Jedinečná příležitost! Neopustíte svůj domov, ale navštívíte galerii NoD.
Vážení přátelé umění, čtenáři TANEČNÍHO MAGAZÍNU,
V období karantény, krizového stavu a pandemických opatření, které vedly k uzavření kulturních institucí, jsme pro vás vytvořili interaktivní3D virtuální prohlídku Galerie NoD. Výstavu Kryštofa Strejce „Sám sobě kadeřníkem“, která byla pouhé dva dny po svém otevření veřejnosti z důvodů bezpečnostních opatření proti šíření koronaviru COVID-19 uzavřena, si tak můžete projít v klidu doma na svých počítačích, tabletech či na obrazovkách smartphonů. Závěrem důležitá připomínka: vlastníte-li i brýle pro virtuální realitu, neváhejte je nasadit!
Projekt 3D VIRTUAL TOUR je součástí kampaně #noddigital, v jejímž rámci chce Galerie NoD přispívat k udržení umělecké produkce a dostupnosti umělecké tvorby v dobách pandemické krize:
NoD Digital: 3D VIRTUAL TOUR GALERIE NOD
Výstava: Kryštof Strejc – „Sám sobě kadeřníkem“
Kurátor: Pavel Kubesa
Online Unlimited
#NoDdigitalB
Během 3D virtuální prohlídky můžete procházet sérií interaktivních bodů, v rámci kterých můžete otevírat řadu dodatečného multimediálního obsahu. Můžete tak shlédnout například video interview s Kryštofem Strejcem, detailní reprodukce vystavených děl a komentáře k vybraným dílům, prohlédnout si informační tištěnou brožuru či přečíst doprovodný text k výstavě od kurátora Pavla Kubesy.
Kryštof Strejc, absolvent ateliéru Malby na pražské UMPRUM (2019), finalista Ceny kritiky za mladou malbu, představuje v Galerii NoD nejnovější polohu své malířské tvorby. Výstava „Sám sobě kadeřníkem“ tematizuje nejen Strejcovo přemýšlení o malbě. Zároveň přináší jeho potřeby „reorganizace obrazu“ (od formálního či materiálního experimentu směrem k pokusu o precizování malířské figurace a artikulace námětu). Navíc je současně ale i alegorickým pohledem na stav současné umělecké scény, ve vztahu k otázkám společenské odpovědnosti, svědomí. Ale rovněž role umělce a umění ve spletité a nejisté skutečnosti.
Úryvek z textu PAVLA KUBESY k výstavě:
„Výchozím bodem je výpravně pojatá figurativní malba, která rozpracovává námětový symbolický terén a jeho narativní potenciál. Strejc zůstává přísně v hranicích média a rámu. Rozměrné barevné malby, pastelová plátna a detailní kresby ctí standardně pojímané představy o daném médiu, v nichž Strejc hledá své vlastní hranice a schopnosti se s nimi umělecky a autorsky vypořádat.
Tento atoreflexivní moment chápe Kryštof Strejc v celé jeho šíři. V primární rovině se obrací, dostředivě, ke své vlastní umělecké praxi: Co jako malíř „zvládám“? Jaký je můj osobní malířský výraz a rukopis? Nakolik dokáži minimalizovat výrazové prostředky, aby malby neupadala do banality a dekorativnosti? Přitom se ale dokáže také ptát: ,Jakou moc jako malíř mám?´V posledku pak, jako kdyby snad i parafrázoval samotný závěr Wittgensteinova Traktátu – „O čem nelze mluvit, o tom se musí mlčet“ – vlastním dotazováním: ,O čem ještě mohu malovat?“„
Jelikož v Čechách tvoří a žije řada umělců ze Slovenska, byli jsme slovenskou stranou požádáni o uveřejnění následujícího: „Stojíme pri kultúre – celoslovenský prieskum dopadu koronavírusu na oblasť kultúry.“ Rádi tak činíme.
Vážené umelkyne, vážení umelci, kultúrne pracovníčky a pracovníci,
zástupcovia a zástupkyne kultúrnych inštitúcií, organizácií a podnikov kreatívneho priemyslu.
Chceli by sme Vás týmto požiadať o vyplnenie dotazníku, ktorý mapuje protipandemické opatrenia, ktoré v plnej sile zasiahli kultúrne inštitúcie a zariadenia kreatívneho priemyslu pred všetkými ostatnými odvetviami hospodárstva Slovenska.
Hospodárske škody sa pritom v rezorte kultúry začali kumulovať už aj pred 10. marcom 2020 a ich generovanie neskončí ihneď po odvolaní zákazov.
Z tohto dôvodu sme sa rozhodli vytvoriť na našej platforme priestor pre sústredený zber dát, aby sme identifikovali aspoň v náznakoch rozsah a druhy škôd (či vynútených nákladov), ktorým jednotlivé subjekty kreatívneho priemyslu musia v súvislosti s mimoriadnou situáciou čeliť.
Uvedomujeme si, že mimoriadna situácia trvá, preto škody sú len aproximatívne a môžu rásť. Prosíme Vás preto, pokiaľ sa rozhodnete škodu aj vyčísliť, aby ste uvádzali len čísla, ktoré viete podložiť (odôvodniť) už v čase, keď formulár vyplníte, a to za obdobie až do 10. apríla 2020.
Sme si vedomí a vedomé, že svoje prieskumy a mapovanie vykonávajú aj ďalšie organizácie. S niektorými z nich naše aktivity vzájomne komunikujeme a zdieľame. Dôvodom nášho prieskumu je aby sme podchytili aj tie subjekty, ktoré nie sú zastrešené profesionálnymi organizáciami, a aby sme zmapovali situáciu v rôznych oblastiach kultúry.
Viac info nájdete na webe v predslove k dotazníku.
Dotazník je k dispozícii aj v maďarskom jazyku.
V prípade akýchkoľvek otázok sa na nás neváhajte obrátiť na
Agentura DILIA jako každoročně udělí studentům Cenu Evalda Schorma za původní hru, dramatizaci či překlad. Nominace je možné, vzhledem k nastalé situaci, zasílat až do 14. dubna 2020!
Cena Evalda Schorma
za původní hru, dramatizaci či překlad
Uzávěrka nominací: 14. dubna 2020!
Cena je určena pro studenty DAMU, JAMU, FFUK, FFMU, FFUP, FPF, VOŠ při Konzervatoři Jaroslava Ježka a dalších konzervatoří za původní hru, dramatizaci či překlad.
Projekty hodnotí komise na základě nominace a cenu spojenou s finanční odměnou uděluje DILIA autorovi (kolektivu).
Nominována mohou být tato díla:
– původní hra
– překlad hry (do češtiny dosud nepřeložené)
– dramatizace
Dílo může nominovat jakákoli fyzická osoba, zejména však pedagogové a studenti výše uvedených škol a divadelní odborná veřejnost.
Nominace musí obsahovat zdůvodnění, kontakt na nominujícího a nominovaného a samotný text, který je nominován, a musí být doručena jednak v písemné formě na adresu DILIA, Krátkého 1, Praha 9, a také e-mailem na adresu spalova@dilia.cz, nejpozději do 14. dubna 2020.
Hlavní cíle:
Základním cílem je podpora a motivace mladých autorů a překladatelů v jejich autorské práci. Díky Ceně Evalda Schorma se jejich díla mohou dostat do širšího divadelního kontextu, než je samotná akademická půda. Cena Evalda Schorma se během své existence stala vedle obdobné Ceny Alfréda Radoka prestižním oceněním, uznávaným nejen v Čechách, ale i v zahraničí.
Jan Werich (vlevo) a režisér Evald Schorm (vpravo) na filmovém festivalu „Finále 1968″ v Plzni
Texty oceněné Cenou Evalda Schorma se doposud dočkaly více než čtyřiačtyřiceti divadelních provedení (například: Národní divadlo moravskoslezské Ostrava, Švandovo divadlo, A studio Rubín, Studio Ypsilon, Městské divadlo Zlín či Divadlo Antonína Dvořáka v Příbrami) a devíti rozhlasových inscenování.
Doba, kdy ubývá živých vystoupení a jsme více či méně vázáni doma, přímo vybízí k různým reminiscencím a vzpomínkám. S velmi zajímavými nás oslovila paní Jana Eriksson Tomanová. Tu první, o Monte Carlu a jeho slavné škole, uveřejňujeme dnes. A dozvíte se v ní navíc i něco o psu světoznámého tanečníka.
„Académie de DanseClassique Princesse Grace de Monte Carlo – Monaco“ – tak přesně toto je originální francouzský název prestižní světové školy baletu. Její zakladatelkou je vynikající ruská balerína Marika Bezobrazova (*1918 –† 2010). Ruská tanečnice, která působila od roku 1935 v „Baletu de Monte Carlo“. V roce 1947 pak začala v Monte Carlu vyučovat balet. Již roku 1952 zakládá „Monte Carlo Classique Dance School“. Tam vyučuje adepty tance již od předškolního věku. Její pedagogický talent a bohaté interpretační schopnosti i blízké kontakty s tehdejšími osobnostmi baletního umění umožnily, že se její škola záhy stala jednou z nejlepších v Evropě. „Lesklý punc“ dodal škole během roku 1972 nový název – „Académie de Danse Classique Princesse Grace“. Ten byl výslednicí blízkého přátelství Mariky s monackou princeznou Grace – velkou milovnicí baletu. Marika měla úžasné manažerské schopnosti. Obklopila se těmi nejlepšími pedagogy a spolu s nimi vytvořila program pro výchovu tanečníků.
Zakladatelka monacké školy Marika Bezobrazova
Patřila jsem v letech 1997 – 2003 mezí pedagogy, kteří se každoročně se svými nejlepšími žáky zúčastňovali „Mezinárodních baletních zkoušek“. Skládaly se z přesně zadaných baletních sekvencí, které vycházely z přesné hudby, tanečních prvků, přizpůsobených příslušné věkové kategorii studenta. Začínalo se již v předškolním věku. Byly to „Preparatoire“ – tři přípravné taneční skladby, tyto taneční skladby končily kolem devátého roku tanečníka. Od malička se dbalo na správné držení těla, na hudebnost, baletní techniku, přizpůsobenou věku tanečníka, a výraz spojený s prožitkem. Po této přípravě následovaly „Degree“. I. II. III. IV. Každé „degree“ se skládalo z „adagia“ – dívky i chlapci stejně, „špičkové variace“ pro dívky, „skokové variace“ pro chlapce. Tak to pokračovalo i dále.Samozřejmě, čím vyšší degree, tím vyšší nároky.
Vstup do monacké taneční školy
IV. degee je již náročné – skládá se ze 3 variací – adagio, špičky, valčík, pro dívky – chlapci mají batýrované variace. V. VI. VII.VIII. degree bylo pro profesionální tanečníky, kteří přijeli studovat do Monte Carla, aby se naučili „francouzskou taneční techniku“. Tito tanečníci většinou vystudovali profesionální taneční školy v Německu, Anglii, Jižní Africe, Japonsku a v podobných zemích. Většinou se prezentovali v profesionálních sólových variacích.
Zásada paní Mariky, co se týče baletního umění: respirer – dýchej, (správné dýchání je velmi důležité pro tanečníka – umožní mu zvládat náročné variace), plié – postoj v jakékoli taneční pozici do pokrčení kolen (kolena směřují do strany – což je předpokladem pro všechny skupiny skoků). Dále, battement tendu – (vysunutí kročné dolní končetiny vpřed, stranou, vzad – vždy s vytočením en dehors, to značí: patou vpřed). Toto vše jsou hlavní zásady baletní techniky.
Budova Académie de Danse Classique Princesse Grace v Monte Carlu
Během roků 1997–2003 jsem jezdila do Monte Carla se svými nejlepšími žáky, s nimiž jsme pracovali na programu vždy v průběhu jednoho roku. Někdy to bylo admissibilité, což znamenalo přípravu na dvě degree. S prvními třemi dívkami jsem odjela do Monte Carla roku 1995, jako konzultant „Balet Otevrel“ z německého Augsburgu. Otevřelovi byli moji přátelé, byli to Češi. Mé žačky naučili předepsaným choreografiím na I. degree, které jsem v Praze vypracovávala. Během roku v Praze, a zároveň konzultacemi v Augsburgu, jsme tak úspěšně zvládli „mezinárodní baletní zkoušky“ v Monte Carlu.
Nadešel rok 1997 a to jsem odjela do Monte Carla opět s třemi žáky – tentokrát to byly dvě dívky a jeden chlapec. Byl to pro nás velký úspěch, neboť onen chlapec – Jan Váňa, získal stipendium na letní stáž do Monaka! Na tři týdny. Byl tam totiž ze všech mužských studentů nejlepší. Stal se tam pak postupně miláčkem všech adeptů tance. Po úspěšném absolvování pražské konzervatoře je nyní sólistou baletu v Kyjevě.
Jan Váňa na archivním snímku
Veškeré soutěže v Monte Carlu se vždy konaly v čase velikonočním. Ve stejném roce jsem s Honzíkem odjela do Monaka ještě jednou v létě. Na jeho letní stáž. Tou dobu jsem absolvovala speciální pedagogický kurz „atestaci na francouzskou baletní techniku“. Myslím, že jsem jediná z Čech? Sama jsem totiž „vyrostla“ na ruské baletní škole, takže poznání této techniky mě velmi obohatilo. Tento styl výuky baletu se stal důležitým faktorem mé další pedagogické kariéry. Připravila jsem na mezinárodní baletní zkoušky v Monte Carlu postupně deset studentů. Moje atestace na francouzskou baletní techniku mě zařadila mezi elitu pedagogů. Od toho momentu jsem byla připsána mezi pedagogy, kteří na to měli takzvaně „gebír“
Mnozí z mých studentů byli na baletních zkouškách v Monaku několikrát. Podle jury, která byla složena z těch nejlepších šéfů světových „baletních domů“ a sólových tanečníků, patřili moji žáci mezi ty nejlepší. Atmosféra tam byla úžasná, hovořilo se světovými jazyky – vždy jazykem, odkud student pocházel. Všechny děti byly brány jako osobnosti!
Legendární Rudolf Nureyev
Jen malou kuriozitu závěrem. Marika po smrti svého přítele, slavného Rudolfa Nureyeva (* 1938 – † 1993), opatrovala jeho pejska se jménem Soloria. Byl to takový maskot akademie – součást Nureyeva. Vždy jsem s ním mluvila jen rusky, jinak nerozuměl.
Současný šéf školy v Monaku, pan Luca Masala
Roku 2009 se stal novým uměleckým ředitelem „Ballet Académie Princesse Grace de Monte Carlo“ italský tanečník a pedagog s velkou světovou kariérou, pan Luca Masala. Vysoký standard Akadamie tance v Monaku, který vybudovala Marika Bezobrazova, právě její pokračovatel Masala zcela naplnil a dále jej rozvíjí na vysoké světové úrovni. Studenti „Akademie de Monte Carlo“ stojí vždy na vrcholných žebříčcích světových baletních soutěží.