Festival Česká taneční platforma – 29. ročník

Pestrý výběr z děl naší taneční scény je opět tady!

  1. ročník České taneční platformy se uskuteční v termínu 30. 3. – 2. 4. 2023.  Návštěvníkům nabídne desítku děl vybraných dramaturgickou radou ze 34 přihlášených. V trendech letošního roku je patrný mezinárodní networking,v rámci něhož se osobnosti současné taneční scény přirozeně pohybují a znamenitě jej využívají,a rovněž zapojení textu.

Program 29. ročníku České taneční platformy je na světě!

Na přelomu března a dubna se Praha opět roztančí a prožije krásné 3 dny plné tanečního a pohybového umění.


Do letošního ročníku se přihlásilo 34 děl, z nichž odborná Dramaturgická rada vybrala 10 nejzajímavějších. (Složení dramaturgické rady: Marta Ljubková, Martin Macháček, Markéta Málková, Jitka Pavlišová a o jeden hlas se dělily Yvona Kreuzmannová a Markéta Perroud.)

Výběr nebyl snadný, velká řada přihlášených děl byla osobitá. „Deset děl, která letos Dramaturgická rada vybrala, poukazuje na mimořádnou různorodost a otevřenost naší scény mezinárodní spolupráci. Platforma také reflektuje složitou válečnou situaci na Ukrajině prostřednictvím umělců, kteří k nám uprchli před válkou. Ani mnohé další projekty nezůstávají ryze české, působí v nich umělci z Maďarska, Slovenska, Francie, Německa či Itálie. Těšíme se na desítky zahraničních hostů i regionální partnery, kteří se každoročně sjíždějí, aby sledovali vývoj naší scény s veškerými novinkami“, říká Yvona Kreuzmannová, zakladatelka a ředitelka pořádající organizace Tanec Praha.

Dramaturgická rada hledala inscenace, které patří právě na ČTP a vybrala taková díla, v nichž cítí potenciál zkoumání právě tance jako výrazového jevištního jazyka: inscenace, které důvěřují tělu a pohybu jako komunikačnímu kódu, posouvají jeho hranice a experimentují s nimi. Inscenace, které se otevírají směrem k publiku s důvěrou ve vzájemné porozumění, ale nepodbízejí se osvědčenými cestami.

Česká taneční platforma je významný festival i proto, že znamená pro český tanec jednu z bran do světa. Vedle hlavního programu nabízí i formát Artist Trips, v němž mají umělci možnost připravit “umělecké procházky” pro zahraniční hosty. Všem ostatním přihlášeným pak otevírají pořadatelé možnost zúčastnit se skupinových setkání se zahraničními promotéry a publikem v rámci Meet the Artists a samozřejmě Discussions & Brunch.

V třídenním hlavním programu 30. 3. – 1. 4. 2023 uvidí diváci 9 děl (abecedně):

Anomalie – body22 / Eva Urbanová

Boom vol.2 – Cirk La Putyka

Mikrosvěty – Jazmína Piktorová & Sabina Bočková

PRIMA – Viktor Černický a kol.

Seismic – tYhle / Marie Gourdain & Felix Baumann

Soft Spot – ME-SA: Adrienn Hód, Martina Hajdyla, Soňa Ferienčíková

TETSU – mimoOS / Barbora Janáková

Thin Skin – Eliška Brtnická a kol.

Together Alone – Yana Reutova

Disponibilita umělců a prostor vždy ovlivní detaily programu, proto jedno vybrané dílo mohou hosté platformy zhlédnout až po závěrečné diskusi 2. dubna:

INSECTUM… in Prague – Temporary Collective / Tereza Ondrová & Silvia Gribaudi.

Předběžný program 29. ročníku České taneční platformy:

Čtvrtek 30. 3.

15:00                     Eliška Brtnická a kol. : Thin Skin  – GROUP I / DOX (60´)

15:00                     Jazmína Piktorová a Sabina Bočková: Mikrosvěty – GROUP II / Alfred ve dvoře (40´)

16:30                     Cirk La Putyka: Boom vol.2 / Jatka 78 (80´)

18.30                     Eliška Brtnická a kol.: Thin Skin – GROUP II / DOX (60´)

18:30                     Jazmína Piktorová a Sabina Bočková: Mikrosvěty – GROUP I / Alfred ve dvoře (40´)

20:00                     tYhle / Marie Gourdain a Felix Baumann: Seismic / PONEC- divadlo pro tanec (50´)

Pátek 31. 3.

11:00 – 13:00      Discussion & Brunch / Vzlet (tbc)

13:00                     mimoOS: TETSU – The Energy That Shapes Us / Vzlet (50´)

14:00                     Artist Trip I

15:30                     Body22: Anomalie – Divadlo X10 (35´)

16:00                     Artist Trip II

17:00                     ME-SA / Adrienn Hód, Martina Hajdyla, Soňa Ferienčíková: Soft Spot / PONEC – divadlo pro tanec (70´)

18:30                     MEET THE ARTISTS / tbc

Sobota 1. 4.

11:00 – 13:00      Discussion & Brunch / Divadlo Archa

14:00                     Yana Reutova: Together Alone / Divadlo Archa (30´)

15:00                     Viktor Černický a kol.: PRIMA / PONEC – divadlo pro tanec (50´)

16:00 – 18:00      Artist Trips III a IV

17: 00 – 19:00     Taneční aktuality – diskuse Taneční kritika v evropském kontextu (tbc)

20:00                     Final Award Ceremony / PONEC – divadlo pro tanec

Neděle 2. 4. 

11:00 – 13:00      Discussion & Brunch / čítárna Unijazz

Doporučujeme:

14:00                     Temporary Collective / Tereza Ondrová & Silvia Gribaudi: INSECTUM… in Prague / PONEC – divadlo pro tanec

Změna programu vyhrazena.

Pavlína Procházková 

pro Taneční magazín

Gala Domu tanečního umění

Představení bylo věnováno Františku Pokornému

  1. února 2023 diváci zhlédli Gala Domu tanečního umění. Ten se skládá hned z několika prestižních tanečních škol, mezi ně patří Taneční centrum Praha – konzervatoř, Pražský komorní balet, Terpsichoré, Mezinárodní centrum tance, Nadace Tanec a divadlo a Nadační fond – Institut Pavla Šmoka.

Večer byl věnován Františku Pokornému, tanečníku, choreografovi, režisérovi, libretistovi a  kritikovi. Narodil se 23. února 1933 v Okříškách, okres Třebíč. Nemohl ale být přítomen z důvodu nemoci.  Největším překvapením večera bylo, že místo Františka promluvil k divákům z plátna důstojný kocour! Projev kocoura  byl distingovaný,  ale  většina publika “kuckala“ smíchem. Je vidět, že sám balet se nebere zas tak vážně…. i když je to velmi náročná dřina a vrcholové umění.

František Pokorný byl významný dramaturg, nekonvenční choreograf, hledal nové tvarosloví a pohybový slovník, české taneční umění velmi obohatil. Nastudoval přes 30 baletních titulů, novinky i tradiční náměty.  Coby choreograf spolupracoval na desítkách operních, operetních, muzikálových a činoherních inscenacích, spolupracoval s televizí a filmem jako režisér.  Zapsal se do dějin české pantomimy jako iniciátor Festivalů pantomimy.


Pokud jde o samotný taneční večer, dá se říci, že všechny choreografie i pohyby tanečníků byly perfektní, dobře se na ně divákovi hledělo a nelze nic vytknout. Přesto – postrádala jsem pestrost kostýmů. Všechny choreografie byly laděné pouze do černých, bílých, možná černo-bílých barev, což divákovi ubírá na radosti. Snad jen malé dívenky měly růžové sukýnky, alespoň nějaké zpestření.

Scéna neobsahovala žádné výrazné kulisy, tu a tam si tanečníci něco s sebou přivzali na jeviště, ale vlastně nebylo toho až tak moc, co sledovat.

Zástupci všech výše zmíněných škol předvedli své umění, viděli jsme Čas plyne…, Pařížskou polku, Jdu po ledu, Sněženky, V Betlémě, Hej Gorale!, Spirituál, Schovám se u tebe, Magnolii, Imagine, Epitaf, Proud Marry, Nebeskou bránu, Černý mraky nepláčou, Ghost Town (fragment), Chronos, Essa, Lidé, které možná znáš a Listy důvěrné (fragment).

Hej Gorale! přípravného oddělení konzervatoře TCP Terpsichoré proběhlo v ostrém rytmu a diváky v hledišti trošku rozhýbalo. Ledaskdo si podupával či lehce potleskával.  Choreografie na skladby  Johna Lennona (Imagine), či  Boba Dylana (Nebeská brána) vyvolávaly nostalgii a silné emoce.

Rovněž okamžiky, kdy  taneční kreace připomínaly spíše cirkusové umění, se  jistě zaryly do paměti všech sedících v hledišti.

Musíme uznat, že to byl krásně strávený večer, zanechal v nás příjemný dojem a vřele doporučujeme.

Dalším milým zjištěním bylo, že Dům tanečního umění Praha, který nyní obývá nově zrekonstruovanou budovu Branického pivovaru, je se současným prostorem pro taneční vzdělávání velice spokojený.

Foto: Archiv Domu tanečního umění

Eva Smolíková

Taneční magazín

Rozhovor se zpěvákem Petrem Kotvaldem

„Jsem věčný snílek“

Petra Kotvalda dlouze představovat nemusíme. Idol dívčích srdcí v 80. a 90. letech. Několik let vystupoval s Hankou Zagorovou a Stanislavem Hložkem. Hit  „Holky z naší školky“ se stal nejprodávanějším v ČR vůbec.   Poté se vydal na sólovou dráhu a hity MumulandMilujem se čím dál vícGejzír nebo  Je v tahu nemohly minout žádné uši v Čechách.

Petr je veselý, milý, ochotný a rozdal by se. Je mi ctí, že poskytl Tanečnímu magazínu a jeho čtenářům podrobný  rozhovor, ve kterém odkrývá mnoho  o sobě a svých pocitech.

Při Vašem posledním vystoupení s názvem Recitál  jste zvážněl. Mnozí by od Vás  čekali spíše diskotékové hity. Čím to je?

„Ba ne, moji fandové mě v téhle pop-šansonové poloze dobře znají a ví, že každý takový  komorní koncert jsou tzv. velké emoční svátky J.

Kdysi dávno mně šlo především o to, přiblížit písně mých oblíbenců, třeba George Michaela, Stinga nebo Jacksona, mému publiku. To by ale nešlo, kdybych se nepotkal s textařem Pavlem Cmíralem, se kterým dělám od prvopočátku. Pavel Cmíral ovládá jazyk dokonale,  a od toho se všechno odvíjelo. Jeho texty jsou skvělé a  je  pro mě slast je zpívat.  Když jsme těchto remaků naskládali dost, vydali jsme v roce 1998 album ‚Pan Petr Kotvald zpěvák, zpívá texty Pavla Cmírala‘. To album tenkrát aranžoval pro velký orchestr Eduard Parma, tatínek hudebního skladatele Jindry Parmy. Je to dnes už velká rarita, album se už nedá bohužel reedovat. Slyšet tedy tyhle písničky ve větším bloku lze už jen živě na koncertě.

Recitál 

Vrátím-li se k Recitálu, nějak ‚nazrál‘ čas takový typ představení udělat. I díky tomu, že jsem prošel zkušenostmi ve ‚Válce s mloky‘ ve Státní opeře nebo v představení ‚Koule‘ v Klicperově divadle v Hradci Králové a muzikálem ‚Mamma Mia.‘

Představení Koule

Představení Válka s mloky

Zavzpomínejme na „Holky z naší školky“.. . nejprodávanější song  v ČR.  Vy jste musel snášet od lidí určitě všechny reakce – od opovržení až po nekonečný obdiv. Jak jste tu dobu své největší popularity prožíval a snášel?

„Smích..“ To si už skoro nepamatuji, ale bylo to bezvadný. Bylo to tak  překotné a rychlé, že člověk neměl šanci o tom nějak zvlášť přemýšlet, žil jsem jenom minuty, hodiny a dny. A  tak šel život,  fakt to bylo náročné. Já jsem to už možná někde říkal, že jsme hráli víc koncertů, než je dní v roce, takže někdy byla za jeden den i dvě nebo tři vystoupení!!  Nechal jsem se unášet proudem, zkrátka celé se to nějak stalo a my jsme to prostě hltali plnými doušky.“

Petr, jak ho neznáme 

Céline Dion řekla, že vystupovala každý den a už to jednoho dne nemohla vydržet.. Jak dlouho má  tedy podle Vás lidská bytost energii a vitalitu takový život  snášet každý den? 

„Hm.  Já jsem byl u Hany Zagorové pět a půl roku. Vzpomínám si, že třeba sborové party jsem u Hanky zpíval vlastně jen nad mou „pěveckou polohou“, s tím jsem strašně bojoval. Často to bylo tak, že jsem  byl úplně bez hlasu.  Chtěl jsem ale vždy odvést stoprocentní výkon a pokud jsem nemohl, tak bych raději na to jeviště vůbec nešel. Ale nešlo to, takže jsem se s tím opravdu trápil. Všechny songy byly   původně postavené na Hance a museli jsme tomu sloužit na maximum. A když jsme do toho navíc vlítli i díky úspěchu ‚Holek z naší školky‘ a byli k tomu sami za sebe, bylo to opravdu hodně, hodně náročné. Cítil jsem se opotřebovaný. Pro mě to bylo úlevné, když jsem se vydal na sólovou dráhu.“

Nepostradatelné brýle 

Byl tedy tohle ten hlavní důvod Vašeho odchodu z tak oblíbeného tria?

„Tak  tohle byl  jeden z důvodů.  Byl jsem stále ve vleku událostí a pořád jsem něco musel. Jednoho dne jsem si už chtěl věci dělat po svém  a dělat si je tak, aby to pro mě bylo trošičku komfortní. Divák to vnímal jinak.  Jenže já už  jsem byl unavený z nekonečného jezdění, připadalo mi, že jen plním něčí úkoly.“

Tedy takový zpívající voják?

„Neměl jsem dostatek vlastního prostoru, nemohl  jsem si vybírat repertoár tak, jak jsem chtěl. Cítil jsem závan moderní muziky ze zahraničí. Ale ve stávající sestavě by změnu prosadit nešlo. Přeci jen jsem byl o generaci mladší. V tu  chvíli to bylo pro mě  zásadní, být za sebe. Tvořit za sebe a mít vlastní image. “

Média hodně napíší a zdá se, že někdy tvůrci článků vědí více než osoby, kterých se to týká.  Psalo se, že mezi Vámi byl konflikt a nemůžete se už ani vidět. Jak to ale bylo Vašima očima?

„Při takovémto  zápřahu konflikty vznikají,  větší nebo menší, to možná není ani podstatné. Ale dříve či později  vyhřeznou věci,  přes které se buď  ještě přenesete anebo už ne a přinesou změnu. Nebylo to nějakým lidským faktorem, nehádali jsme se, to vůbec ne. Ale přišel okamžik,  kdy jsem si řekl, že už si to takto dál nepředstavuji a  chci si dělat věci po svém.  Narodilo se mi dítě  v roce 1985,  což  byla taky zásadní změna, více  jsem přemýšlel o sobě a své  rodině, o  tom, co bych  v životě vlastně vůbec chtěl a myslím, že se to všechno  nějak propojilo.“

Dokonce jste pronesl větu, že už nikdy  nechcete  nazpívat žádný duet!

„Ano, to je pravda!“

Ale  nějaký  jste  ještě nazpíval, třeba s  dcerou… Tak zřejmě to nebylo tak sveřepé rozhodnutí

„ Jednou jsem to porušil, natočil jsem duet s Leonou Machálkovou,  to bylo v roce 1999, na moje vánoční album. A Viktorka? To jí byly 4 roky. To se snad nepočítá.“

Takže Vaše tvořivost pokračuje…

„Ano. Mně šlo o to, že jsem si už  duetů užil až dost. Když má být duet to pravé, musíte člověka vedle sebe akceptovat, musí to mít smysl. Jinak mi to připadá jen jako účelové spojení, což ale bohužel vydavatelství dost milují.“

Dnes je trend u mladých umělců zpívat v angličtině, není to škoda pro český jazyk? Co myslíte?

„To je svoboda volby. Pokud někteří vládnou jazykem jako rodilý mluvčí, je to zázrak a obrovské plus a valuta navíc. Určitě to v kombinaci s hudebními platformami otevírá možnosti „exportu“ jejich tvorby dál za Aš nebo Ostravu. Když jsou to navíc dokonalí autoři, je to skvělé. Třeba Albert Černý je toho příkladem. Ať česky nebo jinak, je přece kouzlo, když si textař umí poradit s jazykem, vymyslí super slogan nebo poeticky převypráví daný příběh. Je bezvadné, když tohle v písničkách rezonuje.

 To  mě vždy těšilo  a baví mě to na Pavlu Cmíralovi, který je opravdu básník a umí napsat „písničku na zakázku“ – řekneme si, že tohle je song, který musí být taneční a nemůžeme tu písničku ‚ukecat‘, tzn. nesmí tam být příliš mnoho informací,  anebo  je to naopak příběh. Šansony mohou rozebírat  docela  těžká témata. Je to pro mě důležité. Také jsem zpíval rusky, polsky, německy, bulharsky nebo portugalsky a i natočil mnohé svoje písničky v angličtině (Pojd mě líbat, Je v tahu, nebo i Mumuland jsou v anglických verzích). V podstatě to vůbec nebylo špatné, ale ve výsledku, je mi čeština bezkonkurenčně nejblíže.“

 Petr, jak ho známe 

Co Vás na zpívání nejvíce těší?

„Tak na počátku všeho byl zřejmě tón. Říká se, že slovo, ale to není pravda. Dítě něco zakřičí, vydá tón a všichni se o něj postarají, dají mu najíst, napít, poskytnou mu teplo,  a vůbec  všechno, co potřebuje. A pořád ho okukují, usmívají se na něj a chválí ho. Možná si to zpěváci pamatují a nechtějí opustit tuhle komfortní dětskou zónu. Mám pocit, že každým setkáním s publikem dostaneme my zpěváci vše, co chceme. A nad to celkem příjemným způsobem. Nevím proč, ale vydávání tónů mi dělá obrovskou radost a naplňuje mě uspokojením. Pravda je, že zpívání není jednosměrné. Bez posluchačů a jejich prožitku by nebylo ničím. Anebo jsem prostě jen věčný exhibicionista.“

Smích.. hm,  dětskou  blaženost by ledaskdo bral…. Kdy se ve Vás probudilo ‚budu zpěvák‘?

„Tak to netuším. Prostě se to stalo. Moje babička říkala, že jsem dřív zpíval než mluvil, a že se mnou vlastně jinak moc řeč nebyla.  Lidé kolem mě nijak neřešili, proč jen zpívám. Ale věděli, že takový jsem. Poznali moje nálady podle písní,  asi když  jsem si zpíval ‚Holka modrooká‘,  tak jsem byl veselý, ale  když to byla ‚Husička divoká‘, tak věděli, že je ouvej, že  mám nějaký smutek. Já jsem se vyjadřoval tímhle způsobem, připadalo mi to v pořádku a přirozené, takže jsem logicky dospěl k závěru,  že tohle je fajn,  navíc – pro všechno ostatní musíte něco dělat, musíte se učit, studovat a dřít se. Na střední a vysoké škole jsem mozek používal celkem vehementně, někdy jsem měl pocit, že se mi vážně až kouří z hlavy, ale přitom to bylo báječné.

 Jenže na podiu je to takové, že se vám vše nějakým zvláštním způsobem vrací. Dokonce jsou představení, během nichž se člověk cítí jenom jako prostředník něčeho nebo někoho a zažívá velmi povznášející pocit. Pragmatik řekne, že jsou to nejspíš endorfiny nebo něco podobného. Ale když tohle jednou v životě zažijete, tak se toho nechcete jen tak vzdát. “

Kdo  byl Váš  pěvecký idol, když  jste začínal?

„Mým hudebním guru byla jednoznačně ABBA. A taky Olivia Newton John, Barbara Streisand, Pet Shop Boys nebo Rick Astley. A pak jsem moc obdivoval Stevieho Wondera, Michaela Jacksona. A George Michael je zvláštní kategorie. Než mě kamarád ‚vytáhl‘ na jeho koncert, znal jsem sice jeho písničky a klipy, ale zvlášť jsem na něm ‚neujížděl‘. Ovšem slyšet ho naživo? Byl jsem úplně okouzlený! Charisma živého koncertu! Samozřejmě, živé vystoupení je jiné vždy, ale to bylo tak nové, opojné a tak krásné! Koupil jsem si ještě v noci  vstupenky na další tři představení, které v tu dobu v Německu ještě měl, jel jsem do Mnichova, Mannheimu a Hamburku. A nakonec ještě i po čase do Vídně.  Bylo to naprosto návykové. Jeho projev mě dojímal, cítil jsem opravdovou výjimečnost. Pocit nepopsatelný a nepřenosný.“

Dáváte do písní kus své duše. Máte nějaký  song, který zpíváte nejraději, je tam něco, co jste prožil?

„Každá písnička je více či méně otiskem konkrétního životního příběhu. Mého nebo textaře. Čím víc se do textu projektuje moje vlastní zkušenost, je uvěřitelnější. Když si text s Vaší osobou  sedne a stane se Vaší součástí, pak je to třeba MumulandMilujem se čím dál víc nebo Marilyn , ale taky Na mě zapomeň, Tyrkys v očích mám nebo Jsi krásná a Já kvůli Tobě stvořil svět.“

(Foto: Ondřej Pýcha)

Petr během pandemie

Vy jste ale zažil i období, kdy jste měl  vážné zdravotní komplikace.  Sám jste řekl, že jste si nebyl jistý, zda to přežijete. Jak jste tu dobu snášel? Bez jeviště, bez publika… Najednou taková propast. Pandemie byla podobná,  už jste byl připraven, ne?

„To je pravda. Měl jsem párkrát vážně namále, ale moje karamboly mě naučily, že nic není starší než včerejší noviny a jejich špatné zprávy. I když každá situace je vždy jiná. Ale slíbil jsem si, že pokud to vydýchám, uberu a budu rozumný,  abych si to s lidmi, které miluji, ještě užil.  Takže pokud nejde o život, zase vyjde slunce a můžeme se pustit do práce. A není potřeba se brát příliš vážně.  Tak jsem cíleně zabrzdil a naučil se říkat ne. Už nedělám, co nechci. Chci stát na jevišti a s lidmi sdílet své pocity a příběhy, to mi připadá smysluplné.

Chicago

V songu Brejle zpíváte, že růžové máte nejraději.…  Jste optimista, realista? Díváte se na svět rád přes „růžové brýle“?

„Já miluji růžové brýle! A jsem věčný optimista. Co mě nebere, to se snažím odžít rychle, nepříjemné situace musím hned vyřešit, odbavit, aby to bylo pryč a já měl zase svou rovnováhu a klid. A pak si můžu znovu nasadit své růžové brýle! Prostý fakt, že se ráno probudíme a můžeme si zvolit, co chceme dělat, to je přece super. Vždyť každý den je zázrak. Nejsem naivní, jen vnímám trend zahlcování prostoru informacemi plných obav a strachu. Rád zkrátka vnímám svět z lepší stránky.“

Prázdniny v Miami. Růžové brýle??

Jaký je Petr Kotvald?  Jste třeba tvrdohlavý, ambiciózní  nebo …

„No, nooo..(nevyzpytatelný výraz),  jsem jako takový rozumný opatrník, který…. já vlastně o sobě nic nevím. Já se vlastně pořád hledám, pořád se snažím přijít na to, jak by se ten život měl odžít správně. Vlastně jsem dost nenáročný. Potřebuji se jen trochu  najíst, napít, trochu tepla a nic víc vlastně nepotřebuji, všechno ostatní je fajn nadstavba. Klidně by to tak mohlo být, ale to nám na celý život nevystačí. Člověk by se měl snažit dělat jen věci, které ho baví a uspokojují a posouvají kupředu.“

 Petr coby trenér

Byl jste idol holek. Jaký jste byl  v lásce?  Citový, přelétavý…

„Když jsem se zamiloval, tak hned na celý život. Někdy mě trápilo, že v čase se některé věci změní a vy musíte ustoupit ze své růžové představy, všechno není vždy značka ideál a mně  každý, bytˇ i  ten malý ústup vadil. Jakmile zmizel i slabý odstín růžové v životě, tak jsem to nesl vždy dost těžce. Prostě celoživotní snílek. Miluji upřímně a na celý život. Neměl jsem vlastně žádné vztahy, s první holkou, do které jsem se zamiloval, jsem dodnes. A teď mi to došlo. V životě se má zkusit všechno a já jsem o to přišel…( výbuch smíchu)

Člověk by hádal, že jste využíval daru být  idolem dívčích srdcí…

„Bylo to těžké. Musel jsem se i fyzicky bránit. Holky mi seděly na schodech v činžáku, spaly tam na schodišti, také jsem řešil přiznání otcovství, jedna fanynka na mě podala trestní oznámení a řešilo se to u soudu. Věděl jsem, že jsem ji opravdu nikdy neviděl, ale byl to pro mě takový zvednutý prst. Říkal jsem si: „Hele, ona ta popularita není sranda.“  Já jsem byl vždy ‚věrňák‘. Byl jsem prostě zamilovaný a tečka.“

Maturitní tablo – poznáte ho?

Tanec, hudba, herectví, vše je Vám blízké. A co tanec? Šel byste do soutěží tančit?

„Asi ne.“

Baví  Vás umělecké tance nebo soutěžní?

„Bavily mě vždy víc umělecké, ale my jsme na jevišti taneční čísla řešili jako něco mezi tím. Já jsem měl štěstí na šikovné choreografy. Třeba úžasný Honza Kodet nebo Štěpán Karles měli dar stavět choreografie atypicky, spíš divadelně než komerčně. A tak jich také velká většina přežila i do mých dnešních vystoupení. Dědíme je z tanečníků na tanečníky. Co se týká tanečníků, tak ty bezmezně obdivuji. Tanec je nesmírně krásná a těžká disciplína. Ovládnutí těla, jeho limity a fyzické možnosti v kombinaci s hudbou. To je nádhera. U takového čistě tanečního  představení jsem pravidelně ohromený a dojatý.“

 I tak se dá hrát

Jak rád relaxujete?

„Na jevišti. (Jen lehké pokrčení rameny).“

Petr coby zahradník

Dobře vypadáte. Cvičíte? Udržujete se v kondici?

„Díky, nejspíš asi geny a životospráva. Mám to dané, a taky mám zásadu, že nesmíte „prasit“. Já jsem do 18-ti nic nejedl, nechutnalo mi. Když jsem vyrostl, byl jsem hubený, dlouhý, atletický a nemusel jsem proto nic dělat. Ale s přibývajícím věkem mi zase začalo chutnat možná až moc a dnes bych mohl jíst všechno. Kdybych pustil uzdu chutím, bylo by to asi veliké…(smích). Myslím, že pokud člověka nepotká žádný zdravotní karambol, což se může stát kdykoliv, je snadné se udržet. Jakmile Vás něco začne zdravotně omezovat, je to těžké.“

Napadlo Vás už, že budete někdy muset odejít z milovaného jeviště, třeba právě  kvůli zdraví? Jak si plánujete  svoji budoucnost?  

„To zatím nevím, ale vím, že jsem zrovna dostal úplnou novinku a včera ji natočil. A řeknu Vám, je to bomba. Jmenuje se „2 SRDCE“.

A co chystáte na rok 2023?

„Tohle netuším! (smích) Ale vážně, těším se na jeviště, samozřejmě. Chystáme živá vystoupení a velké open air koncerty s kapelou TRIK a dance company. Je jich v jednání a už i připraveno na celou sezónu celkem dost. A tak se těším s celým týmem do Stříbra, Ústí nad Labem – Střekova, Bíliny a  Zabrušan, na spoustu míst na Moravě, až konečně 12.8. do Kaplice v jižních Čechách na Retro festival a 19.8. do Aše v západních Čechách. Všechny tyhle výjezdy v plné koncertní sestavě jsou předzvěstí premiéry nové koncertní taneční PETR SHOW 2023, která vypukne 7.10. v Retro Music Hall v Praze. A konec roku už tradičně bude v duchu turné ‚Vánoce hrajou glórijá‘. Začínáme open air koncertem v Kolíně 26.11. a už teď skoro vyprodaná Praha bude 16.12. 2023.

Baví mě tvorba, baví mě dělat věci, které jsou nějak jinak a nové. To mi dává smysl. Těší mě lidi bavit. Máme roztočené album, teď jsme přibližně v půlce a připravujeme další písničky. Průběžně zveřejňujeme singly a klipy k nim. Muzika se dnes stahuje on-line, přesto fyzická alba pořád mají smysl, i když hlavně tehdy,  pokud děláte koncerty a větší turné. Potřebuji točit nové věci, být zakonzervovaný jen v mých největších hitech od roku 1986 a 2001 po současnost, to je málo.“

Přejeme hodně úspěchů a děkujeme za rozhovor

Foto: archiv Petra Kotvalda

Eva Smolíková

Taneční magazín

 

Šmoulové míří do Česka!

Obří šmoulí vesnice roste na Brněnském výstavišti. Šmoulí super disko show – ve své době nejprodávanější album v ČR

Na brněnském Výstavišti vyroste celá šmoulí vesnice a zábavně-vzdělávací park

Šmoulové, postavičky z nejpopulárnějšího evropského komiksu, letos slaví 65 let od svého vzniku. Při té příležitosti vyroste na Výstavišti v Brně na ploše přes 3000 m2 kompletní šmoulí vesnice v nadživotní velikosti. Pořadatel akce společnost JVS Group ji doplní o stejně rozlehlý zábavně-vzdělávací park, který ponese příznačný název Magický svět. Brány šmoulí vesnice i zábavního parku se otevřou již 10. března 2023, navštívit je bude možné do 31. srpna 2023.

Šmoulové, jejichž autorem je belgický kreslíř Pierre „Peyo“ Culliford, se poprvé objevili 23. října 1958. Vrchol komiksové slávy modří skřítkové zažívali v 60. a 70. letech. Od 80. let se pak vysílal americko-belgický seriál Šmoulové (celkem měl 429 dílů), díky němuž se komiksové postavičky staly nedílnou součástí popkultury. V roce 2021 vznikl nový šmoulí seriál, který používá nejmodernější technologie 3D animace.

V českém prostředí nesmíme zapomenout  na šmoulí cover verze známých hitů, které v roce 1996 odstartovala Šmoulí super disko show. Celkem se prodalo 315 tisíc kopií a album se stalo nejprodávanějším v období 1996–2016.

Poprvé v Česku

Zábavně-vzdělávací park Šmoulové – Magický svět přináší poprvé do Česka šmoulí universum, a to v nadživotní velikosti. Šmoulové, jejichž běžná velikost odpovídá třem na sobě postaveným jablkům, zvou děti i dospělé přímo do svých houbových domečků.

„Šmoulové představují fenomén nejen ve své rodné Belgii, ale i u nás. Proto věříme, že si náš nejnovější projekt užijí děti i dospělí. Šmoulí vesnice zabere celé přízemí pavilonu C na brněnském Výstavišti, kde donedávna bylo možné navštívit populární výstavu Tutanchamon. Nádherné domečky jsou v nadživotní velikosti, aby do nich pohodlně mohl vejít i dospělý člověk. Díky interaktivním prvkům pak budou mít návštěvníci pocit, že se sami stali šmouly. A pravděpodobně se jim ani nebude chtít odejít,“ láká na šmoulí svět v Brně Květa Havelková ze společnosti JVS Group, pořadatele akce.

Kouzelná šmoulí vesnice na ploše přes 3000 m2 nabídne spoustu objevů a interaktivních her. Malí i velcí návštěvníci mohou zjistit, kterému ze slavných šmoulů se nejvíce podobají a také se naučit jejich řeč.

Kdo zachrání les?

Šmoulové – Magický svět přináší nejen zábavu, ale také poznání. Posláním projektu je inspirovat děti i jejich doprovod k ochraně životního prostředí. Návštěvníci se hravou formou dozví, jak pečovat nejen o šmoulí, ale především náš lidský les. Spolu se šmouly prožijí napínavé dobrodružství, ve kterém zvítězí nad zákeřným čarodějem Gargamelem a jeho kocourem Azralem a zachrání přírodu.

Pro školy pořadatel připravil speciální vzdělávací program, který pomáhá učitelům probrat s dětmi složitá témata jednoduchým způsobem. Děti se díky tomu dozví o nutnosti ochrany přírody, klimatické změně či podrobnosti o životě v českém lese.

Prohlídku šmoulí vesnice završí let na čápovi prostřednictvím virtuální reality. Tím však šmoulí zábava zdaleka nekončí!

Jedna návštěva nestačí

Šmoulí vesnici v přízemí pavilonu C doplní ještě jedno patro, kde na dalších více než 3000 m2 návštěvníky čekají různé aktivity. Obrovská LEGO herna, dopravní hřiště, závody autíček či první a jediná dráha pro retro kolečkové brusle v Brně.

„Nudit se u nás nebude nikdo – malé či starší děti, ani dospělí. Na brněnském Výstavišti vznikne místo, kde se budou bavit celé rodiny. Připravili jsme tolik možností, že jedno odpoledne pro maximální vyžití zkrátka nebude stačit,“ dodává Květa Havelková.

Zábavně-vzdělávací park Šmoulové – Magický svět otevře své brány již 10. března 2023, navštívit jej bude možné až do 31. srpna 2023. Otevřeno bude každý všední den od 10 do 19 hodin, o víkendech pak od 9 do 19 hodin.

Vstupenky jsou již nyní v prodeji v síti Ticketstream.

Soňa Hanušová

pro Taneční magazín