Štítek: Eva Smolíková

Česká centra představila kulturní program v zahraničí

Na MZV ČR se sešli ředitelé Českých center v zahraničí

Česká centra pro období českého předsednictví EU připravila širokou škálu aktivit. Hlavní část programu tvoří 10 projektů, které spojuje zacílení na společnou budoucnost Evropy.  Česká republika se v nich prezentuje jako moderní a dynamická země, která propojuje osobnosti a ideje napříč Evropou ke společné diskuzi.

Tisková konference

Nyní nahlížíme na svět po pandemii, která změnila naše vnímání života a ukázala zranitelnost evropského společenství.  Naše životy jsou ovlivňovány zrychlující se digitalizací a změnou klimatu.

Česká centra coby hlavní nástroj veřejné diplomacie české zahraniční politiky přichází s programem, jehož cílem je exponovat témata klíčová pro budoucnost Evropy.

Kultura a její tvůrčí duch nabízí jedinečný prostor pro mezinárodní spolupráci a hledání možných řešení.

Při příležitosti českého předsednictví EU (CZ PRES) připravila Česká centra širokou škálu aktivit. Pod mottem Vize pro Evropu se v síti českých kulturních institutů v EU i mimoevropských destinací představí 10 síťových projektů, které tvoří hlavní linii nadcházející kulturní sezóny. Program vznikl za podpory Ministerstva zahraničních věcí ČR a k realizaci se spolu s českými centry v zahraničí připojují také zastupitelské úřady.

Celkem se jedná o 10 projektů, které v průběhu uplynulého roku a půl vytvořila Česká centra ve spolupráci se zahraničními i  českými partnery. Jedná se například o Technologickou agenturu ČR, Knihovnu Václava Havla, Magistrát hl. m. Prahy a celou řadu dalších subjektů.

„Předsednictví pro nás znamená příležitost pro celkovou pozitivní prezentaci naší země ve světě. Jedná se o základ programu, do kterého se zapojuje všech 17 evropských a 7 mimoevropských zahraničních center na období 2. pololetí letošního roku,“ řekl Ondřej Černý, generální ředitel Českých center.

„České předsednictví v Radě EU vnímám jako důležitou platformu z hlediska zahraniční prezentace v oblasti politické, obchodní i kulturní. Je důležité posilovat dobré jméno naší země ve světě prostřednictvím kulturní diplomacie. Díky atraktivnímu programu Českých center, který jsme společně přichystali pro předsednictví,  můžeme Česko představit jako vyspělou demokratickou zemi, otevřenou k zahraniční spolupráci, která není lhostejná k závažným mezinárodním otázkám,“ dodává Jan Lipavský, ministr zahraničních věcí ČR.

 Ministr  zahraničních věcí Jan Lipavský 

„Naším hlavním cílem bylo vytvořit program, který není ryze český, ale skutečně evropský. Nepředstavujeme v prvním plánu české osobnosti a úspěchy, byť ty jsou v projektech samozřejmě obsaženy. Jde nám však především o to,  přihlásit se k zodpovědnosti za sdílená evropská témata a pokusit se přispět k hledání jejich řešení,” říká Tomáš Sacher, vedoucí programu ČC k předsednictví EU.

V této souvislosti se pak do popředí pozornosti dostává České centrum Brusel sídlící přímo v metropoli evropského dění. „Celý červenec budou přímo vedle Evropské komise vlát velkoformátové prapory českých a evropských umělců. K této prestižní a viditelné umělecké instalaci jsme přizvali samozřejmě i tvůrce z Ukrajiny. Samotné předání předsednické štafety Francie České republice proběhne formou běhu k poctě manželů Zátopkových.  Chystáme i módní přehlídku mladých českých a belgických návrhářů a řadu dalšího. Českou kulturní stopu v Bruselu tak určitě nebude možné minout,“ uzavírá Jitka Pánek Jurková, ředitelka Českého centra Brusel.

Všechny projekty spojuje téma budoucnosti Evropy, odtud i motto programu „Visions for Europe”. Projekty jsou postaveny na třech hlavních liniích, a to udržitelnost, inovace
a kreativita. Zřejmě nejsilnějším motivem je právě téma udržitelnosti, které zpracovává například projekt SDGs: Innovations for a Sustainable Future. Výstava připravená pro smíšenou realitu představuje cíle udržitelného rozvoje, a to jak se vědcům či inovátorům z Česka i ze světa daří tyto cíle naplňovat. Projekt Laboratoř budoucnosti zkoumá udržitelný design, téma udržitelnosti městských komunit a veřejného prostoru pak zpracovává například projekt Street Meets (Mural) Art. Ambicióznější mezinárodní verzi pro období předsednictví získávaly i některé tradiční projekty Českých center jako Noc literatury nebo Evropské dialogy Václava Havla.

Osobnosti, které se projektů účastní, ale také vybraní intelektuálové a umělci, se pak setkávají v projektu Visions for Europe, kde prostřednictvím krátkých minutových videí představují svou osobní vizi Evropy a to, co sami k jejímu naplnění dělají.

 Ministr  zahraničních věcí Jan Lipavský 

 

10 PROJEKTŮ ČESKÝCH CENTER K CZ PRES:

LABORATOŘ BUDOUCNOSTI
Projekt vybízející k interakci a diskuzi o udržitelnosti, životním prostředí a vlivu nových trendů na společnost a ekonomiku.

SDGs: INNOVATIONS FOR A SUSTAINABLE FUTURE
Interaktivní výstava prezentovaná v rozšířené realitě.

EVROPSKÉ DIALOGY VÁCLAVA HAVLA
Mezinárodní konference, která se snaží otevřít a rozvinout diskuzi o tématech určujících směřování současné Evropy s přihlédnutím k odkazu Václava Havla.

NOC LITERATURY

Tradiční literární festival organizovaný Českými centry v řadě evropských zemí včetně ČR.

STREET MEETS (MURAL) ART

Intervence českých vizuálních umělců do veřejného prostoru zahraničních měst.

EVROPA 2050

Projekt, který do programu CZ PRES vtahuje nejmladší generaci. Pracuje se sítí Evropských škol a tvůrčích soutěží tematizujících budoucnost Evropy.

ARTMAT & CZECH CENTRES
Zpřístupnění tvorby vybraných umělců prostřednictvím repasovaných automatů, které oživují místa převážně ve veřejném prostoru.

CZECH IN
Výstava představí zásadní inovační vklady do světového sklářství od jeho počátků
po současnost.

MOVING TOWARDS THE FUTURE
Projekt pracuje s aktivní účastí na tematických sportovních akcích v průběhu předsednictví. 

V rámci krátkého času, který jsme měli, nebylo možné prozkoumat všechna Česká centra, ale zaměřili jsme se na kultury, které jsou pro nás možná méně známé.

 

Zeptali jsme se….

Michal Brenner, Stockholm

 

Švédsko se rozhoduje o vstupu do NATO. Odráží se nějak  válka na Ukrajině ve Vašich projektech a budete zpracovávat taková témata?

 

„My se snažíme samozřejmě zapojit i ukrajinské umělce do našich programů, pokud to jde. Je sice pravda, že Švédsko se teď rozhoduje o vstupu do NATO, ale válka tam tolik nerezonuje jako u nás v ČR,  ve Švédsku se toto téma řeší na politické úrovni, ale oni jsou  geograficky jinde a  mentálně také jinde. U nás jsou na ulicích vidět ukrajinské vlajky, potkáváme tu uprchlíky  a tohle ve Švédsku není.

.

Pokud jde o konkrétní zapojení Ukrajiny do našeho programu, tak  3. září  proběhne velký Festival udržitelné módy,  snažíme se  ve spolupráci s  rádiem Wave  uvést  mnoho mladých českých návrhářů, kteří se věnují ukrajinské módě, a také tam jsou zapojeni  ukrajinští tvůrci.

 

 

Je švédská kultura  stále „svá“ nebo se do ní už mísí i prvky z ostatních evropských zemí? Jsme si v něčem podobní?  Myslím, že právě kultura severských zemí k nám tak výrazně neproniká a mnoho o ní  jistě nevíme. To je škoda…

 

„Je to jiné, je to jiná část Evropy,  je tam jednoduše jiná mentalita lidí než ve střední Evropě. Překvapivě ale existují prvky, které jsou nám Čechům velmi blízké a jsme si hodně podobní, Téměř každý Švéd má chalupu, kdykoliv je volný den, tak tam vyráží, sbírá houby, tohle máme společné. Ale co se týče kultury, oni jsou velmi zaměření dovnitř, tedy na sebe, sledují švédské umění, čtou švédskou  literaturu.  Je to pro nás vždy obrovská výzva přinášet jim  českou kulturu. Právě proto se  my v Českém centru snažíme vybírat  pro Švédy témata, která je zajímají, např. udržitelnost.“

Švédi nejsou v Čechách moc k mání…

„Jsou vidět spíše v oblasti průmyslu, známá jsou letadla Grippen, ale  jejich kultura opravdu moc ne.“

Není to pro nás určitá ztráta? Nemohli bychom se  nějak více propojit? Anebo by to nebylo dobré, protože by Švédsko ztratilo něco ze své svébytnosti a ojedinělosti  a nemá cenu, aby všechno bylo jen univerzální a propojené?

„Tak tohle je možná spíše otázka na Švédskou ambasádu v České republice, se kterou my také spolupracujeme. Ale pokud mohu mluvit za nás, jsou organizace, se kterými spolupracujeme a snažíme se o různé výměny, ale švédský národ kultura České republiky zase možná až tolik do hloubky opravdu nezajímá, anebo o ní vůbec nic neví.  Vím, že např. v rámci České taneční platformy  tu byla švédská umělkyně, měla možnost se podívat, co se u nás děje, je možné, nebo v to alespoň doufáme,  že si Švédové něco  vyberou do svého programu pro příští rok a tím budou zase českou kulturu šířit dál a to je náš cíl.“

Děkujeme a přejeme hodně úspěchů

Eva Smolíková

 

 

Robin Ujfaluši, Bukurešť

Přibližte  našim čtenářům projekty Českých center,  na kterých teď pracujete v Rumunsku

„My  pracujeme hlavně s mladou generací. Dá se říct, že máme takové tři formáty, vzdělávací projekty, tj. Dialogy Václava Havla, tyto  jsme připravili se  šesti rumunskými univerzitami z různých koutů země, dále Evropa ve stínu války, Demokracie, Environmentální výzvy, které nám nezmizí a Bezpečnost.

V rámci předsednictví  chceme jít v Bukurešti k tématům Evropa jako úkol, toto téma Rumunsko a Česko spojuje. Přistoupili jsme do EU a je to kontinuální téma. Jsme  členské země a záleží na tom,  jakou roli  v Evropě chceme mít a  jaký prostor dáme mladé generaci.

Druhý vzdělávací projekt je vzdělávací cyklus pro střední školy, je to jako Jeden svět (filmový festival) na školách. Nechali jsme studenty zpracovat v rámci krátkých filmů téma, jak oni vidí svět v roce 2020-2050. Perspektiva Bukurešti a perspektiva menších měst je různá. Dali jsme středoškolákům nějaký trénink a moderaci, ale nechali jsme jim prostor, aby oni  sami otevírali svoje  vlastní témata.  Zadali jsme témata jako Životní prostředí, Identita, Svoboda  v sebevyjádření,  to jsou jen některá,  která se mi ihned vybavila.

Během léta budeme hodně ve veřejném prostoru, chceme dělat akce přímo před Českým centrem, zahájíme  projektem Evropa a její diverzita a chceme otevřít bukurešťské ulice akcím ve veřejném prostoru.

Na podzim bude hlavní téma Udržitelnost a budeme se bavit o tématech jako je udržitelná produkce, proběhne designová výstava a diskuse o tom, co to dnes znamená  produkovat udržitelně. V Bukurešti také budou konkrétní výrobky z ČR, ale chceme oslovit i rumunské inovativní producenty a otevřít dialog, jak se dá začít produkce. Chceme se ale bavit také o tématech jako je Cirkulární ekonomika, Redukce odpadu aj.

Dá se říci, že Udržitelnost a různé filmové produkce budou hlavní programovou linkou na podzim od září až do prosince.

Ovlivňuje česká kultura tu rumunskou a opačně nebo ne?

„Já to vnímám tak, že obě kultury jsou hodně propojené,  jednotliví tvůrci se znají z mezinárodních projektů a mezinárodních sítí, takže nepochybně  se vzájemně ovlivňují. Rumunská  kultura má dnes vliv zejména přes film. Tzv. „Rumunská nová vlna“ je pojem, který sbírá ocenění i na festivalech. Myslím si, že propojení tvůrců je dobrá věc.

My  v Bukurešti máme třeba program Dokumentární pondělky.  Dokumenty, to je něco, v čem máme jako České centrum velkou stopu.  Festival Jeden svět byl založen před 15-ti lety a dnes je to jeden z největších  festivalů v Rumunsku,  je zaměřen na problematiku lidských práv. Takže toto je taky vazba, která funguje od nás do Rumunska.  Pokud jde o vliv Rumunska na českou tvorbu, ten je spíše ve filmovém světě,  film je hodně vidět, takže tady je to opravdu propojené.“

Děkujeme za rozhovor, hodně štěstí

Eva Smolíková

 

AKCE  K  ZAHÁJENÍ  ČESKÉHO  PŘEDSEDNICTVÍ   EU

  1. 6.

TEL AVIV

  • Zahajovací koncert TAM TAM Batucada, Jerusalem Beach
  • Bubble Show Matěje Kodeše
  • Česko-izraelské volejbalové klání

BUKUREŠŤ

  • Zahajovací koncert v neoklasicistní koncertní hale zvané Rumunské athenaeum v Bukurešti
  1. 7.
    STOCKHOLM
  • Grand opening – předávání vlajky EU s velvyslanci Francie a ČR v kulturním centru Blivande  ve Stockholmu
  • Recepce se švédskou ministryní zahraničí v Europahuset ve Stockholmu

1.7., 2. 7., 21. 9.

BRUSEL

  • Kolektivní instalace Imagine Me v Carrefour Jean-Monnet (1.–31. 7.)
    Umělecké reflexe české vlajky od českých umělců a grafických designérů zavěšené
    nad ulicemi Rue Archimede, Rue Franklin, Rue Stevin.
    Doplněno o díla evropských umělců na téma „A Letter to the Capital of Europe.“
  • 5km běh přátelství ve dvojicích (2. 7., Stade des Trois Tilleuls)

Slavnostní předání předsednické štafety mezi Francií a Českou republikou se v Bruselu odehraje formou běhu k poctě manželů Zátopkových na Stadionu tří lip, kde Emil Zátopek zaběhl v roce 1954 světový rekord na 10 km. Běh dvojic z řad diplomatů i široké veřejnosti bude následován promítáním filmu Zátopek v BOZAR za účasti filmové delegace.

Ve spolupráci se Stálým zastoupením ČR při EU, Českým olympijským výborem a belgickým magazínem „Zatopek“.

  • Zahajovací koncert v BOZAR (21. 9.) Zahajovací koncert pro diplomatické publikum i širokou veřejnost. Program napříč několika staletími evropské klasické hudby s důrazem na českou tvorbu. Lukáš Vondráček, Pražská komorní filharmonie, Tomáš Kačo.
    Hlavní pořadatel: Úřad vlády

Spolupořadatelé: BOZAR, České centrum Brusel, Stálé zastoupení ČR při EU v Bruselu

BRATISLAVA

  • Koncert Melody Makers

VARŠAVA

  • Běh diplomatů
    Recepce v Českém centru Varšava

AKCE K ZAKONČENÍ PŘEDSEDNICTVÍ EU

  1. 12.

BRUSEL

Multižánrový večer (od klasiky po jazz). Série vystoupení předních českých hudebníků spolu s jejich nejtalentovanějšími studenty. Masterclasses pro veřejnost. Veřejné slyšení v Evropském parlamentu  na téma uměleckého vzdělávání. Hlavní pořadatel: České centrum Brusel.
Spolupořadatelé: Úřad vlády, Stálé zastoupení ČR při EU, BOZAR, MenArt, Evropský parlament.

  1. 12.

ŘÍM

Silvestrovský běh Emila Zátopka (v rámci We Run Rome)
Doprovodný program v podobě výstavy Zátopek.
Partneři: Atleticom We Run Rome, ZÚ Řím, ZÚ Vatikán, kraj Lazio

DALŠÍ VYBRANÉ AKCE

BULHARSKO
Výstava Roman Šedina – Life of Vase

  • 7. 6. – 31. 7., Sofie (České centrum Sofie)
  • 3.–31. 8. Burgas (Umělecká akademie)
  • 7.–24. 9. Plovdiv (Městská galerie, ul. Angel Kančev)

 

FRANCIE

Výstava Duše skla v Českém centru Paříž (červen – září)

MADRID

Výstava Evy Koťátkové v Casa Escendide Madrid

BRUSEL

Focus na český film v bruselském kulturním centru BOZAR. Výběr z české filmové tvorby napříč obdobím předsednictví (červenec–prosinec) včetně filmů Zátopek (2. 7.),
Krajina ve stínu (8. 9.), Zrcadla ve tmě (6. 10.), Il Boemo (16. 11.), Havel (8. 12.)
Hlavní pořadatel: České centrum Brusel

Spolupořadatelé: Stálé zastoupení ČR při EU v Bruselu, Státní fond kinematografie/České filmové centrum, Velvyslanectví ČR v Bruselu, BOZAR

  • Festival CinEast, Lucemburk, (6.–23.10.) Focus na český film v rámci festivalu CinEast.
    Hlavní pořadatel: CinEast Spolupořadatelé: Velvyslanectví ČR v Lucemburku, České centrum Brusel
  • Výtvarná instalace Mileny Dopitové (16. 8. – 30. 10.) v centrálním foyer kulturního centra BOZAR v Bruselu.
    Hlavní pořadatel: Národní galerie. Spolupořadatelé: BOZAR, MK ČR, MZV ČR, ČC Brusel
  • We Are Next: Móda budoucnosti (5. 11.) Společná módní přehlídka mladých českých a belgických módních tvůrců v centru Bruselu. Hlavní pořadatel: České centrum Brusel. Spolupořadatelé: Velvyslanectví ČR v Bruselu, Delegace Jihomoravského kraje při EU, Delegace hl. m. Prahy při EU.
  • Minifestival současné loutky: Pocta Trnkovi a Skupovi (21.–23. 10.) Divadlo Perruchet Brusel. Hlavní pořadatel: Divadlo Alfa. Spolupořadatelé: Divadlo Perruchet, České centrum Brusel, Plzeňský kraj, UNIMA, Institut umění – divadelní ústav.
  • The Future of Living: Umělá inteligence a SDGs, (22. 10., BOZAR)

Konference a hackaton na téma umělecké inteligence a SDGs. Pořadatelé: EUNIC Brusel, České centrum Brusel, EUNIC Global, BOZAR

  • Lovci orchidejí: umělecká intervence na téma Benedikta Roezla, (9. 10. 2022 – únor 2023, Botanická zahrada v Meise): Výtvarná intervence umělce Rudolfa Samohejla zpracovávající belgické stopy českého botanika a objevitele Benedikta Roezla. Hlavní pořadatel: ČC Brusel. Spolupořadatelé: Velvyslanectví ČR v Bruselu, Botanická zahrada v Meise.

SOFIE

  • Jednodenní festival Český den v Městské zahradě v Sofii (10. 9.)
  • Koncert Epoque Quartet 7. 10. – Sofie (sál Balgaria), 8. 10. – Plovdiv (Balabanova kašta)
  • Výstava studentů VŠ UMPRUM: 13.–28. 10. Trojan (Seryakova Keshta),

1.–28. 11. České centrum Sofie)

  • Výstava Lenka Klodová: Černý David. 20. 10. – 6. 12. Sofie (Muzeum současného umění)

 

Foto, video: Eva Smolíková

Text: Petra Jungwirthová, Eva Smolíková

Česká centra, Taneční magazín

 

 

Rozhovor s hadím mužem Ludvíkem Janíčkem / Berouskem

„Znám svou hranici a tu nepřekonávám“

V současné době jediný tuzemský hadí muž. Jak jméno napovídá, pochází (napůl) z umělecké cirkusové rodiny.  Dokáže se protáhnout tenisovou raketou, „poskládat“ se do bedny velmi malých rozměrů a předvádí všechny možné i nemožné pozice se svým tělem.

Máte neuvěřitelně ohebné tělo. Po kolik generací se skládaly takové geny? Co dělali  Vaši předkové?

„Babička byla krotitelka tygrů, jediná v ČR, dědeček cvičitel medvědů.  Máma dělala artistku, když byla mladší, teď vystupuje s papoušky ara. Táta z cirkusové rodiny nebyl, ten byl gymnasta.  Jsem z dvojčat, Angelika, moje dvojče, je vzdušná akrobatka, hadí ženu nedělá.“

 Ludvík a dvojče Angelika

Ludvík s mladší sestrou Anitou 

Jak jste se tedy vlastně k této disciplíně, dá-li se to tak nazvat, dostal?

„Ve svých  deseti letech jsem byl právě  s rodiči ve Švýcarsku a  s nimi vystupoval i ruský hadí muž. Tam jsem se s ním seznámil, tehdy jsem ještě nevystupoval. Ale Angelika už ano. Moji rodiče  se s ním domluvili, aby byl mým trenérem.  Takže jsem začal. Trénoval jsem rok a poté už jsem vystupoval.“

Jak často jste musel cvičit?

„Vždy od  pondělí do pátku,  sobotu a neděli jsem měl volnou, trénovali jsme dvě nebo dvě a půl hodiny, jak kdy.“

Jak jste ten trénink coby kluk vnímal, těšil jste se na něj  nebo to bylo nepříjemné?

„No,  ze začátku jsem měl radost, že mám trenéra, ale později jsem  okusil, že to hodně bolí, ty začátky byly skutečně velmi bolestivé. Byl jsem vlastně ještě dítě, při těch trénincích jsem plakal, chtěl jsem skončit, ale rodiče to nedovolili.  Takže jsem trénoval dál. Nebyl jsem na to zvyklý, nabolelo to dost, ale teď jsem už v úplné pohodě. Protahuji se tenisovou raketou, zalézám do malé bedny z plexiskla atd. Úplná „normálka.“

Ale tahle „normálka“ by asi nebyla pro každého, nebo ano? To se snad ani nedá nacvičit, pokud k tomu člověk nemá už dané dispozice, že?

 „Já si myslím, že jsem  potřebnou pružnost a ohebnost  měl, s tím jsem se  trošku narodil. Zkoušel jsem  toho ruského hadího muže  napodobovat, vzal jsem si nohu a strčil jsem ji za hlavu, to ano, trošku jsem už   ohebný byl, ale všechno ostatní  mě už naučil on.  Ale asi by to pro každého opravdu nebylo

Žít u cirkusu není úplně běžné.  Jak to vlastně máte se studiem?

„Já jsem se narodil v Itálii, rodiče tam zrovna pracovali.  Studoval jsem doma s rodiči, na sezonu jsme vždy odjeli, třeba právě do Itálie, do Německa či Holandska, poté jsme se vrátili do Česka a dělali zkoušky ze všech předmětů. Dostali jsme vysvědčení a zase jsme se vrátili na sezonu do zahraničí.“

Cítíte  se být víc Čech nebo Ital?

„Tak  Itálii mám opravdu hodně rád.  Miluji italskou kulturu, mluvím italsky, dá se říct dobře, ale pořád bych řekl, že se cítím víc doma tady u nás v České republice.

Tedy studia, tréninky, zahraničí. Jak vlastně vypadá takový „všední den“ hadího muže?

„Sezona  začíná většinou v březnu a prakticky skončí  na konci listopadu. Když  skončí, tak někdo zůstává doma anebo si jezdí ještě na angažmá někam do zahraničí na vánoční vystoupení. Já jsem třeba teď měl jet do Německa, ale vzhledem k této covidové  situaci, kterou zrovna prožíváme, mi moji cestu zrušili. Ale  např. moje sestra  v tuto dobu v Německu právě vystupuje.

Můj běžný den asi vypadá takto:  po snídani jdu třeba běhat, sportuji, protahuji svaly. Dále  mám nějaký trénink, chvilku je volný čas, ten využívám podle situace. V současné době už třetím rokem pracuji u hororového cirkusu a vystoupení začíná  až v 19 hodin večer. Jsem-li v nějakém městě, jdu si je prohlédnout,  za 14 dní jsem třeba v nějakém úplně jiném městě, takže se tam trošku porozhlédnu a večer je vystoupení.“

Kolik cizích zemí  jste  vlastně projel? 

„Samozřejmě několikrát Itálii, tam to mám opravdu  moc rád, zejména severní Itálie se mi líbí,  hodně jsem toho projel díky rodičům,  vystupovali  jsme např. ve Francii, Německu,  Holandsku , Belgii, Švýcarsku, nejdál jsem byl na Islandu.“

Když se řekne hadí muž, zní to fantasticky atraktivně. Máte pružnost, perfektní svaly.  Ale co za pár let, nepřemýšlíte také o tom, že se třeba zraníte, nebo že Vaše zdraví jednoho dne vypoví službu?

„Správná otázka. Já o tom právě teď nějak opravdu začínám přemýšlet. Taky slýchávám hodně často, že až budu starý, nebudu moci chodit, klouby nebudou funkční, opravdu hodně lidí mi něco takového říká, myslívám na to.“

Děláte něco pro to, abyste takové předpovědi zabránil?

„Zatím je to tak, že se snažím  vytrvat. Stravuji se tím způsobem, abych moc nepřibral a dokázal se tedy protáhnout tenisovou raketou, rourou, zalézám do malé bedny z plexiskla. Pokud totiž přiberu více svalové hmoty, tím se mi ty triky dělají hůře, nebo by nešly udělat vůbec.“

Hm. Ale přece ‚chlapák‘  by  nějaké svaly mít měl, ne?

„Ano, ..ale já jsem takový štíhlý chlapák, žádná ‚korba‘, ale  úplně hubený nejsem!

Souhlasím.

Pořád mi nesedí jedna věc. Nějakou dobu to všechno jde. Ale může přijít okamžik, ať už svalnatý nebo hubený, může na takové cvičení doplatit zdravím. Možná mají zlé jazyky pravdu…. Nebojíte  se?

„Bojím. Už jsem si hledal nějaké přípravky na klouby a vazy.“

Asi to budí hrůzu, přijít o fyzickou  schopnost, pokud je člověk na tom ve své profesi závislý, že?

„To ano. Myslím, že  např. pro člověka, který je super extra třída, je mnohem a mnohem strašnější o svou  fyzickou schopnost   přijít, než pro toho, kdo takovou schopnost ani nikdy nepoznal. Rozhodně ho to bolí mnohem a mnohem víc, že už ty věci nezvládne, to je holý fakt. Já  bych asi tohle chtěl dělat tak  do 45-ti let, snažit se udržovat v kondici a vypadat mladě…

Když se rozhlédnete  kolem sebe v cirkuse, je hodně takových lidí, kteří by se  třeba protáhli tenisovou raketou  jako Vy?

„Řekl bych, jak kdo.  U každého je to  trošku jiné.“

Kolik je hadích mužů v ČR?

„Jsem sám.  Ale v zahraničí je jich více.“

Aha. Asi je to přesně tak jednoduché, jak to vypadá (smích)…..

Cirkusoví umělci se také často zraní. Jiří Berousek (v Tanečním magazínu máme rozhovor), přiznal, že už je prakticky „sešroubovaný“ celý.  Jak to je  u Vás?

„U  cirkusu se občas stane nějaká nehoda. Záleží na mnoha faktech.  Třeba setra vystupovala na vzdušné hrazdě, tam se to přihodí. Ona měla opasek  a za ten je přivázaná lonž. To znamená, že pokud spadne, nic se jí nestane.  Ale pokud někdo  vystupuje bez lonže a bez lana,  tak sem tam  samozřejmě k úrazu  dojde.  Já  jsem asi za svou kariéru nic takového nezaznamenal,   jednou mi vyskočilo  rameno, s tím byl problém, ale pak už to zase bylo dobré, takže nic převratného.“

 Dnešní doba hledí hlavně na výkon, to je známé. Mnoho umělců ať už cirkusových nebo třeba tanečníků  jde  až za hranu svých možností. Děláte také  něco takového? Snažíte se až překročit hranice lidských  možností?  

„Všeobecně  si myslím, že každý by měl tu svou hranici znát a tu nepřekonávat.  Snažím   se zlepšovat, ale já své hranice znám a  přes ty nejdu,  abych si  nijak neublížil.“

Jsou i tací, kteří přejdou Niagarské vodopády bez jištění, či dělají jiné kousky bez jakéhokoliv jištění. Co  si o tom myslíte?

„Tyhle lidi vnímám jako frajery, ale určitě by na sebe měli dávat pozor. Vím,  že  jsou profi a dělají to pravidelně a několik desítek let, ale ono se říká, že i Mistr tesař se někdy utne.  Já osobně bych  bez nějakého  ochranného lana do výšek asi nelezl, já bych se bál.  Říkám to otevřeně.“

Jak jste  prožíval či prožíváte dobu pandemie?

„Ze dne na den jsem zůstal bez práce, ale nejen já,  i mnoho dalších umělců. Zkoušel jsem chodit po brigádách, dostal jsem nabídku na  točení reklamy, na energy drink, takže jsem poprvé natočil reklamu atd.“

V jakém cirkusu vlastně vystupujete, máte nějaký  svůj „domácký“?

„„Jsem artista, který je spíše na volné  noze,  můj domovský cirkus je „Ohana horor cirkus“.  Dříve  jsem jezdil hodně do zahraničí,   vystupuji v různých cirkusech. A  nejenom tam, také na soukromých akcích, v divadlech, v kabaret show, nebo třeba na narozeninách Dalibora Jandy, občas někde  v televizi, v pořadu  Česko Slovensko má talent, v show Jana Krause apod.“

Vystupujete také na křtech CD? (Smích)

(Smích). „Ano, také na křtu CD „Bouří, tmou“ šéfredaktorky Evy Smolíkové…“

Jéé, a nejste Vy takový ten blonďatý, co si dává nohu za  krk?

„Tak možná myslíte mě…. Jéé, a nejste Vy taková ta blonďatá, co zpívá?“

„Tak možná myslíte mě…“

Foto: Mirek Malec

 

Ať se Vám daří a děkujeme za rozhovor

Foto: Archiv Ludvíka Janíčka/Berouska

Eva Smolíková

Překvapení ve StarDance

9.večer ve StarDance 2021

Soutěžní večery s tancem se pomalu chýlí ke konci přesně jako  přichází také konec roku 2021. Semifinále! Tentokrát přineslo nečekané překvapení, za které byl zřejmě trošku zodpovědný covid. Nevyřazovalo se! (Covid totiž některé páry předčasně vyřadil sám).

Tančily se opět dva tance, a to ty, které tyto páry zatím nepředvedly. Ale znovu platilo, že každý pár tančil jeden standard a jednu latinu. Viděli jsme rumbu,  sambu, slowfox, paso doble,  waltz a quickstep.

Porotci byli barevně sladěni v červeno černé, což napovídalo, že půjde o nějaký společný tanec a také šlo. Na úvod večera zatančila porota, a to v pěkně ostrém tempu. A kromě toho se také stali mentory jednoho z párů.

Porota sehrála tento večer významnou roli

A jak to vypadalo?

 

 

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Velmi hezké, romantický příběh, dokonce s houpačkou, kterou potom Richar Genzer využil, aby vyzkoušel její pevnost. Martina se zlepšuje, Richard Genzer to komentoval slovy, že pokud by bylo ještě dalších dvacet kol, tak by vyhrála. (Ale kdo ví, protože finále je za dveřmi). Tatiana Drexler ocenila kvalitu chodidel, pro Jana Tománka byl tanec velmi elegantní, líbilo se mu i postavení. Zdeněk Chlopčík hovořil o kostrbatém víření, průběh pohybu  byl ale prý excelentní.  (body 8,8,8,8)

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

Jako vždy krásné, hluboký umělecký zážitek. Tomáš překypoval energií a emocemi. Tatiana vnímala emoce i krásu, ale vytkla pokrčené nohy. Jan Tománek dokonce řekl, že v Tomášově tanci je vždy něco navíc, ale málo předsunutá pánev. Zdeněk Chlopčík byl mentorem páru, takže poděkoval Richard Genzer se hlouběji nevyjádřil, byl spokojený. (body 10,9,10,10)

Jan Cina a Adriana Mašková

Tatiana Drexler si vzala během tréninků Jana Cinu pěkně do parády, ten řekl, že mu některé pohyby donesly i bolest, ale na jeho tanci to bylo znát. Krásné.  Richard Genzer řekl totéž, krásné, Tatiana porovnala výkon páru s tréninkem, Jan Tománek řekl, že všechny nedostatky byly přebity.  A Zdeněk Chlopčík viděl nádhernou rumbu, emoce ale i malé technické nedostatky.  Přesto bylo hodnocení vysoké. (body 10,10,10,10)

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Samba Martiny byla pro všechny překvapením. Od odvážných šatů počínaje až po skvělý výkon. Zvedačka na konci divákům až vyrazila dech. Richard Genzer pochválil super zvedačku a zdůraznil pokrok Martiny, pro Tatianu Drexler to byl překvapivě dobrý výkon. Jan Tománek řekl, že Martina překonala sama sebe (body 9,8,9,8)

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

Romantika, elegance, ladnost, plynulost, to všechno nejlépe vystihuje Tomášův waltz. Richard Genzer řekl, že tento waltz se mu uloží hluboko do paměti. Tatiana Drexler nevytkla nic, prý nebylo co, Jan Tománek ocenil opravdovost tance a tento waltz označil za nejlepší tanec letošní StarDance. Zdeněk Chlopčík řekl – nádherné, skvělá rovnováha. (body 10,10,10,10)

Jan Cina a Adriana Mašková

Nevím, co na to na slovo vzatí odborníci, ale pro mě byl nejkrásnější tanec letošní StarDance právě Honzův quickstep. Běžená řada se skokem připomínala spíše jakési hrací figurky pro děti, než živé bytosti z masa a kostí. Člověk se zasní a jaksi ztratí pojem o reálném světě.  Ale porota si bystré oko udržela. Richard Genzer litoval, že se tanec rytmicky rozsypal. Tatiana Drexler ocenila vysokou uměleckou hodnotu, ale trpěla prý rytmika. Janu Tománkovi se líbila první třetina tance, pak to byl prý návrat do starých kolejí a poslední třetina už obsahovala nepřehlédnutelné chyby, Zdeněk Chlopčík sice pochválil krásu a lehkost, ale neodpustil rytmus, rytmus a zase rytmus. (body 9,9,9,8)

Vyhlašovaly se postupující páry jako vždycky. Martina byla nesmírně překvapená. Zkušený Marek Dědík možná tušil, co poslední večer znamená, ale radoval se také. Napětí, které naši moderátoři vždy umí vystupňovat, tentokrát doneslo pro páry velké překvapení – postoupili totiž všichni. Radost rozhodně nebyla hraná, protože toto nikdo netušil, dokonce přišla i hosteska s dary pro loučící se pár.

A před námi je již jen poslední večer – páry zatančí čtyři tance a nakonec společný valčík na rozloučenou.

Text, foto: Eva Smolíková

Taneční magazín

 

 

 

Samovyřazování ve StarDance a nejúspěšnější benefiční večer

Sedmý večer ve Stardance 2021

Sedmý večer patří k nejúspěšnějším benefičním StarDance, pro centrum Paraple se vybrala  doposud nejvyšší částka  21 a tři čtvrtě milionů korun.

Letošním rokem hýbe covid a způsobuje takové „samovyřazování“  párů. Lenka Nora Návorková si nejdříve stěžovala na prudkou bolest zad, ale později se ukázalo, že má covid. Podobně dopadl i zpěvák Mirai Navrátil, i jeho nemoc dostihla, jak sám říká, má ji už podruhé, ta první měla prý horší průběh, teď je téměř bez příznaků. 

Ale příznaky nepříznaky, podle pravidel BBC, nenastoupí-li  soutěžící dvakrát, v soutěži končí.  Na sociálních sítích Mirai uvedl: „Znamená to pro mě konec kapitoly zvané Stardance.  A pokračoval: Děkuji Ti, Leni, že jsi ze mě udělala skoro tanečníka, ač jak říká Tatiana Drexler, ‚som hrbatý.“

Benefiční večer Mirai ale ještě stihnul, za Lenku zastoupila Tereza Prucková.

V porotě opět seděl Václav Kuneš, Zdeněk Chlopčík stále bojuje s covidem.  Letos jsou to taková covidová  „škatule hejbejte se“ a nikdy dopředu nevíme, kdo vlastně nastoupí a kdo ne.

Celý večer se nesl v charitativním duchu, již tradičně pro Centrum Paraple. Ale změna  tu byla. Dříve byl  vždy jeden vozíčkář zapojen přímo do tance, ale tentokrát se stal pouze patronem vybraného páru. Možná z důvodu rizika nákazy během tréninků. Na úplný závěr večera se ovšem vozíčkáři objevili mezi tanečníky a k úžasu  všech diváků byli vyzdviženi na svých vozíčcích až ke stropu.  Marek Eben měl poněkud ztuhlý obličej během výkonu a pak jen tiše pronesl: „Ta odvaha!“

Tančila se rumba, tango a quickstep.  Na úplný úvod nastoupili mnohonásobní taneční mistři s vozíčkářem  a diváci žasli. Až to bralo dech.

A jak to zvládly naše zbylé taneční páry?

Tereza Černochová a Dominik  Vodička

Patronem páru byl Marcel Syrůček, dokonce přišel jen s berlemi,  nebyl ani na vozíčku, tak dobře se zotavuje v centru Paraple.  Tereza opět  odtančila krásně, i techniku zvládla a také získala pochvalu za krásnou práci paží od Tatiany Drexler. Jan Tománek ocenil především to, že  tělo Terezy v pohybech doslova dopluje, což  znamená, že má velmi dobře zvládnutou choreografii a tanec je jí jaksi vlastní. I Václav Kuneš chválil, prý nebylo ničeho ani moc, ani málo a pochválil dobrý pohyb. 32 bodů

Martina Viktorie Kopecká a Marek Dědík

Patronem páru byl Miroslav Grill. Martina a Marek se inspirovali fotografií dělníků svačících na traverze během stavby mrakodrapu. Choreografie to byla zábavná, na pár se dobře dívalo, ale odborné oko poroty zkrátka zaznamenalo chyby.  Tatiana Drexler byla nadšená z těch okamžiků, kde nebyl quickstep, ale viděla větší krokové chyby. Václav Kuneš také prohlásil, že v tanci bylo hodně rekvizit, ale tanci chyběla ostrost.  Na nemilosrdné hodnocení řekla Martina mírně: „Máme své chyby, je to fér.“ A Richard Genzer si nenechal pro sebe poznámku: „Zlu říká fér!“ 25 bodů

Mirai Navrátil a Tereza Prucková

Patronkou páru byla Andrea Augustinová. Mirai tančil s náhradní partnerkou a zdál se trošku apatický. Ačkoliv Tereza se snažila a  během chvilky se naučila Lenčinu choreografii, Mirai jaksi nebyl ve své kůži. Richard Genzer ohodnotil tanec jako „dietní“.  A také si všiml, že Mirai během tance špulil rty. Řekl: „Možná by se Vaše rumba mohla jmenovat rtumba – když mi nejdou nohy, půjdou mi rty!“ Jan Tománek pochválil  zvedačky, ale z tance prý zbyly jen kroky a málo rumby. 28 bodů

Jan Cina a Adriana Mašková

Patronkou páru byla Rozálie Niké Mošovská. Jan Cina nezapře herecký talent, pokaždé také naprosto jinak vypadá a tentokrát ho Marek Eben přirovnal k podvodníkovi. Prý kdyby přišel něco nabízet k nim domů, určitě by mu nevěřil a nic by si nevzal. Richard Genzer konstatoval, že už by ani neslyšel poslední větu, jak rychle by zavíral dveře. V tanci nebyly žádné rekvizity, porota tedy byla dost spokojená. Byl to čistý tanec.  Tatiana ovšem zase připomněla, že Jan se hrbí, tanec byl prý umělecké dílo. Jan Tománek velmi ocenil netaneční prvky v tanci, prý by dal i patnáctku, ale nebýt těch částí v páru. A ty prý nemůže přehlédnout. Ovšem nevyzpytatelný Václav Kuneš udělil desítku. A Richard Genzer taky. 38 bodů

Tomáš Verner a Kristýna Coufalová

Patronem páru byl Stanislav Zatloukal, který věřil, že ho pár nezklame. A to vlastně v případě Tomáše Vernera ani není dost dobře možné, protože jeho lehkost je v tanci něco, na co se vždy dívá dobře. Pár předvedl skvělý tanec, technika, rytmika a emoční prožitek, to vše tam bylo. A také čistý tanec bez rekvizit a scének. Richard Genzer řekl jen „skvělý výkon“, Tatiana Drexler ocenila krásnou a čistou rumbu, pro Jana Tománka to bylo výjimečné číslo a Václav Kuneš obdivoval tanec s partnerkou i bez ní. Ale naprosto nepochopitelně udělil jen 9 bodů! 39 bodů

Na závěr předvedly všechny páry společný tanec s vozíčkáři, jak bylo už zmíněno, úžasný výkon byl vyzvednutí vozíčku ke stropu (tančilo se na kladbu Fly Me to the Moon).

Co dodat, přestože se nevyřazovalo, covid vyřadil Miraie Navrátila a Lenku Noru Návorkovou.

Foto: Archiv České televize (použito s laskavým svolením)

Eva Smolíková

Taneční magazín