Dvě derniéry v ALTĚ a PONCI

Studio ALTA upozorňuje: Projekty Petry Tejnorové a Terezy Ondrové „Pojďme na tanec“ a „Nothing Sad“ v Praze v druhý prosincový týden naposledy!

Po dvou letech intenzivního uvádění se představí v Praze naposledy dva taneční projekty režisérky Petry Tejnorové, „Nothing Sad“ 11. prosince ve Studiu ALTA a „Pojďme na tanec“ 12. prosince v divadle PONEC.

Oba projekty spojuje, kromě jména režisérky, také osobnost tanečnice Terezy Ondrové, která patří k vůdčím postavám současné české scény. Stabilně, dá se říci, že již po 15 let. V představení „Pojďme na tanec“ si zahrála také známá česká herečka Halka Třešňáková, pro kterou byla spolupráce příležitostí, jak se vrátit k nonverbálnímu divadlu, ze kterého původně vychází.

Pojďme na tanec“, tělesný dokument o současném tanci, jehož cílem je přiblížit co nejvíce divákům tuto v ČR stále málo známou, avšak široce pochopitelnou a v neposlední řadě i veskrze zábavnou uměleckou formu, byl s úspěchem uveden v mnoha českých regionech či na Slovensku a v anglické verzi ve Velké Británii, Německu a Itálii.

Tvůrci projekt označují za „stručný manuál pro vystrašené diváky, neboli pokus, jak těm, kteří se tance obávají, poskytnout ,návod´ na překonání strachů.“ Počáteční inspirací byla otázka, zda se abstraktní tanec dá vysvětlit a pochopit. Výsledek, na němž se kromě režisérky autorsky podíleli i všichni účinkující (Tereza Ondrová, Halka Třešňáková, Helena Arenbergerová, Martin Talaga a Helena Araujo), kombinuje živelný tanec s mluveným slovem. Osobní zpovědi se střídají s přednáškovými motivy a tanečními ukázkami, kterým nechybí nadhled, ironie a humor.

Úvod do nevypočitatelného světa současného tance se zkrátka nad očekávání vydařil.”, zhodnotila představení kritička Lucie Kocourková v magazínu Opera Plus.

Nothing Sad“, o poznání intimnější taneční trio, bylo premiérově uvedeno na festivalu 4 + 4 dny v pohybu v říjnu 2017. Dále byl projekt uveden mimo jiné na festivalech Malá inventura či Pražské Quadriennale v sekci PQ+. Derniéra proběhne v obsazení se slovenským tanečníkem Danielem Račkem namísto Nathana Jardina.

Tematicky se projekt inspiruje esejí astronoma J. Keplera „O šestiúhelné sněhové vločce – poutavé čtení o ničem“. A také hrou s energií, fyzičností a organizací… Fyzikální zákony a chemie určují náš svět, stejně jako nás utváří naše minulost a paměť. Energie rozvíří vlnové délky jak tance, tak představivosti. Pohyb, tělo, tanec vnímáme v daném okamžiku – je tu a najednou není, zmizí navždy pryč. Existoval vůbec? Tři těla v prostoru, jejich náhlé uspořádání, neustálá změna hmoty a tvarů jako spouštěč vzpomínek, emocí a obrazů. Kolik života můžeme vtlačit do jediného zamrzlého okamžiku?

Z inscenace „Nothing Sad“

Uznávaná taneční kritička Lucie Kocourková shrnula představení takto: „Nothing Sad je hrou s pohybem, která uspokojí diváka naladěného na proměnlivost dynamiky pohybu a schopného vnímat čistý pocit, nikoli hledat význam. Protože i když byly motivace intelektuální, výsledek je čistě emoční a analýze se vzpírá.“

Neváhejte a využijte poslední šance vidět tato ojedinělá představení.

Foto: Archiv Studia ALTA

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Hlaste se na MALOU INVENTURU 2020

Máte na to necelé poslední dva měsíce!

18. ročník festivalu Malá inventura se bude konat od 20. do 28. února 2020 v Praze. Hlavní program festivalu představí výběr nejvýraznějších představení uplynulého roku v oblasti nového divadla.

Tato výzva je určena projektům, které vznikly v období 1. 12. 2018–30. 11. 2019 a spadají do jedné ze tří sekcí:

TAŽNÍ PTÁCI: projekty nového divadla bez trvalého institucionálního zázemí, které vznikly a jsou uváděné v Praze.
REGION: projekty nového divadla, které vznikly a jsou uváděné v regionech ČR.
RESIDENTS: projekty nového divadla umělců ze zahraničí působících v ČR a umělců z ČR působících v zahraničí. A dále mezinárodní koprodukční projekty uváděné v ČR.

Přihláška má následující strukturu:
• základní informace o žadateli
• informace o projektu (název projektu, záznam, anotace, umělecký tým apod.)
• technické požadavky
• další podklady (stručný životopis, přehled projektů, fotografie)

Přihlášky zasílejte do 31. 10. 2019 (po tomto datu nebudou přihlášky akceptovány!)
(projekty s premiérou od 1. do 30. 11. 2019 zašlou pouze přihlášku s popisem projektu, termínem a místem premiéry. Doplňující materiály – foto, záznam – dodají po premiéře, nejpozději do 1. 12. 2019)

Své případné dotazy nebo doplňující připomínky, prosím, posílejte na e-mail: produkce@novasit.cz.

Přihláška zde: https://1url.cz/EMXvy
Přihláška ENG: https://1url.cz/YMXXL

Poznámka: Programová sekce NOVÁ KREV NA SCÉNĚ pro začínající umělce a absolventy uměleckých škol má samostatnou výzvu na webu: www.novasit.cz. Projekty v sekci DOMOVSKÉ SCÉNY vybíráme na základě nominací festivalových scén, nikoli formou otevřené výzvy.

NOVÁ SÍŤ

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

„BORDEL L´AMOUR“ – snaživě, leč nesourodě

Již sedmnáctá MALÁ INVENTURA letos přinesla další ze svých vrcholů – v podobě modifikovaného bordelu! Trochu s ním nekorespondovala nejen průvodkyně, stylem vychovatelky ve školní družině. A také celková (ne)provázanost…

DEPRESIVNÍ DĚTI SICE TOUŽÍ PO PENĚZÍCH…

V bývalém klubu Belmondo, kde šéfoval pozdější ředitel ZOO Praha Petr Fejk, nyní tedy „Venuši“ (v někdejší studentské „Koleji 5. května“), udělala vstupní náladu již barmanka. Byla totiž naaranžovaná poněkud unisex. A zejména, věci příští evokovalo přítmí s červenými svíčkami.

Sedm pokojů, sedm performerů, sedmnáct druhů lásky. Přijďte se přesvědčit, že nad vším zvítězí láska.“  Tak zní hlavní slogan představení ve Venuši ve Švehlovce. Českou premiéru mělo loni symbolicky na 1. máje. A pokračuje charakteristikou: Naši zaměstnanci lásku k vám předstírají tak dokonale, až jí sami uvěří. Pro diváky je připraveno mnoho druhů milostného citu, záleží na každém divákovi, jaký z nich chce zažít.“

Umělecký gang, jak se sám kategorizuje divadelní soubor jménem Depresivní děti touží po penězích, překvapil svým konstrukčně i myšlenkově náročným projektem. Ve spolupráci s německým divadlem Soubor Taupunkt otevřel dveře vykřičeného domu. V něm se však neprodává sex, nýbrž čistá láska.

Představení bylo určeno pro pouhopouhých šestnáct diváků. Takže na něm Depresivní děti zas až tak moc peněz nevydělaly…

BORDEL NA KOLEČKÁCH?

Po poněkud školometském úvodu Zoji Oubramové – Pistoriové, který ozvláštnila snad pouze její „kočičí kabelka“ na baterky (patrně se snažící parafrázovat erotický strojek zvaný „Robertek“), se rozjíždí hlavní součást večera.

Jednotliví diváci si ještě v arénovitě uspořádaném předsálí zvolí tři druhy lásky. V hlavní části večera je za pomoci performerů a performerek v „soukromých pokojích“ (tvořených červenými „lékařskými“ plentami) zažijí. Obsah každého pokoje je jiný, jedinečný, podle lásky, kterou si klient zvolil, respektive vylosoval.

Tituly jednotlivých „pokojů“ jsou: Polibek, Nejtěsnější objetí, Láska a bolest, Láska prochází žaludkem, Forever You, Tělesná láska, Posedlost, Láska až za hrob, Venuše v kožichu. Tedy nikoli sedmnáct druhů lásky, nýbrž devět…

Herci se snaží diváky dostat do svého světa prodejné lásky. S fantazií, nadhledem i příslušnou stylizací.

V této stylizaci bordelu a kreativního uchopení se role nadčasových „knězů a kněžek lásky“ tkví hlavní a stěžejní program večera.

Jelikož je „pokojů“ pouze sedm, ostatní, na něž se v té chvíli nedostává, opět zabavuje paní Zoja. Tentokrát již bez erotické kabelky. Zadává testy, předčítá z příruček o lásce. I když chápu záměrný kontrast, hyperbolu a karikaturu, tak tato část programu působí poněkud jako entrée vychovatelky ve školní družině. A to ještě na nižším stupni základní školy…

JAK DIVÁK TŘEBA VSTŘEBÁ?

Závěrečná část „návštěvy bordelu“ je záměrně společně zhlédnuté představení „Všechno přemůže láska“. Jistě ambiciozní. Plné nápadů a nečekaných kreací. Jeho výraznou slabinou jsou nesourodé slogany promítané zadní projekcí. Nesourodost je ostatně hlavním motivem celého „Bordelu“.

Tak toto je gradace večera?“, ptám se.

Myslím, že diváci se poměrně složitě – po hlavní frivolně filozofické části programu – soustředí na poněkud odlišný, jiný styl a výraz. A ty banální a často prvoplánové slogany promítané nad hereckými akcemi celou snahu spíše devalvují.

Zaregistroval jsem, že nejen já už koukal na hodinky. Bylo to neslušné k výkonu herců, ale…

Velkým problémem bylo – sice světové a módní – užívání angličtiny. Hodně nepochopitelné, když část herců byli – Němci!!! Čech logicky přece rozumí více jazyku svých sousedů!

Režisér Jakub Čermák se vyloženě snažil. Ale někdy méně znamená více. Divadelní představení se nedá tvořit, jako když pejsek a kočička „vaří“ dort.

Závěrem smekněme před všemi herci, kteří absolvují tři představení o více než hodině a půl třikrát za podvečer a večer! Pouze s minimálními přestávkami!! To opravdu  klobouk dolů!!!

„Bordel L´Amour

Režie: Jakub Čermák
Hrají: Zoja Oubramová – Pistoriusová, Pavel Kozohorský, Jakub Čermák, Radim Klásek, Barbora Šupová, Heda Bayer, Angelina Marsch, Sebastian Rein
Scénografie: Martin Šimek

Kostýmy: Anežka Straková
Produkce: Noemi Krausová

Premiéra: 20. 4. 2018 Oft Bühne Komplex, Chemnitz, DE a 1. 5. 2018 Venuše ve Švehlovce, Praha, CZ

100 minut, česky, anglicky

Foto: Malá inventura

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

MALÁ INVENTURA 2019: Restaurace, kde zaručeně neztloustnete!

DOTAŽENÝ NÁPAD █ KOUZLO NECHTĚNÉHO █ OKOUZLENÝ SALONEK CROSS CLUBU █ PŘED DEZERTEM NEBYLO NUTNO DEZERTOVAT █

Velmi stylově, v restauračním salónku pražského Cross Clubu, proběhla v neděli 24. února odpolední prezentace pozoruhodného interaktivního videoartu „Restaurant na konci vesmíru“. V rychlém sledu po sobě zde následovalo osm zhruba dvacetiminutových prezentací tohoto titulu. Patrně šlo o nejextravagantnější a nejvíce kontroverzní představení (či výtvarný počin?) 17. ročníku festivalu MALÁ INVENTURA…

Zprvu jsem nevěděl, a nebyl jsem viditelně sám, co od netradičního „restauračního“ představení očekávat..

Takto vypadala prezentace jednoho z hlavních chodů jídelního lístku – japonských nudlí

Toto originální výtvarně interaktivní entrée bylo již několikrát v loňském roce provedeno ve vysočanském industriálním multikulturním prostoru Galerie Pragovka. Za celým projektem stojí trio nonkonformních umělců – Eliška Soukupová, Martin Vlček a Vojtěch Žák.

Nápad byl zdánlivě jednoduchý. Prezentovat lidskou krmi výtvarně. Již vstupenka byla nadmíru stylová. Ve formě vizitky luxusní restaurace. V samotném, autentickém restauračním salónku Cross Clubu diváka uvítaly dvě půvabné servírky. Byly oděny a upraveny v japonském stylu. Ihned rozdaly jídelní lístky. Na nich jsme, mimo předkrmů, měli připraveny hlavní chody a dezerty.

Vše jsme pak dostávali pouze vizuální formou – prostřednictvím tabletů a televizních monitorů. Interaktivnost spočívala v tom, že nám počítačový mág, který měl v gesci výtvarnou i technickou stránku projektu, nechal na chvíli možnost si u něj zakouzlit si s jídelním obrázkem.

Několik lidí si evidentně spletlo nějakou skutečnou „jídelní“ akci festivalu MALÁ INVENTURA v nedalekém, rovněž holešovickém, studiu ALTA s touto „nejídelní“ prezentací.

Interaktivní ruka spolupracuje s hlavním výtvarným mágem a počítačovým expertem

Ovšem nechtěným vrcholem představení bylo něco, co vzniklo kouzlem nechtěného. Jeden ze zahraničních hostů, který ať už z jakýchkoli důvodů rezignoval na náš jazyk, si nechal od servírek cosi anglicky vysvětlovat. A stále jim odpovídal: „Jez. Jez!“ Což bylo pro českou restauraci (byť s japonskými servírkami) symptomatické.

Celé toto krátké výtvarně divadelní entrée bylo důmyslně připraveno a nenechalo nikoho, včetně zahraničních hostů, v klidu.

Myslím, že „vesmírná restaurace“ je pronikavým výkřikem do diskuse o smazávání bariér mezi výtvarnými a divadelními uměleckými aktivitami.

Foto: MALÁ INVENTURA

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN