Měsíc: Červen 2014

Dancemania

Odpoledne plné tance v AFI Paláci

 

 

 

Ve středu 11. června 2014 proběhlo  v AFI Paláci  to nejlepší z tanečních škol v  regionu Pardubice. Akce s názvem Dancemania, která začala v 16 hodin, pomyslně zakončila  „taneční školní rok“ dvou prestižních tanečních škol – nejlepší české streetdancové skupiny T-Bass a Tanečního centra Pardubice. Odpolednem provedl Jakub Kotek, moderátor a tanečník z Hradce Králové a jako host vystoupil  zpěvák Davee, který se stal finalistou divácky úspěšné soutěže Hlas ČeskoSlovenska. 

Skupina T-Bass předvedla mimo jiné svou choreografii, se kterou získala ocenění Taneční skupina roku 2014 a stala se nejen vítězem v kategorii Street Dance, ale také absolutním vítězem tanečních skupin roku 2014 v České republice. Své choreografie předvedli  i žáci Tanečního centra Pardubice pod vedením Radka Smejkala, držitele mezinárodní třídy v latinoamerických tancích a ředitele Tanečního centra, který v rámci programu zatančil latinoamerické tance.

„Diváci mohli shlédnout  špičkové taneční vystoupení ve stylu street dance a break dance, dále  také taneční vystoupení dětí všech věkových kategorií z tanečních škol v Pardubicích a v Hradci Králové. Bylo  rozhodně na co se dívat.

(AFI Palác, jediné nákupní centrum v Pardubicích a okolí,byl slavnostně otevřen v listopadu roku 2008. Nachází se v centru města Pardubic, na Masarykově náměstí. Na ploše 20 000 m2 nabízí více než 100 obchodů se zbožím renomovaných domácích i světových značek, multikino Cinema City s 8 sály, restaurace, kavárny, provozovny rychlého občerstvení a služby. Součástí obchodního centra je také podzemní parkoviště s kapacitou 542 parkovacích míst.)

11

Taneční magazín

Vlastimil Harapes vede taneční lekce tanga

Vlastimil Harapes a módní návrhářka Marie Zelená tančí tango na 7. profesním setkání magazínu „Best of“

Vlastimil Harapes  vedl výuku tance na 7. profesním setkání  magazínu „Best of“

Červnové odpoledne jako stvořené pro setkání lidí vynikajících ve svých
profesích. Designhotel Elephant Prague hostil v pořadí již 7. profesní
setkání magazínu Best of. Pořádající profesní magazín tak přinesl další z
možností, kdy se spolu mohou lidé z různých profesí setkat, lépe se poznat a
seznámit s některými z profesí, o kterých mohou všichni čtenáři číst na
stránkách www.ibestof.cz(http://www.ibestof.cz/) již čtyři roky.

Dvěma podporovaným charitativním organizacím, hostům a celému projektu
přispěl svým požehnáním a moudrými slovy farář z Moutnic u Brna René
Strouhal.

2

Na pódiu vystoupila šansonová zpěvačka Renata Drössler, flétnistka Žofie
Vokálková a duo Martin Chobot a Filip Sázavský. Programem provedl elegantní
a dobře naladěný moderátor Lukáš Langmajer.

1

Hosté si mohli v průběhu odpoledne prohlédnout celou řadu prezentací.
Například vernisáž obrazů street artové fotografky Jitky Kopejtkové, způsob
archivace DNA – Mettinum, svatební výzdobu vozu Peugeot 508 v provedení GT z
autosalonu Peugeot Kopecký a prostor hotelu dekoroval florista Ivan
Šablatúra, pardubický perník, Českou inovaci, která představila aktuálního
vítěze s projektem Světlo propouštějící beton, body scanning 3D GANG, makro
fotografie Petry Krausové, módní tvorbu návrhářky Marie Zelené, která
oblékala také pořadatelku Michaelu Lejskovou. Klára Čiperová předvedla
zájemcům rychlou zdravotnickou pomoc. Ochutnávku kávy Sisel, kterou zajistil
distributor Vratislav Dědoch a barista Martin Tomášek. Welcome drink a
degustaci vín provázel odborným slovem ředitel Chateau Lednice Jindřich
Sobota. Pekárna Kompek nabídla celou řadu sladkých a slaných dobrot a o
hladu rozhodně nikoho nenechal Designhotel Elephant Prague, který zajistil
pestrý a chutný catering. O pěkné dárky pro účinkující a hosty se postarala
firma Aloxxi a EP line s.r.o, dovozce kvalitních hraček.

3

Odpolední čas přál také rodičům s dětmi, o které se staral tým Baby Office v
dětském koutku postaveném v jednom ze salonků v blízkosti konané akce.

Mistr baletu a také tanga, Vlastimil Harapes neodmítl naši prosbu podělit se
o své taneční umění a spolu s módní návrhářkou Marii Zelenou předvedli
několik tanečních ukázek z právě zmíněného tanga.

5

Za Podporu projektu patří poděkování generálním partnerům Designeholetu
Elephant a autosalonu Peugeot Kopecký. Dále pak hlavním partnerům,
společnosti Relmost, Czech Masters, dovozci hraček EP line s.r.o., pekárně
KOMPEK, Sisel Kaffe a vinařství Chateau Lednice.

„Ze školy si pamatuji slova učitele, že až půjdeme okolo školy, nemáme
říkat, tohle je škola, do které chodíme, ale že to je naše škola. A tak
přesně je to s profesním magazínem a profesními setkáními – je to váš
magazín, vaše profesní setkání. Z mé strany příspěvek do společnosti. Snaha
celého týmu o udržení rovnováhy v tom, že když ze společnosti čerpáme,
musíme do ní také přispívat, abychom ji spoluvytvářeli, a dávali jí tak
dobrý vítr do plachet,“  říká Michaela Lejsková,  pořadatelka profesního setkání,
vydavatelka a šéfredaktorka profesního magazínu Best of.

7

Taneční magazín

Lucy Guerin zahájila Festival Tanec Praha

Australská hvězdná choreografka v Praze!

 

 

 

2. června 2014  proběhlo slavnostní zahájení Festivalu Tanec Praha v divadle Ponec.  Lucy Guerin, která je považována za jednu z nejvýraznějších osobností australského tance, navštívila Prahu a diváci měli možnost shlédnout její  dílo „Conversation Piece“. Lidé a iPhony. Jaká bude komunikace mezi nimi?

Mnozí  lidé si dnes komunikaci bez smartphonů ani nedovedou představit. Na jedné straně jsou telefony potřebné, usnadňují život a sbližují, na druhé straně izolují. Dokáží lidé najít tolik potřebnou harmonii mezi užitečným a nebezpečným?  Kam povede technika naši civilizaci? Zastavíme se včas?

Na začátku představení „Conversation Piece“ vidíme, jak lidé hovoří s iPhony,   několik postav  stojí vedle sebe, (mohlo by jich ale být  třeba i sto), každý mluví sám se sebou a vzájemně se nevnímají. Pokud by se tak někdo nezávisle zadíval, musel by mít dozajista pocit, že se naše civilizace už asi nadobro zbláznila.

stažený soubor

Lucy ztvárnila čtyři situace. V první je člověk natolik zaujatý svým smartphonem, že nevnímá a ani nedává pozor na člověka, kterého má  vedle sebe, a to dokonce ani v okamžiku, kdy se mu děje zločin, kdy mu dotyčný chce ublížit, možná snad i zabít…

Lucy-Guerin-Conversation-Piece-7-Brett-Broadman-Photography

Druhá situace nám přiblíží mladého muže, který se zoufale snaží navázat kontakt s dívkou, ale ona ho jen stěží vnímá, vnímá totiž více svůj smartphone.  Nakonec dívka  naštvaně odchází se slovy, že je nezávislá. Mohou takhle lidé navazovat  známosti?

Ve třetí situaci je tančící kreativní dívka, jiná osoba se ji snaží napodobit, ale zdaleka jejích kvalit nedosahuje. Tak je jednodušší tanečnici odsoudit, vysmát se. Dalo by se říct, že lidé, kteří naprosto  a do hloubky propadli smartphonům jsou kreativními lidmi spíše rušeni,  vadí jim a stávají se vůči nim agresivní. Kreativní lidé  jsou jaksi  z jiného světa. Která část lidstva bude mít nakonec poslední slovo?

qK9R2Qdt_VYDAl45kS-r1jdtpaeJx-y3lf9LDx_Vwgs

Ve čtvrté  situaci zachycuje Lucy jedince naprosto propadlé technice. Začíná pravděpodobně zemětřesení či jiná živelná katastrofa, už jsou i první mrtví, ale lidé  se nemění, věnují se  dál své obvyklé činnosti se smartphony. Nakonec ale umírají i oni. Jedině smartphony  vysílají ještě chvíli po katastrofě, než dozní i jejich zvuk.  Opravdu takhle skončíme? A je to nutné?

uSNrahZcwh77md7z9VoGeVHkQcCBq9j7y35yTPw2wmg

Divák, poněkud zaskočený takovými možnými konci, s úlevou pozoruje dokonalé pohyby tanečníků. Snad by v představení se třemi herci a třemi tanečníky mohlo být více tance, protože tanečníky  je radost sledovat, člověku se nechce odcházet.

„Conversation Piece“ má hlubokou myšlenku, není divu, že Lucy Guerin je považována  za zásadní, vlivný a  inovativní hnací motor australské  divadelní a choreografické tvorby.

TP_2014_Lucy_Guerin (2)

 

Eva Smolíková

 

 

Rozhovor s tanečníkem MARCO BĚHALEM

„Komu jednou tanec učaruje, na nic jiného už nemyslí.“

 

 

1. Máš za sebou nespočet soutěží, vítězství v soutěžích, jsi v ČR jednička.Víš kolikrát jsi asi zvítězil?

„Nemám to spočítané, ale je to asi přes 200 medailí, mám je všechny schované.“


2. Odcházíš studovat taneční školu do Švédska. Proč jsi se rozhodl studovat tam a ne v ČR?

„Hledal jsem zahraniční školy, nejlépe ve Švédsku, kde bych mohl studovat moderní tanec. A ve Švédsku je vysoká kvalita těchto škol, moderní tanec se  tam rychle vyvíjí.“

3. V ČR je úroveň škol tedy horší?

„Tady takovou vysokou školu ani nemáme, ve Švédsku zakončím studium titulem bakalář. Tady v ČR jsem vystudoval gymnázium, teď studuji žurnalistiku na VŠ Báňské.“


4. Není to škoda, odejít z vysoké školy?

„Já se snažím si to tady nějak vyřešit, škola se snaží vyjít mi vstříc, abych mohl studovat i tady, i ve Švédsku. Mám před sebou jeden poslední rok,je to škoda.“

5. Až skončíš studium ve Švédsku, kam Tě to láká dál?

„Ve škole na severu se střídá mnoho tanečníků a učitelů z divadel. Budu se snažit dostat se někde na severu do divadla a věnovat se tanci tam. Ale nezavírám dveře ČR, nevím, jak všechno dopadne.“

6. Jaké byly talentové zkoušky na prestižní vysokou taneční školu ve Švédsku?

„Těžké. Byly tři kola, bylo to opravdu náročné. Úplně něco jiného než to, s čím jsem se dosud setkával. Byl jsem zvyklý na CDO, na soutěžní tanec, ne profesionální. Tohle byly hlavně improvizace, bylo důležité umět projevit sám sebe.

Na soutěžení jde o to, aby tanečníci do choreografie vnesli všechno, co umí
a ukázali to nejlepší. Soutěží se v tom, kolik piruet kdo vytočí, kdo má 
největší rozsah, na škole to tak není. Tam je důležité, jak kdo dokáže 
improvizovat, kdo má největší potenciál, kdo dokáže na dannou situaci 
zareagovat, nebyl jsem na něco takového zvyklý. Opravdu to pro mě bylo 
těžké.

Zadání znělo například: „Inspiraci čerpejte z předmětů v místnosti“(byla tam
baletní tyč, zrcadlo, okno).

Měli jsme ztvárnit, co nám ty předměty říkají, neměli jsme hudbu. Měli jsme 
se jen dotknout předmětů nebo nám zkoušející sami dávali návrhy. 15 let 
jsem byl zvyklý pustit si hudbu a tančit. Byl to velký rozdíl.“ 

10348530_10152427126835406_8947415716014866231_n

7. Nelituješ tedy svého rozhodnutí, že opustíš reálný svět, kde jsi mohl třeba vydělávat dobré peníze a budeš se prodírat něčím tak nejistým jako je taneční obor? 

„Komu jednoho dne tanec učaruje, přestane myslet na všechno ostatní. Před 2 lety jsem se rozhodl zkusit něco jistějšího a normálního, ale po půl roce jsem stejně věděl, že chci tancovat. Proto jsem si zvolil tuto cestu. (Přesto VŠ ještě pořád studuji 🙂 )“

8. Tvoje maminka Ti ale nebyla v tanci nakloněna. Není to tím, že by také raději viděla nějaké jistější zaměstnání?

„Myslím, že chtěla, abych se věnoval něčemu jistějšímu. Ale tanec mi celý život platila, není to levný koníček. Určitě JE tanci nakloněna, ale chtěla volit jistotu.

Nevěřila, že bych se dostal do té školy, brali nás jen 20 a bylo nás 350 uchazečů, Chorvati, Španělé, lidé ze severu, z ČR jsem tam asi nezaznamenal nikoho. Teď je ale máma šťastná, když vidí, že jsem šťastný já, když se mi splnil můj sen.“
 
9. Pokud se člověk něčemu věnuje naplno, obvykle je sám. Je to u Tebe také tak? 

„Tak nebudu přece od 8 hodin ráno do 8 hodin večer v tělocvičně. Vždy jsem si udělal čas na kamarády i na studium. Navíc jsem ještě 6 let hrál na klavír a 2 roky zpíval ve sboru. Později jsem musel volit, protože všechno opravdu nešlo dělat, na to nebyl čas. Zpíval jsem spíše proto, že jsem chtěl dělat zkoušky na divadelní školu. 

Myslím, že jsem měl všechno – moji přátelé se mnou rostli, jako skupina jsme se podporovali, nebyla mezi námi žádná rivalita, ve světových soutěžích jsem si udělal tak velké přátele, rivalové jsme byli jen na parketu, ale pak už ne.“

10. Jaké další sny by sis ještě rád splnil?

„Rád bych se po studiu dostal do kvalitního tanečního divadla, v Dánsku, ve Švédsku, nebo bych si přál spolupracovat s panem Jiřím Kiliánem. Nevím, zda někdy dosáhnu takové úrovně, abych mohl a měl tu čest s ním spolupracovat.“


Věříme, že ano. Hodně štěstí ve Švédsku a zase se k nám vracej.

Děkuji za rozhovor




Eva Smolíková


TANEČNÍ MAGAZÍN