Štítek: StarDance

Rozhovor s tanečníkem a porotcem JANEM TOMÁNKEM

„Stardance je moje srdcovka“

„Tanec je pro mě vášeň, vyznání, životní styl… Pro mě je tanec vším,“ přiznává náš přední tanečník, trenér, porotce Jan Tománek, který spolu s manželkou Kamilou vede jednu z nejúspěšnějších tanečních škol Studio Kometa v Brně, třikrát tančil v TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí a v desáté jubilejní si splnil sen, stal se porotcem.

Narodil jste se v Ústí nad Labem, ale vyrůstal v Mostě. Jak vzpomínáte na dětství, jaký jste byl kluk a co Vás bavilo?

„Přesněji řečeno, jsem se narodil a vyrůstal v Ústí nad Labem a po vojně jsem působil 7 let jako vedoucí tanečního klubu. Vyrůstal jsem jako každý obyčejný kluk. Měl jsem krásné dětství. Vše se odehrávalo venku na čerstvém vzduchu. Hráli jsme všechny možné sporty, mezi kterými vyhrával fotbal, kterému jsem se 12 let aktivně věnoval na výkonnostní úrovni. Po vojně, když už jsem se věnoval sportovnímu tanci v podstatě profesionálně, tak jsem dostal nabídku od pana Václava Hofmana, abych převzal taneční klub v Mostě, kde jsem posléze strávil krásných 7 let, na které velmi rád vzpomínám lidsky i profesně…“

V jednou rozhovoru jste přiznal, že Vaše první taneční vystoupení bylo na dětském tanečním festivalu v Kamenickém Šenově, kde jste tančil valčík. Co nebo kdo Vás k tanci přivedl?

„Od útlého věku jsem se rád pohyboval na hudbu, až jsem si vysloužil přezdívku „Tančící komanč“. Využíval jsem jakoukoli příležitost se pohybově vyjádřit a rád jsem se předváděl ve společnosti. Rodiče tak uznali, že nejlepší bude, když se tomu začnu víc věnovat. Začátky nebyly jednoduché, protože jsem v dětství trpěl nadváhou a tak moje první taneční angažmá v jediném, dětském tanečním klubu neskončilo slavně, ale po tanečních už to nabralo obrátky.“

Portréty osobností desáté řady taneční soutěže StarDance. Promo fotografie pro kampaň pořadu České televize.

Vy jste nejdříve ale vystudoval střední průmyslovou školu a pak trenérství na Fakultě tělesné výchovy a sportu v Olomouci. Proč jste si vybral právě obor trenérství?

„Jsem původem strojař, ale až na krátkou dobu jsem se tomu nevěnoval. Můj svět byl tanec a poměrně brzo jsem se začal věnovat výchově mladých tanečníků. To mě dovedlo až k rozhodnutí se více vzdělávat. Fakulta sportovních studií byla logickým krokem.“

V letech 1998 – 2000 jste se stali s Vaší partnerkou a později manželkou Kamilou vicemistry ČR. 3x jste se stal vicemistrem ČR v 10 tancích a máte také titul mezinárodního mistra Kanady v 10 tancích a v roce 2000 jste získal jako trenér a choreograf titul vicemistr Evropy v latinských formacích. Co pro Vás znamená tanec?

„Tanec je pro mě vášeň, vyznání, životní styl… Pro mě je tanec vším. Věnuji se mu již víc jak 30 let a to každý den. Bez nadšení by to nešlo. Tanec mě nabídnul spoustu forem. Národní, společenské tance, latinské, standardní. Formou individuální, partnerskou či formační. Všechny jsem využíval, hledal, zkoušel a nelituji. Pro mě je tanec pestrá mozaika, která mě vždy dávala možnost si najít barvu, která mě baví…“

Třikrát jste tančil v oblíbené TV taneční soutěži StarDance… když hvězdy tančí. V prvním ročníku byla Vaší partnerkou TV a rozhlasová moderátorka Jolana Voldánová, v pátém modelka Pavlína Němcová a v šesté sérii atletka Šárka Kašpárková. Jak na soutěž a své taneční partnerky vzpomínáte? Co Vám soutěž dala?

„StarDance je moje srdcovka. Tančit historicky první řadu, kdy to sledovalo 2 500 000 diváků je nezapomenutelný zážitek. Žiju tím pořadem emočně i profesně celých 13 let a jsem za to rád…

Jolana byla velmi pracovitá a pečlivá. Lidsky jsme se sblížili natolik, že naše rodiny se navštěvují dodnes. Pavlína byla v Česku neznámá, ale v zahraničí velmi úspěšná a její profesionalita se při nácviku projevovala. Myslím, že byla velmi talentovaná a je škoda, že jí diváci nedali větší prostor…. No a Šárka byla a je prostě skvělá. Její nadhled, pracovitost a parťáctví jsou vlastnosti, které z ní dělají skvělého člověka.

StarDance nejen mě, ale nám všem dala obrovskou možnost ukázat krásu našeho tance. Celá země začala tančit a tanečníci si užívají větší vážnosti. To je myslím úžasné….“

Jednou jste přiznal, že byste si ve StarDance, rád vyzkoušel roli porotce a v desáté sérii jste usedl mezi obávané porotce. Jaké to bylo netančit, ale hodnotit?

„Byl to můj sen a cíl, který se mě splnil a jsem za to velmi rád. Není to pozice jednoduchá, protože vůbec netušíte, co vám taneční páry předvedou a vědomí, že jste v přímém přenosu, je také velký adrenalin. Každý večer je velmi náročný, protože je plný příprav a zodpovědnosti to „dát co nejlépe“. Snažil jsem se ve svých hodnoceních věnovat tanci a být spravedlivý. Jestli se to povedlo, musí posoudit divák;)

Spolu s manželkou Kamilou vedete jednu z nejúspěšnějších tanečních škol Studio Kometa v Brně, kde působíte jako šéf trenér a také jako lektor reprezentativních kurzů pro veřejnost. Co Vás na své práci nejvíce baví? Jaký je o Vaše kurzy zájem?

„Jako celý život, tak i dnes se věnuji tanci komplexně. Mojí hlavní profesí je trenér výkonnostních párů a jsem rád, že se mohu věnovat těm nejlepším. Po našich zkušenostech ze StarDance, jsme se s manželkou Kamilou rozhodli organizovat také taneční kurzy pro veřejnost a dnes jich máme plný dům a velmi nás to baví. Takovou největší radostí je tradiční nedělní kurz pro dospělé taneční páry, na který se vždy velmi těšíme. Mimo jiné pořádáme také taneční soutěže, plesy, taneční tábory apod.“

Spolu s manželkou vedete nejen úspěšnou taneční školu, ale máte také dvě talentované děti, které kráčí ve Vašich šlépějích. Syn Jonáš již v deseti letech vyhrál svoji první taneční soutěž a patří mezi nejlepší juniorské tanečníky. Také dcera Nely má již první úspěchy na svém kontě. Jak vnímáte úspěch svých děti?

„Nikdy jsem neměl ambici, aby moje děti tanec dělali profesionálně. Přál jsem si, aby si ho vyzkoušeli… Možná proto, že si ho Jonáš našel tak trochu sám, tak je dnes 5-tinásobný mistr ČR a finalista ME. Nelinka má tanec jako přirozenou součást svého života a čas ukáže, jestli jí tanec provede životem jako nás s manželkou.“

Je Vám práce také koníčkem? Jak rád odpočíváte?

„Pro mě tanec nejsou jen kroky. Vše co dělám je spojené s tancem. Prodávám taneční obuv, porotcuji soutěže, moderuji taneční akce, pořádám taneční soutěže… Tanec, aby Vám vydržel, se musí stát životním stylem a tohle štěstí já mám.

Zrovna jsem se vrátil z cyklo výletu okolo Balatonu. Odpočívám pohybem v různých formách. Rád plavu, jezdím na kole nebo jen tak chodím.

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Nejen tanečně hudební extáze

420PEOPLE je zpět a podzim bude plný tance i emocí! Do nové sezóny s novým studiem.

„Panthera“ odhaluje tajemství vzniku samotného lidstva. „The Watcher“ je taneční i hudební extází. To jsou představení, na která se na podzim můžete těšit v podání tanečníků souboru současného tance 420PEOPLE. Setkat se s nimi ovšem můžete na podzim rovněž v jejich novém studiu „Maiselovka“ v centru Prahy. Tam navíc můžete navštívit nejrůznější pohybové a taneční lekce. Samozřejmě, za všech příslušných hygienických opatření, v rámci prevence koronaviru. A komu by to bylo málo, může se přidat na oblíbených on-line lekcích. 420PEOPLE vám na podzim zlepší náladu i kondici!

Soubor současného tance 420PEOPLE patří už 11 let k tomu nejlepšímu, co česká divadelní scéna nabízí. Do jeho názvu si tvůrci, Václav Kuneš a Nataša Novotná, vepsali českou telefonní předvolbu a splnili si (po návratu z působení v jednom z nejprestižnějších světových souborů tanečního divadla – Nederlands Dans Theater Jiřího Kyliána) společný sen vybudovat v Praze špičkový soubor současného tance.

„Inspiruje nás lidské tělo a jeho fyzické schopnosti. Zejména ve spojení s hudbou, kvůli níž člověk tancuje, a s emocemi, jež se pohybem dají uvolnit a přenést na jeviště. Díky skvělé a perfektně sehrané mezinárodní partě tanečníků, kteří tvoří skupinu 420PEOPLE, přetváříme naše sny v představení. Chceme tvořit současný tanec, který je srozumitelný pro dnešního diváka. Naše představení jsou velmi rozdílná a jedinečná, takže si každý vždy přijde na své,“ říká Václav Kuneš, umělecký ředitel souboru 420PEOPLE, který je celosvětově uznávaným choreografem a tanečníkem, a lidé ho znají i díky jeho účasti v televizním pořadu StarDance.

„Panthera“odhalí tajemství vzniku samotného lidstva

Tvůrci nejnovějšího představení PANTHERA se inspirovali bestsellerem „Sapiens“, který pojednává o úchvatném a zároveň děsivém příběhu lidstva. Plné emocí, a především otázek, je také toto úchvatné představení. Těšit se můžete na skvělé taneční výkony a hudbu Jana Šikla složenou tanečníkům takříkajíc „pod nohy“. Scénografie se ujal Hynek Dřízhal, který podle Václava Kuneše dokáže vždy jeho téma posunout ještě někam jinam, a dá tak aktérům příležitost pohrát si i se scénou, což prý vůbec nebývá zvykem.

Termíny: 21. 10., 22. 10. a 20.  11., 30. 11., začátek vždy v 19.30, v pražské La Fabrice, více na www.420people.org.

„The Watcher“ aneb živly na jevišti

V představení „The Watcher“ se taneční soubor 420PEOPLE spojil s úspěšnou rockovou kapelou Please The Trees. Vznikl tak živelný proud tance a hudby, který je natolik spontánní, že každého v hledišti vtáhne do děje. A ten se týká každého z nás. Je o nevyužitých možnostech té nejlepší technologie, kterou máme, což je naše tělo a jeho schopnosti. A spojení tance s živou hudbou je tisíce let staré a funguje právě proto, že tyto – někdy až nadpřirozené schopnosti – umožňuje.

Termíny: 21. 9., 31. 10., 22. a 23. 11., začátek vždy v 19.30, v pražské La Fabrice, více na www.420people.org.

Foto: Pavel Ovsík

Martina Kadlecová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí ADRIANOU MAŠKOVOU

„Když hraje hymna na Vaši počest, přebije to všechnu tu taneční dřinu“

Tanec, kterému se věnuje od deseti let, je její velkou láskou. Se svých bývalým tanečním partnerem Michalem Burešem se pětkrát stali juniorskými mistry ČR ve standardních tancích a v kombinaci 10 tanců. V desáté řadě TV soutěže StarDance… když hvězdy tančí, byla Adriana Mašková taneční partnerkou herce Miroslava Hanuše a soutěž byla, pro studentku ruštiny na Masarykové univerzitě v Brně, velkou výzvou a cennou zkušeností.


Pocházíte z Tvrdonic na Břeclavsku, kde jste vyrůstala. Tatínek Vás vedl k tenisu, ale vztah k němu jste si nevybudovala. Zaujal Vás tanec, který, jak jste přiznala, se stal Vaší životní láskou. Kdo Vás k tanci přivedl a jaké bylo Vaše dětství plné tance?

„Věnovat tanci jsem se začala proto, že jsem to sama chtěla. Každopádně tu prvotní myšlenku jsem dostala právě na tenisovém soustředění, kde jsem se seznámila s mými nastávajícími trenéry tance. Asi půl roku jsem se věnovala oběma disciplínám, a nakonec vyhrál právě tanec. Zpočátku byl tanec čistě koníček, kterému jsem se věnovala dvakrát týdně, pár hodin. Asi po roce jsem začala tančit se synem mých trenérů. V ten okamžik se poprvé začalo uvažovat o tom, že bychom začali i soutěžit. Tím pádem přibylo tréninků a samozřejmě to začalo stát i více peněz, ale mě to začalo o to víc bavit. Konečně jsem měla své první taneční botky. Začaly jsme vymýšlet, jak budou vypadat moje první taneční šaty. To bylo nádherné. Bylo mi dvanáct let, a já si připadala jako princezna. Nicméně od princezny se rychle upustilo, byla jedna změna partnera, po roce druhá až jsem ve svých čtrnácti letech začala tančit s Michalem Burešem, což byl obrovský zlom. Najednou byly tréninky 3x týdně, a to v Kroměříži. Takže jsem vždy šla rovnou ze školy na vlak a domů jsem se vracela vždycky kolem 9 hodiny večer.“

Tancovat jste začala v deseti letech v břeclavském klubu Starstep a velice rychle jste se dostala mezi českou špičku od 13 do 15 let. S Vaším tehdejším tanečním partnerem Michalem Burešem jste jezdili po soutěžích a pět krát jste se stali juniorskými mistry ČR ve standardních tancích a v kombinaci 10 tanců. Jak vzpomínáte na toto období plné soutěží a tréninků?

„Období to bylo náročné, ale nádherné. Vlastně se všechno točilo primárně kolem tance. Škola byla až na druhém místě a veškeré činnosti se podřizovali tanci. Reálně jsem třeba ani nemohla říct, že jedu na hory lyžovat, protože se tím zvyšovalo riziko úrazu, a to by byla pohroma. Určitě to za to ale stálo. Ten pocit, když Vás vyhlásí za Mistry republiky a začne hrát hymna na Vaši počest, to se dá přebít snad jen titulem Mistra světa, nebo zlatou medailí na olympijských hrách.

Samotná ta výhra v soutěži je vlastně to jediné, jak se Vám ta dřina může vrátit, a stejně tak je to asi jediný způsob, jak můžete vrátit rodičům to, co do Vás vkládají. Ten moment kdy stojíte na stupínku a víte, že právě teď na Vás můžou být pyšní.“

V roce 2019 v desátém ročníku Star Dance… když hvězdy tančí, jste se stala taneční partnerkou herce Miroslava Hanuše. Jak jste se do soutěže dostala a jak se Vám spolu tancovalo?

„Konkurzy na StarDance probíhají tak, že všichni účastníci na ně musí být pozváni. My jsme dostali pozvání od Honzy Ondera. Celkový počet účastníků konkurzu neznám, ale mluvilo se o takových 60 – 70 tanečnících. Na konkurzu jsme museli zatančit a byl s námi udělán rozhovor. To, že mě do soutěže vybrali, jsem se dozvěděla asi měsíc na to. Abych byla upřímná, už jsem si ani nemyslela, že by to mohlo vyjít. Jinak samotná soutěž byla obrovskou zkušeností, a to pro nás pro všechny. S Mirkem, jak je známo, jsme mezi sebou měli značný věkový rozdíl, ale naštěstí to nevytvořilo žádný problém. Při každé choreografii jsem se snažila dát mu prostor, kdyby chtěl přijít s nějakým nápadem. Díky tomu byla každá choreografie jiná a Mirek se ve všech mohl cítit dobře, a to právě proto, že se na jejich tvorbě – na nějaké hlavní myšlence, podílel.“

Jednou jste řekla, že účast ve StarDance… byla pro Vás velkou výzvou a cennou zkušeností. Šla byste do soutěže, kdybyste dostala příležitost, znovu?

„Tato otázka s sebou nese mnohá kdyby. V první fázi bych musela být opět pozvána na konkurz. Pokud bych byla pozvaná, určitě bych se ho zúčastnila. Ale jestli bych se zúčastnila celého StarDance znovu, to je dost složitá otázka. Tento projekt vyžaduje, aby na něj byl člověk plně soustředěný a měl na něj dostatek času a prostoru. Pokud by mi to tedy okolnosti dovolovali, pak by bylo jistě hezké, jít do soutěže znova. I když, musím říct, že se ve mně pocity trochu perou. Na tuto řadu mám nádherné vzpomínky a už navždycky to bude zapsáno v mém životě. Přece jen si ale trochu myslím, že pokud bych šla do další řady s tím, že bych měla možnost srovnání, už by to nemuselo být tak skvělé, jak to bylo v desátém ročníku. Ale třeba se pletu, uvidíme, co mi nabídne čas.“

Jste studentkou brněnské Masarykovy univerzity, kde studujete ruský jazyk. Proč jste si vybrala právě ruštinu? 

„Co se týká výběru školy, já většinou říkám, že si škola vybrala mě. Já jsem původně chtěla jít studovat medicínu, to ale ani napodruhé nevyšlo a ta ruština byla vlastně jistota, protože jsem z ní i maturovala, a to na výbornou, tudíž jsem pak na vysokou školu nemusela dělat přijímačky.“

V jednom rozhovoru jste přiznala, že občas učíte v taneční škole. Platí to stále? Co vše učíte?

„Jednu dobu jsem během studia na vysoké škole pomáhala s výukou v taneční škole. Ale dál se tomu již nevěnuji, teď jsem musela hlavně dohánět školu, to bylo na prvním místě. Ale pokud by se možnost někde vyučovat naskytla, byla bych jí otevřená.“

Stále je pro Vás tanec velkou láskou? Co pro Vás znamená?

„Stále a myslím, že když řeknu, že to tak zůstane navždycky, nebudu lhát. Tanec beru jako sebevyjádření, jako vyjádření toho, co pociťuju a co se ve mně skrývá. Nevydržím ani den bez hudby, tudíž ani den bez tance.“

Jaké tance máte nejraději? Preferujete některý?

„Když jsem ještě soutěžila, tak se to neustále měnilo. Záleželo, do kterého tance jsme měli novou choreografii, nebo ve kterém tanci jsem se cítila nejlíp. Ale můžu říct, že jsem měla vždy vytvořené silnější pouto k rumbě – a to právě proto, že je pomalá a člověk si tak může vzít dostatek času na to, každý pohyb dostatečně procítit a ze standartních tanců jsem vždycky zbožňovala tango, díky energii a napětí, kterou sebou tento tanec přinášel a slowfox pro jeho něžnost.“

Jak ráda odpočíváte?

„Odpočívám různými způsoby. Nejdůležitější pro mě je, své tělo dostatečně vnímat. Snažím se do ničeho se nenutit. Moje tělo si řekne samo, na co má chuť. Jsou proto dny, kdy si jdu ráda zaběhat, zaplavat nebo si zacvičím jógu. Jindy se jen válím s knížkou nebo relaxuju u plátna se štětcem v ruce. A moc ráda chodím na procházky, ať už třeba po Brně, nebo u nás doma, načerpat trochu energie z přírody.“

Veronika Pechová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Nad savanou se bude bouřit

Hana Hindráková dokončila svůj devátý román

Spisovatelka Hana Hindráková, autorka čtivých románů z afrického prostředí, právě dokončila svůj devátý román, který brzy vyjde pod názvem Bouře nad savanou. Bude se jednat o volné pokračování oblíbené knihy Svítání nad savanou.

„Celé to vlastně vzniklo úplně náhodou a samozřejmě k tomu velkou měrou přispěla i povinná karanténa, díky které jsem měla na psaní dostatek času,“ říká Hana Hindráková. „Telefonovala jsem s tanečním trenérem, který mě inspiroval k postavě Daniela. Ze Svítání nad savanou byl nadšený a zeptal se mě na druhý díl. Nejdříve jsem nad tím mávla rukou, ale po půl hodině povídání s oním člověkem jsem si řekla, že to není špatný nápad. A když jsme dohovořili, načtrtla jsem si první kapitolu příběhu a hned další den jsem začala psát. Bylo to velmi dobrodružné, protože jsem vůbec netušila, zda téma bude dostatečně nosné a kam děj povede. Pro mě samotnou to bylo napínavé. Začala jsem pracovat s dvěma hlavními postavami z prvního dílu a další vznikaly úplně samovolně,“ dodává spisovatelka.

V příběhu Bouře nad savanou se Hana Hindráková soustředila z větší části na africké téma a tanec se tam na rozdíl od prvního dílu objevuje jen okrajově. Bývalá tanečnice a reportérka Nora Kubíková se opět dostává do Keni, kde se pustí do reportáže o nebezpečné sektě Mungiki, přestože ji od toho všichni odrazují. Nebezpečí na sebe nenechá dlouho čekat a Nora se ocitá v ohrožení života. V novém příběhu se čtenářky a čtenáři mohou těšit na velkou porci napětí, dobrodružství a možná i lásky, protože v Keni se objeví i Nořina velká láska Daniel Steiner. „Víc ale nechci prozrazovat,“ usmívá se spisovatelka.

A jak to bude se křtem knihy? Autorka doufá, že tentokrát to vyjde a společně s románem Bouře nad savanou opožděně pokřtí i knihu Svítání nad savanou, jejíž březnový křest byl odložen z důvodu koronavirové pandemie. „Tentokrát se čtenáři a čtenářky mohou těšit na jedinečný dvojkřest a nepřijdou ani o dříve avizované vystoupení šestinásobného vice-mistra světa a hvězdy Stardance Michala Mládka s taneční show Zakázaná láska,“ slibuje Hana Hindráková.

Trailery k předchozí knize Svítání nad savanou, v nichž mimo jiné vystupuje právě i tanečník Michal Mládek, jsou ke shlédnutí zde a zde.

Foto: Hana Hindráková,  archiv 

TANEČNÍ MAGAZÍN