Téma žen na festivalu NORMA

NORMA 2019 propukne už koncem týdne. Kde? V Ostravě! Nikoli však v supermarketu NORMA, nýbrž v objektu bývalého hobbymarketu BAUHAUS.

Ve dnech 8. a 9. listopadu se v prostorách bývalého ostravského hobbymarketu Bauhaus uskuteční už čtvrtý ročník mezinárodního festivalu autorského divadla a současného umění NORMA. Letošní ročník staví do popředí téma žen a ženskosti. Na festivalu se představí osm oceňovaných produkcí z Itálie, Španělska, Polska i dalších evropských zemí. Festival pořádá ostravská městská galerie PLATO a pražské divadlo Studio Hrdinů.

Kokoro

Všech osm divadelních inscenací v průběhu dvou dní obsadí tři jevištní scény situované přímo mezi umělecká díla galerie PLATO. Jedinečnost festivalu NORMA tkví především v jeho dramaturgii, která je vždy uchopena jako celek zdůrazňující konkrétní téma. Je tomu tak i letos, kdy festival láká především na silná sóla, která variují různé polohy ženské energie a emancipovanosti.

Seeking Unicorns

Již v pátek zahájí festival jediná „činoherní“ inscenace Bolest Marguerite Duras od Studia Hrdinů. Představení se odehraje jako site-specific v rozměrné instalaci určené pro živé produkce, kterou pro galerii PLATO navrhl americký umělec Than Hussein Clark. Výrazný výtvarný přesah je vlastní většině autorských monodramat, na kterých staví dramaturgie letošního festivalu. Například italská performerka Chiara Bersani své představení Seeking Unicorns inscenuje především v galerijních prostorech. Pevnou součástí dramaturgie je i oslovení výtvarného umělce k vytvoření instalace přímo pro NORMU. Letos tedy v průběhu celého festivalu diváci mohou navštívit instalaci a video vizuální umělkyně Johany Střížkové, která před několika týdny natočila před galerií PLATO krátký film, jehož hlavním aktérem je stádo koní. Jestliže úvod festivalu patří „činohře”, jeho závěr bude patřit minimalistické pohybové meditaci, v jejímž středu je nahé ženské lo a světlo. Tento projekt je příspěvkem do festivalové dramaturgie od oceňované performerky Luny Cenere Kokoro. „Těším se na čtvrtý ročník, protože nabídne skutečné mezinárodní zastoupení s výjimečnými projekty, které propojuje silná ženská autorská výpověď. Z NORMY se za relativně krátkou dobu jejího trvání stává festival, který si, jak věřím, sebevědomě nachází své pevné místo na mapě tuzemských (nejen) divadelních festivalů“, říká dramaturg festivalu a šéf Studia Hrdinů Jan Horák.

Jan Horák

Kromě samotných představení je součástí dvoudenního festivalu i neformální moderovaná beseda s tvůrci a diváky, letos obohacená o účast zástupců prestižních českých festivalů a kritické veřejnosti.

Foto: Alice Brazzit, Matěj Doležel a Federica Capo

Madla Zelenková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Festival »NORMA 2019«

Kde? V Ostravě. Konkrétně? V bývalém Bauhausu, v Janáčkově ulici. Kdy? Sice až na podzim… Ale, nakupujte vstupenky již nyní!!!

CO: Festival NORMA 2019

KDY: 8 a 9. 11. 2019

KDE: PLATO, Janáčkova 22, Ostrava

POŘÁDÁ: PLATO Ostrava a Studio Hrdinů (Praha)

Program letošního ročníku mezinárodního festivalu autorského divadla a současného umění NORMA, který se uskuteční 8. a 9. listopadu v ostravské městské galerii PLATO v bývalém hobbymarketu Bauhaus, byl zveřejněn na stránkách festivalnorma.cz a zároveň byl spuštěn předprodej celodenních a dvoudenních vstupenek v předprodejní síti GoOut.

Dramaturgie čtvrtého ročníku staví do popředí ženu a zaměřuje se na ženskou poetiku. Letošní NORMA nabídne několik oceňovaných mezinárodních produkcí Itálie, Španělska, Polska a Francie.

Festival pořádá galerie současného umění PLATO Ostrava a pražské divadlo Studio Hrdinů.

Foto: archiv autorky

Madla Zelenková

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

STUDIO HRDINŮ v červnu

Nejen na Terezu Hradílkovou, ale třeba na Jožo Lipnika na populární pražskou scénu v suterénu pod Národní galerií

PROGRAM

STUDIO HRDINŮ

červen 2019

st 5.

20.00 divadlo

Ivana Uhlířová / Vojtěch Mašek: „Mimo zápis“

režie: Ivana Uhlířová

čt 6.

20.00 host / divadlo

Jožkalipnikjebožíčlověkaneumílhát vol. 16“

režie: Vojtěch Mašek a Džian Baban

pá 7.

20.00 divadlo

Katharina Schmitt: „Molyneuxova otázka“

režie: Katharina Schmitt

so 8.

20.00 host / pohybové divadlo

Tereza Hradilková a kol.: „Nepřestávej“

koncept, choreografie, interpretace: Tereza Hradilková

ne 9.

16.00 – 21.00 host / prostorová performativní instalace

Jakub Krejčí: „Dominium“

v rámci PQ + / vstup zdarma

po 10.

19.00 host / performance

Divadelní společnost Mala Voadora: „Ovidiovy Proměny“

režie: Jorge Andrade

v rámci PQ 2019

út 11.

20.00 divadlo / derniéra

Marguerite Duras: „Bolest“

režie: Ladislav Babuščák

čt 13.

20.00 divadlo

Ladislav Fuks / Miloš Horanský: „Pan Theodor Mundstock“

režie: Miloš Horanský

ne 16.

20.00 divadlo / novinka

Max Frisch: „Stiller“

režie: Ivan Buraj

út 18.

20.00 host / rozhlasové improvizace

Radio Ivo: „Život nedoceníš“

st 19.

20.00 divadlo

David Zábranský: „Herec a truhlář Majer mluví o stavu své domoviny“

režie: Kamila Polívková

čt 20.

20.00 divadlo

Thomas Bernhard: „Zdání klame“

režie: Jan Horák a Michal Pěchouček

pá 21.

19.00 host / módní přehlídka s koncertem

Průvan v hlavě/Zdivočelí koně

Foto: Studio Hrdinů

TANEČNÍ MAGAZÍN

»STILLER« jako hrdina či antihrdina „u Hrdinů“

Z premiéry autorské adaptace románu Maxe Frische. V titulní roli Stillera hvězda současného doku-seriálu TV PRIMA „Policie v akci“!

Druhé květnové pondělí přineslo ve Studiu Hrdinů, ve Veletržním paláci v Praze, dlouho očekávanou premiéru „Stiller“. Toto režijní dílo Ivana Buraje jaksi symbolicky probíhalo pod sídlem Národní galerie, na jejíž půdě začal v dubnu 2019 boj s ministerstvem kultury i ministrem samotným. V hledišti nás čekalo, na rozdíl od „Enoly“ Elišky Brtnické, i více židlí! Inscenace byla v mnohých směrech podnětná…

Podkladem této inscenace byl vynikající román Maxe Frische, jehož hrdina – neúspěšný švýcarský sochař – má pocit, že i přes snahu není schopný být šťastný a dosáhnout štěstí v aktuálním manželství. Nedospívá však k němu také ani s milenkou. Odejde do ciziny, aby začal jiný, druhý život. Jako úplně jiný člověk. Což samozřejmě nejde. I když se to může člověku zprvu zdát. A určitě si to namlouvá. Proto Stiller, zadržený po sedmí letech na hranicích, dlouho popírá, že je totožný s hledaným Stillerem. Ale přijatý rodinou, přáteli a bývalou manželkou a vyšetřovaný soudem, se musí vzdát. Vzdává se, ale však jaksi neúplně. Opět se snaží splnit sebou vymyšlené manželčiny sny; a to jen a pouze svým způsobem. Ctu nejen neuspokojuje, ale i ničí ji a celý vztah. Vše tak Stiller přivede k opět výchozímu bodu, jako před lety.

Stiller“ je příběhem o vzájemném nepoznání se lidí (dokonce i v blízkém vztahu), o nemožnosti útěku od sebe samého. Rovněž tak o plýtvání časem, který je nám do života dán. Vede, anebo je částečně nasměrován, také k poznání a sblížení se s druhými lidmi. A navíc – skvěle popsané vztahy, které se ponejvíce uplatňují v bujném rozsahu až nyní, tedy zhruba padesát let po napsání knihy. Důležité se mi zde jeví, někdy vtipné a symbolické, historky o mužském přátelství (o Ripu van Vinkelovi a o objevování jeskyní) aneb také o neporozumění mezi mužem a ženou. Jako je tomu v povídce o manželce, která se pořad ptá na to, kde manžel byl.

Jak inscenovat natolik epicky barvitý proces, jakým je knižní „reprodukce“ deníků? Jak diváka vtáhnout za necelé dvě hodiny do barvitých životních peripetií Stillera?

Režisér Ivan Buraj ve spolupráci s dramatizátorem Janem Kačenou se toho úkolu zhostili statečně a odhodlaně. Buraj staví celé představení do rozličných sektorů. Ať již „jeskynního“, „tábornického“ s ohýnkem či „filmového“. Celé představení je postaveno na kontrastech. Statického, spíše verbálního, herectví proti akci. Tichého projevu v kontrastu s až překřičenými pasážemi. Filmu s ryzím divadelním herectvím. Za nepříliš šťastný považuji krok, že byl Jan Kačena „sám sobě“ dramaturgem. Tento by měl být oponentem a vést s režisérem i úpravcem textu plodný trialog. Myslím, že tento moment se na srozumitelnosti i výsledném tvaru „Stillera“ výrazně negativně podepsal.

Inscenace, těžící z kontrastu, má spád i švih. Druhou věcí je, zda divák neznalý románu úplně vše chápe ve správných souvislostech? A to je právě přímým výsledkem absence skutečného dramaturga…

Petr Reif byl typově vybrán pro titulní roli skvěle. Pouze je škoda, že kolikrát zapomněl svou televizní roli razantního policisty asi někde v divadelní šatně. Místy mu není (v komornějších pasážích) rozumět. Jinde zas šumluje. Jaký to kontrast oproti jemu sekundujícím herečkám Gabriele Míčové a Magdaleně Strakové. Na obhajobu Reifa musím dodat, že Studio Hrdinů je obtížněji zvučitelné. Rovněž razantně zvučené filmové pasáže tlumenému projevu (v jiných momentech představení) jednoznačně neprospívají.

Jak tedy premiéru „u Hrdinů“ hodnotit? Asi nikoli jednoznačně. Což bylo, podle mého dojmu, i režijní snahou? Zřejmě…

V úvodu nastíněná epičnost předlohy, či nutnost některých sdělení, důležitých pro pochopení věcí následujících, vedla místy režiséra k „černobílým“ interpretacím. Myslím, že by si divadlo mělo zachovávat více prostoru pro fantazii a obrazotvornost diváka. Byť i divadlo podle takové náročné a vícevrstevné předlohy.

Nikoli v poslední řadě musím ještě vyzdvihnout funkční a citlivou hudební složku Pavla Boiky.

Premiéra „Stillera podle Buraje“ některé nadchla, jiné plně neuspokojila, ale zároveň všem předkládala otázky. A tak by tomu mělo být. Divadlo současnosti nemusí (a nemělo by) pouze nastolovat jasné téze a přímá řešení.

Foto: Studio Hrdinů

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Max Frisch: »Stiller«

Překlad: Bohumil Černík

Dramatizace: Ivan Buraj a Jan Kačena

Režie: Ivan Buraj

Dramaturgie: Jan Kačena

Scéna: Antonín Šilar

Kostýmy: Zuzana Formánková

Asistenti režie: Jan Doležel a Marek Pechlát

Hrají: Gabriela Míčová, Magdalena Straková, Hynek Chmelař, Jan Lepšík, Marek Pospíchal, Petr Reif

Psáno z premiéry 13. května.

Foto: archiv STUDIA HRDINŮ

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN