LeŤ – odlišnost je inspirativní

Dne 25. září uvede pražské Studio ALTA sólový taneční debut choreografky, performerky a fyzioterapeutky Markéty Stránské s názvem „LeŤ“, který je inspirován její osobní pohybovou zkušeností se životem s jednou nohou, protetickou pomůckou a dvěma francouzskými holemi.

Cestou uměleckého ztvárnění poukazuje Markéta Stránská na fakt, že handicap neznamená omezení, nýbrž v sobě nese nové, obohacující možnosti a jedinečné příležitosti, a to jak tělesné, tak i duševní.

Už několik let mě zajímalo, jak nejlépe a co nejtrefněji sdělit a sdílet svou jedinečnou pohybovou zkušenost s každodenním fungováním s jednou nohou, nebo protézou a francouzskými holemi. Od doby, kdy žiju „pouze“ s jednou nohou se dostávám do různých komunikačních situací na toto téma, a postupně jsem dospěla k závěru, že kde slova nestačí, tam přichází tanec. Profesí jsem fyzioterapeutka a aktivně tančím odmalička. Tanec a pohyb jsou mojí absolutní přirozeností a nejvěrnějším způsobem vyjádření. V rozhodování, zda vytvořit sólový projekt hrálo důležitou roli zjištění, že má osobní zkušenost je slovy tak nesdělitelná a nepředatelná, že mi nezbývá než ji uchopit jako samostatný tvůrce,“ vysvětluje performerka své inspirace.

Projekt chce dokázat, že jakákoli fyzická odlišnost je ve skutečnosti bohatou inspirací, a že kontakt s životní překážkou může být jedinečnou příležitostí k probuzení naší fantazie a tvořivosti.

Jak moc ovlivní naši fyzickou i psychickou stabilitu změna či „zúžení opěrné báze“ a kontakt s určitým limitem? Jak se postavíme k novým možnostem? K samotnému hledání, objevování a prozkoumávání jiné, neobvyklé, ale možné cesty, ke změně našich zažitých stereotypů?

Jako choreografka i performerka si Markéta Stránská klade otázku, jak transformovat, choreograficky uchopit a dále komunikovat tuto zkušenost pro ostatní.

LeŤ

interpretace, choreografie: Markéta Stránská
hudba:
Jan Kratochvíl
světelný design:
Zuzana Režná
kostýmy, scéna:
Monika Urbášková
poradci tvůrčího procesu:
Lucia Kašiarová, Jean Gaudin, Karine Ponties
produkce:
Andrea Švandová
poděkování:
Lukáš Houdek, Sára Arnstein

více informací: www.studioalta.cz

vstupenky: https://goout.net/cs/listky/let/twrc/

Tatiana Brederová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Festivalová pocta režiséru PETRU WEIGLOVI

Rusalka  na velkém filmovém plátně během televizního festivalu ZLATÁ PRAHA přinesla emotivní zážitky

Festival ZLATÁ PRAHA se připravuje dlouho dopředu. Režisér Petr Weigl  se na jeho letošní 55 .ročník velice těšil. Jenže…  Smrt přišla dříve. Česká televize se tedy rozhodla během festivalu ZLATÁ PRAHA uctít památku slavného  českého televizního, filmového i divadelního režiséra.

Filmový i divadelní režisér Petr Weigl ( * 16. března 1939 – † 14. července 2018) na archivním snímku s cenou Thálie za celoživotní přínos divadlu  (v roce 2016)

Večer 20. září byl tedy koncipován jako Pocta Petru Weiglovi.  Na programu byla Rusalka“ – filmové zpracování. Hned v úvodu večera zavzpomínal Tomáš Motl, výkonný ředitel ČT art a ředitel festivalu ZLATÁ PRAHA, na Petra Weigla a uvedl vzácné hosty. Tomáš Motl říká: „Celovečerní film Rusalka má pro nás veselou i smutnou příchuť. Tento film na velkém plátně, což nemáte možnost vidět často, je velmi unikátní zážitek.“

Diváci se zúčastnili besedy s hlavními protagonisty filmu Rusalka,  vyslechli si  vzpomínky Libuše Márové, Gabriely Beňačkové, Libora Peška a Milana Kňažka.

Libuše Márová (ztvárnila Ježibabu) vzpomíná: „Petr Weigl o svém životě nikdy moc nevyprávěl. Vlastně toho o něm moc nevím. Náš vztah byl čistě pracovní. Vážila jsem si ho, byl to nejen režisér, ale také dirigent.“

Libor Pešek (dlouholetý kamarád): „Petr byl společný otec všech lidí. Ale také měl pocit, že má vždy pravdu, hraničilo to až s povýšeností.  Na druhou stranu vyvážil tuto svou vlastnost tolika kladnými rysy… Bylo opravdu štěstí, že byl mým kamarádem.  Znali jsme se natolik, že poslední léta jsme už ani nemluvili, jen jsme se ‚přiblble‘  usmívali.“

Gabriela Beňačková  (zpěv – Rusalka): „Měli i neměli jsme se rádi. Byl komplikovaná osobnost. Byl ke mně velice přísný.  Ale uznávám, že to byl velký režisér.“

Milan Kňažko (princ): „Možná se říká, že jsem byl jeho obětí v práci, ale to není správně řečeno, s tím nesouhlasím.“

Protože čas utíkal, hned po těchto vzpomínkách hlavních protagonistů  běžel krátký film, který divákům přiblížil osobnost a život Petra Weigla (narozen 19. 3. 1939). Ten sdílí své pocity takto: „Umění vzniká z bolesti, nevznikne jen tak. Měl jsem to štěstí, že jsem uměl cítit hudbu, ztvárňovat hudbu, měl jsem dar imaginace“.

A samotná „Rusalka“? Tomáš Motl měl samozřejmě pravdu, když uvedl film se slovy, že „…velké plátno přináší unikátní zážitek“. Naprosto  souhlasím. Milovníci opery museli být doslova dojati až k slzám.  Ačkoliv nejsem zarytým stoupencem oper a upřednostňuji samozřejmě spíše tanec,  „Rusalka“ mi pronikla hluboko  do duše a do nejvyšší možné míry  jsem soucítila s nešťastnou bytostí, kterou tak dokonale vystihla Magda Vášáryová.  Petr  Weigl také zvolil pro roli Rusalky jímavý hlas Gabriely Beňačkové, ale filmovou hlavní roli svěřil Vášáryové.  Pronesl dokonce dost ostrá slova směrem k Beňačkové: „Ty zpívej, ty nehraj“. Možná v tu dobu byla tato slova pro citlivou Gabrielu Beňačkovou krutá, ale na druhé straně nebylo věrohodnější  herečky pro roli Rusalky  než Magdy Vášáryové.

Petr Weigl také řekl: „Nechtěl jsem dělat jen operu, vždy jsem chtěl dělat drama“.  A to se mu dokonale povedlo.  Při obsazování operních  snímků dával přednost hercům. Vybral nejlepší možné herce, nejlepší možné zpěváky, proto je jeho „Rusalka“ těžko něčím a někým překonatelná. Však také sopranistka Gabriela Beňačková zpívala roli Rusalky jako historicky první na scéně Metropolitní opery v New Yorku.

Výkony všech herců v „Rusalce“ jsou dechberoucí a člověku dlouho zůstávají v mysli všechny emoce, které tyto nešťastné, zrazované i obletované a milované bytosti prožívají. Rovněž prostředí bylo zvoleno s citem, těžko by se dalo vybrat lépe a momenty, kdy doc házelo k čarodějným přeměnám, přimějí diváka zírat s otevřenými ústy.

Každý malý detail filmu „Rusalka“ je propracovaný do posledního místa, ocitáte se ve světě pohádkových bytostí poznamenaných lidskými vlastnostmi.  Moudrá Ježibaba všechno ví a není zlá, jen vševědoucí a umí podle toho věci zařídit.  Rusalka, její sestry i otec se zmítají v bolesti způsobené lidskou  nestálostí  a pomíjivou vášní, která nakonec hlavní  aktéry dramatu zahubí, zkrátka, jak už to bývá.

Rusalka“ patří k nejznámějším dílům Antonína Dvořáka.  Předlohou mu byla „Malá mořská víla“, ale čerpá i z dalších zdrojů, např. z dramatu Gerhardta Hauptmanna „Potopený zvon“ či ze světa Erbenových balad. Světová premiéra „Rusalky“ se  uskutečnila 31. března  1901 v pražském Národním divadle pod taktovkou Karla Kovařovice a s Růženou Maturovou v titulní roli.

Foto: MTF ZLATÁ PRAHA

Eva Smolíková

TANEČNÍ MAGAZÍN

HYBRIDNÍ NESNÁZE v galerii NoD

V multikulturním prostředí pražského centra NoD nás čekají nejen zajímavá divadelní a taneční představení, ale také v nové sezóně řada výstav. O té první (mezinárodní) nyní podrobněji:

Vážení přátelé umění,


srdečně vás zveme na vernisáž výstavy

PRAG_KASSEL: HYBRIDNÍ NESNÁZE

Kdy: v pondělí 24. 9. od 19.00
Kde: v Galerii NoD, Dlouhá 33, Praha 1

Výstava rozvíjí existující spolupráci ateliéru Dušana Zahoranského a Pavly Scerankové z pražské AVU a ateliéru Floriana Slotawy na kasselské Kunsthochschule. Skupinový projekt se dlouhodobě zajímá o možnosti prostorových forem ve vztahu k proměňujícím se sociálním, kulturním a technologickým paradigmatům. S příklonem k otázkám české a německé vzájemné historie a identity se projekt věnuje tématu významné historické události Mnichovské dohody (1938) a rozpracovává možnosti jejího symbolického potenciálu v jazyce současného vizuálního umění.  

Přizvaná šestice autorů se pokouší na základě podnětů česko-německých vztahů, historické spirály dějinných událostí, reflektovat geopolitického uspořádání a postavení člověka v současné Evropě. A současně vystavět symbolický apel reflektující některé z volných interpretací dějů, pohybů, energií či situačních celků. Těch, které formovaly danou historickou událost. Autoři usilují o nalezení společného uměleckého jazyka, díky kterému budou problematickou událost tematizovat nikoliv ze zavedených pozic příslušníků dvou národů, nýbrž z pozice jednotné generace. A současně reflektovat stigma historického momentu, s odstupem a ve snaze o aktualizaci odkazu v dnešním politickém a společenském kontextu. 

Autoři se zamýšlejí nad symbolickým charakterem významné dějinné události, abstrahují její historickou konkrétnost. Tři němečtí a tři čeští umělci usilují o to využít její potenciál směrem k archetypálnímu chápání vztahu člověka a místa, teritoria, politického aktu či přeskupení. Promýšlejí pojmy vyvlastnění či zbavení, charakteristiky útlaku a kolonizace či impéria. Ptáme se společně, co je to strategie, kalkul a rovnováha sil, zkoumáme možnosti prototypů nových forem politických a mezinárodních vztahů a spolupráce, forem vespolné identity. A přemýšlíme nad rolí obou národů v jejich budování. V průběhu příprav projektu jsme si kladli otázky typu: Jak se proměňuje fenomenální charakter prostoru na základě různých symbolických či politických aktů vůle?, či Jaký je charakter a uspořádání prostoru, který je vytvářen dialogicky, nebo naopak strukturován diktátem? Zajímalo nás, zda existují paralely mezi konkrétní historickou událostí ve fyzickém světě a praxemi v prostředí digitálních technologií a sítí. Jak by mohl vypadat ideální fenomenální a politický prostor sjednocující různá etnika, národy a menšiny? Lze takový prostor modelovat prostředky jazyka vizuálního umění? V základu se však dotýkáme i mnohem intimnějších otázek, jako je místo pro život, domov či jeho opouštění …“, říká kurátor výstavy Pavel Kubesa. 

Projekt PRAG_KASSEL: Hybrid Inconveniece se proto nesnaží o konkrétní historický výklad významného výročí události celoevropského významu, ale pokouší se demýtizovat „mnichovský mýtus“ a nahlédnout jeho imaginární stavební bloky z různých perspektiv se zaměřením na jejich symbolický potenciál. 

Prag_Kassel: HYBRIDNÍ NESNÁZE 
25. 9. – 17. 10. 2018
Vernisáž: 24. 9. 2018 od 19:00
Kurátor: Pavel Kubesa
Vystavující umělci: Elko Braas, Andrea Sobotková, Linus Clostermann, Denisa Šváchová, Luise Hampel, Artur Magrot
Architektura výstavy: Jakub Jansa

Foto: NOD

Jan Urban
pro TANEČNÍ MAGAZÍN

MIŘENKA ČECHOVÁ křtí svůj knižní debut „Miss AmeriKa“

Když spojí síly vynikající tanečnice a skvělý fotograf, tak je z toho jistě výtečná a pozoruhodná publikace. A pokud o ni máte zájem, stačí zdánlivá maličkost – zaplatit 650,- Kč! Křest bude v pražské Akropoli.

Režisérka a performerka Miřenka Čechová pokřtí 9. října ve 20.00 hodin v Paláci Akropolis svou debutovou knihu „Miss AmeriKa“. Křest bude spojen s uvedením stejnojmenné multimediální rapové litanie Miřenky Čechové a Martina Tvrdého, která vznikla zhudebněním několika povídek z knihy. Premiérově byla scénická verze knihy uvedena letos v květnu pod hlavičkou divadelního souboru Spitfire Company. Lehce kontroverzní kniha autorského tria Miřenka Čechová, fotograf Vojtěch Brtnický a kreslíř Chin Yew je kaleidoskopem mikro příběhů, humorných událostí prožitého i odpozorovaného života v americkém New Yorku. Výtvarník Petr Sís žijící dlouhodobě v New Yorku o ní napsal: „Dokonale odpozorované a bystře napsané.“ Kniha se dá číst ze dvou stran ve dvou jazycích, zároveň v češtině a angličtině. Vychází v nakladatelství wo-men ve spolupráci s Artbureau a je k zakoupení za 650,- Kč na stránkách nakladatelství. Více na:  bit.ly/MissAmeriKa.

Miřenka Čechová na snímku Vojtěcha Brtnického

Miss AmeriKa vypráví fiktivní příběh ženy, která se zamilovala do města, v němž je cizincemAlterego Miřenky Čechové Mckenzie Tomski v ní sarkasticky, nekorektně a nekompromisně glosuje svá setkávání s New Yorkem, jeho obyvateli, tamějšími trendy i sama se sebou. Knihu ,Miss AmeriKa´ si pro sebe definuji jako fiktivní literárně-obrazový dokument. Ale lidé i příběhy v ní mají reálné předobrazy. A tak je tenhle dokument možná až moc opravdový. O to intenzivněji se bude konzumovat,“ říká Barbora Baronová z nakladatelství wo-men.

Kniha „Miss AmeriKa“ je dílem Miřenky Čechové, fotografa Vojtěcha Brtnického a malajského kreslíře Chin Yewa. Obsahuje 60 krátkých textů v symbióze s fotografiemi a komiksem zachycující postavu Mckenzie Tomski na její pouti New Yorkem. Hrdinka knihy je ilegální newyorská imigrantka a newyorský misfit, nenápadný i přiznaný zírač, bytost tekuté identity, která s ironickým, temným, nekompromisním humorem nabourává americká klišé. Lajkuje, hejtuje, šmíruje, imituje a je imitována. „Miřenka Čechová napsala hiphopovou litanii, cestopis, antropologický výzkum i báseň. Sžíravou, vtipnou, sebeironickou. Styl, rytmus vyprávění a jazyk splývají ve strhující flow. Jestli se s někým vypravit do New Yorku, tak s její Mckenzie.“ napsal o knize spisovatel a novinář, držitel ceny Magnesia litera Ondřej Nezbeda.

Knížka má i svou scénickou, jevištní podobu

Spitfire Company uvedla scénickou verzi knihy Miss AmeriKa jak v ČR, tak například v israelském Akku a originální rapový muzikál uvádějí ve dvou verzích – v českém a v anglickém jazyce. Podle slov uměleckého šéfa souboru Petra Boháče je v plánu tento multimediální projekt do příštího roku ještě rozšířit o živý hudební doprovod.

Miřenka Čechová, Vojtěch Brtnický, Chin Yew: Miss AmeriKa

Knižní design: Jakub Wdowka, Ondřej Kramer, Artbureau

Dramaturgie textu: Barbora Baronová

Editace a korektury: Kateřina Kadlecová

Překlad: Lucia Mikolajková

Proofreading: Megan Ann Bedell

Tisk: Helbich

Foto: Vojtěch Brtnický

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN