»Flamenco De Sofa« aneb flamenko z gauče pokračuje

Legendární tanečnice Karime Amaya a země těžce zasažená pandemií

On-line festival Flamenco De Sofa, který vznikl v České republice na podporu španělských legend, pokračuje. Tento čtvrtek 11. června bude patřit představení „La Fuente / Pramen” špičkové tanečnice Karime Amayi, jež jej uvedla ve světové premiéře na festivalu Den flamenka v Praze před dvěma lety. V pořadí druhé festivalové vystoupení je strhující podívanou o nutkavé potřebě svobody, rozvíjení se a objevování. Skrze představení, ve kterém se tanečnice obrací ke svým rodinným flamenkovým kořenům, předává divákům obrovský pramen energie. Stream „La Fuente“ začne v rámci Flamenco De Sofa 11. 6. od 19 hodin a k vidění bude na stránkách festivalu do středy dalšího týdne. V tomto termínu mohou také zájemci přispívat souboru Karime Amayi do virtuálního „klobouku“ libovolnou částkou. Zájemci tak mohou pohodlně ze svého domova načerpat energii i vášeň španělských rytmů a zároveň finančně podpořit umělce, kteří pocházejí z jedné z nejvíce zasažené země pandemií.

 „V České republice se velice rychle aktivovala umělecká scéna a kulturní život se na čas přenesl do online světa. Teď tyto zkušenosti chceme nabídnout Španělsku, kde to takto příliš nefunguje. Chceme podpořit klenot španělské kultury, který pronikl do celého světa a ten si ho zamiloval,“ říká ředitelka festivalu Karol Martincová. Během minuty se zájemci mohou z pohodlí svého domova přenést do sluncem zalité kolébky flamenka Andalusie, kde načerpají energii a vášeň, kterou tato svébytná hudebně-taneční kultura nabízí. Diváci mohou představení zhlédnout zdarma, a přitom přispět dobrovolnou částkou pro konkrétní soubor či umělce. Jako první se divákům minulý týden představil sevillský virtuózní tanečník David Peréz, držitel několika prestižních cen, s představením Puntal“.

Další čtvrtek večer 18. 6. se mohou diváci těšit na rychle stoupající hvězdu současného flamenka a držitele Grammy Nina de los Reyes s představením Tierra / Země“. 25. 6. uvede online stream tanečníka Antonia Molina „El Chora” s představením Aviso: Bayles de Jitanos“. První červencový čtvrtek 2. 7. uvidí diváci dechberoucí představení Muy Especial“ jedné z nejslavnějších španělských tanečnic současné flamenkové scény La Monety, která vystoupila v roce 2017 v Praze na Dni flamenka. 9. 7. je v programu festivalu Flamenko De Sofa špičkový tanečník Pol Vaquero s představením Antojo“ a o týden později 16. 7. se představí tanečník Adrián Santana v představení Simbiosis“. Dva měsíce plné flamenka uzavře 23. 7. Mónica Fernández s představením Comadre, které otevírá divákům cestu do nejhlubších koutů taneční i lidské duše.

 Online stream bude zveřejněn na stránkách festivalu www.flamencodesofa.com na YouTube: https://www.youtube.com/watch?v=vDZqYxaGRHo a na facebookovém profilu https://www.facebook.com/FlamencoDeSofa/ vždy ve čtvrtek v 19 hodin a bude ke zhlédnutí do středy dalšího týdne. Finance vybrané za jednotlivé koncerty budou poslány do Španělska jednotlivým souborům a rozděleny mezi účinkující, kteří vystupují na nahrávkách.

 Online festival Flamenco De Sofa pořádá festival Den flamenka. Více informací najdete na www.flamencodesofa.com.

Den flamenka již pět let přináší na pár dní do podzimní Prahy vášnivou i radostnou atmosféru španělské fiesty. Přidává se tak k celosvětovým oslavám Mezinárodního Dne flameka, který byl ustanoven na 16. listopadu, kdy bylo flamenko v roce 2010 zapsáno na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Vždy v listopadu festival po čtyři dny představuje v Praze ty nejzářivější flamenkové hvězdy, které plní prestižní sály nejen doma ve Španělsku. Program přináší jak koncerty či taneční představení tak workshopy, výstavy, bazar či pravou flamenkovou fiestu. Letošní VI. ročník by se měl uskutečnit od 19. do 22. listopadu 2020.

David Pérez se narodil v sevillském městě Alcalá de Guadaíra, kde začal tančit ve třinácti letech. Pokračoval v tanci s některými legendami flamenkového tance, mezi nimi například Manolo Marín, Javier Cruz, Rafael Campallo, Manuel Betanzos. V roce 2009 uvedl premiéru své první show Flamencos. V roce 2011 uvedl projekt Puntal, který bude součástí festivalu Flamenco De Sofa. Za představení El Desplante získal cenu Festival Internacional del Cante de las Minas 2004 a cenu na Jóvenes Flamencos de Andalucía 2006. Jeho nejnovější představení A3 se těší také řadě pozitivních recenzí i ohlasů od diváků. Dlouhotrvající standing ovation se dočkalo i při svém uvedení v brněnském Besedním domě v roce 2018.

 V představeníLa Fuente / Pramen” září špičková, původem mexická, tanečnice Karime Amaya. Vystoupení je strhující podívaná o nutkavé potřebě svobody, rozvíjení se a objevování. Pramen energie se dere z podzemí na povrch a země sama pozoruje jeho zrod. Nachází si svoji cestu – cestu flamenka. Karime, se tímto svým prvním autorským představením obrací ke svým rodinným flamenkovým kořenům, k legendární Carmen a příjmení Amaya. Její pratetou nebyl nikdo jiný než legendární tanečnice Carmen Amaya. Brilantní umění Karime ocenily ve společných projektech i takové špičky současné flamencové scény jako Pastora Galván, Gerardo Núñez, Antonio Canales či Juan de Juan.

Nino de los Reyes je první tanečník v historii, který získal cenu Grammy za spolupráci na albu Antidote” hudebníka Chick Corea. Nino de los Reyes začal svoji taneční kariéru velmi brzy a už ve svých 9 letech získal roli v představení Campanas Flamencas” režírovaného Pacem Sánchezem, zakladatelem legendární Cumbre Flamenca”. Sdílel tak pódium s předními hvězdami flamenkového žánru. V roce 2010 získal hned 3 prestižní flamencová ocenění: za choreografii svého představení Origen”, za choreografii svého sólového tance a za nejlepší hudební kompozici Paca Cruze. Nedávno byl přizván k projektu k poctě Paca de Lucía Beyond the Memory”, kde vystupuje spolu se členy souboru tohoto legendárního kytaristy.

Antonio Molina „El Choro” se narodil do flamenkové rodiny a ve svých 14 letech obdržel první z řady prestižních ocenění (Young Flamenco Dance Contest of Huelva). Spolupracoval se slavnými flamenkovými soubory a v roce 2016 odpremiérovat svoje první autorské představení Aviso: Bayles de Jitanos, které bude k vidění v rámci Flamenco De Sofa. V představení zazní méně tradiční flamenkové styly a je hudební a taneční exkurzí do cikánského flamenka od 17. století po současnost.

La Moneta se řadí k nejslavnějším tanečnicím současné flamenkové scény ve Španělsku. V jejích žilách koluje esence prapůvodní flamenkové krve, je technicky dokonalá a v jejích pohybech a výrazu se odráží hloubka a dlouhověkost flamenkového umění. V představení Muy Especial“ předvede to nejpůsobivější z andaluské Granady – radost, lásku, vášeň i zármutek – to vše za doprovodu prvotřídních muzikantů.

Tanečník Pol Vaquero začal své taneční studie na Konzervatoři v Kordobě ve svých 10 letech. O šest let později již tancoval profesionálně vedle slavného tanečníka Antonia Canalese v představení „Torero“. Mezi nejvýznamnější představení, ve kterých působil se řadí Torero”, Gitano”, Minotaur”. Byl sólistou Národního baletu Španělska v představení Grito” a také spolupracoval se souborem Joaquína Grila. V nedávné době se představil v díle „Trianero“ na Bienále v Seville a mezi jeho úspěšné projekty patří i další představení „21 Pasos“.

Adrián Santana začal studovat tanec ve svých 9 letech u svého strýce, slavného tanečníka z Malagy, Pepita Vargase a vystudoval zde Taneční Konzervatoř. Brzy se stal členem profesionálních souborů a sdílel podium s umělci velkých jmen, jako jsou: Pastora Galván, Nani Paños, Rafael Estévez, Javier Latorre nebo Lola Greco. Za svou kariéru posbíral mnoho významných cen. Adrián Santana je zván na prestižní flamenkové festivaly ve Španělsku i ve světě. Pravidelně spolupracuje s hvězdami flamenkové scény, jakými jsou například Granero a Antonio Canales. Kromě představení se také věnuje výuce flamenka. Má širokou základnu žáků po celém světě.

Již v útlém věku obdržela tanečnice Mónica Fernández řadu prestižních ocenění, kromě jiných v roce 1994 cenu v soutěži Las Minas de la Unión”, kterou v takto mladém věku obdrželo jen velmi málo tanečnic. Stala se členkou profesionálních souborů svých profesorů a dále tančila v pozici první tanečnice v souboru Rafaela Amarga v představeních Poeta en Nueva York” a Tiempo muerto”. Hlavní role tančila i v souboru Antonia Canalese v představeních Narciso”, Torero” o Gitano”, které měli přes 900 repríz. Kromě taneční kariéry se začala rozvíjet i její kariéra choreografky. Založila vlastní soubor a začala se věnovat autorské tvorbě.

Kompletní program festival Flamenco De Sofa:

  1. 6. David Perez: Puntal (možnost přispět do 10. 6.)
  2. 6. Karime Amaya: La Fuente (možnost přispět do 17. 6.)
  3. 6. Nino de los Reyes: Tierra (možnost přispět do 24. 6.)
  4. 6. Antonio Molina “El Choro”: Aviso:Bayles de Jitanos (možnost přispět do 1. 7.)
  5. 7. La Moneta: Muy especial (možnost přispět do 8. 7.)
  6. 7. Pol Vaquero: Antojo (možnost přispět do 15. 7.)
  7. 7. Adrián Santana: Simbiosis (možnost přispět do 22. 7.)
  8. 7. Mónica Fernández: Comadre (možnost přispět do 29. 7.)

Partneři:

–     Velvyslanectví Španělska v České republice

–     Fiesta flamenca

–     Hispánsko-česká obchodní komora

Anna Vašátková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Vozíčkáři tančí Prahou

Jak tančit, když ochrnete?

Taneční oddíl je jedním ze sedmi oddílů Sportovního klubu vozíčkářů Praha (SKV Praha). Mnoha lidem, kteří ochrnou, tanec chybí. A přestože tanec na vozíku není tancem v pravém slova smyslu, radost z pohybu přináší i po úrazu.

Na taneční oddíl jsme se zeptali předsedkyně SKV Praha, Michaely Krunclové a zakladatelky oddílu Martiny Henrichové.

„Taneční oddíl je posledním sportovním oddílem, který jsme mezi naše aktivity přibrali. K tomu došlo v roce 2014. Je to především díky Martině Henrichové, která oddíl založila už rok po svém úrazu, což je obdivuhodné. Martina je bývalá profesionální tanečnice, kterou její vášeň – tanec, usadila při akrobatické zvedačce a nešťastném pádu, na invalidní vozík. Martina se tance nevzdala. Přestože má poraněnou míchu v oblasti krční páteře, což znamená také částečné ochrnutí horních končetin, Martina tančí dál. Omezeně, ale s plným nasazením. Je velmi aktivní, stále vede svojí taneční skupinu zdravých holek, tvoří jim choreografie, organizuje vystoupení a v našem klubu vede taneční oddíl vozíčkářů,“ představuje taneční oddíl Michaela Krunclová, předsedkyně SKV Praha.

My jsme proto vyzpovídali zakladatelku tanečního oddílu hendikepovaných, Martinu Henrichovou.

Co Tě přivedlo k tanci?

Já se tanci věnuji celý život, neboť jsem s ním začala už v 9 letech. A časem jsem se věnovala tanci na poloprofesionální úrovni, při studiu na SŠ i VŠ. Tanec jsem vyučovala, stavěla jsem choreografie a připravovala jsem různá vystoupení a předtančení na plesy. Bohužel při tanci se mi stala i nehoda… V tu dobu mi bylo 26 let a dělala jsem doktorandské studium etnologie. Úraz mě tedy zastavil v slibném rozletu…“

Ty jsi na tanec nezanevřela, že?

Ne, to ne. V květnu 2014 jsem založila taneční oddíl v SKV Praha, kde se věnujeme hlavně modernímu tanci, jazz dance a street dance – to jsou styly tanců, které vedu přímo já. Nově jsme oddíl rozšířili také o společenské tance ve spolupráci se školou Tanec pro všechny. Dále s námi ještě spolupracuje tanečnice a lektorka Tereza Vaďurová, která vede hlavně workshopy v Centru Paraple a pomáhá nám i s choreografiemi. Celkově tedy organizačně zastřešuji celý oddíl, vymýšlím choreografie i organizuji vystoupení. Domlouvám také spolupráci s různými externími lektory. Zároveň si ráda zatancuji, proto se  účastním i mnoha vystoupení, které společně nacvičíme.“

A jak často probíhají tréninky?

Teď nám v trénincích udělal velkou pauzu koronavirus, ale naše činnost už se začíná zase rozjíždět. Do prázdnin plánujeme udělat několik workshopů. Plně pak obnovíme činnost od září. Nadále vedu skupinu kombinovanou z „choďaček“, tj. zdravých lidí a vozíčkářek. Tréninky probíhají jednou týdně v Plzni. V Centru Paraple v Praze, máme workshopy vždy jednou do měsíce. Kurz společenských tanců probíhá také jednou týdně v Praze v Jedličkově ústavu pod vedením Víti Rázka.“

V televizi vídáme vozíčkáře tančit na benefičním večeru StarDance pro ParapleS těmi taky spolupracujete?

Ne, StarDance přes nás nejde. Vozíčkáře do této soutěže si vybírají v Centru Paraple sami. Několikrát jsme se svým vstoupením účinkovali na Benefiční tančírně StarDance, což je v podstatě ples, který vždy předchází přímému přenosu. To byl skvělý zážitek pro všechny zúčastněné.“

V říjnu se má v Praze konat mezinárodní taneční soutěž vozíčkářů, zúčastníš se?

Já ne. Ale máme naše želízko v ohni, a to v kategorii společenských tanců, kde se představí dvojice: vozíčkář Rosťa Vyhnálek s tanečnicí Zuzkou Chalupovou, pod vedením Víti Rázka ze školy Tanec pro všechny. Na tento soutěžně-taneční galavečer se opravdu moc těším. Jedná se totiž o historicky první takovou soutěž v Čechách a Rosťa se Zuzkou budou i úplně první čeští reprezentanti v této disciplíně. Tanci na vozíku, jakožto soutěžnímu sportu, se věnuje mnoho evropských zemí, mezi nimi např. Slovensko. Právě tam musí Rosťa se Zuzkou dojíždět trénovat, aby nabrali zkušenosti pro první soutěžní vystoupení. Rádi bychom, aby se nám tuto tradici podařilo založit také v Čechách. Tak snad se nám to povede.“

Děkujeme za rozhovor

Tereza Marková

Sportovní klub vozíčkářů Praha

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanec v galerii online

Unikátní způsob práce šesti amerických a pěti českých tanečních tvůrců

TANEC V GALERII / DANCE IN THE GALLERY

GALERIE BEZ HRANIC

13. 6. 2020 I 16.00 I online
Buďte svědky vyvrcholení jedinečného výzkumu, ve kterém bude jedenáct tanečních tvůrců z Česka a USA v reálném čase propracovávat fyzické, kinestetické nebo pohybové myšlenky navázané na umělecký záměr vybraných děl i kurátorský záměr stálé expozice Národní galerie Praha 1796–1918: UMĚNÍ DLOUHÉHO STOLETÍ jako celku.

Unikátní způsob práce šesti amerických a pěti českých tanečních tvůrců pod vedením choreografky Sue Schroeder (USA) je zrcadlením jak tvůrčích přístupů, tak samotných děl zahrnutých v expozici, vyznačuje se jistým odklonem od tradičních představ o tanci, podporuje dosud nezvyklou, ale plodnou a velmi inspirativní debatu o výtvarném umění a současně umožňuje přistoupit k vyprávění „příběhu umění“ z kinestetického úhlu pohledu.

Zažijte simultánní performanci živě vysílanou z Česka (16.00) a USA (10.00).

Michaela Kessler, SE.S.TA

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s přední tanečnicí NATÁLIÍ OTÁHALOVOU

„Jsem to opravdu já, když tančím“

Spolu s hercem Matoušem Rumlem se protančili na druhé místo v oblíbené TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí a to, že mohla v soutěži tančit, pokládá Natálie Otáhalová, která se tanci věnuje od dětství, za obrovskou zkušenost. Spolu s Janem Onderem dělají vlastní taneční kurzy pro dospělé taneční páry a ráda by si splnila dětský sen, být herečkou.

Pocházíte z Prahy a vyrůstala jste se starším bratrem, fotbalovým brankářem Martinem Otáhalem. Jaká jste byla holčička? Co Vás bavilo? 

„Já jsem byla normální holčička, co si hraje s panenkami, ale zároveň jsem si s bráchou čas od času zahrála i fotbal. Protože mě měl můj starší bratr tzv. za „trapnou” sestru, tak jsem se furt snažila se mu zavděčit. Což bylo ovšem často zbytečné, a dopadalo to tak, že jsem buď byla zamčená na balkóně, nebo jsem mu chodila do popelnice pro balón, když ho tam kopnul (to byla taková naše hra), někdy jsme i něco v bytě balónem rozbili, a to jsme pak drželi při sobě. Samozřejmě to někdy skončilo i pláčem a on to samozřejmě odnesl, protože jsem byla malá holčička, musím říct, že jsem byla možná i trošku provokatér. Na fotbal jsem ale chodila i jako jeho fanynka, jinak mě fotbal nebaví.“

V pěti letech jste začala chodit do baletní přípravky ND a pak k babičce, jelikož Vaši prarodiče Jana a Rudolf Janoudovi měli taneční školu Metronom, za kterou jste také závodila. Byli to právě prarodiče, kteří Vás ovlivnili, že jste se rozhodla být profesionální tanečnicí?

„Ano, určitě to byli právě oni, ale rodiče mě samozřejmě podporovali také, co to šlo. Babička s dědečkem mě každý den vyzvedávali ze školy, a rovnou jsme jeli na trénink, kde následovala dvouhodinová výuka ať už dědy nebo babičky. Co si vzpomínám, tak abych měla hned tanečního partnera, babička, kvůli mne, rozdělila jeden taneční pár. A já měla hned s kým tančit. Podporovali mě i v letech, když už mě tolik netrénovali a já tančila za jiný klub.“

Původně jste chtěla studovat na konzervatoři, kde Vás také vzali, ale kvůli častým soutěžím jste se rozhodla pro studium na gymnáziu Jiřího Gutha Jarkovského v Praze. A co dál, uvažujete o dalším studiu?

„Nebylo to jen kvůli soutěžím, ale také protože jsem si uvědomila, že po škole, kde bych byla 8 hodin na nohách, jít ještě na tří hodinový trénink asi není dobrý nápad. Tento rok maturuji a po gymnáziu bych se dále chtěla věnovat umění. Kromě tance mám i takový dětský sen – stát se herečkou, a tak jsem si podala přihlášku na Vyšší odbornou hereckou a moderátorskou školu. V záloze mam také Fakultu humanitních studii na Karlově univerzitě, protože mě také zajímá a baví psychologie a filosofie.“

ČR jste reprezentovala na mnoha našich i zahraničních soutěžích včetně ME a MS. Jste desetinásobnou mistryní v latinsko-amerických tancích, standardních a 10 tancích. S Matyášem Adamcem jste byli vyhlášeni Českým svazem tanečního sportu v roce 2017 za vycházející hvězdy. Jste semifinalistkou MS v latinsko-amerických tancích v kategorii do 21 let. Co to pro Vás znamená?

„Musím říct´,  že v době kdy jsem byla v každodenním tréninku, mi to pořád  bylo ,málo´. Cíle jsem měla stále veliké, a postupně se zvětšovaly. Zpětně, když na to koukám, tak nechápu, jak se to vlastně stalo. Tím chci říct, že jsme byli na parketu samozřejmě každý den, ale myslím si, že byli i větší ,dříči´ než jsme byli my. Mám skoro pocit, že to přicházelo tak samo.“

V jubilejní desáté řadě televizní soutěže Star Dance… když hvězdy tančí, jste spolu s hercem Matoušem Rumlem obsadili druhé místo. Jak jste se do soutěže dostala?

„Byla jsem pozvána na casting jako všichni ostatní tanečníci a asi jsem se jim líbila.“

Co Vám soutěž dala a přijala byste nabídku znovu?

„Soutěž mi přinesla mnoho nových kamarádů a také obrovskou zkušenost stát před kamerami a komunikovat s lidmi.“

Tanci se věnujete od mala, co pro Vás znamená?

„Tanec je pro mě velmi důležitý hlavně proto, že jsem to já, když tančím. Můžu kolikrát více vyjádřit co cítím, než kdybych to řekla slovy. Navíc je to věc, ve které si věřím více než v jiných věcech, či aktivitách. Dodává mi tzv. zdravé sebevědomí.“

Působíte také jako lektorka v Centru tance v Praze. Co všechno učíte a jaký je o Vaše kurzy zájem?

„V Centru tance neučím, o prázdninách jsem pozvána na jednu výuku pro ženy a moc se těším.

Děláme své vlastní taneční kurzy s Janem Onderem pro dospělé taneční páry. Do budoucna by mě bavila i práce s malými dětmi.“

A co chvíle volna, jak je ráda trávíte?

„Chvíle volna trávím ráda s kamarády, samozřejmě i sledováním filmů. Ráda bych se teď po corona viru podívala i po českých památkách a místech. Také bych jela  k moři, ale uvidíme, jaká bude situace.“

Foto: archiv Natálie Otáhalové

Veronika Pechová  

pro TANEČNÍ MAGAZÍN