Rozhovor s Mistryní světa ve stepu Sárou Budlovskou
Sára, dcera Andrei Myslivečkové, zakladatelky věhlasného stepařského studia, je Mistryně světa ve stepu. Jak vidí stepařské umění v ČR a jaké má plány do budoucna?
Sáro, kolik ti bylo let, když jsi začala tančit?
„Já jsem tancovala úplně od malička, ale takový nějaký začátek byl asi ve 4 letech. Mým vzorem byl starší bratr, který se věnoval stepu. Napodobovala jsem ho ve všem…“
Je správné začít tančit tak brzy? Může step poškodit zdraví nebo je prospěšný?
„Všechno určitě nese své klady i zápory, každý sport i každý tanec je pro zdraví trošku náročný. Ale je to lepší než pořád sedět shrbený u počítače.“
Dařilo se ti vyhrávat soutěže. Kolik máš na svém kontě medailí nebo vítězství?
„Na Mistrovství světa jsem byla jednou první, také třetí a mnohokrát čtvrtá.“
Kolik soutěží máš za sebou?
„Jéé…. Tak to bude určitě hodně. Zpočátku jsem jezdila podporovat bratra, později jsem se sama účastnila. Vsadím se, že mám za sebou více než 15 Mistrovství republiky.“
Absolvovali jste i nějaká výběrová kola před Mistrovstvím?
„Obvykle jsme se naučili základy, sestavičky, poté přišly přehlídky, když jsme byli šikovní, tak následovalo Mistrovství.“
Jaký je rozdíl mezi stepařským uměním v ČR a v zahraničí? Cítíte, že mezi zahraniční konkurencí dobře obstojíte, nebo jsou nějaké nedostatky?
„ Step v Česku je rozšířený, nás stepařů je opravdu hodně, je v tom síla. Ale podíváme-li se na některé Mistry světa z jiných zemí, tak musím říct, že jsou úžasní.“
Kdo tě zaujal nejvíce a proč?
„Zaujali mě Švýcaři, jsou obecně dobří, dále to záleží spíše na osobě než na tanci samotném. Zaujali mě způsobem, jakým stepují, ale i tím, jak své umění prodávali.“
Přibliž více, co Tě fascinovalo na Švýcarech?
„Znám osobně některé kluky, hrají si s rytmem, což dokáže i dost Čechů, ale oni jsou vyloženě takoví „showmani“, mají to v sobě.“
Zkus se ohlédnout za těmi roky tréninků. Chtělo se ti cvičit nebo bys raději také zůstala lenošit a sedět u televize?
„Když máme v sobotu trénink v 9 h, tak se mi moc nechce, to je rozhodně pravda. Ale poznávám tam i spoustu nových lidí, můžeme si povídat, na soustředěních hrajeme hry, takže je to dobré. Nechtěla bych místo toho sedět třeba u tabletu.“
Je prostor věnovat se také jiným aktivitám, vyvíjet se i v jiné oblasti, pokud se věnuješ tanci závodně? Nebo jsi tak vytížená, že nic jiného dělat nelze?
„Čas si určitě najdu, školu zvládám, „zaplať pánbůh“, zatím jsem na základní škole, občas sice chybím, ale zase mezitím vidím něco jiného, myslím si, že mi to bude dobré i do života.“
Slýchávám příběhy dětí ze středních škol, které se musely svého koníčku vzdát, protože škola je už neuvolnila do soutěží či soustředění. Jak vidíš svou situaci?
„Já se svého koníčku rozhodně vzdát nechci, protože mě to neskutečně baví a baví mě i spolupráce s lidmi. Doufám, že si čas vždycky najdu.“
Jak jste řešili situaci ve Vašem studiu TS Andrea, když škola neuvolnila žáky pro trénink?
„Snažili jsme se vyhovět časově lidem, kteří měli problémy se školou. Pokud přesto občas chyběli, sestavy jsme je doučili.“
V případě, že by trenéři nebyli vstřícní, museli by tanečníci skončit?
„Záleží na tom, na jaké úrovni se tančí. Pokud člověk nestíhá vůbec žádné tréninky, tak asi přijde chvíle, kdy musí zvážit své priority. Také je tu možnost nezávodit, pokud nestíhám školu, ale můžu chodit na kurzy.“
Dodržují tanečníci ve Vašem studiu životosprávu?
„Záleží to na jednotlivém člověku, ale každý by měl mít aspoň trošku kondici. Pokud je sestava těžká, musíme ji nějak „udýchat“, abychom nefuněli a nezkolabovali.“
Jak si vylepšuješ kondici?
„Já vlastně ani nevím. Sám tanec člověka vytrénuje. Když přidáte nějaký sport, je to dobré pro zdraví. Ať už tanec nebo sport, jde o pohyb.“
Vybíráš si zdravé jídlo?
„No, moje stravovací návyky nejsou dobré a tanec zvládám. Hamburgery od McDonalda nejím každý den, to není zdravé pro nikoho. Ale nějaké správné stravovací návyky nemám, to ne.“
Chodíš někam na masáže?
„To je spíše vedlejší aktivita. O nohy bychom sice měli pečovat, také dbát na to, abychom zbytečně neriskovali a nezlámali si nohy, ale na masáže chodit nemusíme.“
Mohou ze stepu bolet nohy? Mohou se potíže projevit později?
„Já si myslím, že step zdraví spíše pomáhá. Když mám dlouhý trénink, tak mě nohy bolí, ale když později na táboře běháme, tak mám pocit, že mi tanec pomáhá, mám trošku výdrž.“
Vyrovnáš se dobrým běžcům díky tanečnímu tréninku, i když běh netrénuješ?
„To si nemyslím. Když trénujete běh, tak jste mnohem lepší. Ale určitě jsem lepší než člověk, který jenom sedí na gauči. Nohy jsou přece jen vytrénované.“
Chceš zůstat závodně tančit nebo budeš raději učit?
„Dlouhou dobu jsem jezdila na závody a připadá mi to všechno stejné. Vždy přijedu, soustředím se, následuje vystoupení. Nevadilo by mi, kdybych nezávodila, nelpím na tom.“
Jsi odchovaná tancem, kam by ses po škole chtěla ubírat dál?
„Přemýšlela jsem o tom, že bych ráda pomáhala mámě ve studiu, to se vždy hodí, baví mě to a baví mě práce s dětmi. Ale dívala jsem se i po školách, které s tancem nesouvisí.“
Co by tě přitahovalo?
„Lákalo by mě být učitelkou na jakékoliv škole, ale třeba by mě bavilo i psát.“
Myslíš, že bys třeba v budoucnu měla zaměstnání a současně vedla kurzy?
„To asi ne. Ale třeba psát a pomáhat ve studiu by dohromady šlo.“
Děkujeme za rozhovor
trio juniorek Sára a spol.
Jak vidí současnou situaci majitelka TS Andrea, Andrea Myslivečková?
Zeptali jsme se…
Andreo, co je pro Vás důležité, coby pro trenérku a majitelku taneční školy?
„Pro mě je hrozně důležité mít zpětnou vazbu a tu mám právě díky tomu, že moje dcera se věnuje stepu. Je pro mě nutné se zamyslet nad faktem, že děti začínají tančit ve stále nižším věku a mají úspěchy v soutěžích, ale také je to brzy přestává bavit. Chci je udržet u toho, aby je to i po deseti letech bavilo, protože mě samotnou už soutěže úplně nenaplňují. Je to rok co rok stejné. Musíme jim dát nové impulsy, nejde jen o honbu za medailemi. Nelze brát tanec jen takto. Ale to jsem si uvědomila až ve zralém věku.“
Kudy se budete ubírat?
„Chci svým členům nabídnout festivaly, divadelní představení, ukázat jejich umění i jinde. Soutěž znamená jednu choreografii. Jednu skladbu jim pouštíme 3/4 roku. Sára říká: „Já už tu písničku nemůžu ani slyšet.“ Z toho vyplývá, že jim soutěž nepřináší jen pozitivní vzpomínky. To je pro mě signál nabízet dětem něco jiného než jen soutěže.“
Je tanec perspektivní pro mladé talenty? Mohou se děti později věnovat tanci na plný úvazek?
„U nás není reálné, aby všichni uspěli.“
Takže svůj zájem musí ztratit, když přijde rodina či práce?
„Život tanečníka je jepičí, to je známé. Pro mě má smysl pedagogika. Na světě se občas najde někdo jako byla Maja Plisecká, ale takto vyvolených je málo.“
