DOMINIK VODIČKA, držitel ceny Thálie, v rozhovoru TM:

„Hvězdy se nějak posunuly a já jsem měl štěstí”

Držitel ceny Thálie, který spolu s herečkou Veronikou Khek Kubařovou vyhráli X. jubilejní ročník TV taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí, Dominik Vodička, se také dostal mezi 30 nejtalentovanějších Čechů pod 30 let, patří mezi ty šťastlivce, pro které je jejich práce také jejich koníčkem. 

Pocházíte z Hořovic v okrese Beroun a od šesti let se věnujete tanci. Kdo Vás k němu přivedl? Jak to začalo, proč právě tanec? 

„K tanci jsem se dostal skrze mamku, která mne chtěla přihlásit do nějakého kroužku. Já jsem v té době dělal závodně tenis a chtěl jsem ještě dělat  nějaký sport, spíše bojový, ale mamka mě přihlásila na tanec, a tak jsem jej zkusil. I když jsem oponoval, že tam nechci, že je spíše pro holky, ale po první lekci jsem zjistil, že je tam fajn, děti jsou tam  se stejným zájmem,  jak kluci, tak  holky, prostě super parta. Pohyb spojený s hudbou mne bavil, a tak jsem to zkusil a zůstal u tance do dneška. Jsem tomu rád.“

Právě láska k tanci Vás vedla k jeho studiu v Tanečním centru Praha – konzervatoř, kterou jste absolvoval v roce 2017 a během studia jste působil ve školních souborech TOP Baby Balet Praha a Balet Praha Junior…

„Ano, působil jsem ve školních souborech,  ale v  TOP Baby Balet Praha, což je pro první stupeň konzervatoře, tam jsem byl hodně málo, protože jsem v té době hodně trénoval, měl  jsem různé mezinárodní soutěže a někdy jsem tam působil jen na záskok. V soutěžním tanci jsem se nějak necítil,  tak jsem se v sedmém ročníku soustředil na divadlo,  začal  jsem intenzívně chodit na zkoušky do Balet Praha Junior a k tomu jsem chodil na tréninky s taneční partnerkou, která byla z Ruska, takže to bylo dost komplikované.  Když jsem začal působit na scéně, zjistil jsem, že je tam úplně jiná tréma, i když jsem tancoval od malička, a s trémou jsem se naučil pracovat, v okamžiku,  kdy jsem vstoupil na jeviště, to byla úplně jiná tréma a já jsem cítil zcela jiné pocity a pochopil jsem, že začínám skutečně  od začátku. A tehdy jsem pochopil, že jevištní tanec je mi bližší než tanec sportovní. Když se stala  Linda Svidró uměleckou vedoucí Balet Praha Junior, dostal jsem první hlavní role, které mne vyšvihly nahoru. A kdyby se to nestalo, nevím, zda bych u toho zůstal. V 7 a 8 ročníku jsem měl spoustu představení a pak jsem se dostal do Pražského komorního baletu jako sólista.“

Jste čtyřnásobným vicemistrem ČR v latinsko-amerických tancích a standardních. V letech 2011 a 2016 jste se zúčastnil MS v latinsko-amerických tancích. Jak na čas plného soutěží vzpomínáte?

„Bylo to trošku složitější, protože jsem pořád jezdil po soutěžích a vlastně jsem dětství vůbec neměl a pořád jsme lítali na soutěže. Neměl jsem žádné víkendy, a když šli kluci hrát,  já jsem  musel trénovat nebo odjížděl na soutěže. Když  jsem chtěl něčeho  dosáhnout, bylo třeba zatnout zuby. Děkuji svým rodičům, kteří jezdili všude se mnou a podporovali mne. Přesto mi někdy chybí, že jsem dětství neprožíval se svými vrstevníky,  plné  klukovských her. Na druhé straně mi to pomohlo ale v tom, že se umím o sebe postarat.“

 Od roku 2017 jste sólistou Pražského komorního baletu a v roce 2019 jste se stal držitelem Ceny Thálie za roli Muže v baletu Kytice. Co to pro Vás znamená?

„Znamená to, že se hvězdy nějak divně posunuly, že jsem měl štěstí. Byl jsem v angažmá právě dva roky. Balet Kytice dostal několik ocenění a jako celek byl výborný. Bylo to složité od začátku, protože nejsem úplný ‚baleťák‘.“

Rok 2019 Vám vynesl nejen divadelní cenu Thálie, ale také titul Krále parketu, když jste spolu s herečkou Veronikou Khek Kubařovou vyhráli v desátém ročníku televizní taneční soutěže StarDance… když hvězdy tančí. Co Vám soutěž dala?

„StarDance je takový půlrok, který je zvláštní popisovat, protože jsme tam zažili strašně moc věcí, mám nesmírné množství  vzpomínek. My jsme už začali trénovat někdy v červenci a stala se z nás  taková velká rodina. Byli jsme všichni nováčci a přáli jsme si navzájem úspěch. Jsem strašně rád, že se to uskutečnilo, já jsem tam vlastně ani neměl být, protože když se mi ozvali, právě jsme  připravovali s Petrem Zuskou Kytici a já jsem si říkal a to bude ‚průser‘. Žádal jsem, ať mi napíší termíny. Zkoušeli jsme celé dny  a termín castingu vyšel na středu.  Naštěstí Petr Zuska nám dal ten den volno a já jsem mohl na casting. Dopadlo  to dobře, já jsem se jim zalíbil a v divadle mi vyšli  v této aktivitě vstříc. Ze začátku jsem se bál, ale nakonec to vyšlo  super a dokonce se uskutečnily i dvě premiéry – Kytice Carmina Vetera. StarDance,  to je projekt na který budu do konce života rád vzpomínat!“

Nejnověji vedete taneční kurzy ve studiu Moving World. Co nabízíte a jaký je o Vaše kurzy zájem?

„Ano,  vedu více kurzů, pracuji za sebe a spojili jsme se s Evou Krejčířovou, která je také finalistkou StarDance. Teď tančíme společně a chceme natočit taneční video. Děláme spolu soustředění pro veřejnost, ženy, dospělí,  páry, učím v Moving Word. Svoji práci miluji. Našel jsem si mezi klienty hodně přátel. Po StarDance to byl obrovský boom, kdy lidé začali chodit na taneční kurzy, ale pak zasáhla corona a lidé přestali chodit, protože se báli, což plně chápu. Jsou ale i ti, kteří zůstali našimi stálými klienty, kteří to mají jako koníček. Ale opět je zákaz, protože představujeme  volnočasové aktivity a já mám nucenou dovolenou bez nároku na honorář. Co bude dál, to se uvidí….  Doufám, že nás stát nějak podpoří.“

A co Váš sen založit vlastní taneční školu?

„Já se přiznám, že po StarDance jsem dostal nabídku. Měl jsem mecenáše. Stačilo jenom říci, že založíme taneční školu, ale cítil jsem, že na to ještě není čas. A kdybych svolil v tom lednu – únoru, tak prostě bych dnes byl v podstatě ‚v háji‘. V budoucnu bych rád založil taneční školu, ale pokud  člověk založí studio, tak se vlastně stane manažerem studia a musel bych se vzdát učení a svých věcí. Zatím budu, pokud budou sloužit nohy, nadále tancovat a možná někdy v budoucnu…..

 V roce 2017 jsem založil skupinu Tanec s láskou, což je moje taková „taneční škola“. Je to spíše skupina tanečníků a tanečnic, kteří jsou pode mnou. Udělal jsem holkám trička, o které je zájem, píší mi o ně dokonce lidé z celé republiky. Nepočítal jsem s tím, že se vše tak dobře rozjede, ale pomohla tomu hodně právě StarDance. Je to dnes taková moje značka. Sen o vlastní škole by byl, ale situace je složitá!“

Podle časopisu Forbes patříte mezi 30 nejtalentovanějších Čechů do 30 let, mezi nimiž je také například herečka a houslistka Jenovéfa Boková nebo herec a režisér Jakub Štáfek. Jaký to má pro Vás význam?

„Tenkrát, když mi z Forbesu zavolali, že jsem vybraný mezi 30 pod 30, tak jsem to vlastně nějak bral jako šílenost, stejně jako to bylo s Thalií, nechtěl jsem tomu vůbec  věřit. Myslel jsem si, že si někdo dělá ze mne srandu. Protože mi takové e-maily chodí a zvlášť po StarDance. Ale volali, že je to pravda. Bylo mi 23 let a ještě k tomu tanečník. Je jiné, když je to milionář, sportovec nebo houslistka, kteří jsou pro veřejnost zajímaví. Ale tanečník? Je to krásné. Fakt jsem za to rád, mám o čem vyprávět v budoucnu vnoučatům, jaký byl jejich dědeček. Jsem za to nesmírně  vděčný.“

A co chvíle volna, jak je rád trávíte?

„Díky coroně jsem si uvědomil, co vlastně chci dále dělat. Budu se snažit, abych byl do budoucna zajištěný, protože člověk neví, co čas přinese. Divadlo miluji a jsem externistou Pražského komorního baletu a stále tam vystupuji v představeních,  je to super. Během léta jsem hodně pracoval. U mě je výhoda, že moje práce je také můj koníček a práce v kanceláři by mne zničila. A těším se, že konečně s manželkou pojedeme  na svatební cestu. Připravuji také knihu. Oslovil mne Albatros, že chtějí o mně   napsat knihu, jak jsem se dostal k tanci, o podrobnostech z mého života,  atd. Bude to takový velký rozhovor a kniha by měla vyjít v roce 2021.

Děkuji za rozhovor.

Foto: archiv Dominika Vodičky

Veronika Pechová 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Červnový restart v JIHOČESKÉM DIVADLE, posléze, od září, s novým operním šéfem

Na repertoáru i taneční divadlo. Uměleckým šéfem opery bude od nové sezóny superlativy a oceněními ověnčený Tomáš Ondřej Pilař.

Od 11. května je znovu otevřena pokladna Jihočeského divadla. Návštěvníci divadla tak zde mohou žádat o vrácení či výměnu vstupného za představení, která byla zrušena.

Od 8. června začínáme na našich scénách v Českých Budějovicích opět hrát. Vstupenky na červnová představení je možné zatím pouze rezervovat, e-mailem, telefonicky nebo v pokladně Jihočeského divadla.

Prodej vstupného uvolníme bezprostředně po zveřejnění podmínek pro provoz divadel Vládou ČR.

V běžné situaci bychom v červnu startovali sezónu na naší letní scéně v Českém Krumlově. Za současných podmínek jsme se rozhodli reagovat tak, abychom neohrozili provoz Otáčivého hlediště v roce 2021. Rádi bychom však divákům ukázali, že pro ně chceme hrát i letos v létě. Červen bude naším prvním krokem k návratu do normálního režimu divadla, na který se už všichni těšíme. Zveřejnění podmínek Vlády ČR k provozu divadel v příštích měsících sledujeme a pokyny budeme, samozřejmě, respektovat,” reaguje na situaci ředitel Jihočeského divadla Lukáš Průdek.

Ředitel JD Lukáš Průdek

V červnu divákům nabídneme inscenace z repertoáru činohry, baletu a Malého divadla. Hrát budeme ve velkém sále Jihočeského divadla, na Studiové scéně Na Půdě a v Malém divadle.

Diváci se mohou mimo jiné těšit na satirickou hru „Společenstvo vlastníků“, která byla do konce letošní sezóny zcela vyprodaná. Uvedeme také divácky oblíbené inscenace, například psychologické drama „Pod sněhem“, taneční divadlo „Tramvaj do stanice Touha“ nebo baladu o českém snu „Čechomoří“, kterému chystáme derniéru. Během června mohou diváci nahlédnout také za divadelní oponu. Interaktivní prohlídky divadla pro rodiny s dětmi od sedmi let připravil Ateliér 3D.

Kompletní program červnových představení je zveřejněn na webových stránkách Jihočeského divadla.

Opera pod novým vedením

Nově se, od 1. 9. 2020, ujme pozice uměleckého šéfa souboru opery Jihočeského divadla v Českých  Budějovicích  Tomáš Ondřej Pilař.

Tomáš Ondřej Pilař přichází s novou koncepcí vedení a rozvoje operního souboru. „Klíčovými hodnotami mého vidění opery Jihočeského divadla jsou ,výjimečná kvalita, odvaha, otevřenost a nadčasovost´. Pod těmito vlajkami spatřuji cestu k mezinárodní divácké atraktivitě za současného důrazu na udržitelnost, ekonomickou stabilitu a hluboký osobní respekt ke členům souboru,” doplňuje Tomáš Ondřej Pilař.

Koncepce hlouběji rozvíjí vize týkající se dramaturgie opery, otevřenosti souboru širším diváckým skupinám a jeho přítomnosti ve veřejném prostoru, rozvoje mezinárodních aktivit či zlepšení provozu opery. Mimo to se zaměřuje na užší spolupráci opery a Ateliéru 3D, logicky navazuje na jejich činnost a přichází s myšlenkou specifické programové linky pro diváky do 35 let.

Tomáš Ondřej Pilař

Dramaturgem opery bude nově její stávající šéf Tomáš Studený, jehož odborných kompetencí si nesmírně vážím a těším se na spolupráci s ním,“ dodává Pilař.

Tomáš Ondřej Pilař patří, s více než sedmdesáti vlastními inscenacemi na svém kontě, k nejvyhledávanějším mladým českým operním režisérům. Od roku 2014 byl šéfem plzeňské opery. Věnuje se přednáškové činnosti na mezinárodní úrovni, je autorem režií mnoha open-air a site-specific představení. Časopis Forbes jej vyhodnotil jako jednoho z třiceti mladých lidí s mimořádnými profesními úspěchy. Je držitelem stipendia Bayreuther Festspiele, kulturní ceny města Plzně. Jeho inscenace Händelova oratoria „Saul“  Saul, open-air, byla portálem operaplus.cz vyhodnocena jako nejlepší inscenace roku 2019. Je spoluzakladatelem i režisérem projektu „Noc s operou“.

Jeho inscenace jsou charakteristické dominantní vizuální složkou, detailní prací se světlem, temporytmem a spirituálním zaměřením. O tom se mohli přesvědčit v loňském roce nejen jihočeští diváci před Otáčivým hledištěm v Českém Krumlově. V Pilařově režii zde byla uvedena opera „Turandot“, která sklidila velký úspěch jak u diváků, tak u odborné kritiky.

Všichni novému šéfovi opery v Českých Budějovicích přejeme dobrý start i ještě lepší pokračování.

Foto: archiv JD a Eva Smolíková

Eva Marečková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN