Rozhovor s Mistryní světa ve stepu SÁROU BUDLOVSKOU

„Vždycky se mi trénovat nechce, ale nechtěla bych místo toho sedět u tabletu“

 

Rozhovor s Mistryní světa ve stepu Sárou Budlovskou

Sára, dcera Andrei Myslivečkové, zakladatelky  věhlasného stepařského studia,  je Mistryně světa  ve stepu. Jak vidí stepařské umění v ČR a jaké má plány do budoucna?
Sáro, kolik ti bylo let, když jsi začala tančit?

„Já jsem tancovala úplně od malička, ale takový nějaký začátek byl asi  ve 4 letech. Mým vzorem byl starší bratr,  který se věnoval stepu. Napodobovala jsem ho ve všem…“

Je správné začít tančit tak brzy?  Může step poškodit zdraví nebo je prospěšný?

„Všechno určitě nese  své klady i zápory, každý sport i každý tanec je pro zdraví trošku náročný. Ale je to lepší než pořád sedět shrbený u počítače.“

Dařilo se ti vyhrávat soutěže. Kolik máš na svém kontě medailí nebo vítězství?

„Na Mistrovství světa jsem byla  jednou první, také třetí a mnohokrát čtvrtá.“

Kolik soutěží máš za sebou?

„Jéé…. Tak to bude určitě hodně. Zpočátku jsem  jezdila podporovat bratra, později jsem se sama účastnila. Vsadím se, že mám za sebou  více než 15 Mistrovství republiky.“

Absolvovali jste i nějaká výběrová kola před Mistrovstvím?

„Obvykle jsme se naučili základy, sestavičky, poté přišly  přehlídky,  když jsme byli šikovní, tak následovalo Mistrovství.“

Jaký je rozdíl mezi stepařským uměním  v ČR a v  zahraničí? Cítíte, že  mezi zahraniční konkurencí dobře obstojíte, nebo jsou  nějaké nedostatky?

„ Step  v Česku  je rozšířený, nás stepařů je opravdu hodně, je v tom síla. Ale podíváme-li se  na některé Mistry světa z jiných zemí, tak musím říct, že jsou úžasní.“

Kdo tě zaujal nejvíce a proč?

„Zaujali mě Švýcaři, jsou obecně dobří, dále to záleží spíše na osobě než na tanci samotném. Zaujali mě způsobem, jakým stepují, ale i tím, jak své umění prodávali.“

Přibliž více, co Tě fascinovalo na Švýcarech?

„Znám  osobně některé kluky, hrají si s rytmem, což dokáže i dost Čechů, ale oni jsou vyloženě takoví „showmani“, mají to v sobě.“

Zkus se ohlédnout za těmi roky tréninků. Chtělo se ti cvičit nebo bys raději  také zůstala lenošit a sedět u televize?

„Když máme v sobotu trénink v 9 h, tak se mi moc nechce, to je rozhodně  pravda. Ale poznávám tam i spoustu nových lidí, můžeme si povídat, na soustředěních hrajeme hry, takže je to dobré. Nechtěla bych místo toho sedět třeba u  tabletu.“

Je prostor věnovat se také jiným aktivitám, vyvíjet se i v jiné oblasti, pokud se věnuješ tanci závodně? Nebo jsi tak vytížená, že nic jiného dělat nelze?

„Čas  si určitě najdu, školu zvládám, „zaplať pánbůh“, zatím jsem  na základní škole, občas sice chybím, ale zase mezitím vidím něco jiného, myslím si, že mi to bude dobré i do života.“

Slýchávám příběhy dětí ze středních škol, které se musely svého koníčku vzdát, protože škola  je už neuvolnila do soutěží či soustředění. Jak vidíš svou situaci?

„Já se svého koníčku rozhodně vzdát nechci, protože mě to neskutečně baví a baví mě i spolupráce s lidmi. Doufám, že si čas vždycky najdu.“

Jak jste řešili situaci ve Vašem studiu TS Andrea, když škola neuvolnila žáky pro trénink?

„Snažili jsme se vyhovět časově lidem, kteří měli problémy se školou.  Pokud přesto  občas chyběli, sestavy jsme je  doučili.“

V případě, že by trenéři nebyli vstřícní,  museli  by tanečníci skončit?

„Záleží na tom, na jaké úrovni se tančí. Pokud  člověk nestíhá  vůbec žádné tréninky, tak asi přijde chvíle, kdy musí zvážit své priority. Také je tu  možnost nezávodit, pokud nestíhám školu, ale můžu chodit na kurzy.“

Dodržují tanečníci ve Vašem studiu   životosprávu?

„Záleží to na jednotlivém člověku, ale každý by měl mít aspoň trošku kondici. Pokud je sestava  těžká, musíme ji nějak „udýchat“, abychom nefuněli a nezkolabovali.“

Jak si vylepšuješ kondici?

„Já vlastně ani nevím. Sám tanec člověka vytrénuje. Když přidáte nějaký sport, je to dobré pro zdraví. Ať už tanec nebo sport,  jde o pohyb.“

Vybíráš si zdravé jídlo?

„No, moje stravovací návyky nejsou dobré a tanec zvládám. Hamburgery od McDonalda nejím každý den, to není zdravé pro nikoho. Ale nějaké správné stravovací návyky nemám, to ne.“

Chodíš někam na masáže?

„To je spíše vedlejší aktivita. O nohy bychom sice měli pečovat, také dbát na to, abychom zbytečně neriskovali a nezlámali si nohy,  ale na masáže chodit nemusíme.“

Mohou  ze stepu bolet nohy? Mohou se potíže  projevit později?

„Já si myslím, že step zdraví spíše pomáhá. Když mám dlouhý trénink, tak mě nohy bolí, ale  když později na táboře běháme, tak mám pocit, že mi tanec pomáhá, mám trošku výdrž.“

Vyrovnáš se dobrým běžcům díky tanečnímu tréninku, i když běh netrénuješ?

„To si nemyslím. Když trénujete běh, tak jste mnohem lepší. Ale  určitě jsem lepší než člověk, který jenom sedí na gauči.  Nohy jsou přece jen  vytrénované.“

Chceš zůstat závodně tančit nebo budeš raději učit?

„Dlouhou dobu jsem jezdila na závody a připadá mi to všechno stejné.  Vždy přijedu, soustředím se, následuje vystoupení.  Nevadilo by mi, kdybych nezávodila, nelpím na tom.“

Jsi odchovaná tancem, kam by ses po škole chtěla ubírat dál?

„Přemýšlela jsem o tom, že bych ráda pomáhala mámě ve studiu, to se vždy hodí, baví mě to a baví mě práce s  dětmi. Ale dívala jsem se i po školách, které s tancem nesouvisí.“

Co by tě přitahovalo?

„Lákalo by mě být učitelkou na jakékoliv  škole, ale třeba by mě bavilo i psát.“

Myslíš, že bys třeba v budoucnu měla zaměstnání a současně vedla kurzy?

„To asi  ne. Ale třeba psát a pomáhat ve studiu by dohromady šlo.“

 

Děkujeme za rozhovor

Juniorské_trio_Machine_Dolls

trio juniorek Sára  a spol.

Jak vidí současnou situaci majitelka TS Andrea,  Andrea Myslivečková?

Zeptali jsme se…

Andreo, co je pro Vás důležité, coby pro trenérku a majitelku taneční školy?

„Pro mě je hrozně důležité mít zpětnou vazbu a tu mám právě díky tomu, že moje dcera se věnuje stepu. Je pro mě nutné se zamyslet nad faktem, že děti začínají tančit ve stále nižším věku a mají  úspěchy v soutěžích, ale také je to brzy přestává bavit. Chci je  udržet u toho, aby je to i po deseti letech bavilo, protože mě samotnou už soutěže úplně nenaplňují.  Je to rok co rok stejné. Musíme  jim dát nové impulsy, nejde jen o honbu  za medailemi. Nelze brát tanec jen takto.  Ale to jsem si uvědomila až ve zralém věku.“

Kudy se budete ubírat?

„Chci svým členům nabídnout festivaly, divadelní představení, ukázat jejich umění i jinde. Soutěž  znamená jednu choreografii. Jednu skladbu jim pouštíme 3/4 roku. Sára  říká: „Já už tu  písničku nemůžu ani slyšet.“  Z toho vyplývá, že jim soutěž   nepřináší jen pozitivní vzpomínky. To je pro mě signál  nabízet dětem něco jiného než jen soutěže.“

Je tanec perspektivní pro mladé talenty? Mohou se děti později věnovat tanci na plný úvazek?

„U nás není reálné, aby všichni uspěli.“

Takže svůj zájem musí ztratit, když přijde  rodina či práce?

„Život tanečníka je jepičí, to je známé. Pro mě má  smysl pedagogika. Na světě se občas najde někdo jako byla Maja Plisecká, ale takto vyvolených je málo.“

panenky_medaile

vyhlášení „Radost z druhého místa“
Foto Archiv TS Andrea

Děkuji za rozhovor
Eva Smolíková

Helena Vondráčková a Mistři světa ve stepu

Stepařské studio TS Andrea doprovází Helenu Vondráčkovou na koncertech

 

 

 

 

Právě tak jako v předcházejícím roce (2012), Helena Vondráčková přizvala na své koncerty  stepařské studio TS Andrea.

foto_Vondráčková_2013

19.12. 2013 v Bratislavě a 22.12. 2013 v Praze vystupovala Helena za doprovodu čerstvých Mistrů světa ve stepu. V  roce 2012 stepovala Helena společně s tanečníky TS Andrea, v roce 2013 vystupovali stepaři samostatně.  Za povšimnutí stojí, že začátek  skladby stepovali tanečníci bez hudby, později se přidal doprovod.  Autorem všech choreografií je  talentovaný Tomáš Slavíček, člen TS Andrea.

foto_Vondráčková_2014

Úspěch koncertu a vystoupení byl obrovský,  sál Lucerny byl vyprodaný do posledního místečka,  spousty diváků stály  také na ochozech. „Doufáme, že toto  společné vystoupení nebylo poslední“, řekla Andrea Myslivečková, zakladatelka TS Andrea.

 

Taneční magazín

 

Pozvánka: Mistrovství ČR ve stepu

Mistrovství ČR ve stepu se zúčastní i prezident Českomoravského stepařského svazu, choreograf TS Andrea a několikanásobný Mistr ČR a Evropy Tomáš Slavíček.

 

 

 

 

dsgsdrg

 

Pokud jste milovníkem tance a nemáte ještě program na tento víkend, pak vám přinášíme skvělý tip na sobotu.

V pražském Paláci Lucerna se 18. května uskuteční Mistrovství ČR ve stepu, které pořádá Taneční studio Andrea v Praze pod vedením paní Andrey Myslivečkové ve spolupráci s Českomoravským stepařským svazem.

Na akci nebude chybět ani prezident svazu a choreograf TS Andrea, Tomáš Slavíček, který je mimo jiné několikanásobný Mistr ČR a Evropy ve stepu.

Celkem bude soutěžit kolem 450 stepařů z 15 největších stepařských klubů v republice (Praha, Brno, Hradec Králové, Opava atd.) ve všech věkových kategoriích a různých disciplínách (sólo, duo, formace atd).

Mistrovství republiky je zároveň kvalifikací těch nejlepších českých choreografií na prosincové Mistrovství světa v Německu, kde Česká republika sklízí každoročně velké úspěchy.

Určitě si nenechte tuto akci ujít!

5437

Tomáš Slavíček – Prezident Českomoravského stepařského svazu, choreograf TS Andrea a několikanásobný Mistr ČR a Evropy

 

Taneční magazín

Rozhovor s choreografkou a porotkyní mezinárodních soutěží Mgr. ANRDEOU MYSLIVEČKOVOU

„První může být jen jeden!“

V nevelkém tanečním sále přitáhne pohled návštěvníka vitrína, která je plná pohárů z domácích i mezinárodních soutěží. Ty jsou důkazem nekonečné lásky k tanci, spousty dřiny a odříkání. Jsme v sále TS Andrea, tanečního studia, které se specializuje na výuku stepu.

Paní Andrea má v sobě lásku nejen k tanci, ale také ke svým svěřencům. Tato žena s velkým srdcem sice zdánlivě drtí soutěžící přísným pohledem během mezinárodních klání, ale cítí s nimi, zasloužila se o zákaz používání špiček v dětské kategorii a tím ochránila zdraví mnohým z příštích nadějných tanečníků.

 

1. Láska k tanci se projevila už v dětství, že?

„Ano. Od 3 let jsem dělala gymnastiku a balet, od 5-ti let jsem začala tančit, ke stepu jsem se dostala později, asi v 10-ti letech, měla jsem tedy vpravdě pokrokovou paní učitelku. Dále jsem chodila na hodiny pana profesora Bohumila Augustina, ten mě provázel řadu let a díky němu mi step učaroval.“

decka

 TS Andrea

2. Jak se díváte na balet pro děti od 3 let? Není to příliš velká zátěž pro klouby?

„Záleží samozřejmě na vedení, na pedagogovi. Určitě nestavíme děti ve 3 letech na špičky! Na druhou stranu balet je základ všeho. Určitě s tím souhlasím, ale záleží na zdravé míře.“

3. Jak se vyvíjela Vaše kariéra dál?

„Pokračovala jsem na konzervatoři, opět byl můj nejoblíbenější předmět step. Už při studiu na vysoké škole jsem začala učit a začala jsem se učit pedagogice. Učila jsem v Domě dětí a mládeže Prahy 1, setkávala jsem se s klasickým přístupem vyplňování třídních knih, dodržování osnov, které nebyly vždycky nakloněny dětem a výuce. Já jsem chtěla pracovat s dětmi, které jsem měla před sebou a ne podle osnov, které byly napsané někým, kdo tanec nikdy nedělal. To byly první myšlenky, které mě vedly k založení vlastního studia a dále jsem chtěla jít soukromou cestou.
Stalo se mi, že jsem vyučovala v nádherném sále, muzikant seděl za klavírem a korepetoval nám hodiny, ale v sále bylo deset stupňů. Nemohla jsem děti vůbec položit na zem, musela jsem s nimi hodinu poskakovat, aby se vůbec zahřály, abych jim neuškodila. Ale osnovy říkaly něco jiného. Šla jsem samozřejmě na „kobereček“, že nedodržuji s dětmi to, co je předepsané.
Založila jsem tedy vlastní studio při škole a když se ukázalo, že je o kurzy stepu velký zájem, po vysoké škole jsem se TS Andrea věnovala již na plný úvazek. V loňském roce se nám podařilo oslavit 22 let existence velkým představením v divadle Broadway.“

teplaky

Mgr.Andrea Myslivečková

4. Jak je časově náročné vést školu a současně předsedat v porotě mezinárodních soutěží? Je možné takovou práci dělat, pokud jste matkou malých dětí?

„Časově to náročné určitě je, ale mě to strašně baví. Čas pro rodinu prostě být musí. Tak jako jsem se rozhodla mít taneční studio, tak jsem se rozhodla mít i děti. Takže jsem stihla porodit dvě krásné zdravé děti, ani manžel ode mě neutekl, jsem 18 let šťastně vdaná a snažím se zvládat práci i rodinu.
Možná jsem měla velké štěstí, že mé děti se zajímají o tanec. Syn se stal mistrem světa ve stepu v 11-ti letech, on opravdu hudbu cítí a slyší. Dnes už vím, že step nedělá jen proto, že jeho maminka má taneční studio. Jeho to opravdu baví a hudbu má v sobě.
Samozřejmě jsem to mohla zvládnout jen za obrovské podpory manžela, který si uzpůsobil práci tak, že přicházel domů odpoledne, zůstával s dětmi a já jsem odcházela učit. Všechny kurzy jsou v odpoledních hodinách. Tedˇ už jsou děti větší, takže já se můžu o víkendu věnovat porotování v soutěžích a práci manažerky. Zároveň se mi podařilo vychovat si takové asistenty, kteří mě zastoupí, věnují se dětem v tělocvičně a věnují se jim tak skvěle, že přivážíme zlaté medaile i z mezinárodních soutěží.

Já se mohu věnovat propagaci studia a shánění sponzorských příspěvků. Ne všechno chceme nechat na rodičích, systém v ČR je nastolený takto: čím jsou děti úspěšnější, tím více musí platit. To je prostě špatně.

Pokud děti pracují a jsou úspěšné, reprezentují republiku, měl by tu být nějaký okamžik, kdy přispěje stát a městské části. To se v ČR bohužel neděje. Návratnost není.

Noviny píší o dětech, které berou drogy, páchají kriminální činnost. Ale druhá strana mince? O úspěšných dětech nikdo nenapíše, tomu nikdo nevěnuje pozornost.“

Ne tak úplně docela. Taneční magazín se o ně velmi zajímá.

059

5. Porotujete. Všechny tance ve finále jsou krásné.
Co tedy nejvíce zapůsobí na porotu? Kdo vyhrává?

„Soutěže mají daný systém hodnocení. Je to tzv. trojdimenziální systém, tzn. technika, choreografie a image. Pokud se soutěží v show dance, tak je ještě čtvrtá známka za show. Vše je bodově ohodnoceno, čím vyšší počet bodů, tím je hodnocení poroty lepší.“

6. Není soutěžní tanec přece jen sport? Umění se dá těžko ohodnotit. Ten dojem je subjektivní. A pak také, každému se líbí něco jiného.

„Ano, souhlasím. Tohle je těžké. Ta hranice je hrozně tenká, na jedné straně je dokázané po různých testech, že tanečníci odvádějí výkony vrcholových sportovců (podle tepové frekvence), na druhé straně chceme, aby to pořád byla umělecká záležitost, aby v tom byly emoce. Ty ve sportu nejsou.

Chceme být sportem, samozřejmě ne všichni to přiznávají, ale je to hlavně kvůli dotacím. Na sport ještě nějaké dotace jsou, na kulturu už vůbec žádné nejsou.

Jeden z hlavních důvodů, proč se „dereme“ pod sport, jsou peníze.“

7. Jinak by Vás asi ani nenapadlo dělat z tance sport, že?

„Ne, určitě ne. Nechceme předepsané prvky, protože potom je to spartakiáda.“

8. Jak to přijímají sami tanečníci? Chtěli by umění nebo sport? V umění se přece těžko soutěží….

„Mezi lidské vlastnosti patří soutěživost, předvádění.

Svolala jsem po 10-ti letech soutěžení své tanečníky a navrhla jsem, abychom se věnovali dva nebo tři roky jen technice, protože jsem najednou měla srovnání se světem a viděla jsem, že nejde jen o step, ale především o tanec a jiné taneční techniky. Chtěla jsem natrénovat techniku a uspořádat dvakrát či třikrát do roka nějaké vystoupení nebo divadelní představení. Ale tři čtvrtiny rodičů i žáků řeklo: „My končííme. My chceme soutěžit.“
To pro mě byl ukazatel, kudy jít a kudy se budu dál ubírat.
Na mezinárodní soutěži jsou opravdu všechny výkony na špičkové úrovni. Je neuvěřitelné, co děti předvádějí například v kategorii junior. Moje myšlenka je taková, že bych nejraději stopla soutěž v semifinále a řekla: „Vy všichni tady máte medaile, jste úžasní a tančete dál!“

Já tam jsem ale bohužel v pozici, kdy hledám chyby na jejich výkonech, hledám detaily, které by už neměly rozhodovat o tom, co je první a co druhé. Hodnotit je pak opravdu strašně těžké a myslím si, že spousta lidí si vůbec neuvědomuje, co to znamená v té porotě sedět.

Na porotu je kladen obrovský tlak. Já pevně věřím, že moji kolegové porotují stejně zodpovědně, a že my všichni máme podobné pocity. Ale v té porotě někdo sedět musí.“

text

9. Když lidé chtějí soutěžit, tak musí respektovat výrok poroty.

„Ale být v porotě je velmi nevděčná role.

Někdy sedím i 12 hodin v kuse v porotě, dvě kratičké pauzy, vypiji asi 50 káv a 4 redbully, ale dělám to z lásky k tanci a dětem.

Nevím, zda převládá láska k tanci nebo láska k dětem. Je strašně těžké špičkové výkony ohodnotit a říct: „Ty budeš ten vítěz.“ Všech 6 finalistů je někdy stejně dobrých.

Pak už bych nejraději viděla festival, nebo přehlídku tance. Lidé by si sebe měli vážit a navzájem si fandit, uznávat výkony těch ostatních a ne říkat: „Teda ta porota, to je banda, která tomu nerozumí.“

10. Myslím si, že soutěž probouzí boj a agresivitu, představení probouzí úctu jeden k druhému. (Snad.)
Máte velké srdce, které bolí hodnotit a někomu ublížit. Práce porotkyně je pro Vás zodpovědná, že?

„Ano. Prošla jsem si vším, závodním tancem, výukou, vidím za tím i práci rodiny, pedagogiku, jsem obohacená zkušenostmi a prací, která za mnou je. Nesázím bezmyšlenkovitě body, i přestože tam jsem proto, abych výkon ohodnotila.“

11. Který taneční styl je pro mladé lidi v současnosti nejpřitažlivější?

„Čísla statistik a moderní trendy nám sice říkají, že street dance a hip hop, ale také se ukazuje, že čím dál víc lidí se věnuje scénickému či modernímu tanci a stepu. Lidé mají rádi rytmus, podupávají si a prozpěvují. Proč je najednou velkým hitem ABBA a Pomáda? Byly to krásné melodie. Tato potřeba lidí poslouchat melodickou hudbu nezanikla, i když byli „odkojeni“ rapem a techno hudbou. Můj syn občas řekne: „Mami, to je krásná písnička!“ A já říkám: „Ano, to je remix z šedesátých let!“

113

12. Jak se díváte na techno párty?

„Vzhledem k tomu, že to existuje, tak je zřejmě skupina lidí, která má potřebu tyto akce nejen organizovat, ale i se jich účastnit. Já bych na takovou akci nikdy nešla. Kdyby na ni chtělo jít moje dítě, tak bych se o něj asi velmi strachovala.“

13. Jaký je výhled do budoucna, zvítězí v tanci emoce nebo technika? Co upřednostňujete?

„Ideální je, když je obsaženo obojí. Vysoká technika a emoce. Emoce jsou jedním z kritérií v hodnocení, což jsem moc ráda, pro mě osobně při porotování toto hraje velkou roli. Já tomu člověku musím věřit.

Jeviště je velmi nekompromisní. Pokud ten člověk není takový „profík“, že by dokázal lhát divákům, tzn. myslel by si něco jiného a já bych vůbec nepřemýšlela, jestli to myslí vážně nebo ne, což se stane málokdy, tak jeviště prostě všechno ukáže. Ukáže celou povahu toho tanečníka, to, co cítí, jak se chová, dokonce i jeho chování v soukromém životě. To je to, co se mi na tanci vždy líbilo, co mě přitahovalo. U mě má v ten moment i vysokou známku za image, protože mi chce pomocí toho tance a pohybu něco sdělit a to je strašně důležité. Samozřejmě pohybový slovník a taneční technika je vlastně pomůcka k tomu, jak mi to sdělit. Pokud je ještě i toto na vysoké úrovni, pak je to číslo jedna.“

„Určitě musí vyhrávat emoce.“

14. Můžeme také vidět taneční představení, řekněme třeba balet, kde tanečník stojí na hlavě druhého tanečníka. Je akrobacie ještě tanec?

„Vývoj je prostě velmi dynamický. To, co lidi láká, je pravděpodobně jít až za fyzikální zákony nebo za hranice lidských možností.
Mně se třeba velice líbí princip lidského cirkusu – divadla, kdy se kombinuje akrobacie s tancem, s herectvím, s pantomimou, hudbou, zpěvem. Pokud toto všechno tvoří jeden krásný harmonický celek, je to nádherné a viděla jsem opravdu krásná představení. Žasla jsem, že hodně mladí lidé obsáhnou tak obrovskou škálu umění, tj. hudební nástroje, zpěv, akrobacie, tanec. Já jsem něčím takovým vždycky nadšená. Navíc jejich vystoupení je ještě k tomu na vysoké úrovni, estetické a emocionální. Neobsahuje nic nevkusného.“

15. Přesto, v některých zemích jsou děti doslova týrané, aby dosahovaly tak vysokých výkonů. Je tohle ta správná cesta?

„Je to problém velkých národů. Ty strašné ambice lidí jdou potom i přes hranice zdravého rozumu.
Jsem na výsledky našich dětí nesmírně pyšná, protože stojíme na stupínku vítězů vedle velkých zemí jako je Canada, USA, Švýcarsko. My tady v jednom malém studiu na Smíchově jim dokážeme konkurovat, tak tohle je také jedna z věcí, která mě na soutěžích baví.“

037

16. Možná někteří tanečníci dávají do tance příliš mnoho ambicí, ne cit.

„Ano, také se stává, že ve 30-ti letech jsou už „vyřízení“.

17. Je step omezený věkem? Bolí starší tanečníky nohy?

„To je další z věcí, která se mi na stepu líbí, může se začít kdykoliv. Máme kurzy seniorů, jezdíme s nimi i na soutěže. Kategorie Adults II je teď ustanovena nově od 31 let. To je dané tím, že 30-ti letí jdou proti 18-ti letým, což je nevyvážené.
Senioři si neztěžují, že by je bolely nohy. Mají pohyb, nesedí v kavárně a nepomlouvají kamarády, to je skvělé.
Máme disciplínu, která se jmenuje „Produkce“. Tady stepují maminky, jejich děti, rodiče i prarodiče, je to asi 80 lidí.“

…to je tedy unikát.

„Ano, v zahraničí mi potvrdili, že z choreografie je cítit, jak nás to všechny baví.
Je úžasné, když dítě řekne mámě: „Tady něco děláš špatně, ten úder nohou!“ A máma řekne: „No, ale tenhle krok se mi povedl víc než tobě!“ …a do toho se vloží babička. Zbytek rodiny fandí, nebo uvaří nedělní oběd, když ostatní jsou v tělocvičně. V dobrém se mi všechno úsilí vrací. Rodiče mi děkují, že jsem jim prodloužila čas strávený společně (například v pubertálním věku) s jejich dětmi a pak je na co vzpomínat …

Pro prokrvení organismu je step zdravý, na noze jsou body všech vnitřních orgánů, je to také důležité pro držení těla. Tanec také ovlivňuje stravování, děti jsou nucené zdravěji jíst v pubertě, už si to uvědomují. Musí si životosprávu ohlídat, protože výkony našeho studia jdou nahoru, chceme být stále lepší, takže i ten „design“ je v tom trošičku důležitý.“

18. Je pro soutěžení důležité být štíhlý?

„Ano, je to otázka estetiky. Jeviště je nekompromisní, jak jsem už zmínila. Na druhou stranu víme, že spousta tanečnic „při těle“ podává excelentní výkony, jsou mnohem emocionálnější.

Když jsem byla ve svých mladých letech na konferenci, viděla jsem soubor, kde tančili „malí, tlustí, plešatí, prsaté, ale tančili zevnitř, pohyb vycházel z jejich srdcí. Bylo to krásné.
Step umožňuje, aby tanečnice byly i baculaté.“

19. Doporučujete např. masáže po takovém výkonu?

„To je úroveň špičkového tance. Naše děti tady podávají špičkový výkon a tančí na špičkách, takže z hlediska anatomického vývoje to není to pravé. Také jsem se zasadila o to, aby jsme na soutěžích zakázali „špičky“ z tohoto důvodu. Povolili jsme je až od 12-ti let.

Z praktického hlediska si neumím představit, že by rodiče vzali svého špičkového tanečníka po hodině někam na masáž. Příjemné by to určitě bylo, asi by to pomohlo, ale budˇme realističtí.“

149

20. Každý chce být první, lepší, nejlepší. Co ale potom, když není první?

„Správná otázka. Právě se láme soutěžní rok, děti přechází z kategorie dětské do juniorské. Je to hodně těžký moment, někdy asi víc pro rodiče, protože děti jsou velmi flexibilní, moc nad vítězstvím nepřemýšlí. Pokud ano, tak třeba jen na té soutěži. Ovšem tlak ze strany rodičů je občas nepřiměřený.
V dětské kategorii byli na předních pozicích i na mezinárodních soutěžích, ale jakmile přejdou mezi juniory, začínají vlastně znovu. I když mají špičkovou techniku.
A teď je důležitá spolupráce s rodiči, abychom dětem vysvětlili, že soutěže nejsou středobod světa. Je to vrchol nějakého našeho snažení, ale na druhou stranu je prvořadé, že něco dělají, netoulají se po ulicích, mají partu kamarádů, se kterou se budou stýkat možná dalších 20 let. A také budou mít na co vzpomínat, nejsou tu jen zlaté medaile. Samozřejmě to, že chceme být nejlepší, je hnací motor a bez toho by to nešlo. Budˇme rádi, že se několikrát týdně sejdeme a společně si zastepujeme. Za každou hodinu bychom měli být rádi, za každý nový krok.
Prostě první může být jenom jeden. Je to nesmírně těžké. Už i tím, že naše studio má nějaké renomé, má nějakou úroveň. Stává se mi, že sem přichází spousta lidí od kolegů jen pro to, že chtějí být taky první. Ale říkám jim: „Nemáme to první místo pronajaté. To, že jsme byli v loňském roce první, nic neznamená. Příští rok můžeme být dvacátí a život nekončí. Stejně jdeme dál a stejně chceme tvořit nové choreografie.“

náhled

Děkuji za rozhovor

Eva Smolíková