„AMERIKÁNKA“

Když proti vám stojí celý svět a jste dítě… Co vás udrží při životě?

Jatka78 přinesla 13. září 2018 premiéru inscenace Amerikánka“,  reprízy  nás čekají také v listopadu 27. a 28. Amerikánka“ je drama o svobodě, vydělenosti  a touze žít.

 Režisér Viktor Tauš  sleduje osudy dívky proti které stojí celý svět, zdá se. Na své cestě překonává dětský domov, pěstounskou péči i pasťák. Věří snu, že snad někde daleko, možná v Americe, čeká někdo, komu na ní záleží.

Představitelky titulní role (zleva) Eliška Křenková a Tereza Voříšková

Příběh  je inspirován skutečným osudem dívky, kterou Viktor Tauš potkal. Jejich rozhovory zaznamenala Evita Naušová a přepsala je do formy monologu,  který se stal základem pro práci na filmovém scénáři. Viktor Tauš říká: „Když jsme se potkali, neuměli jsme vzájemně zvrátit své  osudy, ani jsme to po sobě nechtěli. Měli jsme se rádi a hráli spolu takovou naivní hru na sourozence. Dodávali jsme si tak síly. Dívka mi vyprávěla svůj příběh, který mne pronásleduje, napadá, provokuje, ale i inspiruje a těší už téměř dvacet let. Během těch let jsem se mu věnoval s mnoha autory. Vznikly tak nakonec tři příběhy, v každém z nich nakládám  s inspirací po svém a každý z nich budu vyprávět na platformě jiného média.“

Režisér Amerikánky“ Viktor Tauš

Ema Černá, tedy hlavní hrdinka, nakonec dokáže překonat zdánlivě neřešitelnou situaci. Víra sama v sebe, víra, že někde na konci černého tunelu je světlo. Lidská vůle k životu je obrovská.  Ema překonává nevlídnost dětského domova, chlad a odtažitost pěstounské péče i šikanu „pasťáku“. A to vše v době, kdy proti ní nestojí pouze tyto instituce, ale celkový režim státu. „Amerikánka“ je současně také hlubokou sondou do historie 70. a 80. let v Československu, ale je to také ryze současné drama o svobodě, osamělosti, přátelství a touze žít.

Viktor Tauš je proslulý spíše jako režisér filmový

Amerikánka“ je druhou činoherní režií a produkcí Viktora Tauše.  Jako první čeští autoři s ní vyhráli v Cannes Krzysztof Kieslowki SciptEast Award pro nejlepší nerealizovaný východoevropský scénář.

A do třetice Viktor Tauš,  tentokrát na tiskové konferenci – vedle něj  (vpravo) Štěpán Kubišta a Rostislav Novák ml.

Později David Jařab text upravil do podoby jevištního dialogu a inscenace byla na světě. Nyní přichází  k vám.

Foto: Eva Smolíková a Jatka78

TANEČNÍ MAGAZÍN

ALTA ve víru jubilea

Trochu jako za socialismu vypadala vrcholící oslava 10. narozenin studia ALTA. Na všechno a všechny tam totiž byly fronty!

Za studiem ALTA stojí tanečnice roku 2012, slovenská choreografka a pedagožka i performerka Lucia Kašiarová. To ona je tou „matkou zakladatelkou“. A kdo další se za tímto famózním projektem skrývá? Desítky dalších spolupracovníků, kteří – jak jsme se během narozeninového programu dozvěděli – jsou opravdu jen a pouze spolupracovníky. Alta prý totiž nemá ani jednoho kmenového, stálého zaměstnance! Na výročních oslavách se v roli tiššího, leč důležitého, společníka studia ALTA nenápadně představil i Petr Voříšek, známý jako šéf techniky Národního divadla v Praze. Konkrétně jeho Nové scény. A jak vlastně oslava „desátin“ ALTY (nejen) v sobotu 15. září 2018 probíhala?

Tak takto se před deseti lety v ALTĚ začínalo…

Již koncem letošního srpna přijely do Prahy-Holešovic na industriální scénu ALTY aktivně pogratulovat hvězdy současného českého, slovenského a světového tance. Proč zrovna ony? Jelikož jsou a vždy byly příznivkyněmi ALTY a v minulosti zde úspěšně opakovaně vystupovaly, ale i ochotně vyučovaly i vedly workshopy. Jmenovitě to byli Julyen Hamilton, Jaro Viňarský, Peter Šavel, Stano Dobák, Renan Martins a Rasmus Ölme. Toto hvězdné sexteto mužů darovalo ALTĚ originální dárek. Přichystalo „narozeninovou“ sérii tréninků, neformálních setkání a veřejných impro-jamů. Mezi 20. až 23. srpnem se tak každý večer odvíjel ve zcela jiné sestavě a přiblížil nadšeným divákům nejrůznější zákoutí umělecké improvizace.

A tak vypadá“obývák“ ALTY dnes

Shodou okolností jsem na oslavu ALTY přijel bezprostředně ze železničního muzea. A první záležitost, která mne uvítala u vchodu – označená jako „překvapení z pátku“ vcelku navazovala na odpolední zážitek. Nikde neuvedený autor (anebo autorský tým?) zde prezentoval záležitost spíše z výtvarných sfér – animovaný mozek nádraží před dvaceti či třiceti lety. Co to obnášelo? Blikající soustavu semaforů a část dřívější mechanické (s překlopnými políčky) cedule s odjezdy vlaků. Fajn. Alespoň jsme hned na počátku mohli zjistit, zda nám ještě neodjel vlak…

Dalším postupným bodem návštěvy byla exhibice oblíbeného a na (nejen) festivalech úspěšného Holektivu. Protentokrát se zaměřili na všudypřítomný jev. Na který? To prozradí již název: „Selfí“. A parafráze na tuto moderní „infekční nemoc“ se opravdu povedla. Není divu, že se před „alťáckou černou komorou“ Holektivu vinula dlouhatááánská fronta…

Oslavy probíhaly všude i ve zkušebnách…

V hlavním (a před deseti lety původním i jediném) sále ALTY nás očekával jeden z vrcholů (pod)večera. Známá britská tanečnice s českými kořeny Andrea Miltnerová se protentokrát spojila s neméně zdatnou a kreativní Markétou Jandovou. A bylo z toho svižné dílko „Klavírní přelud“. Během necelé čtvrthodinky na diváka obě protagonistky valily takový balík nápadů a gagů, že se tomu ani nechtělo věřit. Zvláště jejich závěrečné koncertní antré v plavkách bylo k popukání.

Obě vystupující v plavkách tak trochu připravily na další postupný výstup. Jednalo se o průběžnou akci, na níž tudíž nemusela být fronta. Ale i tak byla! Bára Látalová zde na dvorku představila své „Bivakování v centru“. V čem spočívalo? V nahé hlavní protagonistce v malém stanu. Aby svou nahotu neskrývala celtou, tak v občasných časových periodách vybíhala, aby si zakousla něco ze zdejší zelené vegetace. Parodie na vegetariánství dodala tomuto, již tak odvážnému, počinu Látalové další rozměry.

Marie Gourdain a Štěpán Hejzlar divákům v nejzazší (západní) části ALTY připravili svůj kabinet kuriozit pod názvem „Tělo – kuriozita – voyer“. Jednalo se o jeden z nejsilnějších momentů tohoto dne. Spojení výtvarných i tanečních dispozic Gourdain zde v plné síle dalo vyniknout zdánlivě až dekadentnímu zprvu nesourodému celku výtvarných trojrozměrných artefaktů (převážně drobných plastik a asambláží). A to vše s tanečními čísly průvodkyně, které výslednému celku dodaly onen potřebný pouťový punc.

Cestou z kabinetu kuriozit se představila – stejně jako Látalová – na dvorku i Lenka Tretiagová. Tentokrát nikoli v rouše Evině. Ale se svým Voicebandem naplnila exteriér kolem ALTY hravostí a nenuceností. Program jejího studia se ostatně jmenoval „Altu plníme hravostí“.

Velkou narozeninovou kytku ALTĚ věnovalo i Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

Při vstupu do „obýváku“ ALTY diváka nemohla nezaujmout skvělá parodie na peep-show. Probíhala v patře tohoto obýváku. Čili nad barem. Divák musel projít do klasického prostoru v patře, kde probíhají obvykle setkání či menší workshopy. A odtamtud ještě po schůdcích do jakéhosi polopatra. A tam na něj čekala produkce Jany Novorytové a Mish Raisové „Osobní znejistění“. Opravdu zdařilá. Parodovala ostatně i stále užívanější 3D projekce.

Další, tentokrát přízemní, prostor za obývákem studia ALTA skýtal možnost hravého antré v parafrázi na protichemické oblečky. Byl v duchu nalézání a hledání. V čase i prostoru. Zajímavé.

Přání k narozeninám i s milými dětskými pravopisnými chybami se objevovala rovněž na  zdejší nástěnce, jindy plné pouze praktických vzkazů a inzerátů

Níže pod zmíněnou peep-show, v přízemí, v dětském koutku se představily ve vrcholném programu podvečera jeho hlavní protagonistka Lucie Kašiarová společně  s Terezou Ondrovou jako Altmaterky v krátké gagy nabité férii „Pravda“. Jejich výkon umocňovala možnost diváckého sledování kruhovými průhledy ve stěně. Takže vlastně technicky navazovalo na peep-show nad sebou.

Jirkovi Šimkovi a Sáře Arnsteinové se v ALTĚ zjevně zalíbilo na WC. Po velice úspěšném „Toilettalku“ v předminulé sezóně tentokrát v oné místnosti inscenovali „Osobní příběh“. Na tu jejich produkci se na WC vinul takový dlouhý had zástupu, že to vypadalo minimálně na salmonelu. Inu, ne vše, co se odehrává na WC, musí být vždy a za každých okolností do toho WC také patřit…

V zadních prostorách ALTY (směrem na jih) nás čekala zajímavá televizní projekce. Zobrazovala nekonečné schodiště. Na ni však zívala a vyzývala pouze prázdná sedadla! Ani noha… A naopak nahoře v patře nad ní – dle svědků – výtečná akce Petera Šavela pod sloganem „Intimní a sexy“. Byla ryze individuální. Zájemci se na ni zapisovali postupně do pořadníku. Ten byl tak nabitý, že na TANEČNÍ MAGAZÍN do 20.00, kdy tento úspěšný program končil, prostě a jednoduše nezbylo místo.

Mimo hlavní programy čekaly v ALTĚ na diváky i drobné blackouty, jako třeba tento

Po osmé hodině večerní začal narozeninový program. Plný lákavých tombol, gratulování hlavním protagonistů ALTY i spojený se křtem knížky k desátému jubileu ALTY. Vše netradičně moderovali Marta a Michal Vodenkovi. A následovaly pak tančení, hudba i disco. Prostě, radost až do rána.

Oslavy jubilea ALTY byly jistě zajímavé. Dokázaly současný sílící trend symbiózy tanečního, výtvarného i pouťově-cirkusového umění. A zejména potvrdily, že parodie ještě žije!

Komplexní program oslav desátých narozenin studia ALTA:

12. 9. 16.00 / ALTA by Dětské studio Altík + Mladá krev (Sára Märcová a spol.)
13. 9. 19.30 / ALTA by ME-SA

14. 9. 16.00 / ALTA by technici 

15. 9. 18.00 / ALTA 10×10

15. 9. 20.00 / ALTA10 párty

Michal Stein

Foto: Alta a autor článku

TANEČNÍ MAGAZÍN

Fenomenální JORDI GALÍ opět v Trojském zámku v Praze!

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy opět pozvalo do Prahy katalánského tanečníka, performera a pedagoga Jordi Galího. Můžete se na něj těšit hned dvakrát!

GHMP vás srdečně zve na doprovodný program „Pavillon Fuller“, který pořádá ve spolupráci s Centrem choreografického rozvoje SE.S.TA

18. 9. od 19ti hodin

23. 9. od 15ti hodin

Praha 8, Trojský zámek, exteriér

Pavillon Fuller představuje interakci tance, prostoru a architektury. Zkoumá jejich vztah skrze jednoduchou instalaci sestávající ze dřeva a lehkého lanového systému, zve k setkání, k dialogu a stává se součástí veřejného prostoru. „Pavillon Fuller „odkazuje na dílo Richarda Buckminstera Fullera, architekta a otce zakladatele tensegrity, principu aplikovaného v konstrukční logice Pavillonu.

Na šest metrů vysoké instalaci pracuje sám autor, katalánský tanečník a choreograf Jordi Galí, společně s dvanácti dobrovolníky z řad umělců i široké veřejnosti několik dní. Vyvrcholení celého projektu se stane součástí komponovaného programu Pavillon Fuller, který zahrnuje kurátorský úvod do principů Pavillonu, finální část jeho stavby jako performance a na závěr i možnost si pod vedením samotného Jordiho Galí některé jeho přístupy vyzkoušet, to vše v zahradách Trojského zámku.

Právě v úterý 18. září a v neděli 23. září uvedeme závěrečnou fázi stavby „Pavillonu Fuller“ ve formě performance.

Foto: SE.S.TA

TANEČNÍ MAGAZÍN

Šance pro tanečníky nad 40 let!

Tato výzva v praxi dokumentuje, že tanečníci nad čtyřicet let nepatří do důchodu. Naopak! Vy, kdo splňujete výše uvedené předpoklady, hlaste se do 25. září 2018!

Projekt DANCE ON, který se zabývá vztahem tance a věku nyní vyzývá profesionální tanečníky starší čtyřiceti let ke spolupráci.

Projekt je iniciativa DIEHL + RITTER a jeho první edice probíhala již mezi lety 2014-2018, kdy se především vytvářel repertoár pro tanečníky 40+. 

Druhá fáze projektu je sponzorována z German Federal Government Commissioner for Culture and the Media a nabízí tanečníkům flexibilní spolupráci na různě dlouhou dobu.

Produkce představení bude probíhat především v Berlíně, uměleckým ředitelem se stane Ty Boomershine.

Uzávěrka přihlášek je 25.9.2018. Více informací o spolupráci naleznete zde.

Foto: archiv

TANEČNÍ MAGAZÍN