Rozhovor s tanečníkem Marco Běhalem

„Komu jednou tanec učaruje, na nic jiného už nemyslí.“

 

 

1. Máš za sebou nespočet soutěží, vítězství v soutěžích, jsi v ČR jednička.Víš kolikrát jsi asi zvítězil?

Nemám to spočítané, ale je to asi přes 200 medailí, mám je všechny schované.


2. Odcházíš studovat taneční školu do Švédska. Proč jsi se rozhodl studovat tam a ne v ČR?

„Hledal jsem zahraniční školy, nejlépe ve Švédsku, kde bych mohl studovat moderní tanec. A ve Švédsku je vysoká kvalita těchto škol, moderní tanec se  tam rychle vyvíjí.“

3. V ČR je úroveň škol tedy horší?

„Tady takovou vysokou školu ani nemáme, ve Švédsku zakončím studium titulem bakalář. Tady v ČR jsem vystudoval gymnázium, teď studuji žurnalistiku na VŠ Báňské.“


4. Není to škoda, odejít z vysoké školy?

„Já se snažím si to tady nějak vyřešit, škola se snaží vyjít mi vstříc, abych mohl studovat i tady, i ve Švédsku. Mám před sebou jeden poslední rok,je to škoda.“

5. Až skončíš studium ve Švédsku, kam Tě to láká dál?

„Ve škole na severu se střídá mnoho tanečníků a učitelů z divadel. Budu se snažit dostat se někde na severu do divadla a věnovat se tanci tam. Ale nezavírám dveře ČR, nevím, jak všechno dopadne.“

6. Jaké byly talentové zkoušky na prestižní vysokou taneční školu ve Švédsku?

„Těžké. Byly tři kola, bylo to opravdu náročné. Úplně něco jiného než to, s čím jsem se dosud setkával. Byl jsem zvyklý na CDO, na soutěžní tanec, ne profesionální. Tohle byly hlavně improvizace, bylo důležité umět projevit sám sebe.

Na soutěžení jde o to, aby tanečníci do choreografie vnesli všechno, co umí
a ukázali to nejlepší. Soutěží se v tom, kolik piruet kdo vytočí, kdo má 
největší rozsah, na škole to tak není. Tam je důležité, jak kdo dokáže 
improvizovat, kdo má největší potenciál, kdo dokáže na dannou situaci 
zareagovat, nebyl jsem na něco takového zvyklý. Opravdu to pro mě bylo 
těžké.

Zadání znělo například: „Inspiraci čerpejte z předmětů v místnosti“(byla tam
baletní tyč, zrcadlo, okno).

Měli jsme ztvárnit, co nám ty předměty říkají, neměli jsme hudbu. Měli jsme 
se jen dotknout předmětů nebo nám zkoušející sami dávali návrhy. 15 let 
jsem byl zvyklý pustit si hudbu a tančit. Byl to velký rozdíl.“ 

10348530_10152427126835406_8947415716014866231_n

7. Nelituješ tedy svého rozhodnutí, že opustíš reálný svět, kde jsi mohl třeba vydělávat dobré peníze a budeš se prodírat něčím tak nejistým jako je taneční obor? 

„Komu jednoho dne tanec učaruje, přestane myslet na všechno ostatní. Před 2 lety jsem se rozhodl zkusit něco jistějšího a normálního, ale po půl roce jsem stejně věděl, že chci tancovat. Proto jsem si zvolil tuto cestu. (Přesto VŠ ještě pořád studuji 🙂 )“

8. Tvoje maminka Ti ale nebyla v tanci nakloněna. Není to tím, že by také raději viděla nějaké jistější zaměstnání?

„Myslím, že chtěla, abych se věnoval nečemu jistějšímu. Ale tanec mi celý život platila, není to levný koníček. Určitě JE tanci nakloněna, ale chtěla volit jistotu.

Nevěřila, že bych se dostal do té školy, brali nás jen 20 a bylo nás 350 uchazečů, Chorvati, Španělé, lidé ze severu, z ČR jsem tam asi nezaznamenal nikoho. Teď je ale máma šťastná, když vidí, že jsem šťastný já, když se mi splnil můj sen.“
 
9. Pokud se člověk něčemu věnuje naplno, obvykle je sám. Je to u Tebe také tak? 

„Tak nebudu přece od 8 hodin ráno do 8 hodin večer v tělocvičně. Vždy jsem si udělal čas na kamarády i na studium. Navíc jsem ještě 6 let hrál na klavír a 2 roky zpíval ve sboru. Později jsem musel volit, protože všechno opravdu nešlo dělat, na to nebyl čas. Zpíval jsem spíše proto, že jsem chtěl dělat zkoušky na divadelní školu. 

Myslím, že jsem měl všechno – moji přátelé se mnou rostli, jako skupina jsme se podporovali, nebyla mezi námi žádná rivalita, ve světových soutěžích jsem si udělal tak velké přátele, rivalové jsme byli jen na parketu, ale pak už ne.“

10. Jaké další sny by sis ještě rád splnil?

„Rád bych se po studiu dostal do kvalitního tanečního divadla, v Dánsku, ve Švédsku, nebo bych si přál spolupracovat s panem Jiřím Kiliánem. Nevím, zda někdy dosáhnu takové úrovně, abych mohl a měl tu čest s ním spolupracovat.“


Věříme, že ano. Hodně štěstí ve Švédsku a zase se k nám vracej.

Děkuji za rozhovor




Eva Smolíková


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *