Rozhovor s Mistryní světa ve stepu Sárou Budlovskou

„Vždycky se mi trénovat nechce, ale nechtěla bych místo toho sedět u tabletu“

 

Rozhovor s Mistryní světa ve stepu Sárou Budlovskou

Sára, dcera Andrei Myslivečkové, zakladatelky  věhlasného stepařského studia,  je Mistryně světa  ve stepu. Jak vidí stepařské umění v ČR a jaké má plány do budoucna?
Sáro, kolik ti bylo let, když jsi začala tančit?

„Já jsem tancovala úplně od malička, ale takový nějaký začátek byl asi  ve 4 letech. Mým vzorem byl starší bratr,  který se věnoval stepu. Napodobovala jsem ho ve všem…“

Je správné začít tančit tak brzy?  Může step poškodit zdraví nebo je prospěšný?

„Všechno určitě nese  své klady i zápory, každý sport i každý tanec je pro zdraví trošku náročný. Ale je to lepší než pořád sedět shrbený u počítače.“

Dařilo se ti vyhrávat soutěže. Kolik máš na svém kontě medailí nebo vítězství?

„Na Mistrovství světa jsem byla  jednou první, také třetí a mnohokrát čtvrtá.“

Kolik soutěží máš za sebou?

„Jéé…. Tak to bude určitě hodně. Zpočátku jsem  jezdila podporovat bratra, později jsem se sama účastnila. Vsadím se, že mám za sebou  více než 15 Mistrovství republiky.“

Absolvovali jste i nějaká výběrová kola před Mistrovstvím?

„Obvykle jsme se naučili základy, sestavičky, poté přišly  přehlídky,  když jsme byli šikovní, tak následovalo Mistrovství.“

Jaký je rozdíl mezi stepařským uměním  v ČR a v  zahraničí? Cítíte, že  mezi zahraniční konkurencí dobře obstojíte, nebo jsou  nějaké nedostatky?

„ Step  v Česku  je rozšířený, nás stepařů je opravdu hodně, je v tom síla. Ale podíváme-li se  na některé Mistry světa z jiných zemí, tak musím říct, že jsou úžasní.“

Kdo tě zaujal nejvíce a proč?

„Zaujali mě Švýcaři, jsou obecně dobří, dále to záleží spíše na osobě než na tanci samotném. Zaujali mě způsobem, jakým stepují, ale i tím, jak své umění prodávali.“

Přibliž více, co Tě fascinovalo na Švýcarech?

„Znám  osobně některé kluky, hrají si s rytmem, což dokáže i dost Čechů, ale oni jsou vyloženě takoví „showmani“, mají to v sobě.“

Zkus se ohlédnout za těmi roky tréninků. Chtělo se ti cvičit nebo bys raději  také zůstala lenošit a sedět u televize?

„Když máme v sobotu trénink v 9 h, tak se mi moc nechce, to je rozhodně  pravda. Ale poznávám tam i spoustu nových lidí, můžeme si povídat, na soustředěních hrajeme hry, takže je to dobré. Nechtěla bych místo toho sedět třeba u  tabletu.“

Je prostor věnovat se také jiným aktivitám, vyvíjet se i v jiné oblasti, pokud se věnuješ tanci závodně? Nebo jsi tak vytížená, že nic jiného dělat nelze?

„Čas  si určitě najdu, školu zvládám, „zaplať pánbůh“, zatím jsem  na základní škole, občas sice chybím, ale zase mezitím vidím něco jiného, myslím si, že mi to bude dobré i do života.“

Slýchávám příběhy dětí ze středních škol, které se musely svého koníčku vzdát, protože škola  je už neuvolnila do soutěží či soustředění. Jak vidíš svou situaci?

„Já se svého koníčku rozhodně vzdát nechci, protože mě to neskutečně baví a baví mě i spolupráce s lidmi. Doufám, že si čas vždycky najdu.“

Jak jste řešili situaci ve Vašem studiu TS Andrea, když škola neuvolnila žáky pro trénink?

„Snažili jsme se vyhovět časově lidem, kteří měli problémy se školou.  Pokud přesto  občas chyběli, sestavy jsme je  doučili.“

V případě, že by trenéři nebyli vstřícní,  museli  by tanečníci skončit?

„Záleží na tom, na jaké úrovni se tančí. Pokud  člověk nestíhá  vůbec žádné tréninky, tak asi přijde chvíle, kdy musí zvážit své priority. Také je tu  možnost nezávodit, pokud nestíhám školu, ale můžu chodit na kurzy.“

Dodržují tanečníci ve Vašem studiu   životosprávu?

„Záleží to na jednotlivém člověku, ale každý by měl mít aspoň trošku kondici. Pokud je sestava  těžká, musíme ji nějak „udýchat“, abychom nefuněli a nezkolabovali.“

Jak si vylepšuješ kondici?

„Já vlastně ani nevím. Sám tanec člověka vytrénuje. Když přidáte nějaký sport, je to dobré pro zdraví. Ať už tanec nebo sport,  jde o pohyb.“

Vybíráš si zdravé jídlo?

„No, moje stravovací návyky nejsou dobré a tanec zvládám. Hamburgery od McDonalda nejím každý den, to není zdravé pro nikoho. Ale nějaké správné stravovací návyky nemám, to ne.“

Chodíš někam na masáže?

„To je spíše vedlejší aktivita. O nohy bychom sice měli pečovat, také dbát na to, abychom zbytečně neriskovali a nezlámali si nohy,  ale na masáže chodit nemusíme.“

Mohou  ze stepu bolet nohy? Mohou se potíže  projevit později?

„Já si myslím, že step zdraví spíše pomáhá. Když mám dlouhý trénink, tak mě nohy bolí, ale  když později na táboře běháme, tak mám pocit, že mi tanec pomáhá, mám trošku výdrž.“

Vyrovnáš se dobrým běžcům díky tanečnímu tréninku, i když běh netrénuješ?

„To si nemyslím. Když trénujete běh, tak jste mnohem lepší. Ale  určitě jsem lepší než člověk, který jenom sedí na gauči.  Nohy jsou přece jen  vytrénované.“

Chceš zůstat závodně tančit nebo budeš raději učit?

„Dlouhou dobu jsem jezdila na závody a připadá mi to všechno stejné.  Vždy přijedu, soustředím se, následuje vystoupení.  Nevadilo by mi, kdybych nezávodila, nelpím na tom.“

Jsi odchovaná tancem, kam by ses po škole chtěla ubírat dál?

„Přemýšlela jsem o tom, že bych ráda pomáhala mámě ve studiu, to se vždy hodí, baví mě to a baví mě práce s  dětmi. Ale dívala jsem se i po školách, které s tancem nesouvisí.“

Co by tě přitahovalo?

„Lákalo by mě být učitelkou na jakékoliv  škole, ale třeba by mě bavilo i psát.“

Myslíš, že bys třeba v budoucnu měla zaměstnání a současně vedla kurzy?

„To asi  ne. Ale třeba psát a pomáhat ve studiu by dohromady šlo.“

 

Děkujeme za rozhovor

Juniorské_trio_Machine_Dolls

trio juniorek Sára  a spol.

Jak vidí současnou situaci majitelka TS Andrea,  Andrea Myslivečková?

Zeptali jsme se…

Andreo, co je pro Vás důležité, coby pro trenérku a majitelku taneční školy?

„Pro mě je hrozně důležité mít zpětnou vazbu a tu mám právě díky tomu, že moje dcera se věnuje stepu. Je pro mě nutné se zamyslet nad faktem, že děti začínají tančit ve stále nižším věku a mají  úspěchy v soutěžích, ale také je to brzy přestává bavit. Chci je  udržet u toho, aby je to i po deseti letech bavilo, protože mě samotnou už soutěže úplně nenaplňují.  Je to rok co rok stejné. Musíme  jim dát nové impulsy, nejde jen o honbu  za medailemi. Nelze brát tanec jen takto.  Ale to jsem si uvědomila až ve zralém věku.“

Kudy se budete ubírat?

„Chci svým členům nabídnout festivaly, divadelní představení, ukázat jejich umění i jinde. Soutěž  znamená jednu choreografii. Jednu skladbu jim pouštíme 3/4 roku. Sára  říká: „Já už tu  písničku nemůžu ani slyšet.“  Z toho vyplývá, že jim soutěž   nepřináší jen pozitivní vzpomínky. To je pro mě signál  nabízet dětem něco jiného než jen soutěže.“

Je tanec perspektivní pro mladé talenty? Mohou se děti později věnovat tanci na plný úvazek?

„U nás není reálné, aby všichni uspěli.“

Takže svůj zájem musí ztratit, když přijde  rodina či práce?

„Život tanečníka je jepičí, to je známé. Pro mě má  smysl pedagogika. Na světě se občas najde někdo jako byla Maja Plisecká, ale takto vyvolených je málo.“

panenky_medaile

vyhlášení „Radost z druhého místa“
Foto Archiv TS Andrea

Děkuji za rozhovor
Eva Smolíková

Dárek divadla PONEC

PONEC zve na srpnový warm-up. Nabídne site-specific představení, koncert, projekce filmu, tančírny a workshopy. Vstup zdarma!

 

 

PONEC – divadlo pro tanec zve na srpnový warm-up před startem 15. sezony. Nabídne site-specific představení, koncert, projekce filmu, tančírny a workshopy. Vstup zdarma!

Jubilejní 15. sezonu divadla PONEC, která bude oficiálně zahájena 15. září 2015, předznamená v půli srpna dvoudenní vyloženě letní program, který je svého druhu dárkem PONCE svým divákům, přátelům i náhodným kolemjdoucím.

Na pátek 14. a sobotu 15. srpna připravil PONEC v Café Neustadt a na Náplavce maximální vyžití pro všechny věkové skupiny. Páteční dárkové balení obsahuje ukázku z představení DOGTOWN izraelského choreografa Nadara Rosano, která se odehraje jen pár hodin před světovou premiérou na Střeleckém ostrově v rámci Prague Pride 2015, dále ukázky z představení Ana & Sara / Vypravěčka tanečnic Jany Drdácké (flamenco) a Anežky Hessové (kathak) nebo koncerty Ridiny Ahmed a cool seniorů z centra Elpida.

Jádrem akce budou sobotní workshopy jógy, zpěvu a tance pro děti, dospělé i seniory na palubě Lodi Tajemství. Je připraveno i interaktivní představení Mirky Eliášové Svět z papíru  s následnou dílnou. Kdo dorazí, bude odměněn. Sám sebou.

Program

Pátek 14.8.

Café Neustadt
17:00 Nadar Rosano (IL): DOGTOWN | ukázka z představení
19:30 Ridina Ahmed | koncert
21:00 VerTeDance a Jiří Havelka: NAUČENÁ BEZMOCNOST | projekce tanečního
filmu | režie: Michal Caban, Vojtěch Kopecký

Náplavka Bajkazyl
18:00 Jana Drdácká, Anežka Hessová: ANA & SARA / VYPRAVĚČKA | ukázky z
představení
20:00 Jana Drdácká: TANČÍRNA | gypsy, flamenco, latina

Střelecký ostrov
21:00 Nadar Rosano (IL): DOGTOWN | světová premiéra | produkce: Prague
Pride 2015 a PONEC – divadlo pro tanec

Sobota 15.8.

Loď Tajemství
09:00 Jana Kochánková: KOKO JÓGA | workshop
10:45 Lola Karpenko, Ridina Ahmed: HLAS – RYTMUS – POHYB | workshop pro
seniory
13:30 ELPIDA | koncert pěveckého sboru seniorek
15:00 Mirka Eliášová: SVĚT Z PAPÍRU | taneční představení pro děti
16:00 Mirka Eliášová: POHYBOVÁ DÍLNA PRO DĚTI I DOSPĚLÉ | workshop

 Dogtown_foto_Vojta_Brtnický

Foto: Vojta Brtnický

Taneční magazín

Rozhovor s  herečkou Ivou Janžurovou

„Balet je vyšší forma umění“

 

 

Prázdninový rozhovor o cestování a tanci s Ivou Janžurovou

Cestujete ráda? Procestovala jste hodně zemí?

„Zajímaly by mě jiné země, ale mé nejoblíbenější místo jsou  jižní Čechy a krajina, kde jsem se narodila. Jinde si většinou říkám, že se mi tam vůbec nelíbí. Cestování mě  trošku vylekalo. Jsem pecivál. Mám resty v poznávání zahraničí, už se to asi nebudu snažit dohnat.“

Máte nějaké vysněné místo?

„Nemám žádné vysněné místo, ale moc se mi líbilo Norsko, to bych si zopakovala… Třeba bych i lovila ryby v Norsku.
Také Skotsko je krásná zem, byla jsem tam  s dcerou, jen tak, s  „bágly“  na zádech. Na to vzpomínám ráda.
Líbí se mi  malé země jako je třeba  Portugalsko, v Itálii mi zase vyhovuje jejich kuchyně a víno.
Atlantik se mi zdál moc hezký.
Byla jsem také dvakrát v Americe, ale pracovně, neužila jsem si to. Ta krajina mě vůbec neláká. Když pracujete  a  denně balíte kufry, je těžké si vychutnat cestování.“

Jakou formu odpočinku volíte, když už přece jen jste na zahraniční dovolené? Aktivní či pasivní?

„Ráda ležím na břichu a odpočívám.  Když přestanu mít soukromí, jsem nešťastná, jsem na to velmi citlivá. Prožívám všechno, co se děje kolem.“

Jaký máte vztah k tanci?

„Jsem „lajdák“ a nevěnuji se tomu. Má dcera byla pohybově talentovaná, chodila se  dívat na různá taneční vystoupení, tanec dost sleduje.  Vím, že krásný tanec je možné vidět v Tanečním domě na Žižkově. Choreografové jsou tam výborní a  dcera mi tanec doporučuje. Ale já to časově nestíhám.“

Který taneční styl  se vám nejvíce líbí?

„Uznávám krásy klasického baletu. Sledovala jsem filmy s Mikhailem Baryshnikovem,  tam jsem si poprvé všimla, že balet  je vyšší forma umění. Mám v mysli sestaven takový žebříček:  činohra, opera a  nejvýše je  balet. Balet je prostě na vrcholu. Činohra se snaží přiblížit kvalitě, posunuje se do vyšších pater, ale u baletu je to předurčeno. Balet nelze napodobit. Tanec je prostě krásný.“

Těšily Vás herecké role, kde bylo třeba tančit?

„Ano, také jsem pracovala  s choreografy. V pohádkách jsme měli pohybového poradce. Choreografka mi tehdy chtěla ukazovat kroky, ale nakonec řekla, že si to zatančím sama nejlépe.“

Sledujete Stardance?

„Na Stardance jsem se dívala, poslouchám posudky poroty,  přemýšlím si o nich, zda souhlasím nebo ne, většinou souhlasím. Je zajímavé sledovat Stardance. Na škole jsem tanec zvládala,  v duchu si představuji sebe na místě svých kolegů, jak bych to asi zvládla tam.“

Jste báječná herečka. Dokážete vysvětlit, v čem tkví  Vaše umění?

…(úsměv)“Můj muž kdysi řekl větu: Já mám takovou představu, že se to bojím vyslovit nahlas…
Asi mám dar i rozumově pochopit a vylíčit postavu. To vás donutí  k exhibici. A nikdo Vám  s tím nemůže pomoct.“

Stává se Vám, že Vás zastavují lidé na ulici a pochválí?

„Nedávno mě zastavili v Brně se slovy, že mě mají rádi. Opravdu mě to hřeje.“

janzurova-iva-cb

Foto: Národní divadlo

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková

Viet Cong zaútočí v NoD

Jedna z nejlepších kapel současné alternativní hudební scény, kanadští Viet Cong, dorazí do pražského klubu

 

 

 

 

Každá druhá kapela dnes o sobě tvrdí, že čerpá z odkazu Joy Division. Viet Cong toto tvrdit
nemusí, oni prostě JSOU Joy Division pro 21. století.

Ve čtvrtek 27. srpna dorazí do pražského klubu NoD jedna z nejlepších kapel současné
alternativní hudební scény, kanadští Viet Cong. Ti přijedou v rámci evropského turné se
svojí první deskou, pojmenovanou jednoduše “Viet Cong”. Vstupenky jsou v prodeji na
GoOut.cz

Crystal Schick/ Calgary Herald CALGARY, AB -- The local band Viet Cong poses for a photo in honour of the release of their new album in Calgary, on January 18, 2015. --  (Crystal Schick/Calgary Herald) (For Entertainment story by  Mike Bell) 00061948A

Když se v roce 2010 rozpadla kultovní kanadská kapela Women, začal její basák Matt Flegel přemýšlet kudy dál a o dva roky později vybudoval na troskách Women právě Viet Cong.Jejich eponymní deska vyšla letos v lednu a dočkala se nadšených recenzí.

viet_congfoto2

Psychedelická post-punková estetika na desce tančí s Flegelovým charismatickým hlasem.
“První dojem z desky je jasný: velmi vážná rocková nahrávka, která zrovna nenabízí moc
uklidňujících momentů sebeodhalení. Takže ve chvílích, kdy se Viet Cong odhalují, dávejte
si pozor,“ píše se v recenzi na Pitch Forku. Jako předkapela vystoupí India, superkapela složená ze známých jmen českobudějovické noise-rockové scény kolem labelu NAAB: Bejbiš (Kidney Trauma), Sokol (Nuly) a Tomáš Kopáček (Black Tar Jesus). Jejich povedený první release si poslechněte na jejich Bandcampu.
viet_congfoto1

Kontakt: Jakub Jíra, Landmine Alert
Kdo: Viet Cong (CAN, Jagjaguwar) + India (CZ, Stoned to Death Rec.)
Kdy: čtvrtek 27. 8. 2015, start 19:30
Kde: NoD, Dlouhá 33, Praha 1
Kolik: 300,- v předprodeji a 350,- na místě

viet_cong_poster1

Taneční magazín

Michal Jančařík vandruje Šumavou ze západního cípu až k jihu

Nová publikace Správy NP Šumava provede turisty po nouzových nocovištích. Michal Jančařík pokřtil novou publikaci nazvanou „Vandr Šumavou“. A kde by tančil?

Zeptali jsme se ……

Mají zarytí milovníci tance možnost zatančit si na nějaké akci či v hospodě během putování Šumavou?

Michal Jančařík:

„Na Šumavě by se i během mého vandru dalo tančit na Modravě ve Spolkovém domě. Má sál v suterénu, a to velmi velkorysý. Tančit by se rozhodně dalo i na velké terase hotelu Alpská vyhlídka na Bučíně. Výhled na Alpy v podvečer by byl opravdu  působivý. Budu tam takovou akci panu provozními někdy muset navrhnout…“

Týdenní pěší výlet ze západního cípu národního parku Šumava až k jihu absolvoval v létě loňského roku známý moderátor Michal Jančařík. K přespání vždy využil nouzová nocoviště, která představuje v nové publikaci nazvané Vandr Šumavou.

„Tento nápad, projít si Šumavu a využít tu skvělou možnost přenocovat v samotném srdci šumavské přírody, ve mně zrál pár let. Loni jsem se rozhodl tento výlet absolvovat s tím, že ho celý převedu na stránky knihy, která bude sloužit jako turistický průvodce pro ty, kteří si tu Šumavu chtějí užít úplně maximálně,“ vysvětluje autor brožury Michal Jančařík.

foto_Michal_Fanta

Drobná knížka na osmdesáti stranách představuje nejen samotná nouzová nocoviště, kterých je na území Národního parku sedm, ale také popis celé cesty mezi nimi včetně turistických map a fotografií.

foto_Jan_Dvořák2

„Tento výlet stojí za to. Jednotlivá nocoviště jsou totiž rozmístěna zhruba dvacet kilometrů od sebe a to tak, že se turista za den přemístí z jednoho k druhému a za ten den si užije šumavských krás do sytosti. Velkým zážitkem je ale samotné přespání na nouzovém nocovišti, v jedinečné přírodě. To má neopakovatelnou atmosféru, která se ale na papír moc převést nedá a to si musí každý zažít sám. A právě tato publikace by mu mohla být dobrým průvodcem nebo tím, co ty, kteří se teprve rozhodují, přesvědčí,“ dodává Michal Jančařík.

Nouzová nocoviště vytvořila správa Národního parku Šumava v roce 2008. Jsou v provozu celoročně a každou sezónu v nich přenocují stovky turistů.

„Nouzová nocoviště jsou nedílnou a současně velmi důležitou součástí turistické infrastruktury Národního parku Šumava. Mnozí o této možnosti, jak poznat Šumavu, už vědí, ale pro některé to je stále, i po osmi letech provozu, novinkou. Proto jsem rád, že vznikl tento průvodce, kterým se určitě mnozí turisté nechají inspirovat. Psal ho totiž člověk, který si je všechny prošel a tu Šumavu si zažil, jak nejlépe mohl,“ říká ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený. Nová publikace Vandr Šumavou je k dispozici ve všech informačních střediscích Správy NP Šumava.

foto_Jan_Dvořák_4
Nejvytíženějšími jsou nouzová nocoviště na Poledníku, na Modravě a na jihu také Pod Plešným jezerem a v Novém Údolí. Přes léto je hojně využívané také nouzové nocoviště na Bučině. Všechna slouží pouze jako nocoviště, tedy pro přespání. Kempování je zde zakázáno, stejně jako rozdělávání ohňů, kromě Poledníku, kde je k dispozici venkovní krb. Brožuru pokřtil hudebník Vladimír Brabec.

foto_Jan_Dvořák_3

Text: Jan Dvořák, Taneční magazín
Foto: Jan Dvořák, Michal Fanta

Taneční magazín