Výstava „GOTT, MY LIFE“ začíná

Od 8. 6. do 30. 9. proběhne na lodi na pražské Náplavce mezi Palackého a Železničním mostem originální výstava „GOTT, MY LIFE“. Mapuje hvězdnou kariéru Karla Gotta. Čítá na 1000 exponátů, 30 videoprojekcí a je na ploše 1500 čtverečních metrů. Bude otevřena denně!

Ivan Mládek kdysi zpíval hit „Láďa jede lodí“. Ten by se mohl pozměnit na „Zlatý Kája bude v lodi“. V Praze, na Vltavě. Videoprojekce klipů a sestřihů kariérních střípků nebo uvítání návštěvníků samotným Karlem Gottem – prostřednictvím holografické projekce. To je jen výčet nevšedních součástí expozice s titulem „GOTT, MY LIFE“ mapující Mistrovu hvězdnou kariéru, které obyčejnou výstavu promění v nezapomenutelnou show. Stovky exponátů a fotografií, videí i audionahrávek. Vše bude ještě navíc umocněno netradičně neotřelý ;mi galerijními prostory.

„Hledali jsme místo, které by odpovídalo tak výjimečné, v České republice doposud nevídané expozici. Až nás napadlo vytvořit naprosto originální prostory. Na lodi, která bude za tímto účelem přebudována na galerii na vodě. Zakotvena bude na pražské náplavce, na Rašínově nábřeží,“ říká hlavní organizátor Richard Fuxa, předseda správní rady nadačního fondu nesoucího jeho jméno, jenž výstavu pořádá ve spolupráci s Národním muzeem.

 Zleva Karel Gott a hlavní organizátor výstavy Richard Fuxa.

 

Exkluzivní pojetí výstavních prostor zajistí renomovaný architekt Miroslav Vavřina. Interiéry podpalubí lodi nabídnou místo přímo pro vystavované artefakty, palubní část bude pokryta modulárními a recyklovatelnými přepravními kontejnery standardních velikostí, jejichž kombinací a designérskými úpravami do svěží a moderní podoby v černo-bílých barvách vzniknou prostory pro společenské vyžití. „Projekt galerijní instituce v tak netradičním prostředí, jakým loď je, pro nás znamenalo nevšední koncepční zadání. Inspirováni estetikou transkontinentálního „carga“ s lehkostí jachetní elegance jsme došli k harmonickému a funkčnímu modelu kotvícího kulturního objektu na řece,“ přibližuje architekt výstavy.

Národní muzeum není institucí, která je plná ,starých věcí´. Naším posláním je dokumentovat i naši současnost a zachovat budoucím generacím svědectví o době, ve které žijeme. Mapujeme významné události, fenomény i osobnosti. I proto jsme již před časem v Českém muzeu hudby založili Centrum pro dokumentaci hudby a nových médií. Karel Gott je bezpochyby významnou hudební osobností i fenoménem naší doby, a tak nemohl uniknout naší sbírkotvorné i odborné pozornosti. Jsem moc rád, že se proto nyní Národní muzeum může podílet na přípravě mapující tv orbu i život tohoto významného českého umělce,“ vysvětluje PhDr. Michal Lukeš, Ph.D., ředitel spolupořádajícího Národního muzea.

Národní muzeum poskytne pro výstavu rozsáhlou celoživotní sbírku jisté fanynky Karla Gotta, a také kurátora výstavy, Petera Baloga, jenž se již několik let věnuje studiu profesionální dráhy fenomenálního českého interpreta a zároveň je vedoucím Centra pro dokumentaci hudby a nových médií.

Nabídka z bohaté fotodokumentace výstavy.

„Karel Gott se během šedesátileté kariéry stal ikonou české pop-music a výstava sleduje jeho hvězdnou dráhu od konce padesátých let, kdy začínal jako amatérský zpěvák v pražských jazzových kavárnách, přes první úspěchy v Československu, setkávání se showbyznysem na světových pódiích, kariéru v bývalém Západním Německu, až po ohlasy u současné mladé generace,“ popisuje pojetí výstavy kurátor Balog.

Kreativní ředitel výstavy Pavel Klusák k tomu pak dodává: „Gottův příběh je zároveň silnou kapitolou z naší moderní historie. Vrstevnatý portrét největší hvězdy vzešlé z československé pop-kultury má aspekty show, ale taky nám nastavuje zrcadlo: ukazuje životní styl, média, trendy, zvyky a hodnoty, s nimiž jsme žili. A věděli: Časy se mění, Gott zůstává.“

Pod tímto obrázkem vás budou (nejen v Praze) zvát billboardy na výstavu.

Výstava, kterou pořádá Nadační fond Richarda Fuxy ve spolupráci s Národním muzeem, a kterou produkčně zajišťuje společnost BigMedia, se uskuteční od 8. června do 30. září letošního roku. A bude otevřena celé týdny (bez zavíracího dne) od 10.00 do 19.00 hodin. Vstupenky jsou v síti TicketPro, TicketPortal či přímo na místě výstavy, na pražské Náplavce.

TANEČNÍ MAGAZÍN

Foto: „GOTT, MY LIFE“, Eva Smolíková

Praha Žije Hudbou

Festival pouličního umění Praha Žije Hudbou proběhne od 8. do 10. června 2017

 

 

Bratři v tricku, Petr Nikl a Wariot Ideal na divadelní scéně festivalu Praha Žije Hudbou

Divadlo oživí piazzettu Národního divadla, součástí festivalu bude celé tři dny (8. – 10. 6. 2017)

Festival pouličního umění Praha Žije Hudbou, který proběhne od 8. do 10. června 2017, nabídne návštěvníkům kromě hudebních vystoupení i řadu divadelních představení a workshopů pro děti i dospělé. Samos tatná divadelní scéna festivalu bude umístěna na piazzettě Národního divadla (náměstí Václava Havla). Na programu jsou  novocirkusová i činoherní předsta vení, pohádky pro děti i výtvarný a loutkový workshop. Mezi hlavní účinkující patří Bratři v tricku, Wariot Ideal či Petr Nikl. Ve čtvrtek 8. června v 19 hodin proběhne na piazzettě také slavnostní zahájení celého festivalu, o které se postará originální akrobatické vystoupení SLACKSHOW a premiéra hry Zakázaná symfonie, kterou režisér Ivo Sedláček vytvořil přímo na míru pro festival. 

Slavností zahájení festivalu Praha Žije Hudbou

Čtvrtek 8. června, 19 hodin, piazzetta ND

Slavnostního zahájení celého festivalu se ujme dvojice mladých atletů s odvážným provazochodeckým vystoupením. „Snažíme se přivést do světa umění a zábavy něco nového a jedinečného. Je pro nás čest otevírat festival, který stojí za oživením prostoru ve městě, baví nás představa pestřejší a živější ulice,“ říkají Lukáš Černý a Michal Pírek. Zpět, pevnýma nohama na zem, diváky přivede světová premiéra hry Zakázaná symfonie v režii Ivo Sedláčka, který si pokládá zásadní otázku: Chceme vůbec umění ve veřejném prostoru? Prvoplánovou odpověď nenabízí, důvod k zamyšlení však ano. Platí totiž pravidla ulice, a ulici nebaví vyhlášky. Zakázaná symfonie nabídne rap battle doprovázený rozmanitým ruchem pražské ulice. Desítky pouličních umělců, orchestr, sbor a artisté společně vytvoří příběh, který veřejnosti představí dvě strany pohledu na busking i současnou vyhlášku. Celý zahajovací večer zakončí karnevalový Průvod za busking v čele s uskupeními Amanitas či Sense of Fire. Divadelníci, buskeři a veřejnost projdou centrem města z piazzetty přes Národní třídu, Můstek, Staroměstské náměstí, Mariánské náměstí, Mánesův most až na Kampu. Hravou „street parade“ se budou snažit ukázat, že kulturní oživení do ulic Prahy rozhodně patří a slavnostně tak odstartují druh ý ročník největšího festivalu pouličního umění v ČR, Praha Žije Hudbou.

Divadelní program na festivalu Praha Žije Hudbou

Pátek 9. a sobota 10. června, piazzetta Národního divadla

Divadelní program na festivalu Praha Žije Hudbou bude probíhat po oba dva hlavní festivalové dny. V pátek zahájí program divadelní scény ve 14:00 Funebráci (soubor Wariot Ideal), jejichž cesta k vytouženému cíli – pohřbu, je příliš klikatá a plná nástrah a absurdity. S pohřební kapelou v zádech procházejí s rakví na ramenou městem a pokoušejí se najít místo, kam nebožtíka pohřbít. Dále na programu nebudou chybět ani žonglérská vystoupení či výtvarný workshop, který bude probíhat pod vedením akademické malířky Heleny Slavíkové a MgA. Jany Kochánkové. Celý den zakončí oblíbení Bratři v tricku, kteří představením Plovárna, volně inspirovaným Rozmarným létem Vladislava Vančury, přenesou diváky do minulých časů říčních lázní.

Sobotní program se zaměří na představení pro děti – od 12:30 zahraje soubor divadla Bořivoj. Po celý den bu de probíhat také workshop výroby pohádkových masek pod vedením Pavlíny Kordové. V sobotu představí Wariot Ideal svůj projekt Fotoautomat, který kromě jedinečných divadelních zážitků nabídne i možnost jejich zvěčnění. Na závěr dne se mohou festivaloví návštěvníci těšit na představení z dílny Petra Nikla nazvané Trpasličí písně a představení Goon – komiksovou jízdu plnou krve, komiksové poetiky a jízdních řádů.

Program divadelního podia – piazzetta ND, 8. – 10. 6. 2017

Čtvrtek:
19:00 „Slack Show“ (Michal Pírek, Lukáš Černý)
19:30 „Zakázaná symfonie“

20:00 „Průvod za busking“ (Amanitas + Sense Of Fire + další) průvod příznivců pouličního umění

Pátek:
14:00 „Funebráci“ (Wariot Ideal)
15:00 „Pouliční výstava“ (Výtvarný spolek Hruška) + workshop
15:30 „Zahrádka“ (Splastiks+1)
16:15 „Žonglérské vystoupení“ (Ondřej Lechnýř)
16:45 „Odhalení pomníku padlým hrdinům“ (Ondřej Lidický)
17:30 „20 tisíc židů pod mořem“
18:45 „Plovárna“ (Bratři v tricku)

Sobota:
12:30 „Jak se hledá princezna“ (Divadlo Bořivoj)
13:30 „Plechové pohádky“ (Divadelní společnost Kordula) + loutkový workshop
14:00 – 17:00 „Fotoautomat“ (Wariot Ideal)
14:30 „Zmrzlík ve vesmíru“ (Ilegumova divadelní společnost)
15:30 „Tribal Dance“ (Isizwana)
17:00 „Trpasličí písně“ (Petr Nikl)
18:00 „Goon“

Workshopy jsou určeny pro děti i dospělé. Registrace probíhá na místě do naplnění kapacity.

 

Pořadatelem festivalu Praha Žije Hudbou je sdružení Nerudný Fest.cz, jedna z nejvýznamnějších produkcí v Praze, která stojí, mimo jiné za mezinárodním festivalem Mladí Ladí Jazz, open-air festivalem Léto na Jungmaňáku, festivalem Student Fest, Festivalem Svobody a dalšími projekty.

Podporu iniciativě organizátorů festivalu vyjádřilo také mnoho známých osobností, jako například Laco Déczi, Marta Kubišová, Lenka Dusilová, David Koller, Klára Vytisková, Emma Smetana, Bára Poláková, En.drů, Terezie Kovalová, Milan Cais ze skupiny Tata Bojs či Robert Nebřenský ze skupiny Vltava. Více informací najdete na www.prahazijehudbou.cz nebo na Facebooku a Youtube kanálu.

 

Eliška Míkovcová

Taneční magazín

 

 

 

 

Tomáš Absolon a Jan Horčík rozehrávají vztah písma a obrazu v Galerii NoD

Galerie NoD otvírá 31. května 2017 výstavu Plakaat umělce Tomáše Absolona a typografa Jana Horčíka

 

Galerie NoD

Tomáš Absolon & Jan Horčík

Plakaat

1.- 25. 6. 2017

Kurátor: Pavel Kubesa

Vernisáž: 31. 5. 2017, 19:00

Architektura: Jakub Jansa

Galerie NoD otevře 31. 5. 2017 od 19:00 autorskou výstavu Plakaat umělce Tomáše Absolona a typografa Jana Horčíka. Výstava je tvůrčím dialogem mezi médiem malby a doménou designu písma. Oba autoři společně s kurátorem výstavy Pavlem Kubesou a architektem výstavy Jakubem Jansou rozehrávají v prostoru Galerie NoD nenápadnou instalační hru, která smývá a tematizuje hranice malby a písmenného gesta, stejně tak jako vztah výstavních exponátů a informační, propagační grafiky. Výstava potrvá do 25. 6. 2017.

Tomáš Absolon platí za jednoho z výrazných představitelů současné mladé nefigurativní malby. Rozvíjí vlastní úsporný vizuální jazyk inspirovaný intuitivním vnímáním různých zákonitostí na hranicích matematiky, sémiotiky a širšího kulturního vědomí světa „sítě“. Absolonovy obrazy jsou často vícevrstevnaté a ploché zároveň, v prostorově nespecifikovaných plánech pozadí a popředí se objevují malířsky jinak pojatá planární gesta či ostré linie, někdy fungující i jako reminiscence jakési plakátové estetiky. Jan Horčík se zase etablov al jako již nepřehlédnutelný typograf, který zásobuje mezinárodní prostředí současného grafického designu elegantními a „šťavnatými“ designy nových písem, která rozvíjí svou rafinovanost jak v „headlineových“ nápisech či logotypech, tak v různých kaligrafických a volně modifikovaných, až experimentálních písmových formách.

Tomáš Absolon a Jan Horčík netvoří žádnou uměleckou dvojici. Absolona a Horčíka pojí spíše určitá senzitivita, podobné smýšlení a pozornost k příbuzným jevům, týž zájem o prozkoumávání možností těchto fenoménů, který vychází z  jejich společné „knihovny inspirací“. Toto sdílené „nalazení“ je dovádí k vzájemnému tvůrčímu dialogu mezi doménou písma a médiem obrazu.

Iniciačním momentem jejich spolupráce jsou různé rozvahy nad charakterem vizuální kultury v širším společenském prostředí (městem a jeho vizuálními systémy počínaje, grafickým designem plakátové formy konče), ale také zaujetí povahou písma jakožto nástroje a estetického objektu zároveň. Písmo můžeme v určitém kontextu chápat jako platformu pro demonstraci a rozvíjení bazálních estetických principů. Písmo, coby konkrétní design vizuálního grafického systému reprezentujícího přirozený jazyk, je výsledkem konstrukce elementárních linií a geometrických tvarů ve vzájemných vztazích a poměrech do propracované kresebné kompozice různě pojatých tahů glyfů (tj. konkrétní grafická realizace písmenného znaku) a „prázdného místa“ okolo nich. Takováto kompozice může být podrobována aplikaci celé škály estetických termínů (např. vyváženost, ladnost, jemnost), tzn. stává se předmětem estetického hodnocení. Navíc se jím stává v týchž kvalitách, v níž evaluujeme díla vizuálního umění (tj. v kvalitách jakými jsou linie, barva, tah, tvar, kompozice, ad.). Oblasti typografie a malířství tak můžeme chápat jako dva způsoby tvorby v rámci jedné domény vizuálních, estetických formálních kvalit.

Podobně pak i v rámci projektu Plakaat se rozehrává vztah ztvárnění písmene a obrazu-malby. Inspirační tok obou autorů zde plyne po obousměrných trajektoriích, kdy se vždy určitý výstup (obraz, glyf, formální či obsahová idea) jednoho autora stává předmětem pro volné znovu-uchopení a přepracování autorem druhým. Tento vztah však není možné chápat jako ryze kauzální a zpětně vysledovatelný. Jednotlivé vstupy jsou často mnohem více spíše „impulsem“, motivací k volné tvorbě, nežli nějakou pevnou formální „předlohou“.

Přesto se zde v komparaci některých konkrétních obrazů Tomáše Absolona a plakátu Jana Horčíka odkrývá zajímavý posun, „chvění“, které vzniká na vibrujících hranách obou střetávajících se médií. Současná písmová tvorba se téměř výhradně odehrává v prostředí digitálních grafických softwarů, které tak logicky předurčují charakter glyfů především v jejich „vektorové“ přesnosti ad infinitum, nesměrných možností detailů v tahu, stínování a náběhů liter, vizuální identičnosti různých jejich provedení napříč digi tálními zobrazovacími zařízeními. Oba autory však zajímá mnohem více jakýsi moment rukodělnosti, odchylky aktuálního provedení od ideálního vzoru glyfu, okamžik, kdy glyf pomalu přestává být písmenem/grafémem (tj. základní, nedělitelnou složkou psaného jazyka) a stává se mnohem více gestem, ať už kresebným, tak malířským a nabývá tak právě autonomního charakteru estetického znaku, který referuje pouze k sobě samému a svému formálnímu vyhotovení. Některé z Horčíkových „abeced“ se vydávají právě tímto směrem, tematizují materialitu a praktické provádění konkrétních náp isů (jako například v designu písma Joe182 vycházejícího z praxe nástěnných nápisů markerem),  rozvíjejí kaligrafické principy (viz například font Oasis) a zavádějí tím do fontů prvky ručního psaní. Volné zpracovávání Horčíkových glyfů v některých Absolonových plátnech pak dovádí toto gesto k jeho malířské manifestaci. Tomáš Absolon rozvolňuje písmovou formu do ryzí obrazové kompozice vycházející z potřeb a principů budování současného obrazu. Kontura písmena se rozmývá a výsledná obrazová symbolika osciluje na hranici označování a neoznačování vůbec. Tenze, která zde vzniká, je tak základním interpretačním motivem v rovině divácké percepce: pozorovatel se oddává volné hře těkavých významů osnované vizualitou děl. Pevným bodem celého procesu pak zůstává potěšení z této vizuální hry.

Pavel Kubesa

Taneční magazín