„Smyčce v hlavní roli“

Moravská filharmonie předvedla v Olomouci romantiku on-line

Moravská filharmonie Olomouc ve čtvrtek 5. 11. nabídla svým posluchačům online koncert s podtitulem „Smyčce v hlavní roli“. Večer plný romantické hudby v provedení smyčcového orchestru, s excelujícím houslistou Janem Mráčkem. vedl šéfdirigent Moravské filharmonie Jakub Klecker. Koncert se skladbami F. Schuberta, L. Janáčka a F. Mendelssohna-Bartholdyho bude k vidění v podobě nesestříhaného záznamu ještě do této neděle 8. 11. na webu, facebooku a youtube kanálu Moravské filharmonie.

Streamované koncerty jsme připravovali pro naše posluchače už na jaře. Takže nás současné omezení koncertování nezastihlo nepřipravené,“ vysvětluje Jonáš Harman, ředitel Moravské filharmonie Olomouc. A dodává: Těší nás, že včerejší online koncert sklidil u našich posluchačů úspěch. A už nyní je můžeme pozvat do virtuálního prostředí na koncerty další. Věříme, že jim zpříjemní podzimní večery a zkrátí čekání na zážitky z koncertů naživo u nás v Redutě.“

Příští komorní koncert, s podtitulem „Lidová poezie v písních“, odvysílá Moravská filharmonie online už v pondělí 9. 11. v 19 hodin na svém webu mfo.cz, facebooku a youtube kanálu. Vystoupí na něm mezzosopranistka Eva Garajová, která se řadí mezi nejvýznamnější interprety písňové literatury své generace v Česku i na Slovensku Spolu s ní také vynikající klavírista Miroslav Sekera, jenž jako sólový i komorní hráč ohromil mnohá evropská i světová prestižní pódia. Další on-line koncert je naplánovaný na 20. 11. 2020.

Foto: archiv MFO

Andrea Pitronová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

V Olomouci premiérově s klavíristou IVO KAHÁNKEM

Moravská filharmonie Olomouc zahajuje v tamní Redutě jubilejní 75. sezónu světovou premiérou olomouckého rodáka. Navíc v přímém rozhlasovém přenosu.

Do své již 75. koncertní sezony vstupuje Moravská filharmonie Olomouc hudbou českých skladatelů Antonína Dvořáka, Bohuslava Martinů, Iši Krejčího a Marka Keprta. Skladba posledního z nich vznikla speciálně pro Moravskou filharmonii a orchestr provede její premiéru ve čtvrtek 24. září od 19 hodin v olomoucké Redutě. Moravská filharmonie vystoupí pod taktovkou svého šéfdirigenta Jakuba Kleckera a sólistou večera bude jeden z nejúspěšnějších českých klavíristů současnosti Ivo Kahánek.

Celý koncert bude živě přenášen Českým rozhlasem na stanici Vltava.

Program zahajovacího koncertu 75. sezony byl sestaven na míru Moravské filharmonie – úvodní skladba olomouckého rodáka Marka Keprta vznikla na objednávku přímo pro tuto příležitost.

Dílo s názvem „Opeření, opelnění, okluznění, zmotýlnění – akustický chVějíř“ využívá, dle slov samotného autora, specifickou prostorovou dispozici Reduty a v nástrojích obzvlášť vyzdvihuje sekci žesťů.

Druhou skladbou večera je „Koncert pro klavír a orchestr č. 3“ Bohuslava Martinů. Jako sólista se v něm představí Ivo Kahánek, jeden z nejlepších českých klavíristů. O tom svědčí i jeho prestižní ocenění v oblasti klasické hudby BBC Music Magazine Award, které umělec získal letos na jaře právě za nahrávky skladeb A. Dvořáka a B. Martinů.

Klavírní virtuos Ivo Kahánek v roušce

Díla Antonína Dvořáka se objevují v programech Moravské filharmonie pravidelně a často. A to zejména díky historické spojitosti Antonína Dvořáka s Olomoucí. Uvádění děl, tohoto asi světově nejznámějšího českého hudebního skladatele Moravskou filharmonií, tvoří již určitou tradici.

Na zahajovacím koncertě tentokrát zazní pět částí z Dvořákova cyklu „Legendy“. Jednotlivé skladby se vyznačují výpravnou poetikou, někteří znalci Dvořákova díla uvádějí, že jsou inspirovány baladami K. J. Erbena.

Večer uzavře symbolická vzpomínka na úplné začátky Moravské filharmonie. Ty byly spjaty s působením Iši Krejčího, významné hudební osobnosti z doby poválečné Olomouce.

Krejčího „Serenádu pro orchestr“ uvedl orchestr poprvé ve světové premiéře 27. května 1952. A nyní touto skladbou svůj první koncert letošní sezony uzavře.

Program koncertu:

Marek Keprt: „Opeření, opelnění, okluznění, zmotýlnění – akustický chVějíř“k 75. výročí založení Moravské filharmonie Olomouc (světová premiéra)

Bohuslav Martinů: Koncert pro klavír a orchestr č. 3 H. 316

Antonín Dvořák: Legendy op. 59 (výběr)

Iša Krejčí: Serenáda pro orchestr

Repríza koncertu se uskuteční následující den, v pátek 25. září od 19 hodin opět v olomoucké Redutě. Vstupenky na oba koncerty  jsou k dispozici na webu Moravské filharmonie www.mfo.cz a rovněž v Informačním centru Olomouc (v podloubí místní radnice).

Moravská filharmonie Olomouc dbá na dodržování zvýšených hygienických opatření v rámci prevence šíření koronavirového onemocnění. Tímto upozorňuje všechny návštěvníky, že po celou dobu všech koncertů musejí mít nasazenou roušku. Jednorázové roušky bude možné zakoupit před vstupem do Reduty. K dispozici budou také dezinfekční aplikátory. Všechny koncerty Moravské filharmonie budou probíhat v souladu s případnými dalšími aktuálními hygienickými nařízeními.

Moravská filharmonie Olomouc patří k předním a nejstarším symfonickým orchestrům v České republice. Na jejím uměleckém vývoji se podílely významné osobnosti české i světové hudební scény. Věnuje se především klasickému symfonickému repertoáru. Propaguje však i soudobou českou a světovou hudební tvorbu, o čemž svědčí uvedení více než 250 novinek. Moravská filharmonie Olomouc má bohatou diskografii a vystupuje na významných mezinárodních hudebních festivalech doma i v zahraničí. Pořádá festivaly „Dvořákova Olomouc“ a „Mezinárodní varhanní festival Olomouc“. Mezi její činnosti patří také řada vzdělávacích aktivit pro děti a mladé lidi.

Foto: Moravská filharmonie Olomouc

Andrea Pitronová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

PALM OFF FEST začal estonským tancem a polskými fotografiemi

Za účasti estonské velvyslankyně v České republice, šéfa Polského kulturního střediska, ředitele Divadla pod Palmovkou a dalších vzácných hostů byl zahájen již 3. ročník multižánrového Palm Off Festu. A to hned „Revolucí“!

Třetí rok setkání divadel střední Evropy zahájila v pátek devatenáctého října 2018 o šesté hodině večerní vernisáž. A to výstavy fotografií „Polská divadelní avantgarda“. Následně na ni přímo navazovala pražská i česká premiéra estonského dramatu „Revoluce“ v podání Teatru NO99 z Tallinnu.

Závislost na nezávislém divadle

Výstava polských divadelních fotografií mapovala detailně převážně polskou divadelní avantgardu počátků dvacátého století. Od ní se – přes meziválečné období – přenesla k současnějšímu divadlu.

Krátký pohled na výstavní expozici

Expozice sama byla historicky perfektně připravena na bannerech. Již tímto svým technickým způsobem působila poněkud konjunkturálně. I když zcela chápu nutnost častého transportu této (zjevně putovní) expozice. Škoda, že některé z historických dokumentů trpěly ne kvalitně a nejvhodněji zvolenou reprodukční technikou… Další (již větší) chybkou byla absence českých překladů. Ty ovšem suplovala černobílá česko-polská publikace „Divadla nezávislosti“, která byla zdarma k dispozici. Otázkou je, zda v dostatečném počtu? Návštěvníky vernisáže samotné totiž několikrát znásobila již zmíněná následující premiéra divadelní.

Na fotkách nedutá ani Reduta

Vlastní výstavní instalace ve foyeru Divadla pod Palmovkou působí svěže, světle a diváka nenásilně provází polským fotografickým divadelním světem. Mohla by být inspirací českým divadelním fotografům a dokumentaristům.

Prostě, sama o sobě je tato polská výstava zajímavá. Český divadelník si uvědomil, že divadlo Reduta není pouze v Praze či Bratislavě, ale také ve Varšavě. Zajímavostí byly i dokumenty o inscenování světové premiéry významného polského futuristy Bruna Jaśienského „Ples manekýnů“  v pražském D34 Emila Františka Buriana. Ta proběhla roku 1930.

Ředitel Divadla pod Palmovkou a úspěšný režisér MICHAL LANG zakončuje výstavu a zahajuje třetí ročník festivalu PALM OFF FEST

Na vernisáži byla k dispozici – nejen k prohlédnutí – antologie polské divadelní fotografie. Výpravná kniha, sice evidentně bez tuhé knižní vazby, byla k mání za vpravdě lidových 280,- Kč.

Po výstavě ředitel Divadla pod Palmovkou Michal Lang zahájil i festival Palm Off Fest 2018 jako celek.

Když se to Tallinnské divadlo nahání

Již nástup diváků do sálu byl extravagantní. Nejdříve byla vpuštěna levá část hlediště. A teprve později publikum jdoucí na svá sedadla ze strany pravé. Působilo to zajímavě. Netradičně. Ale u toho zůstalo. V průběhu večera na to již nic nenavázalo. Evidentně se tím bavil pouze autor a režisér. Ale, alespoň měli diváci o čem přemýšlet…

Samotné představení „Revoluce“ režijního dua Ene-Liss Semper a Tiit Ojasco již mnoho důvodů k zamyšlení nepřinášelo. Nejsilněji, zvláště pro nás jako odborný TANEČNÍ MAGAZÍN, působila úvodní – téměř půlhodinová – taneční kreace. V oranžově „východních“ hábitech tančila celým jevištěm skupina herců pod taktovkou – Lenina! Toho představoval dokonale v obličeji namaskovaný sólista s pleší a plnovousem. Vše umocňovala hra na bicí. Respektive důrazné údery paliček do plechových plástů.

Další sekvence vedla od bojovné revoluce k pracovnímu procesu. Revolucionáři se zbavili hábitů a jali se – již v pracovních overalech – stavět dřevěnou konstrukci. Ta jim jednou, již téměř postavená, spadla. Šlo o kouzlo nechtěného? Zde bych akcentoval již výrazněji modernější choreografii. Herci se projevovali složitými pohyby připomínajícími abstraktní animované filmy a místy i projevy Michaela Jacksona.

Následoval zřejmě nejsilnější moment představení. S velkým nadhledem začaly být původní symboly revoluce i část jejich představitelů přebarvovány – do rudé barvy.

Zajímavá, leč krátká, fantaskní pasáž představení „Revoluce“

Po nevýrazných pasážích se pozvolna jeviště převléklo do fantaskních kostýmů ve stylu Hieronyma Bosche. V další výrazném momentu „Revoluce“ se – konečně začalo z pódia mluvit. Do toho zněl, v podkresu, monotónní zvuk úderů na konce trubek. Herečky na ně jako na na didgeridoo mlátily divnými plochými přezůvkami. Připomínaly vietnamky. Ty přezůvky, nikoli herečky.

Ztraceno v překladu?

Texty z úst herců i jejich kolegyň kolísaly mezi nabubřelým patetismem a banalitami. Zřejmě bylo scenáristovým přáním pracovat s tímto kontrastem? Česky byly texty překládány sice na třech médiích – na dvou obřích digitálních obrazovkách po obou stranách jeviště a na on-line digitálním zařízením nad pódiem. Katastrofou však byla kvalita překladu samotného. Některé pasáže nebyly do domácího jazyka – převážně z angličtiny – přeloženy vůbec! Nezapomněl někdo, že i když má Palm Off Fest anglický název, tak probíhá v Praze?

V průvodním programu představení se píše, že je „…situace nesnesitelná“. Pokud se tvůrci snažili apelovat doslovně tímto směrem, tak se to zcela vydařilo.

Závěr představení provázel již hodně a nelogicky natahovaný konec. Nastaly tak nejméně tři pasáže, které si přímo žádaly závěr neúměrně natahovaného dramatu. Přání publika však nebylo vyslyšeno. Diváci houfně odcházeli, na jevišti se hrálo dál…

Před vlastním závěrem ještě následovala žonglérská ekvilibristika s dlouhými zářivkově svítícími tyčemi. A ještě k tomu zadní projekce tonoucích v moři. A opět moře patosu…

Závěrečná děkovačka souboru NO99, představitel Lenina úplně vpravo

„Revoluce“ v podání tallinnského NO99 byla jistě zajímavým i propracovaným představením, nicméně bych v tomto případě poukázal na staré dobré české přísloví, že méně znamená více. Ani tolik nezčeřila vody… I když na festivalu třeba vedle extravagantního Olivera Frljiće je to, věru, těžké!

Foto: Palm Off Fest

 Michal Stein

 TANEČNÍ MAGAZÍN