Praha bude baletní metropolí

PRAGUE ON POINT Jiřího Bubeníčka přiveze světovou špičku

Praha se brzy stane centrem světového baletu. Nový mezinárodní festival PRAGUE ON POINT přiveze do české metropole špičkové tanečníky z nejprestižnějších světových scén – od Paříže přes Berlín až po New York. Festival, za nímž stojí mezinárodně uznávaný choreograf Jiří Bubeníček, nabídne od června do srpna 2026 sérii výjimečných událostí: gala večery v Hudebním divadle Karlín, pražskou premiéru inscenace Kafka: Proces i mezinárodní baletní masterclasses zakončené slavnostním vystoupením.

PRAGUE ON POINT je první specializovanou platformou svého druhu v Praze zaměřenou na klasický a neoklasický balet v mezinárodním kontextu. „Chci ukázat, že Praha může stát po boku Londýna, Paříže nebo Vídně. Je to město, kam se světové baletní hvězdy budou rády vracet,“ říká Jiří Bubeníček.

 

Gala večery: světová elita na jednom jevišti

Vrchol festivalu přinesou dva slavnostní gala večery 17. a 18. června 2026 v Hudebním divadle Karlín. Bubeníček International Ballet Gala, které se v minulých letech setkalo s mimořádným diváckým ohlasem, se letos nově stává součástí festivalu PRAGUE ON POINT. Na jednom jevišti se setkají sólisté předních světových souborů, včetně Opéra National de Paris, Teatro alla Scala, Staatsballett Berlin nebo Dutch National Ballet.

Jednou z potvrzených hvězd je Polina Semionova, primabalerína Státní opery v Berlíně a hostující hvězda American Ballet Theatre v New Yorku, která patří k nejvýraznějším balerínám současnosti.

Program večerů nabídne ikonická baletní pas de deux i současná díla. Nebudou chybět ani choreografie Jiřího Bubeníčka, z nichž některé budou v České republice uvedeny poprvé. Atmosféru večera podtrhne živá hudba a speciálním hostem gala bude renomovaná mezzosopranistka Ester Pavlů, která pravidelně vystupuje na operních scénách po celém světě.

Součástí večera bude rovněž slavnostní předávání festivalových ocenění – jak mladým talentům, tak osobnostem za celoživotní přínos tanci a divadlu.

Kafka: Proces poprvé v Praze

19. června 2026 uvede Balet Národního divadla Košice v pražské premiéře inscenaci Kafka: Proces. Choreografie Jiřího Bubeníčka vychází z ikonického díla Franze Kafky a přináší silnou vizuální i emocionální výpověď.

„Proces je můj osobní dialog s tématy viny, bezmoci a vnitřního napětí,“ říká Bubeníček. Inscenace měla úspěch již při svém uvedení ve Švédském královském baletu a patří k výrazným titulům košického souboru.

Masterclasses a slavnostní finále festivalu

Letní část programu nabídne Bubeníček Ballet Masterclasses (27. července – 8. srpna 2026) ve Státní opeře. Kurzy pravidelně přitahují studenty z celého světa a letos se poprvé otevírají také dospělým zájemcům.

Festival vyvrcholí 8. srpna 2026 slavnostním večerem v Divadle Nová Spirála na Výstavišti, kde se představí účastníci Masterclasses. Součástí večera bude také křest nové knihy Jiřího Bubeníčka.

 

Exkluzivní zážitek pro diváky

Festival nabídne také limitované VIP Meet & Greet vstupenky zahrnující nejlepší místa v hledišti, setkání s Jiřím Bubeníčkem i možnost nahlédnout do zákulisí. Po každém gala večeru proběhne otevřené setkání s umělci, během něhož mohou diváci získat autogramy a pořídit fotografie s hostujícími umělci.

Foto: Serghei Gherciu 

Johana Mravcová

pro Taneční magazín

MICHAIL BARYŠNIKOV v Praze

Idol mnoha ženských srdcí, tanečník Michail Baryšnikov, přednášel verše svého přítele Josifa Brodského, nositele Nobelovy ceny

Mezinárodní divadelní festival „Pražské křižovatky“, který je věnován politickému a divadelnímu odkazu Václava Havla, přinesl  v říjnu 2018 do Prahy představení „Brodskij/Baryšnikov.

Pražské křižovatky“ potvrdily svou pozici výjimečného festivalu, na jehož programu se střetává jak progresivní činohra Národního divadla, tak i další mezižánrové projekty. Festival oživil veškeré prostory Nové scény.


Generální zkouška inscenace  „Brodskij/Baryšnikov proběhla  5. října ve Stavovském divadle, premiéra pak 6. října v téže budově. Idol mnoha ženských srdcí Michail Baryšnikov tentokrát  příliš netancoval, viděli jsme ho v poněkud atypické roli – přednášel verše (v ruském jazyce, s českými titulky).

Baryšnikov započal hvězdnou kariéru v tehdejším Leningradě (Kirov Ballet). V  roce 1974 odešel do  New Yorku, kde se stal hlavním tanečníkem v American Ballet Theatre (ABT). O čtyři roky později přešel do New York City Ballet, kde pracoval s Georgem Balanchinem a Jeromem Robbinsem. O další rok později se stal uměleckým ředitelem ABT, kde během následující dekády vychoval novou generaci tanečníků a choreografů. V letech 1990–2002 působil jako ředitel a tanečník ve White Oak Dance Project – spolu s choreografem Markem Morrisem se tak významně podíleli na rozvoji amerického moderního tance.

Jako herec účinkoval v projektech na Broadwayi i off-Broadwayi, hrál ve filmech i v televizi. Za svou kariéru získal řadu nominací a cen (nominace na cenu Tony a cena Drama za „Proměnu“, nominace na Oscara za „Nový začátek!“).

Z jeho dalších projektů lze jmenovat například „Forbidden Christmas or The Doctor and the Patient“, „Beckett Shorts“, „In Paris“, „Man in a Case“, „The Old Woman a Letter to a Man“.

V současné době je na turné s inscenací „Brodskij/Baryšnikov“, kterou režíroval Alvis Hermanis,  autor prvotního nápadu této inscenace a současně její režisér. Premiéra této inscenace proběhla 15. října 2015 v Novém divadle v Rize.

Alvise Hermanise  nedávno zařadil švýcarský časopis pro umění a kulturu DU Magazine mezi nejvlivnější divadelní režiséry posledního desetiletí.V současné době Hermanis spolupracuje s významnými evropskými divadly (vídeňský Burgtheater, Schaubühne v Berlíně, Kammerspiele v Mnichově, Schauspielhaus v Curychu, Teatro alla Scala v Miláně, Opéra National de Paris, Staatsoper im Schiller Theater v Berlíně, Wiener Staatsoper a La Monnaie Brussels).

Od roku 2012 Alvis Hermanis režíruje opery na Salzburger Festspiele. Mezi jeho operní inscenace patří třeba Il Trovatore s Plácidem Domingem a Annou Netrebko (2014) či La Damnation de Faust s Jonasem Kaufmanem v Opéra National de Paris (2015).

Hermanisovy inscenace byly k vidění na nejdůležitějších divadelních festivalech od Avignonu po Edinburgh a projely více než čtyřicítku zemí. Je držitelem řady ocenění (Evropská cena New Theatre Realities, Stanislavského cena, Zlatá maska, Nestroyova cena a další).

Sólová inscenace  „Brodskij/Baryšnikov“, kterou diváci mohli v Praze zhlédnout, je založená na básních nositele Nobelovy ceny Josifa Brodského. Michail Baryšnikov, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších  tanečníků své doby, recituje procítěně  výmluvné, poněkud smutné verše svého životního přítele. Verše jsou naplněny bolestným poznáním života a nasloucháme zřejmě  člověku, jehož  životní dráha se už chýlí ke konci.  Snad se ani nedá  mluvit o podzimu života, ale spíše o nadcházející zimě… Představení určitě není určeno  pro ty, kteří se jdou  pouze bavit anebo hledají  povrchní podívanou. Ve svých sedmdesáti letech Baryšnikov ještě stále  ukazuje statnou postavu, která je  samý  hrající  sval, což  by mu záviděl i mnohý mladý chlapec. Během jedné z mála (tanečních?) póz, které Baryšnikov během představení přece jen předvede,  stále vidíme, jak se roky tance vtiskly do jeho  těla.

Scénu tvoří salónek, kam se  Baryšnikov sem tam uchýlí a je-li třeba, videoprojekce rozzáří salónek (například růžemi) a my se ocitáme ve zcela jiném, snovém světě (anebo už na druhém břehu?).  Občas  tu zajiskří prskavky, chvílemi je salonek osvícený a jindy zas ve tmě.  devadesáti minutové představení je poměrně těžké  na pochopení, divák musí dávat dobrý pozor, aby mu neunikal smysl veršů. V tomto velmi náročném představení. Baryšnikov dokázal nejen to, že perfektně přednáší, právě tak perfektně jako tančíval, ale i to, že se nebojí  ztvárnit těžké,  zádumčivé myšlenky.  Mnohý člověk by se jistě zalekl a zřejmě by mu tyto verše  ani „nesedly“ na míru, ale Baryšnikov je i zde  nepřekonatelný.

Inscenace nabízí emocionální cestu do básníkových hlubin a není lepšího interpreta než je právě Michail Baryšnikov. Nezbývá nám než smeknout hlubokou poklonu. 

 Foto: Janis Deinats

Text: Eva Smolíková, Pražské křižovatky

TANEČNÍ MAGAZÍN