zámek – 5. stránka – Taneční magazín

SE.S.TA nabízí, neváhejte!

Velice zajímavé rezidenční programy na zámku v srdci vrchoviny. Neváhejte, na přihlášku máte zhruba měsíc.

Pro rok 2020 opět nabízíme rezidenční program v areálu Zámku Žďár nad Sázavou. V rámci programu poskytujeme umělcům zázemí pro přípravu představení a čas na výzkum. Pro české tvůrce navíc otevíráme možnost financování rezidence z nového Fondu KoresponDance!

KOMU JE REZIDENCE URČENA:

Tvůrčím projektům z oblasti současného tance, nového cirkusu, pohybového divadla, případně z oblasti autorského divadla, literatury, hudby apod. / Podporujeme jak české, tak mezinárodní projekty.
/ Podporujeme mezioborové projekty. / Rezidence je určena jak pro projekty ve fázi výzkumu, tak pro přípravu představení.

OTEVŘENÉ TERMÍNY REZIDENCÍ:

/ 12.–16. ledna / 14.–23. dubna
/ 18.– 27. srpna

/ 26. října–6. listopadu

V rámci každého termínu budou v areálu paralelně pracovat dvě až tři skupiny umělců. Aktualizovaný systém má zejména podpořit výměnu názorů a zkušeností mezi českými a zahraničními tvůrci a posílit tak uměleckou komunitu, mobilitu a přeshraniční spolupráci.

KRITÉRIA PRO VYUŽITÍ REZIDENČNÍHO PROGRAMU SE.S.TA:
1. Umělec hlásí na rezidenci konkrétní tvůrčí projekt, který chce dále rozvíjet.
2. Umělec se hlásí na konkrétní vyhlášený termín.
3. Součástí rezidence je prezentace projektu pro místní publikum. Prezentace může mít různou podobu, která vždy záleží na konkrétním projektu a fázi, v jaké se nachází. Zpravidla jsou výstupy z rezidence pojímány jako work in progress, workshop, přednáška apod.

Kromě ubytovacích a zkušebních kapacit v rámci rezidence získáte:

Možnost setkat se s jinými tvůrci z dalších uměleckých skupin.
/ Příležitost setkat se s místním publikem.
/ Možnost aktivní účasti na Blogu SE.S.TA, který funguje jako platforma sdružující umělecký výzkum a diskurs.
/ Možnost využít sítě kontaktů SE.S.TA a zprostředkování spolupráce s profesionálními uměleckými kouči.

Život zámeckého areálu byl během více než 800 let své existence vždy postaven na dvou pilířích, živé přírodě a živé kultuře. Tyto principy jsou zde díky majitelům zachovány dodnes a na zámku jsou realizovány nejrůznější aktivity, které se právě s odkazem na kulturní, sociální a ekonomickou historii místa vztahují k jeho současným a budoucím potřebám rozvoje.

SE.S.TA může zprostředkovat setkání s místní komunitou. Přímo v areálu je základní škola, aktivní farnost a Muzeum s lektorským oddělením, mimo areál je pak možná spolupráce se základní uměleckou školou a kulturními institucemi města nebo zástupci různých odvětví průmyslu, rybníkářství a lesnictví.

PROSTORY A VYBAVENÍ:

Při rezidenci je možné využít jak rozmanité vnitřní prostory Zámku, tak exteriéry v areálu s výrazným geniem loci. Dále je možné čerpat inspiraci v industriálním prostředí města,v okolní přírodě, která si zachovává barokní ráz – systém rybníků, cest, spolu s dominantou kostela Zelená Hora.

Ubytovací kapacity přímo v areálu. / Společenské prostory takzvaná Čajovna s kuchyňským vybavením (varná deska, lednice, mikrovlnka, mrazák, nádobí). / Pro dopravu do centra města i jinam je možné využít kola, která jsou na Zámku zdarma k zapůjčení.

Zkušební prostory:

Prostor o rozměrech 15 x 25 m. / Prostor o rozměrech 6 x 18 m.
/ Tři propojené freskové sály o rozměrech 9 x 12 m. / Řada netradičních míst v interiérech i exteriérech historicky cenného a inspirativního areálu. / Fajnšmekři mohou využít unikátní syrové historické sklepy o rozměrech 40 x 8 m.

Variabilní vybavení prostor:

Disponujeme baletizolem a kvalitní taneční podlahou firmy SPECTAT.
/ Základní zvuková aparatura JBL reproduktory, 2 bedny: LD Systems Road Buddy 10 HS. / Další techniku je možné objednat za úhradu.

CENA:
Příspěvek na ubytování 210 Kč/osoba/den
/ Příspěvek na zkušebny 800 Kč/osoba/den

FOND KoresponDance:

Otevíráme možnost financování uměleckých rezidencí ve Žďáru nad Sázavou!

Jediné kritérium pro žádost o stipendium je umělecké působení v České republice, další výběr z uchazečů proběhne na základě hlasování poroty ve složení: Lucie Dercsényiová (Taneční aktuality), Lucia Kašiarová (Studio ALTA), Marie Kinsky (SE.S.TA), Martina Schutová (Muzeum nové generace, Zámek Žďár), Adriana Světlíková (Nová síť).

Stipendium: zahrnuje:

Pokrytí nákladů na rezidenční pobyt / Cestovné do Žďáru nad Sázavou (v rámci ČR) / Diety

PŘIHLÁŠKY

V případě zájmu o rezidenci se hlaste prostřednictvím online formuláře, kde je třeba vybrat datum, typ požadované rezidence (výzkum/příprava představení) a vložit CV, motivační dopis a popis projektu.

Online formulář:

Lhůta pro podání přihlášek na rezidenci:
I. Pro první pololetí (leden, duben), přihlášky do 12. 12. 2019
II. Pro druhé pololetí (srpen, říjen/listopad), přihlášky do 15. 3. 2020

Lhůta pro žádost o stipendium z Fondu KoresponDance: 12. 12. 2019

Výsledky stipendijního programu Fond KoresponDance budou vyhlášeny do 20. 12. 2019.

V případě potřeby nás neváhejte kontaktovat:

Eva Dryjová, produkce, telefon: 607 548 259, na emailové adrese: eva.dryjova@se-s-ta.cz
Zuzana Žabková, e-mail: zuzana.zabkova@se-s-ta.cz.

Michaela Kessler

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tance čtyř staletí

V sobotu 27. července 2019 od 19.00 do 20.00 hodin proběhne v Ratajích nad Sázavou zajímavá hudebně tanečně divadelní podívaná. Je výborným tipem na letní prázdninovou a dovolenkovou pohodu!

Nemáte program na tuto prázdninovou volnou sobotu?

Přijměte pozvání na slavnostní hudebně divadelní představení v Rytířském sále zámku Rataje nad Sázavou. Účinkují Vokálně-instrumentální soubor LUDUS MUSICUS a členové souboru školy starého tance REGII CAROLI REGIS. Vstup je dobrovolný.

Představení probíhá v nově zrestaurovaném velkém sále barokního zámku. Svou účastí podpoříte jeho obnovu. Program je věnován nejstarším památkám instrumentální taneční hudby období 13. století, doby zlatého věku rytířstva, a také tanečnímu umění ve 14. i 15. století.

Tématem druhé části programu jsou tance období renesančního manýrismu císaře Rudolfa II. Habsburského, a to nejrůznější formy baletů pozdního 16. století. Mnohé z nich byly příležitostí k seznámení a dvoření nebo jen ke konverzaci, sloužily k pobavení přihlížející společnosti anebo byly součástí divadelních představení při velkolepých slavnostech.

Martina Rodová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

7. KoresponDance aneb Nejen KOUKAL by koukal

I přes nepříznivé povětrnostní podmínky se jeden z největších českých letních festivalů v České republice vydařil. Letos se ve Žďáru nad Sázavou neodehrával pouze tradičně na zámku… TANEČNÍ MAGAZÍN se tentokrát zaměřil spíše na zákulisí, prostředí a klíčové taneční produkce.

Prodloužený druhý červencový víkend tak trochu aprílovým počasím připomínal jaro. Černé nebe i předpovědi předem věštily déšť. Proto organizátoři festivalu – pod taktovkou jeho ředitelky, hraběnky Marie Kinski – přesunuli jeho nikoli nepodstatnou část ze zámku Kinských na blízký zimní stadion. Pod střechou tohoto stadionu září takzvaně slavnostně vyřazené dresy slavných hokejistů – reprezentantů. Vampola, Rolinek, Koukal. A nejen hokejista Koukal by koukal, jak se vše podařilo organizátorům zvládnout.

TANEČNÍ MAGAZÍN se opět zúčastnil (stejně jako minulého roku) KoresponDance osobně. A byl znovu mile překvapen.

Jako na drátkách

Úvodem musím vzdát hold všem pořadatelům. A to opravdu všem. Od hlavního štábu, dramaturgie, přes akreditaci, průvodcovskou službu, personál stravovacích zařízení, až po ochotné dispečerky na parkovištích.

Déšť festival vyhnal na místní zimní stadion

Všichni se snažili. A návdavkem měli pro každého schován (nevím už kolikátý?) úsměv. Převážně mladé ženy a slečny trpělivě odpovídaly na dotazy účastníků, diváků i hostů, pobíhaly a organizovaly. Často nenápadně, aby nepřehlušily představení či hudební produkci.

Prostě, vždy, všem a zejména všude byly usměvavé i ochotné pořadatelky po ruce.

V sobotu bylo navíc velmi sympatické, jak se na zámku organizačně podařilo souběžně zvládnout velkou, výpravnou svatbu i samotný festival!

Skloubení s historií

Možná jste se teď podivili, proč se úvodem zmiňuji o průvodcovské službě. KoresponDance je specifický, že se koná v areálu barokního klenotu (nejen) Vysočiny – zámku Žďár nad Sázavou. A proto jsou nedílnou součástí festivalu prohlídky zámku i okolí. Zájemci se mohou vydat na prohlídku „Po stopách Santiniho“ či „Zámecký okruh“ anebo mezi exponáty „Muzea nové generace“. Fronty i záznamy u objednávek svědčily, že o historii byl na KoresponDance zájem vpravdě neutuchající.

Za TANEČNÍ MAGAZÍN jsem si letos prošel nejen výše zmíněné okruhy a expozice, ale také hostující výstavu pražské Národní galerie se skvosty české barokní malby i sochařství. A v neposlední řadě i bohatou expozici věnovanou rodu Kinských.

Nemohl jsem opominout ani perlu zámku – kapli. Ta se již chystala na uvedenou svatbu. A závěrem jsem si prošel i charakteristické rybí sádky. Letos počasí nedovolilo tradiční zpoplatněný výlov ryb do síťových naběráků. Škoda. Ale nabitý program to přebil.

Semináře, workshopy i kulaté stoly

Snad každý festival žije nejen produkcí svých představení, ale zejména dalšími aktivitami. Korespondance není v tomto směru žádnou výjimkou.

Pořádající centrum choreografického rozvoje SE.S.TA, věrno svému zaměření, uspořádalo celou řadu workshopů, kulatých stolů a besed.

Workshop v duchu afrických tanců probíhal v zámecké konírně

KoresponDance se stal pochopitelně i dějištěm množství neformálních setkání, výměny zkušeností i domlouvání dalších vystoupení. A tak tomu má být. Bez toho by nebyl festival festivalem. Neodmyslitelně.

Tradičně i pro děti

KoresponDance se po celou dobu své existence věnuje programově i těm nejmladším.

Potkal jsem množství dětí v různých prostorách zámku. I v těch muzeálních. Pochopitelně dost často v prodejně papírových modelů hradů a zámků. A samozřejmě i na představeních.

Agáta Jarošová a její produkce v Muzeu nové generace

Je otázkou, zda zrovna pro předškolní mládež, která tam houfně seděla v prvních dvou řadách, bylo vhodné představení poloobnažené Agáty Jarošové „Sa Présence“ v Muzeu nové generace? Ale i mládí přece musí vidět všechno…

Velmi milé byly výtvarné workshopy a dílničky. Tam se děti opravdu skvěle vyřádily.

A tradičním vrcholem bylo nedělní představení „Škola tančí“. Zde se návštěvníkům festivalu prezentovaly tvůrčí i kreativní projekty škol i uměleckých školských zařízení.

V duchu pohádek – Vysočina

Na zimním stadionu se neservíroval salám Vysočina. U stánků spíše palačinky, hamburgery, klobásy a hranolky. Ale jedním z vrcholů představení byl projekt Petry Fornayové a Cluster Ensemble i Vysočiny. Vysočiny jako volného sdružení seniorů i mládeže. Pod „světovým“ názvem „Dance with Changing Parts“.

Hodinová produkce „Dance with Changing Parts“v duchu parafráze na spartakiádu se chýlí ke konci, jedinou změnou je nasazení slunečních brýlí

Převážně monotónní doprovod hudby mělo na svědomí špičkové mnohaklávesové těleso. Trochu připomínalo dávnou Klávesovou konklávu Emila Viklického, Gabriela Jonáše, Karla Růžičky i dalších klávesistů.

Zde mně přišly na mysl hned dvě důvěrně známé pohádky. „Jak pejsek a kočička vařili dort“ a „Císařovy nové šaty“. Ta o pejskovi i kočičce proto, že ne vždy, když smícháme špičkové hudební těleso, výborného režiséra, choreografa, tak z toho zákonitě musí být dobré výsledné menu. A ta o císařových šatech, proto, že za zdánlivě uměleckými dlouhými prostoji a pouze vykonstruovaným napětím nemusí být – zhola nic! Opravdu, monotónní hudba, jednoduchá a jednotvárná choreografie či záměrně „umělecky“ zpomalované nástupy všech účinkujících na scénu tedy v žádném případě nenadchly laiky ani odborníky. Choreografický pohyb vystupujících po valnou dobu produkce pouze připomínal pohyb cvičenců a cvičenek ve fit-studiu. Prostě, tak trochu nepovedená parafráze na spartakiádu.

A tak tentokrát závěrečný potlesk patřil pouze místním vystupujícím za snahu a odvahu se veřejně prezentovat.

Petra Fornayová v minulosti zaujala i tenisovými projekty, škoda, že si takový nápad neschovala pro KoresponDance – právě totiž vrcholil nejslavnější tenisový turnaj Wimbledon

Další desítky představení na KoresponDance však rozpaky a pachuť z Vysočiny překonaly.

Trochu kouzla zbaven

Poněkud spornou otázkou se ukázala volba nonkonformního moderátora Ondřeje Cihláře. Stává se v poslední době módou zařazovat jako moderátory tyto méně okoukané, méně zkušené, ale o to suverénnější „takyosobnosti“.

Cihlář jako moderátor evidentně nezvládal prostředí velkého stadionu. Jeho devízou měla být improvizace. Tu opomíjel téměř absolutně. Velkým problémem byla i jeho zásadní neznalost akrobatického – ačkoli jej jeho vlastní(?) webové stránky prezentují právě jako experta na cirkusovou scénu! – i zásadněji tanečního prostředí. Až komicky působilo, že se často postavil hned vedle velkého reproduktoru, takže jeho výstupní hlas začal takzvaně „vazbit“. To se snad odnaučuje již v „moderátorské mateřské školce“? Velkým kontrastem k Cihlářově prezentaci byli jiní moderátoři na festivalu i diskžokejka, která si dokázala obecenstvo sympaticky podmanit.

Diskžokejka DJWee si, na rozdíl od moderátora Cihláře, dokázala získat obecenstvo

Ale je v podstatě dobře, že Cihlář dostal šanci. Festivalu to dalo zas jiný nádech. Samotnému KoresponDance zas tak výrazně neuškodil. A možná, že obdobná lekce pomůže do další kariéry i zde tomuto suverenity zbavenému členu divadélka Vosto5?

Prostě, nikoli každý rádoby upovídaný „machýrek“ může být spíkrem. Natož moderátorem.

Opravdu, velká poklona

Taneční festival KoresponDance skončil. Tedy, jeho sedmý ročník. Na obzoru je již ročník osmý, v jubilejním roce 2020.

Komu patří poklona? Centru choreografického rozvoje SE.S.TA, jako pořádající organizaci, ale i dalším spoluorganizátorům. Všem těm, kterým se podařilo dokázat, že KoresponDance od prvního ročníku vykvetl mezi evropskou elitu moderních tanečních festivalů. A na to si můžeme připít místním pivem Revolta, které se na zámku ve Žďáru prodává.

Foto: Korespondance, SE.S.TA, Dragan Dragin a autor

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

SE.S.TA připravuje taneční film s TONI LAZNIKEM!

Chcete se na něm podílet i vy ?

Multikulturní umělec Toni Laznik hledá choreografa, tanečníka, nebo dva tanečníky, kteří by se podíleli na tvorbě tanečního filmu v prostorách zámku Žďár nad Sázavou.

Realizace filmu by probíhala formou týdenní až čtrnáctidenní rezidence na zámku, během které by rovnou vznikla konečná podoba včetně střihu.

Hledáme choreografy, kteří mají zájem se intenzivně podílet na vzniku audiovizuálního díla, zkoumat jeho zákonitosti, možnosti a získat díky tomu nové zkušenosti i finální materiál, který bude plně k dispozici pro jejich prezentaci i jakékoliv další užití, vše je na dohodě.

Cílem uměleckého procesu není konkrétní užití materiálu, ale tvorba a vznik díla, jeho následná cesta už je otázkou vzájemné domluvy.

Zbrusu nový taneční film se bude natáčet v kouzelných scenériích zámku Kinských ve Žďáru nad Sázavou

Celý projekt je velmi otevřený a hledá spolupracovníky, kteří se budou chtít aktivně podílet na celé tvorbě a získat díky tomu mimo jiné i možnost pracovat s výjimečnými prostory barokního areálu.
Na požádání je možné zaslat první vizualizace projektu. Termín a další detaily realizace závisí pouze na dohodě a kapacitách zámku Žďár.

„Bude tam kamera (základní kamerová technika 4k, světla), budeme tam bydlet (místo ubytovaní přímo v areálu zámku). Budeme na místě vymýšlet příběh, tanec, záběry (otevřená spolupráce s konečným cílem – film), budeme čekat… na světlo (celý film bude sloučením kamery a tance). Budeme oplakávat promarněné chvíle (a hlavně využívat všech daných možností), budeme se v slzách radovat z povedených záběrů (euforie sdílená u společných večeří a snídaní), budeme usínat před monitorem v improvizované střižně… (na zámku zřídíme střižnu, kde budeme společné skládat film), budeme mít z naší práce radost… Garantuji, že se budeme těžce loučit… Garantuji, že zůstaneme parta… A zůstane FILM! To vám garantuji,“ ubezpečuje Toni Laznik

Kdo je Toni Laznik?

Toni Laznik se narodil v Mariboru v Jugoslávii, v devadesátých letech pracoval jako fotograf pro periodika Republika, Fokus, Tribuna či Mladina. Během války v Chorvatsku působil jako asistent kamery pro rakouskou televizi ORF, později jako asistent kamery pro dokumentární film BBC Skotsko. Následně úspěšně vystudoval kameru na pražské FAMU. Během studia pracoval na několika úspěšných projektech, například na filmu Jana Cvitkoviče „Kruh i mleko“ (Chléb a mléko), který získal na festivalu v Benátkách Zlatého lva v sekci Nová teritoria. V roce 2003 pracoval na dokumentárním seriálu „Vsi smo ljudje…“ (Všichni jsme lidé), v letech 2005 až 2006 natáčel making of z natáčení filmu „Hannibal – Zrození“. V dalších letech pracoval zejména pro české televizní projekty. Kromě řady dalších projektů, na kterých se podílel, také o filmové tvorbě přednáší. Hovoří pěti jazyky (česky, anglicky, německy, slovinsky a srbochorvatsky).

Centrum choreografického rozvoje SE.S.TA

pro TANEČNÍ MAGAZÍN