech a produkčních platformách nebo také informace z oblasti tanečního vzdělávání na všech jeho stupních – taneční studia, Základní umělecké školy, konzervatoře i vysoké školy. Zároveň nabídne možnost profesní prezentace, bude obsahovat profily osobností ze světa tance,  interpretů, choreografů, pedagogů, publicistů nebo produkčních apod.“

 

 

 

Aerowaves Spring Forward poprvé v České republice

Spring Forward je vyvrcholením dvacetileté práce sítě Aerowaves, která otevírá možnosti začínajícím tanečním tvůrcům z celé Evropy. Teprve posledních 5 let pořádá tento jarní festival tak, aby z dvacítky děl, která nejvíce zaujmou členy sítě, kde každá země má 1 hlas, mohli diváci a především kolegové z významných mezinárodní ;ch festivalů a divadel shlédnout živě co nejvíce. Dvacítka děl – Twenty16 je vybírána ze stovek přihlášených děl, loni konkrétně 509.

Po dohodě vedení Aerowaves a Tance Praha bylo vybráno pro Plzeň 19 děl, v nichž se představí téměř stovka umělců z 19 zemí, a to v celkovém počtu 22 představení během jediného víkendu. I proto využívá festival v Plzni hned šesti různých scén a v těch menších, studiových, se hrají jednotlivé tituly dvakrát.

Ne náhodou je místem konání právě Plzeň. V době, kdy se Plzeň ucházela o titul Evropské hlavní město kultury, Yvona Kreuzmannová, česká reprezentantka v síti Aerowaves působící ve funkci Associate Director, navrhla pořadatelství Spring Forward pro Českou republiku a po všech peripetiích se ho podařilo prosadit v nemalé konkurenci dalších zemí resp. měst na rok 2016. A to i díky vzniku nových pros tor pro prezentaci současného tance v Plzni, na 1.místě DEPO2015.

„Díky mimořádné aktivitě Tance Praha v zahraničí přitáhl festival Aerowaves Spring Forward 2016 bezkonkurenčně nejvyšší počet zájemců – profesionálů i médií ze všech koutů světa. Svou účast potvrdilo 224 osobností z Evropy i zámoří, je to poprvé, kdy počet zahraničních hostů překročil 200. Registrace byla z důvodu kapacity sálů ukončena a na nejednoho zájemce se tak již nedost alo,“ uvádí ředitelka Tance Praha Yvona Kreuzmannová.

Zájemci přesto budou moci shlédnout vybraná představení díky přenosům na webových stránkách aerowaves.org/springforward. V pátek 22. a v sobotu 23. dubna se budou moci od 21 hodin přijít podívat do PONCE, kde poběží přenosy na velkém plátně.

Trailer k festivalu najdete zde https://vimeo.com/157705352

Více informací a kompletní program na springforward.cz a aerowaves.org/springforward.

Aerowaves Spring Forward

Program festivalu

pátek 22. dubna

4:30—5:10     CZECH ENCORES: Tereza Ondrová, Peter Šavel / DEPO2015 Klempírna

5:30—6:10     Vozdukh Dance Company / DEPO2015 Autobusová hala

7—8:40pm     Yasmine Hugonnet ARTS MOUVEMENTES, MARRAFA vzw / Nové divadlo

10:30—11:10 CUBe, Christian UBL, Cie Ornithorynque, Kylie Walters / DEPO2015 Autobus. hala

sobota 23. dubna

11—12pm      Mirjam Sögner, Public in Private, Jasna Vinovrski / Moving Station

11:30—12:05 CZECH ENCORES: ME-SA, Martina Lacová & Stano Dobák / DEPO2015 Klempírna

12:30—1:10   Fernando Belfiore / DEPO2015 Autobusová hala

3—3:40pm     Himherandit Productions / DEPO2015 Autobusová hala

5:30—6pm     Marco d’Agostin / Moving Station

6—6:40pm     Anna Réti & Ricardo Machado / Nové divadlo – Malý sál

7—7:50pm     CZECH ENCORES: Linda Kapetanea & Jozef Fruček / Nové divadlo

10—10:30pm Pere Faura / DEPO2015 Klempírna

10—10:30pm Robbie Synge / Papírna

neděle 24. dubna

12:30—1:10   ME-SA, BOD.Y, Renan Martins / DEPO2015 Autobusová hala

3—3:30pm     Ima Iduozee / DEPO2015 Autobusová hala

4—5:15pm     Mirjam Sögner, Public in Private, Jasna Vinovrski / Moving Station

4—4:30pm     CZECH ENCORES: ME-SA, Martina Lacová & Stano Dobák / DEPO2015 Klempírna

5:30—6pm     Marco d’Agostin / Moving Station

6—6:40pm     Anna Réti & Ricardo Machado / Nové divadlo – Malý sál

7—8:30pm     CollettivO CineticO, Christos Papadopoulos – Leon & the Wolf / Nové divadlo

10:30—11:10 Robbie Synge / Papírna

10:30—11:10 Pere Faura / DEPO2015 Klempírna

 

Foto: Eva Smolíková

Taneční magazín