Štítek: Thomas Zieliński

Pravidla Nirvány

Oslava rockové rebelie

Ve Švandově divadle zavládnou Pravidla Nirvány. Oslava rockové rebelie přinese i živý koncert herecké kapely

První novinkou sezóny ve Švandově divadle na Smíchově jsou Pravidla Nirvány, jejichž premiéra bude 8. listopadu ve Velkém sále. Hru inspirovanou osudem Kurta Cobaina z kapely Nirvana i dalších muzikantů hudebního žánru grunge napsal Martin Františák, umělecký šéf divadla. Režisérem je Thomas Zielinski, který inscenaci pojal jako činohru s koncertem. Na scéně tak naživo vystoupí tříčlenná herecká kapela ve složení Jakub Tvrdík (zpěv a baskytara), Jan Mansfeld (zpěv a kytara) a Matěj Anděl (bicí). V úloze buddhistického mnicha, který diváky příběhem provede, uvidíme Roberta Jaškówa. Dále účinkují Barbora Křupková, Anna Grundmanová a Jan Grundman. V inscenaci vyniká i původní originální hudba a texty Ivana Achera. Z nich se valí punková energie, frustrace a niterná bolest, ale i hravost, svobodomyslnost a humor. 


Pravidla Nirvány s podtitulem „pocta hnutí grunge, poslední rockové rebelii“ zavedou diváky do Spojených Států na přelomu 80. a 90. let. Tehdy se v Seattlu zrodilo hnutí grunge. Šlo o hudební hnutí, z něhož v USA i ve Velké Británii vzešla řada slavných kapel, ale i specifický životní styl a subkultura. Vyznačovaly se odmítáním pravidel a oslavou rebelů, vyvrhelů a dalších četných obětí nelítostného společenského systému.

Syrový příběh svobody a nevinnosti

„Chceme vyprávět o svobodě i o tom, že o ni můžeme přijít – v tvorbě i v životě,“ říká autor hry Martin Františák. Do syrového, energií nabitého příběhu tří kluků v kostkovaných flanelových košilích, z nichž se postupně stali rockové superstar, promítl Františák zkušenost své generace. „Scénář vychází z reálií a událostí, které se opravdu staly, finální příběh je ale fikcí,“ vysvětluje dramatik. Při psaní ho inspirovala postava Kurta Cobaina z kapely Nirvana i dramatické osudy jeho hudebních souputníků: bubeníka a zpěváka Laynea Staleyho, frontmana skupiny Alice in Chains, a Marka Lanegana, hudebníka a zpěváka kapely Screaming Trees.

 „Pravidla Nirvány jsou realistickým a upřímným vyprávěním o partě nevinných kluků, kteří si neberou servítky. A žijí až na dřeň. Spojuje je drsné dětství, které jim zbabrali jejich rodiče, i vzpoura proti společenskému řádu. Jsou to outsideři: zranění a cyničtí, ale i vnímaví a citliví. A nepochybně mají i výjimečný hudební talent,“ líčí Františák.

Příběh Kurta, Marka a Laynea tak sledujeme od prvního vykročení ze společenského dna, po období fantastické světové slávy až do nevyhnutelného konce.

Revolta a ideový výprodej

„Kdo nic nedělá a nic neriskuje, dopadne nejspíš průměrně,“ říká režisér Thomas Zielinski. „Kdo jde protestovat, vezme do ruky plakát nebo kytaru, ten se dává všanc. Revolta je podmanivá, ale snadno se stane, že vaše původní ideje skončí ve výprodeji – i o tom jsou Pravidla Nirvány,“ uvádí česko-německý divadelní režisér.

Thomas Zielinski už u Švandů režíroval drama Příliš drahý jed a také velmi úspěšnou černou severskou komedii Chlast, která se stále těší zájmu diváků. Také u Pravidel Nirvány přišel s osobitým konceptem: inscenaci postavil z části jako činohru, z části jako živý koncert tříčlenné herecké kapely. Tvoří ji Jakub Tvrdík (Mark), Jan Mansfeld (Kurt) a Matěj Anděl (Layne). Všichni v Pravidlech Nirvány podávají kromě hereckých výkonů i úctyhodné výkony hudební. Ženské postavy ztvární Barbora Křupková (Courtney) a Anna Grundmanová (Matka, Zvukařka, Režisérka). Jan Grundman hraje Otce, Otčíma, Producenta a Reportéra.

Zcela zvláštní postavou je buddhistický mnich v podání Roberta Jaškówa. Ten je zde průvodcem a „myslitelem“, který do děje vnáší úvahy o smyslu bytí, ale i odlehčení, žoviálnost a humor.

Název hry odkazuje nejen ke slavné kapele, ale i k zážitku osvícení – pocitu absolutního osvobození, klidu a harmonie, tedy nejvyššímu cíli buddhismu. „Takový stav ale nikdy netrvá věčně a navozují ho i drogy. Tato zkratka na cestě k blaženosti je však cestou do pekel,“ naznačuje režisér Zielinski další z témat Pravidel Nirvány.      

Valíme na plnej céres

„Stěžejní složkou titulu je hudba básníka a skladatele Ivana Achera,“ říká dramaturgyně Johana Součková Němcová. „Kapely Nirvana, Green River, Alice in Chains, Pearl Jam a další má naposloucháno mnoho generací, včetně té naší. Hudbu a texty skladeb složil Ivan Acher ve stylu grunge, současně však jde o svébytné, originální a současné autorské dílo,“ říká Součková Němcová.

„Grunge bylo jako hnutí vzniklé na hlíně, mechu, přirozeným průvodcem mé puberty kluka na vesnici,“ uvádí k tomu Ivan Acher. „Ti flaneloví chlapci nás vrátili do prvních radostí zkreslených kytar, kde je ještě slyšet struna. Metalová éra nás zavalila hutným zvukem „dištronů“ a mlaskavých bubnů, kde původní nástroje skoro zmizely. A prostě blána a struna jsou základ. Jako vyhraněný depešák jsem v sedmnácti letech opět začal poslouchat rock’n’roll. Protože – ve správném pořadí – Alice in Chains, Soundgarden a Nirvana měly skvělé hudební nápady,“ říká Ivan Acher, který jedním dechem chválí hereckou kapelu: „Valíme furt na plnej céres. Neslyšel jsem nikdy takhle dobrou grungeovou kapelu složenou z herců.“

Klipy, hadry, flanelky

Autor scény Lukáš Kuchinka pojal jeviště jako soukromý prostor, který se však může obratem změnit v hudební stage. Scénu ozvláštnil zavěšenými předměty, které podle režiséra Zielinského navozují dojem „grungeovského adventního kalendáře“. Kuchinka je také autorem filmových dotáček, které sahají od dokumentu až po dobově pojaté videoklipy. Kostýmy, v nichž ještě doznívá móda spojená se stylem hippies, navrhla Andrea Králová. Nechybí v nich kostkované košile z flanelu, vytahané svetry, ale i chlapácká vojenská uniforma, černé ženské „hadry“ a další kousky. Ty patří ke stylu grunge, ale i k charakteru postav ve svébytném Františákově příběhu.

Rodina jako téma divadelní sezóny

„Pravidla Nirvány vyprávějí o vyděděncích, kteří se – aniž by to chtěli – stali vzory pro celou jednu generaci a ovlivnili i generace následující,“ říká Johana Součková Němcová. „Ve Františákově hře se stali inspirací pro drama o udržení osobní identity, tvůrčí svobody a existenční jistoty ve světě, s nímž se ústřední hrdinové v mnohém míjí, nebo jsou s ním přímo v konfliktu. Původní autorský text otevírá sezónu, která se ve všech svých titulech zaobírá tématem rodiny a také jednou z archetypálních situací dramatu vůbec – střetu jedince se společností, s jejím nastavením, řádem,“ uzavírá dramaturgyně.

Víte, že…

… ohledně názvu grunge coby hudebního proudu panují nejasnosti? Bývá připisován Marku Armovi z kapely Mudhoney a podle této teorie vznikl ze slangového slova grungy – znamená špinavý, roztrhaný. Jiná legenda ale tvrdí, že jeden novinář přirovnal sound seattleských kapel ke zvuku znějícímu při leštění parket. Výraz grunge by pak vznikl podle značky jedné leštěnky.

… grunge jako hudební styl byl označován také jako Seattle Sound? Po hudební stránce se grunge vyznačuje tradičním složením kapely (elektrická kytara, basa, bicí, zpěv), „zašpiněným“ zvukem kytar a silnými riffy. V textech se mísí vztek a apatie, jsou často velmi ponuré. Mezi nejčastější motivy patří odcizení, touha po svobodě a deprese. Nevyhýbají se ani tématům jako jsou drogy nebo sebevražda. Vrcholu popularity dosáhl grunge na počátku 90. let, a to hlavně díky albu Nevermind od Nirvany a debutu Pearl Jam s názvem Ten. Po sebevraždě Kurta Cobaina v roce 1994 začal grunge postupně upadat.

… ke grunge patří i typický styl oblékání? Jako projev odporu proti komerci glamrockové „oslnivé“ kultury a jako projev frustrovanosti nasazuje grunge módu „městských ztracenců“. V původním slova smyslu grunge znamenal typické oblékání v menších městech v okolí Seattlu přizpůsobené chladnému počasí.

Magdalena Bičíková, Richard Moučka 

pro Taneční magazín

Tři premiéry, záznamy derniér online

Se třemi premiérami, hostováním v Kanadě a USA i prezentací v Japonsku vstupuje do nové divadelní sezóny Švandovo divadlo v Praze na Smíchově. Divadlo se v ní také chystá natočit vícekamerové záznamy 19 titulů ze svého současného repertoáru. Digitalizované záznamy inscenací budou po jejich derniérách postupně zveřejňovány na platformě DRAMOX, streamovací službě umožňující zhlédnout představení online. Čtyři premiéry v sezóně 2025/2026 připravuje kulturní prostor Peškovka. Dům v ulici Elišky Peškové nabídne návštěvníkům kreativní vzdělávání v podobě dílen, kurzů a workshopů zaměřených na ovládnutí divadelního umění i s ním souvisejících řemesel.


Výrobu a následné sdílení natočených představení prostřednictvím DRAMOXu považují ve Švandově divadle za významný počin. „Díky digitálnímu záznamu budou moci naše inscenace vidět i lidé, kteří se k nám z různých důvodů nedostanou,“ vysvětluje Daniel Hrbek, ředitel Švandova divadla.


„Záznamy nám navíc umožňují založení kvalitního digitálního archivu. Ten ocení například studenti, divadelní vědci a další zájemci. Ti všichni budou moci už teď, ale i kdykoli v budoucnosti zjistit, jak vlastně vypadaly inscenace, které se ve Švandově divadle hrály,“ upřesňuje Hrbek.

Do konce sezóny tak DRAMOX zveřejní hned tři lákavé tituly ze smíchovské scény: úspěšné, cenami ověnčené drama Pankrác´45, písničkový retro muzikál Návrat krále volně inspirovaný emigrantským příběhem Karla Gotta a klasické milostné a společenské drama Anna Karenina. Projekt je realizován za finanční spoluúčasti Evropské unie prostřednictvím Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury.

V hlavní roli rodina

Největším tahákem sezóny jsou však chystané premiéry. První novinkou ve Velkém sále budou 8. listopadu 2025 Pravidla Nirvány. Hru napsal Martin Františák, umělecký šéf divadla, režisérem je Thomas Zielinski. Vypráví „o poslední rockové rebelii“, která se uskutečnila na přelomu 80. a 90. let ve Spojených státech, zemi poznamenané mimo jiné rozpadem funkční rodiny. Tehdy se také zrodilo hnutí grunge, jímž mládež reagovala na tehdejší svět.

Inscenace bude postavena z části jako činohra, z části jako živý koncert herců Švandova divadla. Pro tento účel vznikla i tříčlenná kapela ve složení Jakub Tvrdík (zpěv a baskytara), Jan Mansfeld (zpěv a kytara) a Matěj Anděl (bicí). Autorem hudby je Ivan Acher. Dramatický příběh kapely Nirvana a jejího frontmana Kurta Cobaina je pro mne srdeční záležitostí,“ nechal se už dříve slyšet Martin Františák, jehož inspirovaly i další kapely z této doby.

Počátkem roku 2026 se scéna Velkého sálu promění v prosluněnou italskou Veronu, v níž to vře nenávistí dvou vážených rodin. Titul Romeo a Julie, nejznámější love story všech dob, zde bude mít premiéru 14. února 2026. „I tentokrát půjde o výrazné ztvárnění a tematickou rezonanci díla s dnešní dobou,“ prozrazuje dramaturgyně Martina Kinská.

Režii bude mít Martin Františák, svěží adaptaci Shakespearova textu vytvořil David Košťák.

Třetí premiérou uvedenou na hlavní smíchovské scéně bude černá komedie Ukrutně šťastni režiséra Eliáše Gaydečky. Poprvé k vidění bude 25. dubna 2026.

Novinku uvede také Studio Švandova divadla. Hru Po tátovi napsala Dagmar Fričová, režírovat ji bude Lucie Ferenzová. Vypráví o třech stand-upových komicích, kteří mají v nočním baru pobavit publikum improvizací na téma „rodina“. Předpremiéra bude 6. června 2026, premiéra se uskuteční v sezóně 2026/2027. „Lucie Ferenzová už ve Studiu inscenovala monodrama Na první pohled s výbornou Marií Štípkovou, které zaznamenalo velký ohlas u diváků i odborné veřejnosti,“ připomíná Martin Františák.

Publikum se ve Švandově divadle může těšit i na nově upravené prostory u zadního baru pokryté velkoformátovými stylizovanými fotografiemi Tomáše Vrany. Ten na nich osobitým způsobem zachytil všechny stálé členky a členy hereckého souboru. V souvislosti s premiérou Romea a Julie bude v únoru 2026 ve foyer odhalena také nová Výtvarná zeď. Malbu Martina Velíška vytvořenou na zdi o velikosti 3,5 x 5 metrů bude tentokrát inspirovat právě tato slavná hra Williama Shakespeara.

Peškovka, místo tvůrčích setkání

Do své teprve druhé sezóny vstupuje Peškovka (Tvůrčí dům Elišky Peškové), kreativní prostor pro nezávislé divadelní projekty, který propojuje divadelní profesionály i amatéry s místní smíchovskou komunitou. Příchozím nabídne čtyři divadelní premiéry, nové vzdělávací formáty a plánuje také další spolupráci se studenty DAMU.

Inscenace Práce nádenní, lásky trápení chce s černým humorem vyprávět o těch, kteří se sami se sebou rozhodli skončit. S Hereckým studiem Švandova divadla ji připraví jeho vedoucí Josef Kačmarčík a Dagmar Kopečková, uvedena bude od 30. listopadu.

Mladá krev spolku JEDL představí v Peškovce 17. prosince nový autorský text inspirovaný příběhem dětí spisovatele Thomase Manna. Režii bude mít Kristýna Nebeská a Maxim Bitto.

Rezidenční soubor Peškovky Ductus Deferens nabídne divákům projekt BLACKOUT, jímž na jeviště přenese krizový scénář rozsáhlého výpadku elektřiny v pražské metropoli. Režisérem bude Josef Doležal, premiéra je naplánována na 6. března 2026.

V koprodukci s tvůrčí dvojicí HAVAG (Natálie Havlová a Barbora Laurencie Vágnerová) chystá soubor Ductus Deferens také pohádku určenou pro děti z mateřských a základních škol. Příběh vyprávějící o místech, osobnostech a historii Smíchova uvede Peškovka od 24. dubna 2026.

V Peškovce počítají také s rozšířením programu Kreativního vzdělávání. Nové dílny, kurzy a workshopy budou zaměřeny na rozmanité tvůrčí aktivity včetně herectví, performancí, psaní textů nebo práci s tělem a hlasem. První z nich začnou v říjnu 2025, kdy se otevírá rapová dílna vedená Danem Krainichem a rétorický kurz s Evou Spoustovou.

Tvůrčí prostor umístěný v domě v ulici Elišky Peškové č. 7 plánuje také vyhlášení open-callu na autorský projekt studentů a čerstvých absolventů DAMU. Vybraní tvůrci ho zde budou moci realizovat v následující sezóně.

Víte, že….

… Švandovo divadlo chystá v aktuální sezóně premiéry také v zahraničí?

Tou první bude Dívenka na trampolíně, autorská inscenace scenáristy Pavla Jurdy a režiséra Martina Františáka. Uvedení pod záštitou Hlavního města Prahy se nyní uskuteční v Torontu a Chicagu. Hra vychází z osudů manželů Zdeny Salivarové a Josefa Škvoreckého, spisovatelů a zakladatelů exilového nakladatelství ´68 Publishers. Torontské publikum ji uvidí 18. září, chicagská premiéra bude o 3 dny později. Dívenku na trampolíně uvede také mezinárodní festival Rehearsal for Truth organizovaný Vaclav Havel Center. Premiéra se uskuteční na jaře 2026 v New Yorku.

… inscenace AI: Když robot píše hru v režii Daniela Hrbka se už brzy představí v Japonsku?

Experimentální divadelní kus byl v době své premiéry v roce 2021 první divadelní hrou na světě vytvořenou umělou inteligencí. Napsal ji chatbot, jehož nápady usměrňoval dramaturg David Košťák s počítačovým lingvistou Rudolfem Rosou. Letos v září se titul stane součástí doprovodného programu světové výstavy EXPO 2025. Dojemný příběh robota ve světě lidí.

… Studio Švandova divadla chystá i projekt s názvem Svítání?  Své texty vytvořené přímo pro herecký soubor Švandova divadla v něm postupně představí tři současné autorské osobnosti. Budou jimi básník Petr Borkovec, spisovatelka Petra Hůlová a Dora Kaprálová, v Berlíně žijící prozaička, dramatička a autorka rozhlasových dokumentů. Texty budou dokončeny do konce roku 2025 a v podobě scénických čtení se publiku představí začátkem sezóny 2026/2027.

… program Kreativního vzdělávání v Peškovce je otevřen profesionálům i veřejnosti?

Dílny nabídnou dlouhodobější práci s tvůrčím textem. Od rapové dílny Dana Kranicha přes songwriting se Štěpánem Urbanem až po básnický workshop s Petrem Borkovcem. Znovu bude otevřena také úspěšná dílna slam poetry vedená Timem Postovitem. Kurzy přinesou setkání, během nichž si účastníci vyzkouší rozmanité umělecké disciplíny: mezi prvními bude například rétorický kurz s Evou Spoustovou, ilustrační kurz s Ester Nemjó, kurz práce s mikrofonem s Janem Battěkem a improvizační kurz s Nikolou Orozovičem. Součástí jednorázových workshopů bude například pantomimický workshop Matese Petráka, komedie dell’arte s Tomášem Čapkem nebo hlasový workshop Pavly Fendrichové. Pokračovat budou dramatické soubory určené pro děti a teenagery a pěvecký sbor vedený Blankou Popkovou. Termíny jsou už vypsány také na oblíbené řemeslné workshopy vedené herečkou Marií Štípkovou, která je vedle mnoha dalších dovedností i šikovnou čalounicí.

Ve spolupráci s Martinem Františákem, Danielem Hrbkem, Tomášem Čapkem a dramaturgyněmi Martinou Kinskou a Johanou Součkovou Němcovou napsala Magdalena Bičíková.

Richard Moučka 

pro Taneční magazín

Chlast

Od mejdanu po drama. Ve Švandově divadle připravují Chlast, divadelní adaptaci stejnojmenného kultovního filmu

Divadelní adaptaci snímku Chlast oceněného v roce 2021 Oscarem za nejlepší cizojazyčný film uvede v české premiéře koncem dubna Švandovo divadlo v Praze. Autory adaptace jsou režisér filmu Thomas Vinterberg a Claus Flygare. Ti svou divadelní verzi Chlastu postavili na ústřední pánské čtveřici: kamarádech, kteří jsou na hraně vyhoření a potýkají se s krizí středního věku. Na smíchovské scéně je ztvární Robert Jašków, Jacob Erftemeijer, Tomáš Petřík a hostující Petr Stach. Režie se chopil Thomas Zielinski, renomovaný divadelník, který vytvořil řadu inscenací v českých i německých divadlech. Hořká komedie Chlast bude poprvé uvedena 29. dubna ve Velkém sále Švandova divadla, kde se divákům představí v české premiéře. Účast na ní přislíbil i spoluautor divadelního scénáře Claus Flygare s manželkou, dánskou herečkou Tinou Gilling Mortensen.

Může půl promile alkoholu v krvi změnit život k lepšímu? Proč muži vlastně pijí a čím mohou trpět? Pomáhá řízená opilost k úspěchu, sebejistějšímu vystupování nebo ke šťastnějším vztahům? Čtveřice hrdinů inscenace Chlast se to pokusí zjistit…


Radost, úžas, uvolnění

Vše spustí zdánlivě nevinná glosa na oslavě čtyřicátin Nikolaje (Jacob Erftemeijer), středoškolského učitele psychologie. Ten se svým třem kolegům a kamarádům zmíní o teorii filosofa a psychiatra Finna Skårderuda. Podle ní člověku chybí od narození půl promile alkoholu v krvi k tomu, aby byl kreativnější, energičtější a šťastnější. Brzy to v praxi vyzkouší Martin (hostující Petr Stach), učitel dějepisu, kterého trápí nejen apatie studentů, ale i rozpadající se rodina. Záhy jej následují Nikolaj i další dva přátelé – poněkud ušlápnutý učitel hudby Peter (Tomáš Petřík) a Tommy (Robert Jašków), učitel tělocviku, který už, jak se ukáže, o popíjení něco ví. Výsledky jejich „vědeckého pokusu“ jsou tak překvapující, že se čtveřice učitelů rozhodne zajít ještě dál. Potvrdí se, že navýšení promile úměrně zvýší i pozitivní dopady? A co nastane, když se dopracují k takzvanému zážehu?

„Divadelní adaptace Chlastu je podle mne příběhem o vztazích – k sobě a svým nesplněným ambicím, k pití, ke kamarádům a také k ženám, ať už skutečným nebo těm vysněným,“ říká režisér Thomas Zielinski. „Jde také o generační příběh – o moment, kdy čtyřicátník či padesátník začne bilancovat. V jednu chvíli se přestane hnát dopředu, ohlédne se a dostaví se deprese… Rád bych zároveň, aby tato inscenace vyzařovala i radost, nával energie, pocit uvolnění a také úžas, že nad přízemní existenci se lze aspoň chvíli povznést. I tyto emoce totiž ke stavům mírného podroušení patří,“ říká Zielinski.

Když muži nemají co ztratit

Podobně jako režisér vnímají Chlast skrze své postavy i sami herci. „Martin má práci, která ho už moc nenaplňuje, respektive studenty zajímají mnohem více jejich mobily než jeho výklad dějin,“ říká o své postavě Petr Stach. „Má rodinu, která se mu rozpadá; manželku de facto nevidí a raději moc nezjišťuje, co znamenají její ´noční´… Už nemá, co by ztratil, tak prostě zkusí onu permanentní hladinu půl promile. A je to velká paráda. Alespoň ze začátku,“ naznačuje vývoj příběhu Petr Stach.

Snadné to v životě nemá ani hrdina v podání Jacoba Erftemeijera: „Nikolaj je čtyřicetiletý učitel psychologie, má tři děti, které pořád někam lezou, krásnou mladou ženu, která má vlivného otce a v životě nestíhá nic jiného než každý den zařizovat nákupy. Už dlouho se dobře nevyspal,“ poznamenává herec.

Přednosti a slabiny své postavy přesně popisuje také Tomáš Petřík: „Peter – svobodný, bezdětný pětačtyřicátník, který učí hudebku, miluje klasickou hudbu a její poslech. Je přátelský, společenský, pořádný, ne moc odvážný. Touží po dítěti, ale seznamování se s ženami mu dělá problém.“

A bez příkras a současně s pochopením nahlíží na svého hrdinu i Robert Jašków: „Tommy je unavenej, samaritánsky založenej učitel těláku, co pořád miluje svou Mette, psa Labana a pivko… Pije asi nejvíc ze všech, vlastně pořád. Jedinou útěchu – kromě pití – v tomhle životě, kterej za nic nestojí, mu přinášejí malí kluci fotbalisti, zejména pak malý, ne právě šikovný čutálista Brejla.“

Žádaný společník alkohol? 

„Stejně jako filmová i divadelní verze Chlastu je lomeným žánrem,“ doplňuje dramaturgyně Martina Kinská. „Od téměř nespoutaného mejdanu a čiré komedie přechází v tragikomedii až drama, aby konec zůstal v jistém smyslu otevřený a každý z diváků jej mohl uchopit po svém. I díky tomu se vyvarujeme černobílému či moralistnímu kázání,“ dodává.

Podle ní Švandovo divadlo sáhlo po látce i proto, že téma alkoholu jako součásti našich životů považuje za velmi důležité. „Alkohol je v naší společnosti snadno dosažitelný prostředek k uvolnění, často funguje dokonce jako ´náhrada´ lehčích antidepresiv či prášků na spaní. Tolerance pití alkoholu v naší, respektive ve většině západní společnosti, je velmi vysoká. Dokonce v určitých situacích když nepijete, jste divní,“ připomíná Martina Kinská. „Vedle samotného sledování, co se s člověkem v různých fázích užívání alkoholu děje – a nelze popřít, že zprvu nás mírné množství opravdu umí zbavit úzkosti a dopadající tíhy stresu; později bohužel je daň za toto ´osvobození´ neúměrně vysoká – nás proto zajímalo i to, co stojí za potřebou, touhou či tlakem začlenit alkohol do svých každodenních životů.  A právě zde nalézáme oporu i ve filmu a hře Chlast,“ říká dramaturgyně.

Martina Kinská zároveň připomíná, že v divadelních adaptacích severských filmů má Švandovo divadlo tradici: „K těm nejúspěšnějším patřila komedie Kdo je tady ředitel?, na níž navázal Kurz negativního myšlení a poté v předloňské sezóně Adamova jablka.

Kouzlo divadelního prostoru

Výhodu divadelního ztvárnění vidí Thomas Zielinski v možnosti naplno využít kouzla divadelního prostoru. „Podívaná se tu – na rozdíl od filmu – odehrává ve 3D a umožňuje nám tak citlivě vtáhnout do děje i diváky. Ti zde představují studenty, kteří alkoholovým „výkonům“ svých učitelů přihlížejí,“ říká režisér.

Prostředí střední školy – třídy i sborovny – inspirovalo režiséra Zielinského a scénografa Lukáše Kuchinku k zasazení hry do minimalistického prostoru se školními, bílými, magnetickými tabulemi. „Ty slouží hrdinům k zaznamenávání experimentu, umožňují ale i projekce a posun ve vnímání reality, jež se s užíváním alkoholu pojí – víc bychom zatím neradi prozrazovali,“ říká Martina Kinská.

Také Andrea Králová jako výtvarnice kostýmů respektuje čistotu a jednoduchost. A i ona pro diváky nachystala jisté překvapení…

Z obvyklého klišé, spočívajícího v okázalém padání a hulákání „opilých“ postav, pomohla hercům najít nevšední východisko choreografka Jana Burkiewiczová. Odborným poradcem, který dlouhodobě pracuje s lidmi trpícími alkoholovou závislostí, je psychiatr Jakub Šimek.

Náhled do křehké mužské duše

Na otázku, proč do Švandova divadla na Chlast přijít, odpovídá režisér Zielinski jednoznačně. „Protože Chlast je především o vztazích a ty jsou v životě to nejdůležitější. Mužům, těm už bilancujícím i těm teprve na prahu kariéry, nabízí vážné téma podané v podobě chytré a netuctové zábavy. A ženám zas umožňuje nahlédnutí do křehké mužské duše,“ uzavírá režisér.

Premiéra je 29. dubna ve Velkém sále Švandova divadla, nejbližší volné reprízy jsou naplánovány na 29. května a 15. a 22. června.

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín

Den otevřených dveří, šest premiér, nová talk-show i otevření komunitního centra

Novinky Švandova divadla v sezóně 2022/2023

Den otevřených dveří pojatý jako sousedská slavnost, šest nových inscenací i dva noví mladí členové hereckého souboru – Anežka Šťastná a Jan Mansfeld. To jsou ve stručnosti hlavní novinky sezóny 2022/2023 Švandova divadla v Praze. Patřit k nim bude také zahájení provozu komunitního centra. Poblíž historické budovy působící na Smíchově už 141 let tak vznikne další místo pro divadlo, hudbu i setkávání se.

„Divákům nabídneme celkem šest premiér, z toho tři ve Velkém sále a tři ve Studiu,“ říká Martin Františák, umělecký šéf Švandova divadla. „Na hlavní scéně nově uvedeme tituly Kabaret Winton, 1984 a Chlast. Ve Studiu bude mít premiéru Srpnové světlo, Happy End a Trójanky,“ upřesňuje Františák. Posledně jmenovaný titul vytvoří u Švandů talentovaná ukrajinská režisérka Anna Turlo. „Spoluautory hry Davida Košťáka a Annu Turlo inspirovaly antické mýty o dobývání Tróje. Do Trójanek však promítnou i osudy žen čelících následkům současné války,“ prozrazuje Martin Františák a dodává i plánované datum premiéry: květen 2023.

Ještě před tím se však na repertoáru znovu objeví i dvě úspěšné inscenace z let minulých: Shakespearova tragédie Hamlet s Patrikem Děrgelem v titulní roli dánského prince a černá komedie Kurz negativního myšlení s Michalem Dlouhým v úloze sarkastického vozíčkáře. „Do Velkého sálu se k nám přestěhuje také inscenace OPERA IBSEN / Přízraky, uváděná původně v prostoru Gabriel Loci na Smíchově. Titul nastudoval pod vedením Jana Nebeského renomovaný soubor JEDL, jenž patří od loňské sezóny k našim stálým hostům,“ uvádí Daniel Hrbek.

Dvě talk-show s publikem

Součástí programu stávající sezóny budou také dvě pravidelné talk-show. Scénické rozhovory moderátora Davida Hrbka oslaví v této sezóně už dvacet let svojí existence. Pořadem za tu dobu prošly stovky zajímavých osobností – od Václava Havla až po Daniela Stacha. „Rozhovory doplněné vždy i o dotazy přihlížejícího publika budeme i nadále uvádět jednou měsíčně ve studiové scéně vždy se dvěma hosty: v říjnu v nich moderátor vyzpovídá novináře Jindřicha Šídla a Jaroslava Kmentu, v listopadu herečku Báru Polákovou a hudebníka Jana P. Muchowa a kalendářní rok uzavře dvojice spisovatelek Kateřina Tučková s Biancou Bellovou. Oproti tomu 7 pádů Honzy Dědka u nás diváci uvidí poprvé. Talk-show, jejíž sestřih bude později vysílán v televizi, bude na programu ve Velkém sále každé úterý,“ říká ředitel Švandova divadla.

Den otevřených dveří, nové kulturní centrum

Už 17. září 2022 se u Švandů uskuteční tradiční Den otevřených dveří. Ten se letos poprvé propojí s akcí Zažít město jinak. Dění v divadle tak doplní sousedské slavnosti odehrávající se zejména na blízkém Arbesově náměstí. „Od 11 do 17 hodin se v divadle uskuteční celkem sedm prohlídek s našimi herci a herečkami začínajících v každou celou hodinu, připravena bude i krátká scénka na jevišti věnovaná divadelním profesím,“ zve do Švandova divadla jeho ředitel Daniel Hrbek. Pro návštěvníky budou připraveny soutěže, slevové akce na vstupenky i divadelní stánek. „Děti a jejich rodiče zároveň zveme na festival Pohádková Kinského zahrada našich stálých hostů, souboru Buchty a loutky. Festival bude probíhat jen pár kroků od nás, v Kinského zahradě,“ dodává. Od 18.30 se pak ve foyer Švandova divadla uskuteční vernisáž nové Výtvarné zdi: autorkou velkoformátové malby s divadelní tématikou je vizuální umělkyně Adéla Kostkanová. Ta v divadle pracuje také jako výtvarnice a grafička.

Sousedský charakter, pojímající divadlo jako živé společenství a místo pro setkání, bude mít i nové komunitní centrum v ulici Elišky Peškové č. 7. „Ve spolupráci s MČ Praha 5 a s Hlavním městem Praha chceme centrum otevřít už v této divadelní sezóně. V chátrajícím zadním traktu domu vznikl po rekonstrukci pěkný komorní sál a zkušebna. Překvapivě tichý dvůr teď nabídne zázemí pro divadlo, hudbu i setkávání se ve volném čase,“ líčí Daniel Hrbek razantní proměnu Domu Romanetto, kolem jehož zaprášených oken a počmárané fasády kolemjdoucí v posledních letech raději přidávali do kroku.

Nově vzniknuvší centrum plánuje nabízet pravidelný kulturní program včetně workshopů a dílen pro rodiny s dětmi. Vzniknout by tu měla i veřejná truhlářská a keramická dílna a samoobslužná kavárna. „Z pražírny kávy, která se ve dvoře dřív nacházela, by se tak mohlo stát místo pro rodinná i přátelská setkávání, kde se lidé mohou stát diváky, ale i účinkujícími,“ říká Daniel Hrbek.

Kabaret Winton, Srpnové světlo a další premiéry

Vůbec nejočekávanějšími událostmi sezóny jsou však ve Švandově divadle chystané premiéry. Patří k nim i uvedení inscenace Kabaret Winton, slibující divákům silný osobní příběh inspirovaný skutečnými historickými událostmi. Vypráví o dvou sestrách z židovské rodiny, z nichž jedna jako dítě unikla v roce 1939 z okupovaného Československa. Díky neohrožené pomoci Nicholase Wintona a jeho spolupracovníků tak byla jedním z 669 dětí, které se včasným odjezdem do Británie vyhnuly téměř jisté smrti v koncentračních táborech. Pražský hotel Evropa, kde se Ester už coby starší dáma v roce 1988 ubytuje, aby navštívila svoji starou vlast, je však fantaskním místem. Neplatí tu zákony času ani prostoru…

Kabaret Winton režíruje Martin Františák, umělecký šéf smíchovské scény, na scénáři se podílela spisovatelka Kateřina Tučková. V roli Ester hledající domov i ztracená rodinná pouta uvidíme hostující Jaroslavu Pokornou, její sestru Ludmilu hraje Bohdana Pavlíková, Kabaretiéra ztvární Miroslav Hanuš. Premiéra bude 22. října 2022 ve Velkém sále.

Hlavní scéna Švandova divadla přivítá také inscenaci 1984 podle slavného románu George Orwella režírovanou Dodem Gombárem. Premiéra bude 28. ledna 2023. Od 29. dubna téhož roku se na programu objeví Chlast. Divadelní adaptaci stejnojmenného oblíbeného filmu věnovanému umění žít a pít zrežíruje Thomas Zielinski.

Na studiové scéně bude mít už 24. září světovou premiéru Srpnové světlo. Původní české drama o absolutní lásce napsal Martin Františák a sám jej také zrežíruje. V ústředních rolích uvidíme nové členy souboru Jana Mansfelda a Anežku Šťastnou, neobvyklou milostnou čtveřici tvoří dále Matěj Anděl a Bohdana Pavlíková. V mužské roli Pastora se můžeme těšit na hvězdu své herecké generace Marii Štípkovou.

O dlouholetém partnerském soužití s jeho radostmi a strastmi bude od 25. března vyprávět Happy End. Do hlavních rolí obsadil režisér Daniel Hrbek Bohdanu Pavlíkovou a Luboše Veselého. Ti se coby dlouholetí partneři a herečtí kolegové budou na chystané novince podílet i jako autoři.

Sezónu 2022/2023 ve Studiu završí 27. května Trójanky, autorská inscenace inspirovaná antickými hrdinkami i osudy současných žen, jejichž život poznamenala válka. S herečkami Švandova divadla ji nastuduje ukrajinská režisérka Anna Turlo. Ta se k divadlu dostala oklikou coby absolventka Národní letecké univerzity a Institutu pro turismus. Hned za první inscenaci Úhel pohledu, uvedenou v roce 2019 na jevišti Kyiv Maly Theater, byla nominována na cenu Kyiv Pectora za nejlepší režijní debut. Spoluautorem Trójanek je spolu s ukrajinskou tvůrkyní David Košťák, působící ve Švandově divadle jako dramaturg.

Foto: Alena Hrbková, Richard Moučka , Michal Hančovský 

Magdalena Bičíková

pro Taneční magazín