Rozhovor s tanečníkem a hercem MARKEM ZELINKOU

„První setkání s Marií bylo rozpačité, ale spolupracuje se mi báječně“

 

Tanec s hvězdami tanečního nebe na České televizi je už ve své sedmé sezóně a my jsme „odchytli“ Marka Zelinku, který spolu s Marií Doležalovou přinesl do soutěže nezvyklou originalitu, aby nám pověděl o Stardance, o Marušce i o své divadelní tvorbě.

 

Marku, jak ses dostal ke společenskému tanci?

„Ve dvanácti letech jsem viděl Hříšný tanec a sám jsem se rozhodl, že se chci tanci věnovat. Řekl jsem mámě, ať mi najde taneční klub a ona ho našla. V té době jsem ještě dělal karate, ale to už pro mě „vyšumívalo“, nefungovalo to tak, jak jsem si představoval, tak nějak – z mého vlastního rozhodnutí – začal tanec.“

04 - kopie

Lákaly  Tě spíše  latinsko-americké nebo standardní tance?

„Já jsem v té době vůbec nevěděl, ale asi mě víc lákala latina. Je dobré, že jsme v klubu všichni od začátku dělali standard i latinu, ale postupně se  to samo vykrystalizovalo – i já jsem to tak cítil – dělal jsem více latinské tance.“

Co považuješ za svůj největší taneční úspěch?

„V tanci určitě Blackpool v Anglii, což je největší taneční soutěž. Být tam a relativně dobře dopadnout – v kategorii do 21 let skončit ve čtvrtém kole – považuji za úspěch, protože jsme, tehdy s Vandou Dětinskou, porazili spoustu skvělých párů a byl to v celé té atmosféře úžasný zážitek. Nebyl to sice můj největší úspěch co do výsledku, ale z hlediska zážitku to bylo skvělé.“

Na Blackpoolu se jako na jedné z mála tanečních soutěží tančí na živou hudbu. Na tu teď máš možnost tančit i ve Stardance. Poštěstilo se Ti to ještě jindy? Jak to je vůbec ve světě závodního tance s živou hudbou?

„Určitě se to přihodí, asi ne moc, ale já jsem na živou hudbu tancoval víckrát. Krásná byla třeba pohárová soutěž v Chebu, která probíhá dodnes, to mi říkal Honza Onder.  Mají tam takový malý band, který hraje k tanci a je  perfektní. Na živou hudbu se tancuje skvěle.“

Teď ke Stardance – jak se Ti vlastně tancuje s Marií? Na mě jako na diváka to působí, že musíte mít velmi dobrý vztah.

„S Marií se spolupracuje naprosto báječně. Naše první setkání bylo dost rozpačité, ale pak jsme se hned potkali neoficiálně, na kafé,  mimo studio, takže  jsme  rychle zjistili, že to je ideální spojení. Oba jdeme s tím, co tomu druhému vyhovuje, opravu si sedneme,   já můžu dávat svoje nápady, které by možná nikdo jiný nechtěl realizovat, ale Marie do toho jde. Jednak ji to baví a jednak chce taky hodně trénovat, což mi vyhovuje. Já totiž potřebuji víc času – experimentovat, zkoušet nové věci, a nakonec  se třeba vrátit zpátky k prvnímu nápadu, ale projít si tím vývojem, což děláme.“

DSC_0233

To je vidět i na Vašich choreografiích, které jsou hodně netypické a hravé. Přiznám se, že jsou mi moc sympatické, což asi i mnoha divákům. Porota ale nereaguje tak dobře a za odvážné nápady Vás spíš kritizuje. Jak to vnímáš Ty? Mohlo by se podle Tebe tímto směrem posouvat i celé tancování nebo to bereš spíš jako své osobní vyjádření?

„Myslím, že originalita by v tanci měla být. Mě s Marií to hlavně opravdu baví. Ona je herečka a já v současnosti dělám také divadlo, asi i proto nás baví jít touhle cestou, kombinovat věci, které se v první chvíli zdají nespojitelné. Co se týče porotců, občas kvůli tomu mají negativní postoje.  Ale zpětná vazba od dalších lidí – našich známých nebo diváků – je dobrá. Říkají nám, že takový pár – v tom, co děláme – ve Stardance ještě nikdy nebyl. Pro porotce je to asi nezvyklé a je to také těžší uchopit, ale já si říkám: proč ne. Pro mě je pak ten tanec mnohem naplněnější. Naví ;c by ty věci nešly dělat, pokud by Marie netančila  dobře. Kdybychom na tom nebyli s tancem dobře, tak bych si tam nedovolil tyhle prvky dávat, protože by byly pouze trapné. Porotci nám sice říkali, že někdy netančíme, ale podle mě – když jsem viděl záznamy z vysílání – tančíme pořád :-).“

05 - kopie

Jak vnímáš Stardance ve srovnání s profesionálním tancováním? Jsou tam paralely nebo rozdíly?

„Vnímám to z víc úhlů pohledu. Paralely tam jsou, ale spíše se to dost liší. Stardance vlastně není jen taneční soutěž. Jde tam totiž i o to, jak člověk baví nebo nakolik je známý jako celebrita. Další věc je, že v těch párech se potkávají lidé z různých oborů a někteří si sednou víc, někteří míň. Myslím si především, že Stardance je více zábava – vůbec jsem to nečekal a vlastně mě celý ten projekt hrozně baví. A když to přirovnám k divadlu, tak je to vlastně každý týden premiéra – premiéra jednoho krátkého kusu. Sleduje ji  hodně lidí a člověk tak má motivaci, aby to bylo opravdu připravené a dobré ;. Udělat pro to maximum a dát do toho všechno, tak, aby to bavilo diváky, o to jde. Samozřejmě je tam porota, která má docela velkou váhu, ale mně osobně přijde nejdůležitější, aby to bavilo nás a skrz nás naše  diváky: vždyť proto se na to lidé dívají. ..“

DSC_0236

Jak se tedy stavíš k tomu, že tuhle soutěž mohou rozhodovat i diváci?

„Beru to jako pozitivum. Když  člověk uváží, jak probíhají klasické taneční soutěže, kde je  třeba deset porotců, každý má svoje zájmy, páry, se kterými trénuje, je tam určitá politika, dohody, kontakty, známosti, a ve výsledku je to hodnocení strašně neobjektivní. Kdyby rozhodnutí, kdo má vyhrát nebo postoupit dál, bylo na divákovi, dopadlo by vše  úplně jinak. Stává se, že neustále  vyhrává pár, který je už známý: jednou podá lepší výkon, vyhraje, podruhé podá mnohem slabší výkon, ale vyhraje stejně, protože už ho všichni znají a je to vlastně v něčem nesmyslné. Proto mi divácké hodnocení ve Stardance přijde správné. Samozřejmě se skrze to může ukázat i náš národ: jak vnímá kvalitu tance nebo jak vnímá osobnosti, komu lidi fandí, koho by třeba volili, co mají rádi. Můžou ocenit snahu. Marek Eben říká, že každá osobnost, která šla do tohoto boje, má jiný odrazový můstek. Vedle sebe tam stojí lidé, jejichž věkový rozdíl je v některých případech skoro čtyřicet let, mají různou výšku, jsou z různých oborů. V tanci jsou kategorie jasně dané věkově. Ale tady  je nesmírně těžké jejich výkony porovnat a myslím, že je právě správné, že  hodnotí diváci. Byl jsem vlastně dokonce překvapený, že tu divá ;ci nemají větší slovo.“

Když jsme u těch diváků, ty jsi zvyklý pro ně nejen tančit, ale i hrát. Jak ses vůbec dostal k divadlu?

„Tak na jedné straně jsem si ke konci své taneční kariéry, pokud to tak můžu nazvat, uvědomoval, že je na tanec třeba čím dál víc prostředků, které jsem neměl, a na druhou stranu jsem si uvědomil, že už mě to tolik nenaplňuje. Chtěl jsem větší svobodu a větší možnost se realizovat. Soutěžní tanec je totiž v některých ohledech docela omezený a z mého pohledu se teď bohužel stává mnohem víc sportem než uměním. Staví se hodně na výkonu a efektu, dřív to bylo mnohem víc o napojení těch tančících lidí, o příběhu a choreografii, zajímavých momentech, a teď už bohužel dost párů vypadá jeden jako druhý. Jeden tančí trošku líp, má jinou rychlost, druh&yac ute; se liší v drobnostech, ale v podstatě tančí stejně. Je to škoad.  Necítil jsem to tak a skončil jsem, hledal, co bych mohl dělat jiného. Naštěstí jsem se po asi ročním hledání toho, co by mě vlastně naplnilo, dostal k herectví. Jak už jsem říkal, dělal jsem karate, tancoval, zkoušel různé hudební nástroje, studoval fyzioterapii, a tohle všechno se nakonec v divadle snažím využít, minimálně v pohybovém výrazu z toho hodně čerpám. Můj skvělý kolega Martin Talaga, se kterým spolupracuji, dělal folklórní tance. Všechny tyhle věci se snažíme v divadle zpracovat a využít pro to, co se chceme sdělit, aspoň v autorském divadle, které ponejvíce dělám.“

06

Je tedy nějaké konkrétní představení, které by čtenáři mohli vidět?

„Právě s Martinem máme společné autorské divadlo – říkáme si [PLAY] boyz – a hrajeme představení SYNovial s prvky nového cirkusu, klaunérie a tance. Hrajeme v La Fabrice, letos ještě 30. listopadu nebo 14. prosince – na to bych určitě všechny rád pozval.“

S Marií děláte oba divadlo. Nedomluvili jste se na nějakém společném projektu?

„Zatím jsme se konkrétně nedomlouvali, i když trošku jsme se o tom bavili, že bychom možná mohli spolu něco udělat. To propojení by určitě bylo zajímavé, ale je to budoucnost, kterou budeme řešit po Stardance. Každopádně myslím, že by nás to oba bavilo.“

Máš nějaké hobby mimo tance a divadla?

„Musím říct, že tanci a divadlu se teď věnuji stále a dost mě to baví, takže je to zároveň i moje hobby. Kromě toho dělám ještě akrobacii na balančním žebříku, což je trochu jiná disciplína, která mě také naplňuje a chceme ji zapojit v novém představení naší skupiny [PLAY] boyz. Mimo jiné jsem ten žebřík měl na castingu do Stardance. Asi si museli myslet, že jsem blázen, ale možná také proto mě vzali :-). Každopádně teď na další koníčky nemám čas, ale to co dělám, mě opravdu baví, takže je to tak nejlepší.“

01 - kopie

Díky za rozhovor

Alexej Byček

Rivalita v ruském baletu vedla k tragédii

Stojí za útokem na šéfa ruského baletu rivalita tanečníků, nenávist nebo láska?

 

 

 

 

Sergej Filin

Šéf baletu moskevského Velkého divadla Sergej Filin opustil nemocnici s černými brýlemi na očích. Po brutálním útoku kyselinou v lednu 2013 jej čekala série náročných  operací. Filin nejprve prodělal plastickou operaci nejhůře zasažených míst v obličeji a specialisté mu odstranili z tváře porušenou tkáň. Pak mu oční lékař provedl zákroky na levém i pravém oku.

g

Na Filina zaútočil maskovaný pachatel, který vychrstnul na jeho tvář kyselinu sírovou.  Lékaři odvedli mistrovskou práci, možná i sám Filin, který se musel se svým kritickým stavem psychicky vyrovnat.  Původně lékaři přemýšleli o převezení do Bruselu, ale nakonec upřednostnili co nejrychlejší záchranu zraku přímo v Moskvě.

h

Sergej Filin

Ihned po propuštění z nemocnice odletěl do Cách, kde ho čeká další léčení. Sám Filin řekl, že byl v okamžiku útoku vyděšený. „Myslel jsem, že mě útočník chce zastřelit“. Přepadení se odehrálo na parkovišti v centru Moskvy, když 43letý Filin vystupoval z auta.  Pachatel na oběť zavolal jménem, tedy ji znal.

j

Filin dostával v minulosti různé výhružné dopisy, výjimkou nebyly ani propíchnuté pneumatiky, kompromitující materiály na webu atd. Filin také uvedl, že výhrůžky násilím dostával už delší dobu a v polovině prosince 2012 požádal vedení divadla o řidiče a bodyguarda, ale neuspěl.

Snad málokdo by čekal, že boj o role skončí zločinem. Boj o peníze, moc, ropu, nemovitosti, to všechno s sebou může přinést i zločin. Ale tanec?

Rivalita v  tanečních souborech ovšem není nic mimořádného.  Navíc si Filin  pravděpodobně udělal napřátele mezi umělci, kterým nedal role, protože nebyl přesvědčený, že jsou dost dobří.

k

Sergej Filin

Některí tanečníci ovšem tvrdí, že svého šéfa všichni milují, protože je to správný  člověk.

Přesto před dvěma lety první scénu země opustil přední taneční pár Natalija Osipovová a Ivan Vasiljev. Důvodem byla možná  nespokojenost s rolemi, s penězi.

l

Sergej Filin

Týden  před napadením Filina se stal terčem útoků další člen souboru divadla, mim Jevgenij Kuleš. Skupina mužů ho přepadla a brutálně zbila u stanice metra. Kuleš musel být s těžkými zraněními hospitalizován v nemocnici.

Podezření z útoků  musel čelit známý tanečník Nikolaj Ciskaridze. Ten je zároveň členem poradního sboru prezidenta   Vladimíra Putina pro kulturu a umění. Nikolaj  prý vyvolával konflikty v souboru a hádky s šéfem baletu.

Balet je v  Rusku mimořádně oblíbeným  a sledovaným uměním, napadení šéfa nejprestižnější scény vyvolalo velký šok.

Filin tvrdí, že  se vrátí  do funkce v divadle, i když útok na něj nezůstane bez následků.

„V těchto těžkých chvílích musím sebrat veškerou svoji sílu. Ale jsem plný energie, nejsem zoufalý. Vrátím se k práci, jakmile to bude možné. Možná na mě nebude hezký pohled, ale rozhodně se vrátím v plné síle,“ řekl třiačtyřicetiletý otec tří dětí.

Z prvního  manželství se sólistkou Innou Petrovovou má Filin syna Danila, v současné době  je ženatý s balerínou Marií Prorvičovou, se kterou má dvě děti.

Po dobu Filinovy nepřítomnosti zatím balet řídí šestačtyřicetiletá bývalá primabalerína Galina Stěpaněnková.

Poslední dny přinesly rozuzlení celého případu. Policisty na stopu přivedla analýza odposlechů telefonních hovorů, vedených v kritický den z místa činu v centru Moskvy.

Trojici mužů zatkla policie v březnu 2013.

Sólista moskevského Velkého divadla Pavel Dmitričenko se přiznal, že si objednal útok kyselinou na šéfa baletního souboru  Sergeje Filina, informovala agentura DPA.  Muž, který vykonal brutální útok Jurij Zaruckij i řidič, který přivezl útočníka na místo činu, se rovněž přiznali.

m

Pavel Dmitričenko

n

Pavel Dmitričenko

Důvodem nepřátelství emocionálního sólisty a šéfa baletu  prý byla  mladá primabalerina Anželina Voroncovova.  Sám Dmitričenko ovšem tvrdí, že důvodem byla korupce v souboru.

b

Anželina Voroncova

 

Taneční magazín

 

Lionel Blair: “Mé děti trpěly tím, že jsem byl tanečník”

Tanečník stepu, choreograf a moderátor Lionel Blair vzpomíná

 

 

 

 

Dnes již 81-letý Lionel Blair, choreograf a tanečník stepu, jehož taneční kreace  se pravidelně objevovaly v televizi v 60.-tých letech, zavzpomínal na své začátky.

Jeho sláva  coby tanečníka byla zastíněna v 80.-tých letech, kdy  se proslavil jako televizní moderátor.

2

“Narodil jsem se roku 1932 a vyrůstal v Stamford Hill, na severu  Londýna.”

“Od malička mě a moji  sestru  Joyce brali rodiče  do kina. Pořád dokola to samé  – Fred Astaire, Ginger Rogers nebo Shirley Temple. Po návratu domů jsme je kopírovali a stepovali. Takhle jsme se naučili tančit step.”

“Táta zemřel, když mi bylo 13 let. Odešel do divadla  a vrátil se mrtvý.  Byl to strašný šok pro celou rodinu, všechno se změnilo. Nikdy jsem nezažil takovou ztrátu.”

1

“Neměli jsme peníze a tak jsem musel pracovat.  Začal jsem pracovat jako herec. Jenže jsem byl v té době příliš starý na dětské role a příliš mladý pro role dospělých.  Ale mohl jsem tancovat, takže jsem se dostal do muzikálů a tančil jsem s Joyce. Právě v okamžiku, kdy jsme se stávali slavní v televizi, matka zemřela a my jsme  se stali sirotky.  Joyce se vdala a já jsem zůstal úplně sám.”

3

“Partnerka pro mě byla vždy nesmírně důležitá, jsem šťastný, že moje žena je taková “ochránkyně rodinného krbu”. Jsem ženatý 46 let. Tajemství  šťastného vztahu jsou  vzpomínky. Musíte mít společné vzpomínky. Proto kdysi táta trval na tom, že budeme chodit všude spolu. Jsem vděčný, že mám dobré manželství. a tři děti. Miluji je všechny  k zbláznění. Dnes je jim už 43,40, 30 let.”

“Mé děti mě ovšem   v  televizi rády nevídaly. Když začaly chodit do školy, slavný otec nebyl pro ně zrovna to nejlepší. Hodně trpěly, protože jsem byl tanečník. Spolužáci se jim posmívali, a tak  jsme je museli poslat studovat do Itálie.”

Dnes 81-letý Lionel  provádí  každé ráno svůj rituál: kupuje Daily Mail a luští křížovky, nebo jiné rébusy.

4

“Probudí to můj mozek a udrží mou pozornost. Tento princip  “use it or lose it”( používej to, nebo to ztratíš)  platí pro všechno.  Je pravda, že se náš mozek na stáří zmenšuje, ale mozkové buňky nadále vytvářejí nové spoje, pokud je používáme.”

5

Lionel Blair hraje v současné době v show jednoho herce v Londýnském Hippodrome Casinu.

 

Eva Smolíková

 

 

 

13. komnata Yemiho A. D,

Známý tanečník a choreograf, syn Češky a Afričana, prožil v dospívání těžké chvíle a utrpení

 
Yemi Akinyemi
tanečník, choreograf, moderátor

Yemi Akinyemi, vystupující jako Yemi A.D. je český tanečník, choreograf, moderátor, vicemistr ČR ve sportovním aerobiku, zpěvák a herec. Veřejně se hlásí k homosexuální orientaci.

Yemi je synem české dívky z Liberce a Nigerijce. Jeho africký otec, který byl v Čechách v 80. letech v diplomatických službách, se o rodinu staral čtyři roky od narození syna. Když byly malému chlapci čtyři roky, vrátil se jeho otec do Nigérie, protože země prožívala občanský konflikt. V průběhu vnitropolitických bojů v Nigérii Yemiho otce uvěznili a na dlouhou dobu se do Čech nevrátil. Chlapec a matka zůstali sami a bez prostředků.

Poté, co otec malého černého chlapce odjel ze země, matka se znovu provdala. Přivedla do rodiny muže, který ji bil a týral také malého Yemiho. Yemi navíc vyrůstal jako černé dítě uprostřed bílého Liberce, odstrkovaný nejen svým otčímem, ale i xenofobním okolím. Ve škole zaostával, byl neustále nemocný. Příčina mentálních a zdravotních handicapů byla všem skryta. Trápení a ponižování trvalo do té doby, než Yemi v šestnácti letech odešel z domova do Prahy, kde začal studovat a pracovat. Postavil se na vlastní nohy. Yemi je dnes úspěšný a populární, má své fanoušky. Po letech nalezl svého pravého otce a dnes s ním opět žije v Čechách.

Bohužel zážitky z dětství nelze z hlavy vymazat, provází ho celým životem. Yemi se rozhodl svůj příběh zveřejnit a odkrýt třináctou komnatu svého dětství.
Myslí si, stejně jako odborníci, kteří se problematikou zabývají, že se o domácím násilí má veřejně hovořit. Obava ze zveřejnění problému a neochota o něm vypovídat a odkrývat tak násilí, odehrávajícího se za zdmi domů a bytů, vede k narůstajícímu počtu těchto případů. Domácí násilí je palčivá otázka současnosti, kterou otevírá třináctá komnata Yemiho A.D.

Pořadem provází redaktorka Radka Červinková.

Připravili: R. Červinková, P. Kadeřábek a D. Smržová

http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1186000189-13-komnata/210562210800034/

Česká televize

Yemi