„Impromptus“

Sasha Waltz zahájila Festival Tanec Praha

 

 

 

3.června zahájila Sasha Waltz svým dílem „Impromptus“  Festival Tanec Praha.  Její dílo je podbarveno živým hudebním doprovodem i operními skladbami (zahrnuje i čtyři Schubertova díla.)

Dalo by se bez nadsázky říci, že jméno Sasha Waltz je synonymem pro spojení za „Vaše představy neručíme“, tedy spojení, které dalo letošnímu festivalu název. Současný tanec posunul své hranice a možnosti, nediktuje divákovi jasný a čitelný příběh, ale spíše nás nechává hledat ve své vlastní fantazii.

Dílo Impromptus můžeme chápat jako něčí představy či vzpomínky.
Odpovídající jsou i kostýmy, v šedé, černé, bílé a neutrální barvě, přesně jako myšlenky, které mezi sebou svádí nelítostný boj.  Myšlenky dobré i zlé, neutrální a nezajímavé.
Myšlenky se zpočátku pohybují s obrovskou námahou, nebo líně, jakoby se jim už ani nechtělo, jakoby už člověk nechtěl vyvolávat vzpomínky na věci minulé. Ale náhle se přece jen rozeběhnou, tu a tam poskočí, pak se zase vrátí… couvají …
To vše za doprovodu živé hudby, což zážitek zesiluje. Překvapením pro diváka je, když se na scéně objeví operní diva. V duši zavládl smutek a melancholie.
Scéna dotváří pocit, kdy člověk spíše v klidu přemítá o svých zážitcích, žádné rušivé elementy, nic. Jakési prázdno. Prostor ticha a vzpomínek. Zavřené zásuvky. Chceme je otevřít? Občas se zásuvky pohybují a myšlenky, malí panáčci, intenzivně čistí podlahu – tedy člověk se vzdaluje vzpomínkám. Chce se snad dotyčná osoba očistit od vzpomínek a pustit je jednou pro vždy pryč ze své mysli?
Operní diva přichází tentokrát zvesela. Člověk pravděpodobně  změnil svou náladu a je mu do zpěvu, promítá si veselejší vzpomínky, radostná  melodie vyvolává příjemné emoce. Mysl se zřejmě rozjasnila a bílé myšlenky dovádivě skotačí.
A znovu přichází melancholická nálada – na scéně se objevuje ON. Vše zvážní. Člověku je v duši těžko. Touhy, sny, láska. A je tu také jiná žena. Zdá se, že svůdnice a hlavní hrdinka svádí boj o lásku jednoho muže. Naše hrdinka vyhrává. Svůdnice mizí ze života…
Milenci se přibližují .., přichází odpuštění, sblížení. Žena láskyplně koupe svého milovaného, hladí, ale opět  se postava bývalé milenky objevuje jako Ďáblík. Srdce tohoto muže  ji nedokáže zahnat. Když je sám, sní. Když je s partnerkou, přesto vidí JI. Hledá ji všude.
Po nějakou dobu milenci přesto prožívají snad chvíli štěstí, krásné, prchavé okamžiky. Ale opět se váhavě vzdalují, snad i rozchází.

Das Stueck "Travelogue I - Twenty to eight" von Sasha Waltz im Radialsystem V am 21. 12. 2007 in Berlin.

„Sasha Waltz je fenomén. Poznala jsem ji před dvaceti lety a cítila jsem, že tato umělkyně má lidem co říct, už tehdy mě její dílo oslovilo. Ještě jsem netušila, že jednou  bude Sasha hvězdou světového formátu,“ říká ředitelka Fetivalu Tanec Praha Yvona Kreuzmannová.

Taneční magazín

Jakub Ludvík v Rajské zahradě

Při zahájení 37. ročníku festivalu Hrnec smíchu proběhla vernisáž fotografií z dílny fotografa celebrit Jakuba Ludvíka

 

 

Při příležitosti zahájení 37. ročníku festivalu Hrnec smíchu v Novém Městě
nad Metují proběhla vernisáž fotografií z tvůrčí dílny známého fotografa
celebrit Jakuba Ludvíka. Výstava je umístěna v novoměstském hotelu Rajská
zahrada.  Snímky prezentují herecké osobnosti spjaté s novoměstským
festivalem. Vystaveny byly například fotografie s osobnostmi a tématy:

Vorlíček a Zelenka – Bardi

Viktor Preiss – Úsměv

Irena Pavlásková – zasnění

Zuzana Vejvodová – Kravata

Míša Málková – Snění o koni

Michal Jančařík – Průvodce smíchem

Martin Maxa – Chlap

Jiřina Bohdalová – Královna smíchu

a další.

Pane Ludvíku, jaký byl výběr osob pro výstavu vašich fotografií, která byla
dnes otevřena slavnostní vernisáží?

„Základním kritériem pro výběr fotografovaných osob byl fakt, že se
účastní tohoto filmového festivalu.“

Bylo složité získat pro fotografování některého z herců?

„Mám velkou úctu k lidem, které fotografuji. S panem Preissem mi trvalo rok,
než jsme se domluvili…. Takový pan Preiss či pan Abrhám, to jsou citlivé
duše a nemají důvod, proč se takto fotit. Lidé jako oni se běžně takto
nefotí a pro mě je velká čest, že jsem mohl jejich snímky udělat.“

Přesto se vkrádá na mysl, že herec je profesionál a objektivu fotoaparátu
nastaví konkrétní výraz…

„Samozřejmě. Já se ale snažím udělat fotografii toho, co je pod povrchem.
Potřebujete k tomu vždy cit a pokoru. Musíte si těch lidí vážit a musíte je
mít rád.“

IMG_5679IMG_5017IMG_5008IMG_4912HRNEC__0015HRNEC__0010HRNEC__0008

Zdroj: www.hrnecsmichu.cz
Foto: festival Hrnec smíchu
Taneční magazín

„Heydrich“

4. června proběhla ve Studiu ALTA premiéra hry „Heydrich“ herce a režiséra Alexeje Byčka.

 

 

 

4. června proběhla ve Studiu ALTA premiéra hry „Heydrich“ herce a režiséra Alexeje Byčka.

Umělci na začátku představení mlčky stojí a uctí oběti války. Za doprovodu houslí a v kostýmech, (které jsou oboustranné)   věrně až mrazivě  dokreslujících dobu a atmosféru války, se začíná odvíjet příběh jednoho z německých vůdců.
Jaká byla opravdu tato nechvalně proslulá bytost? Zpočátku možná velmi citlivá duše umělce, milujícího hudbu. R. Heydrich ovládal hru na housle,  jeden z nejobtížněji zvládnutelných hudebních nástrojů. Byl houževnatý, cílevědomý, silný, pravidelně cvičil, byl disciplinovaný a  tvrdý sám k sobě.  Jenže osud tomu chtěl a on se pomalu dostával k moci. Nechal se jí doslova „opájet“. Miloval ten pocit, že se ho lidé bojí a uctivě kloní hlavy. Pocit, že může všechno mít, všechno, nač si vzpomene, ať je to žena, či dobré víno, zkrátka všechno, nač ukázal. Nikdo si nedovolil říct ne.

Alexej obratně vtahuje diváky do svého představení, vlastně jimi také manipuluje. Není mnoho těch, kteří odmítnou. Proč si například člověk nechá vzít židli doslova „pod zadkem“ a nebrání se?  My všichni jsme vlastně slabí, nezkušení, nevědomí. Pokud nejsme právě „agresoři“, obvykle ustoupíme. O to lépe se s námi manipuluje těm agresivnějším z nás. V případě, že okolnosti napomohou a nikdo Vám vlastně ani nesmí odporovat, stáváte se jakýmsi „monstrem“. Člověkem, který se cítí mocný jako Bůh, ale zároveň ztrácí jakoukoliv soudnost a soucit. Jakoukoliv lidskost.

V představení také vidíme, jakými záchvaty vzteku R. Heydrich trpěl. Pro mocné vůdce bývá tento rys typický. Cítí se snad občas bezmocní? Kde vybít tyto záchvaty?  Ale válka dává dokonalý prostor pro vybití  svých vzteků, neboť vězni byli nablízku. A jaké ukrutnosti jsou lidské bytosti schopny, to nemusíme připomínat.
Alexej Byček podává ve svém představení pravděpodobný vývoj  duše člověka, které se dostalo možnosti být  nesmírně mocný. Atˇ si to chceme připustit nebo ne, dané podmínky by udělaly  to stejné nelidské monstrum možná i z 80 procent běžných lidí.  Strašná představa, že? Přesto tak pravdivá.

Alexej Byček se hloubkou svého díla dotýká neznámých koutů naší duše, těch vlastností, o kterých nikdy nechceme přemýšlet a jednoduše je odsoudíme. Diváci jsou nabádáni k zamyšlení nad vlastními rysy, povahou, manipulovatelností. Během nedlouhého představení si tak odnášíme pořádnou nálož  pocitů a mučivou otázku: A jaký bys byl diváku ty, stát na Heydrichově místě? Na odpověď se člověk bojí i pomyslet.

IMG_1861 - http://murhaaya.com

IMG_4705 - http://murhaaya.com

Taneční magazín

Festival komedií Hrnec smíchu odstartovala Jiřina Bohdalová

37. festival komedií zahájila Jiřina Bohdalová a cenu za nezapomenutelné role získal Viktor Preiss

 

 

37. ročník  festivalu Novoměstský hrnec smíchu, přehlídky české filmové a
televizní komediální tvorby, byl slavnostně zahájen. Ceremonii v hlavním
sále Kina 70 předcházely akce na novoměstském Husově náměstí a terase kina.
Ve 14 hodin se uskutečnil na náměstí koncert  zpěváka Martina Maxe. Svoje
sportovně – taneční umění předvedly týmy místního Stepíku,  zahrály
legendární Kroky Michala Davida. Na terase kina vystoupily opět týmy
Stepíku Fitness Team, aplaus publika sklidili mladí chůdaři z tělesa Long
Vehicle Circus i Spolek historických tanců. Na terase kina zahrál a zazpíval
i Martin Maxa.

IMG_5604

Festival v gala

Slavnostní zahájení festivalu proběhlo 7. června v 19 hodin v hlavním sále
Kina 70.  Červený koberec do našeho kinosálu sice nevede, ale přesto (možná
i právě proto) k nám zavítala řada osobností filmového světa.  Festival
zahájila patronka festivalu, královna české komedie,   herečka Jiřina
Bohdalová. Nechyběla ani řada dalších významných hostí včetně členů obou
festivalových porot. V Kině 70 jste tak mohli potkat i režiséra Václava
Vorlíčka, herečku Terezu Brodskou, či herce a režiséra Ondřeje Kepku,   Cenu
za nezapomenutelné role v českých komediích zde převzal herec Viktor Preiss,
který pod stříbrným plátnem novoměstského Kina 70, mimo jiné, řekl.: „Já
jsem za těch 45 let u divadla zahrál  těch komedií více, než těch
Shakespearů atd.. A byly mi milejší, protože jsem měl z nich lepší pocit…Mám
rád tenhle žánr.  Přál bych si, aby tento filmový festival kultivoval diváky
a aby diváci kultivoval i nás, kteří humor děláme. Když vy diváci nám dáte
najevo, že takto ne, tak my se zlepšíme“.

IMG_5418

První soutěžní projekce

Na slavnostní zahájení festivalu navázala první soutěžní filmová projekce.
Představil se na ni  snímek režisérky Ireny Pavláskové Fotograf.  Po
skončení projekce proběhla tradiční beseda před oponou, na které se divákům
představila nejen paní režisérka Pavlásková, ale také protagonistka jedné z
hlavních rolí Máša Málková a další herečky, které ztvárnily role ve
zmiňovaném snímku: herečky Zuzana Vejvodová, Bára Fišerová, Dagmar
Zázvůrková a Iveta Jiřičková. Protože byl snímek Fotograf soutěžním filmem,
nechyběla v sále ani trojice našich časoměřičů, která zaznamenala, že během
promítání (stopáž filmu byla 8280 sekund) se diváci projevovali hlasitým a
měřitelným smíchem po dobu 621 sekund (což činilo 7,5 procent z celkové
filmové stopáže)

HRNEC__0014

Výstava fotografií Jakuba Ludvíka

Před zahájením festivalu proběhla vernisáž fotografií z tvůrčí dílny známého
fotografa celebrit Jakuba Ludvíka. Výstava je umístěna v novoměstském hotelu
Rajská zahrada.  Snímky prezentují herecké osobnosti spjaté s novoměstským
festivalem.

IMG_5679

Rozesmátá kamera

Součástí festivalu je i projekt Rozesmátá kamera, ve kterém soutěží
amatérské filmy komediálního žánru, hrané snímky, skeče, animované snímky,
experimentální snímky a videoklipy. Hlavní cenou pro nejlepšího tvůrce byla
kamera s FullHD rozlišením. Právě tu předával na pódiu herec a režisér
nejlepšímu amatérskému tvůrci, který v projektu Rozesmátá kamera zvítězil:
stal se jím pan Ondřej Česák.

HRNEC__0009

Program, vstupenky a filmy

Během festivalu bude probíhat prodej vstupenek 2 hodiny před začátkem
představení. Promítané snímky uvádíme v kvalitě a formátu 2D Cinemas. Přesné
časy představení, kompletní výčet prezentovaných snímků a detailní program
včetně dalších doplňujících informací získáte  na internetové adrese : www.
hrnecsmichu.cz(http://www.hrnecsmichu.cz/) (http://www.hrnecsmichu.cz/)

Festivalové ceny

Festival rozdělí mezi nejlepší snímky tyto ceny : Zlatý prim televizní a
filmový), Cenu za režii , Cenu za nejlepší mužský a ženský herecký výkon,
Cenu Zdeňka Podskalského, Cenu za výtvarný počin, CENU FITES,  Cenu herecké
asociace. Cenou, která  nakonec dala název celému festivalovému dění, je
Cena diváků – Novoměstský hrnec smíchu (cena udělovaná na základě měření
procent smíchu v rámci filmové projekce). O zaznamenání se stará  přímo v
sále Kina 70 trojice našich časoměřičů se stopkami v rukou. Dodejme pro
úplnost, že snímky studentů filmových škol soutěží o cenu festivalové poroty
mladých Studentský smích – cenu Pavla Melounka.

 HRNEC__0008

Foto: festival Hrnec smíchu

Taneční magazín