Šéfredaktorka TANEČNÍHO MAGAZÍNU přichází s novým klipem
Po určité době, kdy ve spolupráci s Eduardem Parmou nazpívala šéfredaktorka TANEČNÍHO MAGAZÍNU „Bouří, tmou“, přichází nyní s „Úspěchem“.
Úsilí člověka, který se snaží něčeho dosáhnout a vyhovět svému okolí, není vždy korunováno právě úspěchem…
Nezažili jste, milí čtenáři, něco podobného?
Na repertoáru i taneční divadlo. Uměleckým šéfem opery bude od nové sezóny superlativy a oceněními ověnčený Tomáš Ondřej Pilař.
Od 11. května je znovu otevřena pokladna Jihočeského divadla. Návštěvníci divadla tak zde mohou žádat o vrácení či výměnu vstupného za představení, která byla zrušena.
Od 8. června začínáme na našich scénách v Českých Budějovicích opět hrát. Vstupenky na červnová představení je možné zatím pouze rezervovat, e-mailem, telefonicky nebo v pokladně Jihočeského divadla.
Prodej vstupného uvolníme bezprostředně po zveřejnění podmínek pro provoz divadel Vládou ČR.
„V běžné situaci bychom v červnu startovali sezónu na naší letní scéně v Českém Krumlově. Za současných podmínek jsme se rozhodli reagovat tak, abychom neohrozili provoz Otáčivého hlediště v roce 2021. Rádi bychom však divákům ukázali, že pro ně chceme hrát i letos v létě. Červen bude naším prvním krokem k návratu do normálního režimu divadla, na který se už všichni těšíme. Zveřejnění podmínek Vlády ČR k provozu divadel v příštích měsících sledujeme a pokyny budeme, samozřejmě, respektovat,” reaguje na situaci ředitel Jihočeského divadla Lukáš Průdek.
V červnu divákům nabídneme inscenace z repertoáru činohry, baletu a Malého divadla. Hrát budeme ve velkém sále Jihočeského divadla, na Studiové scéně Na Půdě a v Malém divadle.
Diváci se mohou mimo jiné těšit na satirickou hru „Společenstvo vlastníků“, která byla do konce letošní sezóny zcela vyprodaná. Uvedeme také divácky oblíbené inscenace, například psychologické drama „Pod sněhem“, taneční divadlo „Tramvaj do stanice Touha“ nebo baladu o českém snu „Čechomoří“, kterému chystáme derniéru. Během června mohou diváci nahlédnout také za divadelní oponu. Interaktivní prohlídky divadla pro rodiny s dětmi od sedmi let připravil Ateliér 3D.
Kompletní program červnových představení je zveřejněn na webových stránkách Jihočeského divadla.
Opera pod novým vedením
Nově se, od 1. 9. 2020, ujme pozice uměleckého šéfa souboru opery Jihočeského divadla v Českých Budějovicích Tomáš Ondřej Pilař.
Tomáš Ondřej Pilař přichází s novou koncepcí vedení a rozvoje operního souboru. „Klíčovými hodnotami mého vidění opery Jihočeského divadla jsou ,výjimečná kvalita, odvaha, otevřenost a nadčasovost´. Pod těmito vlajkami spatřuji cestu k mezinárodní divácké atraktivitě za současného důrazu na udržitelnost, ekonomickou stabilitu a hluboký osobní respekt ke členům souboru,” doplňuje Tomáš Ondřej Pilař.
Koncepce hlouběji rozvíjí vize týkající se dramaturgie opery, otevřenosti souboru širším diváckým skupinám a jeho přítomnosti ve veřejném prostoru, rozvoje mezinárodních aktivit či zlepšení provozu opery. Mimo to se zaměřuje na užší spolupráci opery a Ateliéru 3D, logicky navazuje na jejich činnost a přichází s myšlenkou specifické programové linky pro diváky do 35 let.
„Dramaturgem opery bude nově její stávající šéf Tomáš Studený, jehož odborných kompetencí si nesmírně vážím a těším se na spolupráci s ním,“ dodává Pilař.
Tomáš Ondřej Pilař patří, s více než sedmdesáti vlastními inscenacemi na svém kontě, k nejvyhledávanějším mladým českým operním režisérům. Od roku 2014 byl šéfem plzeňské opery. Věnuje se přednáškové činnosti na mezinárodní úrovni, je autorem režií mnoha open-air a site-specific představení. Časopis Forbes jej vyhodnotil jako jednoho z třiceti mladých lidí s mimořádnými profesními úspěchy. Je držitelem stipendia Bayreuther Festspiele, kulturní ceny města Plzně. Jeho inscenace Händelova oratoria „Saul“ Saul, open-air, byla portálem operaplus.cz vyhodnocena jako nejlepší inscenace roku 2019. Je spoluzakladatelem i režisérem projektu „Noc s operou“.
Jeho inscenace jsou charakteristické dominantní vizuální složkou, detailní prací se světlem, temporytmem a spirituálním zaměřením. O tom se mohli přesvědčit v loňském roce nejen jihočeští diváci před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. V Pilařově režii zde byla uvedena opera „Turandot“, která sklidila velký úspěch jak u diváků, tak u odborné kritiky.
Všichni novému šéfovi opery v Českých Budějovicích přejeme dobrý start i ještě lepší pokračování.
Foto: archiv JD a Eva Smolíková
Eva Marečková
pro TANEČNÍ MAGAZÍN
Reportáž z velkolepého finále a navíc exkluzivní rozhovor s Vojtou Drahokoupilem. Jak prožívá a porovnává všechny show, kterými prošel?
V sobotu 30. listopadu 2019 vyvrcholil IV. mladoboleslavský ročník autorského projektu dvojice Martin Šimek & Tereza Řípová – Roztančené divadlo. Organizátoři nově přesunuli projekt do ŠKODA Auto muzea Mladá Boleslav, kam se v sobotu přišlo podívat téměř pět set návštěvníků.
Společná choreografie
Když tančí profíci
Večerem s humorem sobě vlastním provázel David Gránský spolu se Světlanou Witowskou. Diváci se dobře bavili a rozesmáté atmosféře v naplněném sále též významně přispívala i porota, ve které tentokrát usedli: Naďa Konvalinková, Dana Batulková, Veronika Arichteva, Vanda Hybnerová, Martin Zounar a Biser Arichtev. Martin Zounar, Dana Batulková a Vanda Hybnerová spolu občas polemizovali, což vzbuzovalo u diváků široký úsměv.
Porota – Veronika Arichteva, Martin Zounar a moderátor David Gránský, zábava v plném proudu
Moderátoři večera – David Gránský a Světlana Witowská
Porota – Dana Batulková, Biser Arichtev a Naďa Konvalinková
Vanda Hybnerová se původně projektu účastnila coby tanečnice, ale zdravotní potíže jí na poslední chvíli nedovolily vystoupit. Její tanec se pohotově naučila Tereza Řípová, Zuzka Štastná a Petra Stehnová, takže Vanda měla hned tři náhradnice.
Taneční výkony herců a hereček různých divadel, doprovázené desetičlennou kapelou byly opravdu opět na špičkové úrovni. Samozřejmě profesionálové jsou zkrátka „profi“, takže tanec Martina Šimka a Terezy Řípové neměl chybu a co dodat víc. A musím podotknout, že choreografii Martina Šimka a Zuzany Štastné jsme v rámci videa pro TANEČNÍ MAGAZÍN vůbec nemohli sestřihnout, protože byla silná od začátku až do konce a to hlavní se jen těžko, těžko hledalo…!
Vítězem online tipovací soutěže se nakonec stal herec Vojtěch Drahokoupil se Zuzanou Šťastnou zastupující Divadlo Broadway.
Hlavním vítězem, který převzal putovní skleněnou trofej a jehož zvolila porota, se stal herec Václav Jílek s tanečnicí Petrou Stehnovou, kteří reprezentovali Divadlo Studio DVA. Mezi ostatními soutěžícími herci zářili také například Petr Vondráček či Eva Burešová.
Velkolepá tanečně-zábavní show byla zakončena společnou choreografií všech účinkujících a odměněna hlasitým potleskem ve stoje.
Vítěz „bere vše“…
…ale všechno pobrat nelze
Závěrečný tanec – Václav Jílek a Petra Stehnová
Nyní se autorská dvojice chystá opět do Prahy, kde proběhne finálový galavečer 15. 3. 2020 v Divadle na Vinohradech (vstupenky již v prodeji), a můžeme se jen těšit, zda se i za rok již tradičně na podzim vrátí do Mladé Boleslavi. Rozhodně si nenechte ujít!
Eva Burešová a Matyáš Adamec
Tereza Řípová a Petr Vondráček
Lucie Končoková a Jakub Necpál
Martin Šimek a Tereza Řípová ladně pluli sálem
Václav Jílek a Petra Stehnová
Václav s Petrou
Václav s Petrou
Jakub Necpál a Lucie Končoková
Vozit se, to se každému líbí, ale jen chvilku..
Tereza Řípová a Petr Vondráček
Těsně před vystoupením jsme zastihli Vojtu Drahokoupila, zpěváka, textaře a hvězdu páté řady hudební reality show „Tvoje tvář má známý hlas“.
Vojta Drahokoupil:
Jak Vám to tančí, jde to dobře, nebo to není přímo Vaše „parketa“?
„Já mám tancování celkově strašně rád. Dělal jsem street dance kdysi dávno a tančil jsem ve skupině, ale street dance je úplně něco jiného. Roztančené divadlo je úplně jiná show. Byl to pro mě šok, ale jsem rád, že jsem tady. Je to jiný svět, jiná tréma. Takže je to pro mě krásné.“
Je to tedy celkově těžší než street dance?
„No, dobře tedy, street dance jsem se učil také úplně od základu, tohle také, ale teď mám už výhodu v tom, že jsem účinkoval v různých muzikálech a dalších rolích, takže průpravu mám. Je to už snadnější, než kdybych sem přišel v 18-ti letech, tak tady ani nezhasnu světlaJ, takže jsem rád, že ta nab ídka přišla až teď.“
Jak Vám to šlo s taneční partnerkou Zuzkou, měl jste trému nebo jste byli sehraní hned od počátku?
„Tak strach mám, to ano, ale spíše se těším a to převažuje. Opravdu musím říct, že větší trému zažívám při koncertech. To je jiné, jsem více vynervovaný, aby všechno vyšlo tak, jak má. Tady je tréma jiná, je to minuta a půl tance, já jsem s mojí tanečnou partnerkou Zuzankou trénoval docela dost, takže si myslím, že to umíme. Teď už jde jen o to, užít si večera a já se těším. Na tanci mám rád především to, že si př ed tím protáhnu tělo a je to. Pokud jste zpěvák, tak pořád řešíte, jestli máte hlas, tady to vůbec není důležité.“
Považujete tedy zpívání za těžší?
„Vlastně ano, ale nedá se to, myslím, úplně porovnávat.“
Když zhodnotíte choreografie u Martina Šimka a Terezy Řípové a porovnáte je se StarDance: Jak to vidíte? Co je lehčí, těžší?
„Nelze to vůbec srovnávat. Taneční styl je stejný, to ano, ale v televizi se soutěžící učí těch tanců víc, tady je to méně a divadlo je s televizí celkově neporovnatelné. Tedy i úroveň tanců tady je samozřejmě jiná, protože to jsou dva různé světy. Ale dokážu s jistotou tvrdit, že všichni, co jsou tady dnes večer, by obstáli ve StarDance.“
A co „Tvoje tvář má známý hlas?“ Která soutěž se Vám jeví jako obtížnější?
„No, tam jsem by více nervózní, hrál jsem určité role, pořad jako takový je trošku ,mimo moji parketu´, bylo to opravdu jiné. Tady jsem sám za sebe, taneční partnerku Zuzku znám za dva měsíce, takže můžu směle říct, že ,Tvoje tvář má známý hlas´ pro mě byla těžší, a to hlavně psychicky.“
Děkujeme a ať to tančí!
Vojta utíkal do šatny a samozřejmě ten večer vyhrál – stal se vítězem internetové tipovací soutěže. Gratulujeme!
Vojta Drahokoupil a Zuzka Štastná
Text: Martin Šimek, Tereza Řípová, Eva Smolíková
Foto, video: Eva Smolíková
TANEČNÍ MAGAZÍN
Celé Česko i bezmála Evropu zasáhla nad ránem ve středu 2. října velmi smutná zpráva. Zemřel Karel Gott!
Co napsat a neopakovat jiné nekrology? Tak snad pouze střípky, které určitě nejsou tak všeobecně známé.
Třeba, jak pamatuji na jaře 1972 Karla Gotta na tehdejším starém hlavním tenisovém dvorci v Praze na Štvanici. Tam si zahrál – po boku Ladislava Štaidla – čtyřhru proti Karlu Fialovi a Karlu Bláhovi. Bylo to trochu symbolické, jelikož zpěvák Karel Fiala hrál hlavní roli filmového „Limonádového Joea“, ale titulní song filmu nazpíval – Karel Gott.
Další už vousatá vzpomínka: O rok dříve se na plochodrážním stadionu v Praze Břevnově představila (poprvé v Československu) skupina francouzských kaskadérů s automobily pod vedením Gillese Legrise. Předváděli krkolomné kousky. Včetně průjezdu hořící stěnou. Nakonec došlo k riskantnímu objezdu celého čtyřsetmetrového oválu ploché dráhy autem po dvou kolech. A do toho Peugeotu se posadil, vedle Gillese Legrise, Karel Gott!!!
Pamatuji také jeden z koncertů Karla Gotta koncem roku 1977, dost brzy po smrti jeho maminky. Truchlící zpěvák vše na pódiu odvedl jako profesionál a při závěrečné děkovačce trpělivě čekal na malou holčičku s kytičkou, která se batolila až z konce sálu.
Karel Gott žil také určitou dobu pouze s otcem. Zdaleka nebyly mobilní telefony a Mistrovo číslo se nikdy nepodařilo tak zcela utajit. Sám Karel se tedy raději představoval hlubokým hlasem jako „pan Gott starší“, aby se vyhnul některým nechtěným telefonujícím.
Velmi si vážím i krátké gratulace od Karla Gotta v roce 1979, kdy jsem poprvé získal (třetí) cenu jako textař na soutěži Písničky pro Hvězdu, v olomouckém divadle. Byl jsem pro Zlatého slavíka tehdy jistě epizodní postavičkou. Přesto mi k ocenění blahopřál pevným stiskem ruky. Nakonec, bylo to blahopřání vzájemné, jelikož jsem mu (jako interpretovi vítězné písně „Snů plný krám“) gratulaci rád opětoval.
Skromnost Karla Gotta dokumentuje i to, že rád přišel na výstavu popřát štěstí malířce Lauře Krejsové, která sice sklízela úspěchy v zahraničí, ale na české výtvarné scéně tak známá ještě nebyla…
Možná, že nevíte, že měl Karel Gott i cosi společného s filmem „Přednosta stanice“. Dědečkem jeho první dcery Dominiky byl totiž pan Antonín Zacpal, který v tomto filmu hrál titulní roli přednosty. Jinak byl tento herec menších rolí, mezi jiným, i členem divadla Oldřicha Nového. A já osobně pana Zacpala pamatuji, jak ještě v notně pokročilém věku chodil hrát pravidelně stolní tenis do haly v Praze, Michli.
Můj poslední telefonický rozhovor s Karlem Gottem je téměř přesně čtyři roky starý. A také je spojen s malířstvím. Dělal jsem kurátora výstavy malířské rodiny Vyleťalů „Něžnými drápky“ v galerii Smečky, patřící Pražské plynárenské společnosti. Úplně těsně před říjnovou vernisáží, přesně deset minut před jejím zahájením, se mi ozvalo neznámé číslo. Měl jsem poslední známé číslo Zlatého slavíka uloženo, ale toto bylo opět jiné. Byl to – Karel Gott! Velmi se omlouval, že nemůže přijít. A krátce zavzpomínal na Josefa Vyleťala, který jej kdysi učil malovat. To jsem jej „soukromě“ slyšel naposledy… Ale z masmédií, to stále.
Karel Gott odešel navždy. Jeho písně budou žít nadále, stejně jako jeho památka.
TANEČNÍ MAGAZÍN mu takto – snad dostatečně originálně a netradičně – vzdává hold.
Čest jeho památce.
Foto: archiv TANEČNÍHO MAGAZÍNU a Eva Smolíková
Michal Stein
TANEČNÍ MAGAZÍN
