Festival »TANEC PRAHA« vyhlašuje veřejnou výzvu

A to pro umělce i umělkyně v oblasti performing arts. Velmi zajímavý projekt „Plíce Žižkova“.

KRAJINA – MĚSTO – VEŘEJNÝ PROSTOR
UMĚNÍ – DIALOG

Zajímá vás téma umění ve veřejném prostoru, problematika dílčích lokalit města a kultivace prostředí? Jak upozornit na nevyhnutelná adaptační opatření klimatické změny? Baví vás mezioborový dialog s architekty, krajinářskými architekty a dalšími umělci?

Centrum Křenovka (bývalá měnírna železniční tratě)

Ve spolupráci s Festivalem „Landscape“ chystáme projekt s pracovním názvem „Plíce Žižkova“. Sedmi kilometrová trasa po MČ Praha 3 (cca 2 až 3 hodiny chůze) propojuje její zelené plochy. Upozorňuje na stav zelených rezervoárů MČ, vhodnost jejich revitalizace. Trasu „dotvoří” více než dvacet krajinářských uměleckých instalací a objektů. Taneční i pohybové intervence ve veřejném prostoru trasy by měly vznikat na základě dialogu umělců obou festivalů a jejich výstupy budou realizovány v rámci programu 32. Mezinárodního festivalu „Tanec Praha 2020“ a Festivalu „Landscape“.

Družstevní kavárna

Předpokládané termíny uskutečnění akce:

(Změna termínů vyhrazena s ohledem na aktuální situaci!)

  • 20. 6. + 21. 6. 2020 TBC

  • 16.9. 2020 (Opening sezony divadla PONEC)

  • 26.–28. 9. 2020 v rámci připravované akce Praha žije kulturou!

Předběžný časový plán:

  • 4/2020– open call; registrace zájemců, vyhodnocení Uměleckou radou festivalu

  • 5/2020 – kontaktování zájemců; info meeting s umělci/ představení konceptu projektu; dílčí schůzky mezi/s umělci

  • 6/2020 – zkoušky, realizace (20. 6., 21. 6.) TBC

  • 9/2020 – zkoušky, realizace (16. 9., 26.–28. 9.)

Vstup do velmi stylové žižkovské putyky U vystřelenýho oka“

Místo konání akce:

Praha / MČ P3-Žižkov

Závěr žižkovské cyklostezky v oblasti Krejcárku

Lokality pro intervence (předpoklad):

Železniční zastávka Karlín, Florenc – náměstí u Negrelliho viaduktu, Florenc – plochy pod viaduktem, Florenc – schody na Vítkov, PONEC – divadlo pro tanec – High Line Žižkov II., Kulturní centrum KŘENOVKA a jeho širší okolí, Kostnické náměstí, cyklostezka pod vrchem Vítkov, dvorní trakt hospody U Vystřelenýho oka a Družstevní kavárny, Tachovské náměstí, Žižkovské dvorky, Prokopovo náměstí, park na vrchu Vítkov, Ohrada – Brána na Žižkov

Z výstavby železničního nového spojení, konkrétně vedle divadla Ponec

Máte zájem? To nás opravdu těší!


Registrujte se ZDE.

Deadline přihlášek: 27. 4. 2020

Zájemce budeme průběžně informovat dle vývoje situace. Věříme, že na začátku května budeme již moci dodat přesnější časový plán projektu. Za finální výběr podpořených projektů zodpovídá Umělecká rada festivalu „Tanec Praha“.

>> VÍCE <<

Proč spolupracujeme?

Formou architektonických intervencí a uměleckých instalací, výstav, debat a happeningů se festival „Landscape“ snaží zdůraznit důležitost veřejného prostoru a zeleně pro město. Vyhledává degradované a diskutabilní plochy města, které mají potenciál stát se novými centry kulturního a společenského života. Tato místa se pak snaží site-specific instalacemi a happeningy oživit, kultivovat a nastínit jejich budoucí možný rozvoj. Hledá tak identitu těchto míst – reaguje na jejich problematiku a podtrhuje jejich místní hodnoty. Tento rok se bude věnovat lokalitě sídla „Tance Praha“ – Žižkovu.

Bereme v potaz smělé střednědobé plány pro rozvoj lokality dolního Žižkova v synergii několika subjektů a konkrétních budov: PONEC – divadlo pro tanec (od r. 2001) – KŘENOVKA (od listopadu 2020) – Dům tance v bývalých Žižkovských lázních (projekt na roky 2023/2024) s perspektivou kultivace a lepší dostupnosti Masarykova a Hlavního nádraží.

Zpráva – Landscape Festival, 1. dubna 2020 „Landscape“ – ZDE.

www.tanecpraha.cz,

www.landscape-festival.cz

TANEC PRAHA

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

A studio RUBÍN pořádá autorskou soutěž

Píšete dramata? Autoři divadelních textů, máte šanci. Svá díla přihlašujte do konce ledna.

Pražské divadlo A studio Rubín vypsalo druhý ročník úspěšného projektu Autor v domě, jehož záměrem je iniciovat vznik nových divadelních textů. Vybraní účastníci získají možnost tvořit a psát v tvůrčím dialogu se dvěma výraznými osobnostmi české divadelní scény – Ondřejem Novotným a Simonou Petrů.

Autor v domě vychází z dramaturgie A studia Rubín, která je ve značné míře založena na autorských textech a inscenacích. Vybraní autoři získají možnost psát své texty v tvůrčím dialogu s tutory Ondřejem Novotným a Simonou Petrů. S nimi se budou setkávat formou pravidelných kolokvií, která se uskuteční od února do září šestkrát. Aby vznikl podnětný tvůrčí dialog budou konzultovány nejenom texty účastníků, ale i samotných tutorů, a to od jejich základní ideje až po finální tvar. Závěrečným výstupem bude scénické čtení, které se uskuteční v A studiu Rubín. Potenciální možností je také inscenování některého textu či textů v A studiu Rubín a jejich zařazení do repertoáru.

Pilotní ročník dal příležitost vytvořit texty čtyřem autorům – Barboře Hančilové, Ondřeji Šulcovi, Bernardetě Babákové a Evě Blechové, a dvěma tutorům – Lucii Ferenzové a René Levinskému. Lucie Ferenzová díky němu vytvořila scénář k inscenaci Jezero (premiéra 30. listopadu 2019), René Levinský napsal hru A osel na něj funěl, která se hrála během Vánoc v Městských divadlech pražských, a umělecká šéfka divadla Dagmar Radová vytvořila scénář pro inscenaci Tumor: karcinogenní romance (premiéra jako site-specific A studia Rubín v pražské Invalidovně 17. září 2019). Výstupy samotných autorů můžete přijít zhlédnout i vy v jejich scénických čteních:

  • 31. ledna – text Barbory Hančilové Čtyři roční období v režii Ondřeje Štefaňáka – čtou Anita Krausová, Jan Bárta.

  • 14. února – text Ondřeje Šulce Apollo 1.1. v režii Jiřího Ondry – čtou Richard Fiala, Václav Hoskovec, Vojta Hrabák, Petr Pochop, Marek Zeman, Jiří Ondra, Lucie Ferenzová, Jana Hauskrechtová.

  • 5. března – text Bernardety Babákové Quit livin‘ on dreams v režii Lucie Ferenzové – čtou Anita Krausová, Jana Kozubková, Markéta Ptáčníková, Jindřiška Křivánková, Vojtěch Hrabák.

  • 7. dubna – text Evy Blechové Bez zpáteční jízdenky v režii Jana Friče – čtou Zdena Hadrbolcová, René Levínský ad.

Více informací o projektu Autor v domě II. je možné najít na oficiálních webových stránkách divadla a profilech sociálních médií.

Příjemný interiér Rubínu

Podmínky:

Autor v domě je otevřen všem autorům a autorkám bez rozdílu věku i zkušeností. Tutoři spolu s uměleckou šéfkou A studia Rubín budou účastníky vybírat na základě těchto zaslaných podkladů:

  • motivační dopis (max. 2 500 znaků),

  • strukturovaný životopis,

  • náčrt synopse budoucího textu (max. 2 500 znaků),

  • jedna až dvě ukázky dosavadní tvorby s krátkým komentářem, proč jste vybrali právě tyto ukázky.

Vše zašlete na e-mailovou adresu astudiorubin@gmail.com a v předmětu uveďte Autor v domě. Přihlášky zasílejte nejpozději do 31. ledna 2020. První kolokvium se bude konat v sobotu 15. února 2020.

Kontakt: astudiorubin@gmail.com

TANEČNÍ MAGAZÍN

Rozhovor s tanečnicí, choreografkou, pedagožkou a vedoucí vlastního souboru DANOU PALOU

„Diváci za vámi přijdou do Národního, do divadla ve sklepě, či polorozpadlé továrny, ale tvořit na velké scéně je výjimečné“

Nebývá zvykem, abychom připravili s nějakou taneční osobností rozhovor dvakrát v nepříliš dlouhém časovém horizontu. Ale tanečnice, choreografka a taneční pedagožka DANA PALA si to  nesporně zaslouží. Již její první rozhovor s TANEČNÍM MAGAZÍNEM – po představení „La Mar“ – vzbudil značný čtenářský ohlas. Toto interview vzniklo naopak. Ještě před premiérou inscenace „Nincs“. Upřímně totiž věříme, že rozruch rozproudí minimálně stejný, jako ten rozhovor minulý.

V názvu svého studia máte „kreativitu“ − nakolik ji vyznáváte, jako ve smyslu nápadu? Je pro Vás při nové tvorbě naprosto prioritní?

Kreativní člověk má v životě podle mého názoru velkou výhodu. Proto se snažím o její rozvoj. Ráda také nechávám fantazii diváků pracovat a myslím na to, aby měli prostor pro svou kreativitu, když sledují taneční představení. Snažím se kreativně vést své žáky a to nejen pomocí tance, ale i výtvarného, hudebního nebo prostorového vnímání. Moje pedagogická činnost je orientována hlavně na tvůrčí proces a kreativní rozvoj. Sama jsem si prošla principem, že nejprve je technika a potom tvorba. Já se snažím o propojení obou témat od začátku. Kreativita se asi nedá naučit, ale určitě ji můžete u lidí stimulovat.“

Co pro Vás znamená spolupráce s Národním divadlem v Praze? Je tato – i v zahraničí – brána prestižně?

Jsem šťastná za tuto zkušenost. Choreografovat pro Národní divadlo je úkol, který by měl každý tvůrce přijmout s pokorou. V minulosti jsem se věnovala převážně site – specific tvorbě (choreografie pro nedivadelní prostor) a když jsem konečně mohla své rodiče pozvat do krásné budovy Národního divadla, měli velkou radost. Vnímala jsem, že jsou rádi, že mě konečně vidí tvořit na velké scéně. Každopádně oni přijdou vždy i do divadla ve sklepě, anebo do polorozpadlé továrny, kde bych něco vymyslela. A já si takových příležitostí stejně tak vážím. V zahraničí je Národní divadlo bráno prestižně. Nesrovnatelné s výše zmíněnou továrnou. Netvrdím, že tvorba pro ND není dřina. Ale udělat kvalitní autorské dílo, ve vlastní produkci s minimem finančních příspěvků a bez takového velkého zázemí za zády, považuji za větší oříšek. Bylo by skvělé, kdyby více současných choreografů dostávalo šance tvořit na scéně jakou je ND. Je to pro nás všechny ,na volné noze´ zase jiné a příjemné. Je to hlavně právě v tom zázemí, které Vám velké divadlo poskytuje. Na spolupráci v ND vzpomínám ráda.“

Jako svůj profesní vzor jste uvedla Sashu Waltz, setkali jste se někdy přímo osobně?

Setkala jsem se se Sashou při mých návštěvách v Berlíně. A také na workshopech. Bylo to při mé práci na ,bakalářce´, věnované tématu scénografie a prostoru v tanečních inscenacích. Hodně mě inspiroval způsob její tvorby. Pracuje výtvarně s tělem i prostorem kolem. Umí vytvořit neuvěřitelné prostředí a použít v choreografii všemožný materiál. V Berlíně jsem si začala mnohem více užívat prostor odhaleného jeviště, kde je performer opravdovou bytostí na scéně bez přetvářky.“

Povětšinou hodně pracujete v koprodukci se zahraničními umělci, jak jsou takové koprodukce produkčně náročné?

Zatím mám se zahraniční koprodukcí samé pozitivní zkušenosti. Samozřejmě, musí být vždy promyšlen každý přesun a každá schůzka, protože většinou pracujete v limitovaném čase. Ale to je před tvorbou nového díla většinou. A nezáleží na tom, jestli choreografujete v Praze, v Berlíně, New Yorku nebo jinde. Produkčně jsou náročné i české inscenace. V dnešní době je cestování tak snadné a dostupné, že zahraniční koprodukce nejsou nic neobvyklého a můžou skvěle fungovat. Musíte dopředu počítat s vyššími náklady za cestovné a s logistikou převozu případných kostýmů nebo rekvizit. Hodně věcí se dnes řeší po síti. Jedinou náročnost vidím s časovými posuny. Když si například dáte sraz na skypu s čínským organizátorem festivalu, musíte dávat pozor, aby Vám nevolal v noci a dobře si spočítat časový rozdíl. Ale jinak při těchto typech práce vždy navíc poznáte kousek nové kultury. A to mě na tom baví asi nejvíc.“

Jak je tomu tentokrát, se zahraničním podílem i stopou, v připravované inscenaci?

Nová kreace dostala jméno ,Nincs´ podle maďarského slova s českým  významem ,není´ nebo ,neexistuje´. Za poslední rok jsem se v rodině setkala s maďarskou kulturou a když jsem hledala název pro naši novou taneční hru, zvolila jsem slovo z Maďarštiny. Co se týká složení týmu, tak jsem tentokrát chtěla oslovit nové umělce. Zajímalo mě, jak to tuhle tvorbu ovlivní. V týmu máme Slovenku Simonu Machovičovou a Čecha narozeného v Kongu Dona Mulefu. Každý hrajeme v taneční hře za sebe a svou kulturu, ale někdy i společně.“

Ze zkoušek před premiérou „Nincs“

Co o nové inscenaci „Nincs“ můžete prozradit ještě před premiérou?

Choreografie je velmi výtvarně pojatá. Pracujeme s několika herními plánky a objekty, které navrhl výtvarník Jan Kopřiva. Pravidla hry jsme spolu konzultovali všichni, stejně jako části hry a nekonečné herní možnosti, které nás při tvorbě napadaly. Myslím, že se nám podařilo vytvořit zajímavé a hravé taneční divadlo, které si užijí dospělí i děti. Každý si tam nalezne svůj ,level´. Hravosti a pozitivnímu naladění celého představení dopomohla také pulsující hudba od Martina Víta, původně tvořena k mobilním hrám. Ráda bych, aby inscenace, krom vzpomínek na dětství, odkázala i na naši společnost, která je takovou herní paralelou. V choreografii experimentuji se scénografií, pracuji s náhodou a baví mě osobnosti tanečníků. Postupně si v představení všichni vytváříme charakter vlastní ,figurky´. Světelné nápady připravují light designéři ze skupiny MAESS. Více Vám už neprozradím. Přijďte se podívat na premiéru do pražské Alty 🙂 “

Mám dojem, že se vždy neorientujete na stálý, stabilní tým spolupracovníků. Myslíte, že je to jednoznačně výhodou? Ustálený tým může svou práci, alespoň podle mého, stabilněji rozvíjet. A v jeho případě jednoznačně odpadá zbytečný čas nového vzájemného poznávání se, oťukávání…

Ve většině mých novějších produkcí jsem spolupracovala s obdobným týmem umělců. Stejný light designér, kostýmní výtvarnice, hudební skladatel i scénograf. Teď jsem se rozhodla oslovit někoho, s kým jsem ještě nespolupracovala. Ne proto, že bych nebyla před tím spokojena. Ale proto, že jsem chtěla vyzkoušet v tvorbě něco nového. Jinak jsem většinou zastáncem stálého týmu. Jednoznačně můžete práci posouvat více do hloubky.“

Tančit lze i na mostě, konkrétně na tom nejdražším v Praze, spojeném s tunelem

Obdobně nejsou Vaše vystoupení spojena s jednou, třeba pražskou, „domovskou“ scénou. Není lepší i v tomto smyslu mít nějakou stabilnější. Koneckonců to může vzájemně i propagačně napomáhat…

Stabilní scéna by byla skvělá. Máte rozhodně pravdu. Bohužel si ji zatím nemůžeme dovolit. Grantové podpoře věnuji hodně času a zatím není možné ufinancovat celoroční provoz vlastní taneční scény. Tento rok bychom se neobešli bez grantu od pražského magistrátu a také Nadace Život umělce. Budu ráda, když se nám podaří prohloubit spolupráci s pražským Studiem Alta, kde bude uvedena naše nová premiéra. Jsem otevřena i dalším divadlům, která by měla zájem o rezidenční spolupráci. V současném tanci je téma stálé ,domovské´ scény hodně aktuální. Bohužel, musím říct, že těch možností moc není. Pražská divadla jako je například Ponec, NoD, Alfred ve Dvoře, La Fabrika, která dostávají grantové příspěvky a orientují se na současný tanec, nejsou vždy otevřena pro nové spolupráce a je téměř nemožné se do jejich stálého repertoáru probojovat. Ale nepřestávám věřit, že se nám jednou podaří si ,domovskou scénu´ vybudovat anebo dostaneme příležitost působit v repertoáru některého z výše uvedených divadel.“

V Mělníku, městě severně od Prahy, jste otevřela svou taneční školu. Má na to vliv, že jste vyrůstala při severním okraji Prahy?

Nemá. Když jsem se vrátila do Čech po mém dlouhém působení v zahraničí a odstěhovala se do Mělníka, byla to náhoda. Teď jsem moc ráda, že jsem tady a můžu předávat tanec, zahraniční i české zkušenosti ze svých studií na konzervatoři a na HAMU, dál svým žákům. V Mělníku funguje skvělé kulturní centrum Mekuc, kde se toho děje opravdu hodně a diváci tu vídají na jevišti mimo jiné Radima Vizváryho nebo třeba Loosers. Mělník už dávno není ,pouze´ město vína, ale je tu zázemí pro kulturu i tanec. Náhoda mne zavedla na správné místo.“

Dana na archivním snímku před odletem s produkcí „La Mar“ do Šanghaje

Jak tuto spolupráci, byť po relativně krátké době, hodnotíte?

To se zeptejte těch, kteří chodí na moje taneční kurzy, jak hodnotí spolupráci se mnou. Nechám to na nich. Snažím se dělat svou práci profesionálně a s láskou. Vidím za sebou výsledky a to mne moc těší. Na nic si nemohu stěžovat, spolupráce tady funguje a mám pocit, že je stále prostor pro další vývoj.“

V jednom z rozhovorů pro jistý pražský měsíčník jste se odvolávala na mou recenzi představení „La Mar“ v TANEČNÍM MAGAZÍNU. Jste naší pravidelnou čtenářkou?

Sleduji Vaše články pravidelně a moc mě těší, že nenecháváte tanec jen jako ,elitářskou´ záležitost, ale dáváte velký prostor všem tvůrcům. Líbí se mi objektivita vašeho magazínu.“

Děkuji za rozhovor a „zlomte vaz“ před premiérou.

Foto: archiv Dana Pala Creativity a Andrea Barcalová

Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Workshop s Divadlem CONTINUO

Do jihočeského ŠVESTKOVÉHO DVORA se hlaste do půlnoci 24. března a v angličtině!!!

Divadlo Continuo pořádá na Švestkovém Dvoře v Malovicích intenzivní osmidenní workshop. Od 6. do 14. 4. 2019. Pro herce, performery, tanečníky, výtvarníky a muzikanty. Profesionální zkušenosti nejsou podmínkou.

Workshop je otevřený všem odvětvím performativního umění, scénografům, výtvarníkům, muzikantům. Předchozí zkušenosti na profesionálním poli nejsou vyžadovány. Prvotní je zájem, energie a vytrvalost, ochota pracovat a sdílet své umělecké vize ve skupině, touha objevovat nové možnosti tvorby, nabízet, zkoušet, poznávat. 

Intenzivní workshop (7 hodin denně) povedou členové Divadla Continuo.

Divadlo Continuo je mezinárodní nezávislá divadelní skupina vedená uměleckým vedoucím Pavlem Štouračem. Od roku 1995 sídlí Divadlo Continuo v jižních Čechách na usedlosti Švestkový Dvůr. Pro práci Divadla Continuo je charakteristické hledání autentického, osobního výrazu spojováním výtvarného znaku a fyzického herectví, rytmu a muzikality. Během své více než pětadvacetileté historie vytvořil soubor přes 5 desítek inscenací a realizoval 22 mezinárodních site specific projektů, kterých se zúčastnilo přes 400 umělců z celého světa. Od roku 2008 se intenzivně věnuje i pedagogické činnosti v ČR a na evropských divadelních školách.


Více informací na:
 www.continuo.cz

Uzávěrka přihlášek: 24. 3. 2019 do půlnoci

Přihláška (prosím, vyplňte v angličtině): www.continuo.cz/application-workshop-2019/ 

TANEČNÍ MAGAZÍN