Štítek: Teatro alla Scala

Světová baletní elita míří do Prahy

Bubeníček International Ballet Gala

Jiří Bubeníček, jeden z nejslavnějších českých tanečníků a choreografů, pořádá 4. a 5. srpna 2024 v Divadle na Vinohradech exkluzivní galavečer nazvaný Bubeníček International Ballet Gala. Na gala vystoupí primabaleríny a první tanečníci z evropských tanečních scén a prestižních baletních souborů, včetně milánské La Scaly a drážďanské Semperoper, kteří zatančí ukázky z Bubeníčkových nejvýraznějších choreografií.

Jiří Bubeníček je mezinárodně uznávaný choreograf,   byl jedním z nejlepších baletních sólistů světa. Choreograf John Neumeier pro něho vytvořil v Hamburském baletu řadu rolí, z nichž se legendárním stalo jeho ztvárnění tanečníka Václava Nižinského v představení Nijinsky. V Hamburském baletu Jiří Bubeníček tančil v letech 1993-2006, poté se stal prvním sólistou baletního souboru Semperovy opery v Drážďanech. V pařížské Opeře tančil roli Armanda v Neumeierově baletu Dáma s kaméliemi, za niž roli získal mimořádné ocenění Benois de la Danse. Od roku 1999 se intenzivně věnuje choreografii. Vytvořil přes šedesát choreografických děl, a to od tanečních miniatur přes abstraktní choreografie až po celovečerní dějové balety. Mezi úspěšné inscenace patří například balet Anita Berberová – královna noci, Doktor Živágo, Piano, Proces a Popelka. Za balet Carmen byl choreograf vyznamenán cenou Europa in Danza. Založil vlastní soubor Les Ballets Bubeníček. V roce 2017 byl poctěn Stříbrnou medailí hlavního města Prahy.

 

„Program galavečera jsem připravoval přes rok a věnoval jsem mu maximální péči. Jsem nesmírně hrdý, že se nám podařilo získat tak hvězdné obsazení. Diváci se mohou těšit na výjimečné výkony více než dvaceti světových tanečních hvězd,“ říká Jiří Bubeníček. Ten také tímto večerem oslaví své padesáté narozeniny. Ačkoliv již téměř deset let netančí, rád by, pokud to zdraví dovolí, symbolicky poděkoval divákům tanečním triem a po letech se tak na chvíli vrátil na pódium. Společně s Natasou Dudar (Leipziger Ballett) a Istvánem Simonem (Dortmund Ballett) zatančí na známou skladbu Davea Brubecka Take Five.

Součástí večera budou také ukázky z cyklu Smetanových symfonických básní Má vlast, které Bubeníček originálně choreograficky zpracoval a na programu bude také premiéra nového Bubeníčkova baletního duetu inspirovaného hudbou Zdeňka Fibicha, Josefa Suka a dílem českého sochaře Josefa Václava Myslbeka. Bubeníček k tomu říká: „Inspirací pro mou novou choreografii byly monumentální Myslbekovy sochy, jako například sousoší Ctirad a Šárka či reliéf Hudba ve foyeru Národního divadla. Je pro mě velkou ctí, že mohu tyto historické umělecké skvosty přivést k životu prostřednictvím tance,“ dodává Bubeníček. Nový duet, vytvořený speciálně pro tento večer, zatančí Martina Arduino a Marco Agostino, hvězdy z milánské La Scaly. „Jsem velmi rád, že pozvání na naše galapředstavení přijaly také dvě skvělé umělkyně – houslistka Marie Hasoňová a klavíristka Slávka Vernerová Pechocová. Tyto talentované dámy zahrají Fibichův Poem a italský sólový taneční pár živě doprovodí,“ doplňuje Bubeníček.

„Do Prahy se moc těším, nikdy jsem tu doposud nevystupovala. Tohle město má nezaměnitelné kouzlo. Jiřího Bubeníčka považuji za jednoho z nejvýznamnějších choreografů současnosti a těší mne, že jsem součástí tohoto jedinečného galavečera,“ říká Martina Arduino, primabalerína La Scaly. Do Prahy přijede se svým tanečním partnerem Markem Agostinem, který je také prvním tanečníkem milánské prestižní scény. Martina začala svou baletní kariéru v Turíně, než v roce 2006 nastoupila na Accademia del Teatro alla Scala. Po absolvování v roce 2015 rychle získala uznání díky svým excelentním výkonům v hlavních rolích. V roce 2017 debutovala jako Julie v Romeovi a Julii, za což získala cenu Danza & Danza.

Marco Agostino absolvoval baletní akademii Teatro alla Scala v roce 2008 a hned poté se stal členem souboru. V roce 2014 byl po svém výkonu jako Des Grieux v Manon povýšen na sólistu La Scaly. V roce 2021 se stal prvním tanečníkem souboru. Společně s Martinou Arduino zatančí na galavečeru pas de deux ze Sylvie v choreografii Manuela Legrise a již zmíněný nově vytvořený duet Jiřího Bubeníčka na hudbu Zdeňka Fibicha.

Vstupenky na oba večery jsou k zakoupení na webové stránce Divadla na Vinohradech: https://www.divadlonavinohradech.com/divadelni-hra/International-Ballet-Gala.

Foto: Ian Whalen, Nadina Cojocaru, Serghei Gherciu 

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

MICHAIL BARYŠNIKOV v Praze

Idol mnoha ženských srdcí, tanečník Michail Baryšnikov, přednášel verše svého přítele Josifa Brodského, nositele Nobelovy ceny

Mezinárodní divadelní festival „Pražské křižovatky“, který je věnován politickému a divadelnímu odkazu Václava Havla, přinesl  v říjnu 2018 do Prahy představení „Brodskij/Baryšnikov“.

„Pražské křižovatky“ potvrdily svou pozici výjimečného festivalu, na jehož programu se střetává jak progresivní činohra Národního divadla, tak i další mezižánrové projekty. Festival oživil veškeré prostory Nové scény.

Generální zkouška inscenace  „Brodskij/Baryšnikov“ proběhla  5. října ve Stavovském divadle, premiéra pak 6. října v téže budově. Idol mnoha ženských srdcí Michail Baryšnikov tentokrát  příliš netancoval, viděli jsme ho v poněkud atypické roli – přednášel verše (v ruském jazyce, s českými titulky).

Baryšnikov započal hvězdnou kariéru v tehdejším Leningradě (Kirov Ballet). V  roce 1974 odešel do  New Yorku, kde se stal hlavním tanečníkem v American Ballet Theatre (ABT). O čtyři roky později přešel do New York City Ballet, kde pracoval s Georgem Balanchinem a Jeromem Robbinsem. O další rok později se stal uměleckým ředitelem ABT, kde během následující dekády vychoval novou generaci tanečníků a choreografů. V letech 1990–2002 působil jako ředitel a tanečník ve White Oak Dance Project – spolu s choreografem Markem Morrisem se tak významně podíleli na rozvoji amerického moderního tance.

Jako herec účinkoval v projektech na Broadwayi i off-Broadwayi, hrál ve filmech i v televizi. Za svou kariéru získal řadu nominací a cen (nominace na cenu Tony a cena Drama za „Proměnu“, nominace na Oscara za „Nový začátek!“).

Z jeho dalších projektů lze jmenovat například „Forbidden Christmas or The Doctor and the Patient“, „Beckett Shorts“, „In Paris“, „Man in a Case“, „The Old Woman a Letter to a Man“.

V současné době je na turné s inscenací „Brodskij/Baryšnikov“, kterou režíroval Alvis Hermanis,  autor prvotního nápadu této inscenace a současně její režisér. Premiéra této inscenace proběhla 15. října 2015 v Novém divadle v Rize.

Alvise Hermanise  nedávno zařadil švýcarský časopis pro umění a kulturu DU Magazine mezi nejvlivnější divadelní režiséry posledního desetiletí.V současné době Hermanis spolupracuje s významnými evropskými divadly (vídeňský Burgtheater, Schaubühne v Berlíně, Kammerspiele v Mnichově, Schauspielhaus v Curychu, Teatro alla Scala v Miláně, Opéra National de Paris, Staatsoper im Schiller Theater v Berlíně, Wiener Staatsoper a La Monnaie Brussels).

Od roku 2012 Alvis Hermanis režíruje opery na Salzburger Festspiele. Mezi jeho operní inscenace patří třeba Il Trovatore s Plácidem Domingem a Annou Netrebko (2014) či La Damnation de Faust s Jonasem Kaufmanem v Opéra National de Paris (2015).

Hermanisovy inscenace byly k vidění na nejdůležitějších divadelních festivalech od Avignonu po Edinburgh a projely více než čtyřicítku zemí. Je držitelem řady ocenění (Evropská cena New Theatre Realities, Stanislavského cena, Zlatá maska, Nestroyova cena a další).

Sólová inscenace  „Brodskij/Baryšnikov“, kterou diváci mohli v Praze zhlédnout, je založená na básních nositele Nobelovy ceny Josifa Brodského. Michail Baryšnikov, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších  tanečníků své doby, recituje procítěně  výmluvné, poněkud smutné verše svého životního přítele. Verše jsou naplněny bolestným poznáním života a nasloucháme zřejmě  člověku, jehož  životní dráha se už chýlí ke konci.  Snad se ani nedá  mluvit o podzimu života, ale spíše o nadcházející zimě… Představení určitě není určeno  pro ty, kteří se jdou  pouze bavit anebo hledají  povrchní podívanou. Ve svých sedmdesáti letech Baryšnikov ještě stále  ukazuje statnou postavu, která je  samý  hrající  sval, což  by mu záviděl i mnohý mladý chlapec. Během jedné z mála (tanečních?) póz, které Baryšnikov během představení přece jen předvede,  stále vidíme, jak se roky tance vtiskly do jeho  těla.

Scénu tvoří salónek, kam se  Baryšnikov sem tam uchýlí a je-li třeba, videoprojekce rozzáří salónek (například růžemi) a my se ocitáme ve zcela jiném, snovém světě (anebo už na druhém břehu?).  Občas  tu zajiskří prskavky, chvílemi je salonek osvícený a jindy zas ve tmě.  devadesáti minutové představení je poměrně těžké  na pochopení, divák musí dávat dobrý pozor, aby mu neunikal smysl veršů. V tomto velmi náročném představení. Baryšnikov dokázal nejen to, že perfektně přednáší, právě tak perfektně jako tančíval, ale i to, že se nebojí  ztvárnit těžké,  zádumčivé myšlenky.  Mnohý člověk by se jistě zalekl a zřejmě by mu tyto verše  ani „nesedly“ na míru, ale Baryšnikov je i zde  nepřekonatelný.

Inscenace nabízí emocionální cestu do básníkových hlubin a není lepšího interpreta než je právě Michail Baryšnikov. Nezbývá nám než smeknout hlubokou poklonu. 

 Foto: Janis Deinats

Text: Eva Smolíková, Pražské křižovatky

TANEČNÍ MAGAZÍN