Tanečně výstavní premiéra SOBOTKY v Olomouci hned nadvakrát!

Umělecký fotograf Jakub Sobotka vystaví v Olomouci netradiční portréty současných tanečníků netradičně.

V olomoucké kavárně divadelního klubu Moravského divadla na Horním náměstí bude od 30. května do 29. června 2018 ke zhlédnutí cyklus fotografií Jakuba Sobotky „Performers“. Přijďte si i vy prohlédnout netradiční civilní portréty tanečníků, předních českých i zahraničních souborů současného tance, ideálně hned dvakrát. Po dvou týdnech budou totiž vystavené fotografie vyměněny za další z rozsáhlého cyklu portrétů více než čtyřiceti umělců.

Jde mi o člověka, chci, aby se portrétovaní před objektivem otevřel, odložil masku, byl sám sebou. Na druhou stranu respektuji osobnost umělce, který je výjimečný. Vše ostatní je upozaděno, aby neodvádělo divákovu pozornost,“ dodává Sobotka ke svému cyklu černobílých fotografií. Zašovský fotograf totiž stál u zrodu festivalu současného tance TANECVALMEZ ve Valašském Meziříčí, který má letos za sebou již 11. ročník.

Vlastní taneční portréty Jakuba Sobotky začaly vznikat v roce 2015, což byl pro TANECVALMEZ přelomový rok. Tehdy na festivalu vystoupil norský soubor Jo Strømgren Kompani s kultovní „Taneční poctou fotbalovému umění“, a soubor 420PEOPLE s českou premiérou obdobně sportovního tématu „Taneční pocta ping-pongu“, rovněž z dílny Jo Strømgrena. Při nácviku této choreografie začaly vznikat první Sobotkovy portréty.

Z instalace výstavy Jakuba Sobotky „Performers“, která proběhla počátkem roku 2018 v předsálí pražské scény moderního tance JATKA78

K tanečníkům z Jo Strømgren Kompani a 420PEOPLE postupně přibývali další špičkoví umělci – DEKKADANCERS, Burki&Com, polští Witamina T či francouzští tanečníci kolem choreografů Kadera Attou a Andrew Skeelse. Všechny spojuje to, že vystoupili na festivalu TANECVALMEZ. A samozřejmě, že všichni pózovali Jakubu Sobotkovi.

Pro komorní galerii v prostorách divadelní kavárny jsem vybral portréty nejznámějších tanečníků z domácí i zahraniční scény. Každý zde bude zastoupen pouze jednou fotografií, a navíc po dvou týdnech výstavu kompletně obměním. Jsem zvědav, jak v tomto stísněném prostoru návštěvníci přijmou až fyzický kontakt s vystavenými obrazy, které jsou v mírně nadživotní velikosti,“ popisuje Sobotka.

Samotná výstava bude zahájena 30. května v 17:00 hod., úvodní slovo pronese David Kresta a průvodní slovo MgA. Milada Borovičková, ředitelka festivalu TANECVALMEZ. Expozici si můžete prohlédnout do 29. června 2018.

 

Foto: Jakub Sobotka

Bára Sobotková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Po Ovčáčkovi 420PEOPLE

Festival „TANECVALMEZ“ slaví desáté narozeniny. Při této příležitosti chystá významné vystoupení špičkového souboru 420PEOPLE v Městském divadle ve Zlíně. A navíc dojde i na velmi zajímavou fotografickou výstavu v nedalekých Otrokovicích.

Festival „TANECVALMEZ“ slaví deset let existence. A to s elitou současného českého i francouzského tance. Soubor 420PEOPLE u této příležitosti představí nejlepší momenty z choreografií posledních let, navíc s živým doprovodem rockové kapely Please the Trees. Jedinečný zážitek slibuje i choreografie „Fleeting“ v podání francouzských tanečníků. Tato podzimní část festivalu se odehraje ve velkém divadelním sále Městského divadla Zlín v neděli 22. října od 18.00 hodin. Přesně v tom divadle, které se poslední dobou proslavilo dvojicí politických kabaretů o Ovčáčkovi.

Ve zlínském městském divadle se objevil na programu již druhý díl úspěšného aktuálního politického kabaretu. Jeho premiérový scénář se jmenoval „Ovčáček čtveráček“. Měl řadu úspěšných repríz a jeho derniéra byla přenášena do desítek vybraných kinosálů po celé republice. Od nové sezóny 2017/2018 je na programu další – tentokrát pod názvem „Ovčáček miláček“. První díl byl charakterizován jako „nekorektní politický kabaret“, tento současný, nový jako „politický tingl-tangl“. Duchovní otec kabaretu a současně ředitel Městského divadla Zlín Petr Michálek toto pokračování charakterizoval: „Rozdíl je určitě v tom, že první díl neměl vůbec žádná očekávání, možná jsme někoho mile překvapili, ale teď to může být naopak. Myslím si, že je nutné riskovat, podstatné je neřešit, jak to dopadne, ale zareagovat na naši vnitřní potřebu vyjádřit se k nejaktuálnějším politickým věcem. Vše zkoušíme ve svém volném čase. Přičemž nadále platí, a to bych chtěl podtrhnout, že se nevyjadřujeme tolik k jednotlivým tématům, ve smyslu ,jaké mají být daně´ a podobně, ale k celkové absurditě politického dění. To je naše téma.“

 

Ovčáčka“ ve Zlíně vystřídá, respektive mu bude sekundovat – „ TANECVALMEZ“. Jelikož je to stěžejní téma TANEČNÍHO MAGAZÍNU, dejme slovo ředitelce celého festivalu. „Soubor 420PEOPLE je špičkou českého tance, proto jej chceme představit zlínskému publiku. Navíc festival provází celých deset let a máme s ním přátelské vztahy,“ přibližuje ředitelka festivalu Milada Borovičková. Letos se světově proslulý soubor z Prahy chystá do Zlína s tanečně-hudebním projektem, s nímž slaví úspěch v Divadle Archa i na Jatkách 78. Vystoupení je mozaikou nejlepších scén z choreografií „Mirage“, „Sacrebleu“, „REEN“ či „Wind-up“, která v srpnu nadchla publikum ve skotském Edinburghu. Tanečníky doprovodí kapela Please the Trees – ta svou originalitou vyniká na české hudební scéně a roku 2013 vyhrála cenu Anděl za nejlepší alternativní počin roku.

Druhé číslo je z dílny Andrew Skeelse. V choreografii „Fleeting“ vychází z baletu, ale spojuje jej s prvky současného tance a street dance. „Francouzské taneční umění nás zaujalo, je divácky velmi atraktivní,“ láká ředitelka Borovičková na představení, které dokazuje, že moderní tanec může velmi dobře fungovat i ve spojení s barokní hudbou.

V rámci doprovodného programu se představí taneční školy z regionu i pořádající ZUŠ B-Art. Do 15. prosince také proběhne výstava fotografií Jakuba Sobotky ve výstavních prostorách podniku Barum Continental v Otrokovicích. Cyklus „PERFORMERS“ tam představí netradiční civilní portréty umělců, kteří na festivalu v průběhu let vystoupili.

Věříme, že se podzimní část festivalu „TANECVALMEZ“ stane významným kulturním propojením tance, hudby a výtvarného umění nejen ve Zlíně a Otrokovicích. Vyplatí se tam vypravit i z Prahy. Vždyť cesta moderními expesními vlaky tam trvá necelé tři hodinky!

 

 

Foto: TANECVALMEZ

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZíN

Šaolin či kaolín?

Premiéry „Faun“ a „Nomád“ završily na festivalu „Tanec Praha 2017“ velmi úspěšnou spolupráci souborů EASTMAN a 420PEOPLE. A opět jsme s nadšením obdivovali mistrovství choreografického mága Sidi Larbiho Cherkaouie, tentokrát za výrazného přispění Václava Kuneše.

 

Další z velkých událostí letošního festivalu „Tanec Praha“ se odehrála na scéně Jatka78 v Praze v neděli 4. června. Bylo to již mé druhé setkání s famózním vlámským choreografem, tanečníkem, muzikantem a výtvarníkem Sidi Larbi Cherkaouiem během dvou nedělí. Vlastně třetí, během nedělí tří! Jelikož Sidi Larbiho i tohoto představení se bezprostředně dotýkal rozhovor s vůdčí osobností souboru 420PEOPLE Václavem Kunešem, který jsem připravoval o týden dříve – rovněž v neděli!

Večer v industriálních prostorách Jatek78 byl dvojitým představením. Na rozdíl od kvalitního tištěného programu, kde bylo opačné pořadí, nás jako první uvítala Larbiho choreografie „Faun“. Představila se v něm kmenová sólistka Larbiho souboru EASTMAN Nicola Leahey a Václav Kuneš ze 420PEOPLE.

Sidi Larbi Cherkaoui a Václav Kuneš připravují inscenaci „Nomád“.

Je to pohybově i orientačně náročná téměř dvacetiminutová etuda na důvěrně známé dílo Claude Debussyho. Speciálně náročná na mužskou roli. Ostatně, Václav Kuneš se tomu netajil ani v již uveřejněném rozhovoru (na jiném místě Tanečního magazínu). Debussyho muziku místy vhodně vystřídaly východní melodie z autorské dílny Nitina Sawhneye. Larbiho choreografie tradičně nepostrádala nepřeberné množství inspirací a nových pohledů na souznění s přírodou. I člověka s člověkem. Tuto baletní seanci původně připravil Sidi Larbi Cherkaoui jako poctu legendě tance – Václavu Nižninskému. A jeho citlivá choreografie tento její hlubší smysl umocňovala. Oba sólisté byly místy individualitami, ale současně tvořili sehraný tým. Celý jejich výkon umocnila citlivá světelná spolupráce Adama Cariéra. Mne nejvíce v tomto smyslu imponovalo minimální použití bodových reflektorů, na něž došlo téměř až v samotném finále.

Hlavní částí večera bylo společné představení souborů EASTMAN a 420PEOPLE pod názvem „Nomád“. Velice uznávám, že název vznikal až skutečně tvůrčím způsobem – na poslední chvíli. Celkové programy Tance Praha toto koprodukční dílo uvádějí ještě pod pracovně obecným názvem „Premiéra“. Osobně mám k představením, která vznikají tak, že si předem někdo „nalinkuje“ název i ostatní spíše vnější atributy, vypěstovaný despekt. Nevím, jak váženým čtenářům, ale mně takové postupy zavánějí výrazným kalkulem. Cením si, když název vznikne organicky až na závěr.

Nicola Leahey a Václav Kuneš v baletu „Faun“ v Larbiho choreografii.

 

Sidi Larbi Cherkaoui se – za výrazného přispění Václava Kuneše – protentokrát představil v úplně opačném světle. Expresívnějším i progresívnějším. Koneckonců, měli k tomu k dispozici hned mezinárodní tým tanečníků. Opět společenství EASTMANU a 420PEOPLE. Jmenovitě: Francescu Marii Amante, Sabine Groendejik, Nicolu Leahey, Mabrouk Gouicem, Vojtěcha Raka, Filipa Staňka, Antonina Rioche a Nemo Oegoedeho. Jiný ráz představení udal i odlišný světelný koordinátor – Willy Cessa.

Hudba byla, jak je u Sidi Larbiho časté, převážně ve východním duchu. Místy si divák připadal jako u vyznavačů učení šaolinu… EASTMAN i 420PEOPLE zde opět nalezli společnou řeč a utvořili jednolitý „teamwork“. A to zdůrazňuji, že jsem viděl naprosto první premiérové uvedení!

Tematika bloudění a hledání v poušti, nalézání podstaty žití a objevování vlastní individuality a svého místa na světě, snad nemohla neoslovit žádného z diváků v přeplněném sále. Nejsilněji celý Larbiho scénář gradoval v závěru samém. Jednotliví aktéři nosili do pouště celé hrsti něčeho vazkého. Tu to byla životadárná voda. Pojednou se to proměnilo na sypání rýže na jakýchsi vzdálených východních plantážích… Aby se to „cosi“ v závěru stalo životodárným blátem, které obrodí poušť. Ve finále se touto hmotou – připomínající barvou i strukturou kaolín – interpreti obalili. Strhující závěr! Komusi v hledišti to prý připomínalo zápasy žen v bahně. S takovým výkladem však zůstal osamocen.

Závěrečné zkoušky představení „Nomád“, pod bedlivým dohledem Sidi Larbiho (sedící úplně vlevo).

Faun“ i „Nomád“ znovu dokázaly genialitu Sidi Larbiho. Já však ještě výše hodnotím spolupráci dvou souborů. I dvou mužů – Sidi Larbiho Cherkaouie a Václava Kuneše. O dalších nemluvě. Díky za pozoruhodný zážitek. V neposlední řadě patří dík i „Tanci Praha“ a dalším organizacím, že nám tento silný divadelně taneční projekt umožnily prožít.

 

MICHAL STEIN

Foto: Tanec Praha

TANEČNÍ MAGAZÍN

 

Rozhovor s předním tanečníkem a choreografem VÁCLAVEM KUNEŠEM ze 420PEOPLE

„Práce s Larbim je pro nás dárkem.“

Absolvent pražské taneční konzervatoře Václav Kuneš má taneční praxi z Nederlands Danse Theater 2 a Nederlands Danse Theater 1 pod vedením Jiřího Kyliána. Jako tanečník spolupracoval s plejádou světových choreografů: O. Naharinem, H.van Manenem, W. Forsythem, P. Lightfootem, M. Ekem, J. Ingerem a mnoho dalšími. Získal ocenění Tanečník roku 2005 v Cannes ve Francii, za duet Scream and Whisper společně s Rihoko Sa to. Choreograficky působil v Laterně magice (Graffiti), NDT 2 (Perspective), Copenhagen International Ballet (Sweat Tears, Neen-ya), divadle Korzo (Paedocypris Pronetica – small fish), Station Zuid (Wishes and Fears, Ghost Note) v Holandsku a v souboru Ballet de l’Opera National de Bordeaux (Temporary condition). Na přelomu let 2006 a 2007 Kuneš připravil společně s Natašou Nov otnou a Ondřejem Kotrčem vlastní soubor současného tance pod názvem 420PEOPLE. Letošní rok tedy slaví (jak již v lednu Taneční magazín zaznamenal) 10. výroční sezónu. Setkali jsme se s ním u příležitosti jeho dvou různých představení na 29. ročníku festivalu Tanec Praha. Jelikož právě vrcholil světový šampionát v hokeji a 420PEOPLE ještě stále uvádějí program „Taneční pocta ping-pongu“, začali jsme o sportu.

 

Jste aktivním sportovcem? Děláte něco pro svou kondici?

Sportu se tak nějak programově nevěnuji. Vlastně, do jisté míry ano. Jezdím téměř všude po Praze, na zkoušky, schůzky i na představení na kole. To kolo jsem si přivezl ještě z mého působení v Holandsku. Jinak se samozřejmě věnuji tanečnímu kondičnímu tréninku.“

Co vás jako soubor přivedlo k práci na představení o stolním tenisu?

Zaujalo nás to norské ping-pongové představení Jo Strǿmgrena. On již předtím inscenoval představení s fotbalovou tematikou. Stolní tenis si prý vybral z důvodu, že oproti tomu fotbalu hledal pro další inscenaci v přímém kontrastu – podle svých slov – co nejméně mužný sport.“

Pro zajímavost, v Nizozemí vznikl asi před lety také zajímavý filmový, respektive televizní projekt „Footbalet. Ten dává do souvislosti choreografa Rudi van Dantziga a tanečníka Clinta Farhu s (loni zesnulým) trenérem Johanem Cruyffem a jeho tehdejším svěřencem fotbalistou (dnes také trenérem) Marco van Bastenem. Znáte z holandského působení van Dantziga či Clinta Farhu osobně?

Sám jsem se s nikým z nich nepoznal. Obecně o nich vím.“

Pro „Taneční poctu ping-pongu“ jste tu působivou loutku převzali z Strǿmgrenovy inscenace anebo jste šli výtvarně a scénograficky vlastní cestou?

Použili jsme typově loutku z původní inscenace. Je zajímavě, že jejím autorem byl český výtvarník žijící v Oslu. Nám udělal věrnou kopii pan loutkář Richard Maška, spolupracující s Divadlem Spejbla a Hurvínka.“

Po ping-pongovém představení jsem se předloni účastnil i vaší zajímavé besedy. Děláte je po každém představení? Jsou vaší tradicí?

Snažíme se pravidelně. Samozřejmě, nikoli hned po premiérách. Často dojde i k zajímavé výměně názorů. Nakonec, sám jste byl předloni v Jatkách78 svědkem ostrého vystoupení třech slečen, které nás a zejména ,Taneční poctu ping-pongu´ nařkly z rasismu, sexismu, šovinismu a zejména z degradace všech žen. Jak vidno, tak i dvanáct let staré představení má u nás stále co říci…“

Budete v tom stolně tenisovém představení nadále pokračovat?

Uvažujeme o jejím zájezdovém obnovení. Vlastně jsme jeho reprízy prozatím neukončili, mluvme tak spíše opravdu o jeho pokračování.“

V Praze hrajete jako 420PEOPLE na několika scénách. Převážně na Nové scéně, Jatkách 78 a také v NoDu. Máte někde hlavní zázemí, stabilní zkušebnu?

A je v plánu vystupování ještě na další pražské scéně. Zatím nebudu prozrazovat její název, jelikož zatím je vše ve stádiu jednání. Ale takový, dejme tomu hlavní stan máme na Nové scéně pražského Národního divadla. O zkušebnu se tam dělíme ještě s Laternou Magikou a spolupráce nám velmi dobře vychází.“

Teď již aktuálně k festivalu Tanec Praha. Letos probíhá již jeho devětadvacátý ročník. Kolikrát se 420PEOPLE již na jeho fóru prezentovali?

Počkejte, to budu muset spočítat. Tak už čtyřikrát. Pokaždé sem hodláme přivážet a zdejším divákům předvést zajímavé hosty. Letos jsme rádi, že se nám poprvé podařilo s Tancem Praha zařadit i relativně velké představení a to konkrétně naši premiéru od Sidi Larbiho Cherkaouiho s tanečníky z jeho skupiny Eastman. To vše vzniká za spolupráce mnoha koproducentů. Jsou jimi Eastman, Festival Tanec Praha, Jatka78 a samozřejmě 420PEOPLE. Každý ze subjektů do představení něco dává. Jatka78 například prostory a divácké zázemí, Festival Tanec Praha zase mezi jin&ya cute;m propagaci a my své výkony i další divadelní atributy. Děkujeme i za podporu Nadaci BNP Paribas a Státnímu fondu kultury a za záštitu Ministerstvu kultury, Národnímu divadlu, Magistrátu hlavního města Prahy a Zastoupení vlámské vlády v České republice.“

Ačkoli se festival jmenuje Tanec Praha, tak vyjíždí do různých krajů Čech a Moravy. Vy budete se souborem rovněž vystupovat i v Hradci Králové, v divadle Drak.

Ve středu 7. června uvedeme v Hradci Králové od devatenácti hodin naše představení ,Paradiso´. Na něm jsem se podílel nejen choreograficky, ale rovněž – společně s Janou Prekovou – jako spoluautor scény. Jsem rád, že nám festival nabízí i výjezdy mimo metropoli.“

Divadlo Drak je doménou loutkových souborů a loutkářských festivalů. V „Paradisu“ také pracujete s loutkou či loutkami?

Jedná se pouze o náhodu. S žádnou loutkou do Hradce Králové nejedeme! Tu používáme pouze v ,Taneční poctě ping-pongu´. Drak, sice tradiční loutkářská scéna, je v letošním roce prostě k dispozici festivalu Tanec Praha.“

Jedním z vrcholů letošního Tance Praha bude však vaše (již zmíněná) spolupráce se světově uznávaným belgickým choreografem Sidi Larbi Cherkaouiem a jeho souborem Eastmen.

Ano, na ni se už velmi těšíme. Proběhne na Jatkách78 v neděli 4. a v pondělí 5. června od osmé hodiny večerní. Představení má dvě části. Jedna bude úplná premiéra. Ta ještě nemá vlastní název. V této části jsou čtyři tanečníci od nás a také čtyři od Larbiho. Je to nádherná spolupráce a souhra těchto mladých tanečníků. Druhou částí večera je uvedení Larbiho choreografie ,Faun´. Tu budu tančit já s Nicolou Leahey, která s Larbim spolupracuje již delší dobu a ,Fauna´ tak již tančila. Je to pro mě obrovská výzva, protože Larbiho ,Faun´ je fyzicky nesmírně náročný. Byl to vlastně Larbiho nápad. On si myslí, že to ještě zvládnu. ,Faun´ byl původně připraven ke 100. výročí narození světové veličiny Václava Nižninského. Mimo vlastní Larbiho choreografie je zajímavý i kontrastní kombinací hudby Claude Debussyho a novější z autorské dílny Nitina Sahwneye.“

Co tedy pro vás jako soubor znamená taková mezinárodní spolupráce významově?

Pro náš soubor a jeho členy je práce se Sibi Larbim výbornou příležitostí, jak se zase někam posunout. A zároveň, jak posunout naše tanečníky. Práce s Larbim je pro ně skvělou školou a jsem pevně přesvědčen, že je to další unikátní kousek do mozaiky jejich kariéry. Spolupráce s Larbim je pro nás takovým svátkem. A zejména skvělým dárkem k 10. narozeninám 420PEOPLE.“

Působil jste léta v zahraničí, zejména v Nizozemí, jak byste porovnal tamní a zdejší taneční školství?

Obecně je na zahraničních školách větší cirkulace lidí. Ať již žáků či profesorů. Velmi mne zaujala umělecká škola Codarts v Rotterdamu. Věnuje se mnoha žánrům, je kosmopolitní. Tím je o několik kroků napřed před českými školami. Ale konzervatoře spíše klasičtějšího charakteru v Haagu a Amsterdamu bych hodnotil zhruba na stejné úrovni, jako ty u nás. Naopak, asi nesrovnatelné je finanční zázemí a tím vznikající možnost živého uměleckého podhoubí. I když vzhledem k relativně nedávným rozhodnutím holandské vlády a jejím u směřování, ani tam nemají umělci úplně ustláno na růžích.“

 

Děkuji Vám za velmi zajímavé postřehy i za celý rozhovor.

MICHAL STEIN

Foto: archiv 420 PEOPLE a ČT

TANEČNÍ MAGAZÍN