posedlost

„BORDEL L´AMOUR“ – snaživě, leč nesourodě

Již sedmnáctá MALÁ INVENTURA letos přinesla další ze svých vrcholů – v podobě modifikovaného bordelu! Trochu s ním nekorespondovala nejen průvodkyně, stylem vychovatelky ve školní družině. A také celková (ne)provázanost…

DEPRESIVNÍ DĚTI SICE TOUŽÍ PO PENĚZÍCH…

V bývalém klubu Belmondo, kde šéfoval pozdější ředitel ZOO Praha Petr Fejk, nyní tedy „Venuši“ (v někdejší studentské „Koleji 5. května“), udělala vstupní náladu již barmanka. Byla totiž naaranžovaná poněkud unisex. A zejména, věci příští evokovalo přítmí s červenými svíčkami.

„Sedm pokojů, sedm performerů, sedmnáct druhů lásky. Přijďte se přesvědčit, že nad vším zvítězí láska.“ Tak zní hlavní slogan představení ve Venuši ve Švehlovce. Českou premiéru mělo loni symbolicky na 1. máje. A pokračuje charakteristikou: „Naši zaměstnanci lásku k vám předstírají tak dokonale, až jí sami uvěří. Pro diváky je připraveno mnoho druhů milostného citu, záleží na každém divákovi, jaký z nich chce zažít.“

Umělecký gang, jak se sám kategorizuje divadelní soubor jménem Depresivní děti touží po penězích, překvapil svým konstrukčně i myšlenkově náročným projektem. Ve spolupráci s německým divadlem Soubor Taupunkt otevřel dveře vykřičeného domu. V něm se však neprodává sex, nýbrž čistá láska.

Představení bylo určeno pro pouhopouhých šestnáct diváků. Takže na něm Depresivní děti zas až tak moc peněz nevydělaly…

BORDEL NA KOLEČKÁCH?

Po poněkud školometském úvodu Zoji Oubramové – Pistoriové, který ozvláštnila snad pouze její „kočičí kabelka“ na baterky (patrně se snažící parafrázovat erotický strojek zvaný „Robertek“), se rozjíždí hlavní součást večera.

Jednotliví diváci si ještě v arénovitě uspořádaném předsálí zvolí tři druhy lásky. V hlavní části večera je za pomoci performerů a performerek v „soukromých pokojích“ (tvořených červenými „lékařskými“ plentami) zažijí. Obsah každého pokoje je jiný, jedinečný, podle lásky, kterou si klient zvolil, respektive vylosoval.

Tituly jednotlivých „pokojů“ jsou: Polibek, Nejtěsnější objetí, Láska a bolest, Láska prochází žaludkem, Forever You, Tělesná láska, Posedlost, Láska až za hrob, Venuše v kožichu. Tedy nikoli sedmnáct druhů lásky, nýbrž devět…

Herci se snaží diváky dostat do svého světa prodejné lásky. S fantazií, nadhledem i příslušnou stylizací.

V této stylizaci bordelu a kreativního uchopení se role nadčasových „knězů a kněžek lásky“ tkví hlavní a stěžejní program večera.

Jelikož je „pokojů“ pouze sedm, ostatní, na něž se v té chvíli nedostává, opět zabavuje paní Zoja. Tentokrát již bez erotické kabelky. Zadává testy, předčítá z příruček o lásce. I když chápu záměrný kontrast, hyperbolu a karikaturu, tak tato část programu působí poněkud jako entrée vychovatelky ve školní družině. A to ještě na nižším stupni základní školy…

JAK DIVÁK TŘEBA VSTŘEBÁ?

Závěrečná část „návštěvy bordelu“ je záměrně společně zhlédnuté představení „Všechno přemůže láska“. Jistě ambiciozní. Plné nápadů a nečekaných kreací. Jeho výraznou slabinou jsou nesourodé slogany promítané zadní projekcí. Nesourodost je ostatně hlavním motivem celého „Bordelu“.

„Tak toto je gradace večera?“, ptám se.

Myslím, že diváci se poměrně složitě – po hlavní frivolně filozofické části programu – soustředí na poněkud odlišný, jiný styl a výraz. A ty banální a často prvoplánové slogany promítané nad hereckými akcemi celou snahu spíše devalvují.

Zaregistroval jsem, že nejen já už koukal na hodinky. Bylo to neslušné k výkonu herců, ale…

Velkým problémem bylo – sice světové a módní – užívání angličtiny. Hodně nepochopitelné, když část herců byli – Němci!!! Čech logicky přece rozumí více jazyku svých sousedů!

Režisér Jakub Čermák se vyloženě snažil. Ale někdy méně znamená více. Divadelní představení se nedá tvořit, jako když pejsek a kočička „vaří“ dort.

Závěrem smekněme před všemi herci, kteří absolvují tři představení o více než hodině a půl třikrát za podvečer a večer! Pouze s minimálními přestávkami!! To opravdu – klobouk dolů!!!

„Bordel L´Amour“

Režie: Jakub Čermák
Hrají: Zoja Oubramová – Pistoriusová, Pavel Kozohorský, Jakub Čermák, Radim Klásek, Barbora Šupová, Heda Bayer, Angelina Marsch, Sebastian Rein
Scénografie: Martin Šimek

Kostýmy: Anežka Straková
Produkce: Noemi Krausová

Premiéra: 20. 4. 2018 Oft Bühne Komplex, Chemnitz, DE a 1. 5. 2018 Venuše ve Švehlovce, Praha, CZ

100 minut, česky, anglicky

Foto: Malá inventura

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Bordel L’Amour

7 pokojů, 7 performerů, 14 diváků, 17 druhů lásky

Venuše ve Švehlovce představí netradiční divadelní projekt Bordel L’Amour: 7 pokojů, 7 performerů, 14 diváků, 17 druhů lásky

Divadelní soubor Depresivní děti touží po penězích přichází s novým mezinárodním projektem Bordel L’Amour, který premiérově uvádí od 1. do 6. května vždy v 17, 19 a 21 hodin ve své domovské scéně Venuše ve Švehlovce. Sedm pokojů, sedm performerů, čtrnáct diváků a sedmnáct druhů lásky. Ve spolupráci s německým spolkem Taupunkt (Chemnitz) vznikne nevšední nevěstinec, který divákům-klientům nenabízí sex, ale různé formy lásky: romantickou, tragickou, mateřskou, apod. Každý ze sedmi pokojů ukrývá jinou a každý z diváků během imerzivního představení zažije tři z nich.

Bordel L’Amour je mezinárodním koprodukčním projektem pražského divadelního gangu Depresivní děti touží po penězích a spolku Taupunkt působícího v Chemnitz v Německu. Společně otevírají dveře netradičního nevěstince Bordel L‘Amour, kde se neprodává sex, ale láska. „Na začátku byl výzkum. Zkoumali jsme, co lidem chybí a po čem touží. Sex je velmi žádaný, ale v zásadě dostupný. Oproti tomu získat lásku je daleko obtížněší. Přitom po ní touží všichni,” vysvětluje režisér Jakub Čermák. „Zaměstnanci Bordel L’Amour předstírají lásku tak dokonale, až jí sami uvěří. Pro pouhých 14 diváků je připraveno mnoho druhů milostného citu, záleží na každém, jaký z nich chce zažít. Můžete zažít lásku, která vám dosud v životě uniká, po které toužíte a nebo právě tu, které byste se ve skutečném životě báli,“ dodává Jakub Čermák.

Návštěva představení Bordel L’Amour probíhá podle jednoduchého scénáře, každý divák jej ale prožije po svém. Na začátku si vybere tři druhy lásky, které by rád okusil. V soukromém pokoji je posléze zažije. V nabídce jsou místnosti nazvané Polibek, Nejtěsnější objetí, Láska a bolest, Láska prochází žaludkem, Posedlost, Láska až za hrob, Venuše v kožichu a další. Na závěr všichni performeři sehrají společně představení Nad vším zvítězí láska.

“Zajímalo nás, zda může vzniknout milostný cit v časově a prostorově omezených podmínkách mezi divákem a performerem nebo performerkou. Po několika uvedeních s testovacím publikem jsem přesvědčený o tom, že se tak děje. A nyní je na divácích, aby si to přišli vyzkoušet na vlastní kůži,“ láká režisér Čermák. Vzhledem k omezené kapacitě projektu (tj. 14 osob na jedno uvedení) soubor doporučuje včasný nákup vstupenek v předprodeji.

Skupina Depresivní děti touží po penězích je respektovaný umělecký soubor, který si získal uznání kritiky i laické veřejnosti. Některá představení (např. 120 dnů Sodomy, Milostný dopis ženě, kterou nemilujeme) se drží na repertoáru již přes 3 roky a jsou dlouhodobě vyprodaná. Za projekt Reliquiarium získalo divadlo poctu festivalu ..příští vlna/ next wave…, režisér Čermák byl nominován na Cenu Alfreda Radoka a inscenace Martyrium byla nominována v rámci Ankety Divadelních novin. Poslední premiérou byla adaptace hry Naši furianti – časopis Svět a divadlo zveřejnil celý text v čísle věnovaném národní identitě.

Bordel L’Amour

Termíny: 1. – 6. května od 17, 19 a 21h

Předprodej vstupenek: goout.net/cs/divadlo/bordel-lamour/gqxuc

Cena vstupenek:
od 1. dubna – 300,- / 200,- Kč (dospělý/ student, senior)
od 25. dubna – 350,- / 270,- Kč (dospělý/ student, senior)

Představení probíhá v češtině, některé pokoje vyžadují porozumění velmi jednoduché angličtině. Délka představení cca 95 minut.

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Výstava Eriky Bornové ve Špálovce

Výstava Eriky Bornové ve Špálovce představí Posedlost

Nový cyklus Posedlost pozoruhodné české sochařky a malířky Eriky Bornové představuje od 21. října do 4. prosince stejnojmenná výstava v Galerii Václava Špály na Národní třídě 30 v Praze 1. Volně koncipovaný cyklus nových maleb a soch je autorčinou soukromou poctou významným, již nežijícím mecenášům a mecenáškám umění. Podstatnou část výstavy tvoří i fiktivní portréty inspirativních žen – umělkyň, které si v minulosti dokázaly vydobýt svoje místo v jinak čistě mužském uměleckém světě.

Zejména autorčiny plastiky zaujmou nejen svým magickým realismem, ale i výjimečným materiálem: všechny sochy jsou z barevného polystyrenu, který umí Erika Bornová mistrovsky zpracovat. Výstava, jejíž kurátorkou je Martina Pachmanová, je otevřena denně od 11 do 19 hodin. Doprovází ji vydání souborné monografie Křehké monumenty mapující dos avadní autorčinu tvorbu: publikace nyní vychází v nakladatelství KANT s laskavou podporou firmy ISOVER.

Umění jako posedlost

Posedlost, ať už jde o vášeň uměleckou nebo čistě soukromou vášeň mezi mužem a ženou – to je téma výstavy Eriky Bornové, jejímž tématem jsou mecenáši, mecenášky a ženy-umělkyně, které byly často současně partnerkami významných a slavných mužů. V Galeri Václava Špály se tak po boku malířských „portrétů“ Alexandra Brandejse, Antonína Veitha, Josefa Hlávky a Sidonie Nádhernévytvořených technikou akrylu na plátně objevují i další postavy známé z dějin umění. Z barevného polystyrenu je vytesána třeba francouzská sochařka Camill e Claudel nebo malířky Georgia O’Keeffe, Toyen či Frida Kahlo. A svoje místo tu má i madame de Pompadour: žena známá zejména jako milenka Ludvíka XV. byla totiž i všestranně talentovanou umělkyní a ve své době i osvícenou uměleckou donátorkou…

„Fenomén posedlosti je pro mě zajímavý ze dvou pohledů: zajímá mě jednak posedlost umělce svojí prací, ale i mecenášova posedlost umělcovou tvorbou. Proto jsem vytvořila portrétní cyklus významných nežijících mecenášů a zároveň řadu podobizen umělkyň, které byly svou prací posedlé,“říká Erika Bornová. Ta se ve svém malířském a sochařském díle ča sto věnuje právě postavení a údělu žen v současnosti a minulosti. Silnými mužskými figurami je ostatně ona sama obklopena i ve svém soukromí: jejím manželem je významný český malíř Tomáš Císařovský, jejím otcem byl známý ilustrátor, malíř, kreslíř a animátor Adolf Born. Erika Bornová však už dávno zvolila vlastní cestu: vytváření soch z lehkého polystyrenu se systematicky věnuje jako jediná z našich výtvarných umělkyň i umělců už od konce 90. let.

Křehké monumenty

„Polystyren je můj neoblíbenější materiál,“ říká Erika Bornová. „Strukturou připomíná mramor, ale zároveň mi dává velkou svobodu – jako jediný ze všech sochařských materiálů mi umožňuje, abych mohla tesat sochy v nadživotní velikosti, a pak si je ze svého ateliéru v šestém patře i sama odnášet,“ dodává umělkyně. Většinu plastik – vyřezaných pilou, nožem a skalpelem – pak jemně koloruje a doplňuje je vlasy, bižuterií, umělou tr&aacu te;vou, husím peřím nebo rybími šupinami. „Lidé si občas myslí, že sochat z polystyrenu musí být hotové utrpení, protože při řezání vydává příšerné zvuky, ale není to pravda. Když víte, kam říznout a jak do něj zakrojit, je to krásně tichá a povznášející práce,“ říká sochařka.

Erika Bornová (nar. 1964) patří k nejvýraznějším českým umělkyním silné generace 80. let 20. století. Sochařka je také osobitou malířkou a ilustrátorkou. Její díla obývající zázračný prostor mezi skutečností a snem jsou zastoupena ve sbírkách Národní galerie Praha, Alšovy jihočeské galerie, Wannieck Gallery, na zámku Mikulov a také v mnoha kolekcích soukromých domácích a zahraničních sběratelů.

www.galerievaclavaspaly.cz

Štítek: posedlost