»STILLER« jako hrdina či antihrdina „u Hrdinů“

Z premiéry autorské adaptace románu Maxe Frische. V titulní roli Stillera hvězda současného doku-seriálu TV PRIMA „Policie v akci“!

Druhé květnové pondělí přineslo ve Studiu Hrdinů, ve Veletržním paláci v Praze, dlouho očekávanou premiéru „Stiller“. Toto režijní dílo Ivana Buraje jaksi symbolicky probíhalo pod sídlem Národní galerie, na jejíž půdě začal v dubnu 2019 boj s ministerstvem kultury i ministrem samotným. V hledišti nás čekalo, na rozdíl od „Enoly“ Elišky Brtnické, i více židlí! Inscenace byla v mnohých směrech podnětná…

Podkladem této inscenace byl vynikající román Maxe Frische, jehož hrdina – neúspěšný švýcarský sochař – má pocit, že i přes snahu není schopný být šťastný a dosáhnout štěstí v aktuálním manželství. Nedospívá však k němu také ani s milenkou. Odejde do ciziny, aby začal jiný, druhý život. Jako úplně jiný člověk. Což samozřejmě nejde. I když se to může člověku zprvu zdát. A určitě si to namlouvá. Proto Stiller, zadržený po sedmí letech na hranicích, dlouho popírá, že je totožný s hledaným Stillerem. Ale přijatý rodinou, přáteli a bývalou manželkou a vyšetřovaný soudem, se musí vzdát. Vzdává se, ale však jaksi neúplně. Opět se snaží splnit sebou vymyšlené manželčiny sny; a to jen a pouze svým způsobem. Což tu nejen neuspokojuje, ale i ničí ji a celý vztah. Vše tak Stiller přivede k opět výchozímu bodu, jako před lety.

„Stiller“ je příběhem o vzájemném nepoznání se lidí (dokonce i v blízkém vztahu), o nemožnosti útěku od sebe samého. Rovněž tak o plýtvání časem, který je nám do života dán. Vede, anebo je částečně nasměrován, také k poznání a sblížení se s druhými lidmi. A navíc – skvěle popsané vztahy, které se ponejvíce uplatňují v bujném rozsahu až nyní, tedy zhruba padesát let po napsání knihy. Důležité se mi zde jeví, někdy vtipné a symbolické, historky o mužském přátelství (o Ripu van Vinkelovi a o objevování jeskyní) aneb také o neporozumění mezi mužem a ženou. Jako je tomu v povídce o manželce, která se pořad ptá na to, kde manžel byl.

Jak inscenovat natolik epicky barvitý proces, jakým je knižní „reprodukce“ deníků? Jak diváka vtáhnout za necelé dvě hodiny do barvitých životních peripetií Stillera?

Režisér Ivan Buraj ve spolupráci s dramatizátorem Janem Kačenou se toho úkolu zhostili statečně a odhodlaně. Buraj staví celé představení do rozličných sektorů. Ať již „jeskynního“, „tábornického“ s ohýnkem či „filmového“. Celé představení je postaveno na kontrastech. Statického, spíše verbálního, herectví proti akci. Tichého projevu v kontrastu s až překřičenými pasážemi. Filmu s ryzím divadelním herectvím. Za nepříliš šťastný považuji krok, že byl Jan Kačena „sám sobě“ dramaturgem. Tento by měl být oponentem a vést s režisérem i úpravcem textu plodný trialog. Myslím, že tento moment se na srozumitelnosti i výsledném tvaru „Stillera“ výrazně negativně podepsal.

Inscenace, těžící z kontrastu, má spád i švih. Druhou věcí je, zda divák neznalý románu úplně vše chápe ve správných souvislostech? A to je právě přímým výsledkem absence skutečného dramaturga…

Petr Reif byl typově vybrán pro titulní roli skvěle. Pouze je škoda, že kolikrát zapomněl svou televizní roli razantního policisty asi někde v divadelní šatně. Místy mu není (v komornějších pasážích) rozumět. Jinde zas šumluje. Jaký to kontrast oproti jemu sekundujícím herečkám Gabriele Míčové a Magdaleně Strakové. Na obhajobu Reifa musím dodat, že Studio Hrdinů je obtížněji zvučitelné. Rovněž razantně zvučené filmové pasáže tlumenému projevu (v jiných momentech představení) jednoznačně neprospívají.

Jak tedy premiéru „u Hrdinů“ hodnotit? Asi nikoli jednoznačně. Což bylo, podle mého dojmu, i režijní snahou? Zřejmě…

V úvodu nastíněná epičnost předlohy, či nutnost některých sdělení, důležitých pro pochopení věcí následujících, vedla místy režiséra k „černobílým“ interpretacím. Myslím, že by si divadlo mělo zachovávat více prostoru pro fantazii a obrazotvornost diváka. Byť i divadlo podle takové náročné a vícevrstevné předlohy.

Nikoli v poslední řadě musím ještě vyzdvihnout funkční a citlivou hudební složku Pavla Boiky.

Premiéra „Stillera podle Buraje“ některé nadchla, jiné plně neuspokojila, ale zároveň všem předkládala otázky. A tak by tomu mělo být. Divadlo současnosti nemusí (a nemělo by) pouze nastolovat jasné téze a přímá řešení.

Foto: Studio Hrdinů

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Max Frisch: »Stiller«

Překlad: Bohumil Černík

Dramatizace: Ivan Buraj a Jan Kačena

Režie: Ivan Buraj

Dramaturgie: Jan Kačena

Scéna: Antonín Šilar

Kostýmy: Zuzana Formánková

Asistenti režie: Jan Doležel a Marek Pechlát

Hrají: Gabriela Míčová, Magdalena Straková, Hynek Chmelař, Jan Lepšík, Marek Pospíchal, Petr Reif

Psáno z premiéry 13. května.

Foto: archiv STUDIA HRDINŮ

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

»Stillera« „u Hrdinů“ nedramatizoval JAN KAČER, nýbrž JAN KAČENA!

Studio Hrdinů připravuje poslední premiéru sezóny – dramatizaci románu Maxe Frische „Stiller“! Můžete se těšit.

Poslední premiérou aktuální divadelní sezóny bude ve Studiu Hrdinů adaptace románu Maxe Frische „Stiller“ v režii Ivana Buraje. Tato inscenace je dalším krokem spolupráce Studia Hrdinů s brněnským HaDivadlem, v rámci které přibližujeme blízké poetiky obou divadel divákům v Praze a v Brně. „Stiller“ je pak dlouhodobě koncipovaný projekt do dramaturgie Studia Hrdinů, která se v poslední době silně zaměřuje na roli umělce ve společnosti. Premiéra proběhne v pondělí 13. května 2019 od 20.00 hodin.

Max Frisch (1911 – 1991) byl švýcarský prozaik, dramatik a esejista. Román „Stiller“ vznikl během Frischova více než rok dlouhého pobytu ve Spojených státech a Mexiku na začátku 50. let minulého století. Prvky kriminálního románu se tu spojují s autenticky působícím deníkovým stylem. Frisch se zde zabývá tématy identity – soustředí se na člověka, který utekl z vlastního já, schopnost být s druhými, smrti a nemožnosti poznat „pravý svět”. Frischův román je předzvěstí konce „velkého subjektu“. V témže roce, co vychází „Stiller“, začal pracovat na románu „Homofaber“, který společně se „Stillerem“ a románem „Mé jméno budiž Gantenbein“ utvářejí trilogii.

Klíčový román poválečné literatury pro Studio Hrdinů zdramatizoval režisér Ivan Buraj společně s Janem Kačenou. Ve své interpretaci Stillera Ivan Buraj opět akcentuje témata, která máme spojená s představeními, která vytvořil ve svém domovském HaDivadle – kritiku antropocentrismu, environmentální a ekologické postoje; neotřele pracuje s perspektivou a úhlem pohledu, interpretuje mýtus o jeskyni, do kterého nás společně se scénografem Antonínem Šilarem díky technice „live cinemy“ vtahují.

„Líbí se mi Ivanova důslednost, se kterou své projekty promýšlí. Ivan dělá bytostně intelektuální divadlo, které ale není odtažité ani elitářské, a to mě moc baví,” říká k první Burajově režii ve Studiu Hrdinů jeho umělecký šéf Jan Horák.

„Po ,tekuté´ éře uplynulých let, kdy jsme se intenzivně zabývali identitou jedince, mi připadá důležité se v kontextu klimatické změny zabývat spíš okolnostmi, za kterých si identitu tvoříme a jaké dopady má naše identita na prostředí, které nás obklopuje. Divadlo zkoumá především mezilidské vztahy, ale myslím si, že v nich můžeme nalézt mnohé z toho, co má dnes celoplanetární důsledky v podobě zničeného životního prostředí. Zdroje jsou vyčerpány a otázkou je, co v nás nás dovedlo do této situace. Zároveň mě zajímá, jak si zobrazujeme svět a jakým právem svůj obraz považujeme za jediný pravdivý, čili rozpor mezi modelem a realitou (materialitou) světa, kdy nám samotné divadlo slouží jako metafora zobrazování si světa člověkem,” říká k připravované inscenaci režisér Ivan Buraj.

Max Frisch: »Stiller«

Překlad: Bohumil Černík

Dramatizace: Ivan Buraj a Jan Kačena

Režie: Ivan Buraj

Dramaturgie: Jan Kačena

Scéna: Antonín Šilar

Kostýmy: Zuzana Formánková

Asistenti režie: Jan Doležel a Marek Pechlát

Hrají: Gabriela Míčová, Magdalena Straková, Hynek Chmelař, Jan Lepšík, Marek Pospíchal, Petr Reif

Premiéra: 13. května 2019 od 20.00 hodin
Reprízy: 18. a 21. května, 16. června 2019

Foto: archiv Studia Hrdinů

Madla Zelenková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Květen – čas lásky a úkladů

Švandovo divadlo přináší premiéru hry Úklady a láska

Čas lásky a úkladů propukne v květnu ve Švandově divadle

Na květen, měsíc lásky, smíchovský soubor načasoval dlouho očekávanou premiéru slavné hry Úklady a láska německého klasika Friedricha Schillera. Strhující příběh mladých milenců, kteří svedou osudový boj s vlastní nezkušeností i se zvůlí a intrikami mocných, tu diváci uvidí ve svěží režii Martina Františáka. Drama nabité city, napětím i nečekaným humorem ve stylu filmů Quentina Tarantina má premiéru 26. května 2018 ve Velkém sále Švandova divadla.

Ona (Denisa Barešová) je dcerou obyčejného hudebníka a má se provdat za tajemníka. On (Tomáš Červinek) je synem vysoce postaveného kancléře a svatbu mu naplánovali s nejvlivnější ženou vévodství (Klára Cibulková). Ale ti dva se do sebe zamilují a postaví se proti celé mu světu. Čistá láska dvou teenagerů, Luisy a Ferdinanda, tak stojí proti chladné vypočítavosti a prohnaným úskokům těch, kteří sledují své vlastní cíle. Kdo v téhle bitvě zvítězí? A kdo v ní ztratí srdce, iluze a možná i život? Schillerova stále živá hra, zpracovaná u Švandů neklasickým způsobem, nabídne publiku drama lásky a nevinnosti v dnešním světě.

Divadelní trhák s filmovým nádechem

Teprve pětadvacetiletý Friedrich Schiller dopsal Úklady a lásku v roce 1784 po svém překotném útěku před tyranskou vládou württemberského vévody Karla Evžena. Rozhněvaný autor chtěl vytvořit pro divadlo „geniální trhák“. Což se mu povedlo. Jeho nekompromisní, mladou energií nabitá hra o milencích ze dvou znesvářených, společensky nerovných rodin ne náhodou připomíná věčný příběh Romea a Julie. I po více než 200 letech od svého vzniku tak Úklady a lásky nedají vydechnout divákům ani hercům…

Režisér Martin Františák sáhl po novém překladu Martina Sládečka, který vznikl přímo pro Švandovo divadlo. „Příběh Luisy a Ferdinanda je příběhem nevinnosti v tomto světě. Láska dvou mladých lidí, kterou jsme někdy jako ´tu první´ zažili všichni, je tu lakmusovým papírkem společnosti, v níž se odehrává. V našem případě je to společnost cynická, založená na bohatství a korupci, společnost ostrých loktů a rychlých řešení. S důsledky, které ti mocnější a protřelejší často už nejsou schopni dohlédnout,“ říká režisér Martin Františák.

A dramaturgyně Martina Kinská k tomu dodává: „Když Úklady a lásku čtete, nemůžete se ubránit dojmu, že kdyby žil Schiller dnes, psal by nejspíš pro Hollywood. I proto nám půjde o svižný příběh s rysy filmů Quentina Tarantina – příběh plný napětí, ostrých střihů a nečekaného humoru.“

Pohnutí bez hnutí

Ústřední milenecký pár ztvární Denisa Barešová, čerstvá absolventka pražské DAMU, a stálý člen hereckého souboru smíchovské scény Tomáš Červinek. V dalších úlohách uvidíme Kláru Cibulkovou v úloze protřelé a svůdné Lady Milfordové, Bohdanu Pavlíkovou coby paní Millerovou a Marii Štípkovou jako Sofii. Pánskou část obsazení tvoří Martin Dohnal, Miroslav Hruška, Hynek Chmelař, David Punčochář a Jiří Weiner. Inscenaci podtrhne živá hudba v podání skladatele a herce Martina Dohnala. A objeví se i loutky Báry Čechové.

„Stále jsou místa, kde stačí zůstat sedět, aby byl člověk pohnut. Divadlo takovým místem je – a Schiller to věděl,“ láká na novou inscenaci překladatel hry Martin Sládeček.

Premiéra inscenace Úklady a láska bude v sobotu 26. května, další reprízy jsou na programu 29. května a 2. a 13. června.

Foto: Jozef Hugo Čačko

Magdalena Bičíková

Švandovo divadlo,

TANEČNÍ MAGAZÍN

Světlo pro dobrou věc

Mladá populární herečka Denisa Pfauserová, známá z divadel, filmů i televizních seriálů nás všechny zve na dobročinnou akci.

Velmi ráda bych vás co nejvíce pozvala na hezkou a milou akci „Řeka přání“, kterou pořádá nadace „Letní dům“. Ta probíhá ve čtvrtek 23.listopadu od sedmnácté hodiny. Kde? Na pražské Malé Straně v Cihelné ulici, poblíž řeky Vltavy, necelé dvě stovky metrů od stanice metra trasy A Malostranská.

„Řeka přání“ je happening pro veřejnost, při níž si lidé zakoupí lampiónek se svíčkou a lístečkem s přáním některého z dětí z dětských domovů. Ten pak pošle po vodě a pomyslně se tím ono přání splní, navíc je to i hezká romantická podívaná. Příspěvek pak poputuje přímo nadaci Letní dům, se kterou jsem nedávno začala spolupracovat. Každý vypuštěný lampion zaplatí třicet minut práce sociálního pracovníka „Letního domu“ v rodině ohrožené sociálním vyloučením. Stručně řečeno, v „ Letním domě“ se starají o to, aby děti z dětských domovů prožily hezké dětství, na světě se jim líbilo a po opuštění domova se uměly začlenit do společnosti, ale nejlíp, aby se do něj vůbec nedostaly . A pomáhají jejich rodičům tomu předejít. Idea nadace se mi moc líbí a věřím, že má smysl, a proto bych byla moc ráda, aby se její existence více dostala do povědomí lidí. A tady je naše možnost pomoci.

Co vás tam čeká? Živá projekce na budovu, ohnivá show skupiny „Hypnotica“, divadlo „Toy Machine“, jazzová hudba v provedení „HAMM“, lampiónová benefice i občerstvení. Více se můžete dozvědět na http://www.letnidum.cz/letni-dum.

Účast zatím potvrdili mí kolegové herci, převážné z pražské „Ypsilonky“ i hudebníci jako: Petr Vacek, Pavel Nový, Jitka Sedláčková, Jan Hrušínský, Miluše Šplechtová, Miroslav Šimůnek, Miroslav Etzler, Monika Zoubková, Václav Jílek, Felix Slováček ml., Barbora Jánová, Lenka Krobotová, Ondřej Kavan, Hynek Chmelař, Michal Kern, Martin Sitta, Jitka Ježková, Marek Němec a těšit se můžete i na další.

Pokud Vám to časově vyjde, budu velmi vděčná. Těším se na setkání na Malé Straně na břehu Vltavy.

Obrázky: LETNÍ DŮM
Denisa Pfauserová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN