Ve Švandově divadle balí kufry

Herci Švandova divadla budou hrát v USA!

Ve Švandově divadle už balí kufry. Hrát budou ve Spojených státech

Nejen na divadelní prázdniny si už balí zavazadla herci a tvůrci ve Švandově divadle: Eva Josefíková, Klára Cibulková, Robert Jašków, Tomáš Pavelka, Marie Štípková, Andrea Buršová, Réka Derzsi, Jacob Erftemeijer, Tomáš Kořének a další herci z oblíbené smíchovské scény se už připravují také na cestu do Washi ngtonu a do New Yorku. Tam koncem září vystoupí mimo jiné i v rámci oslav 100. výročí vzniku Československa. Část výpravy – scéna a kostýmy – se za Velkou louži vydává už nyní.

Jak uvádí ředitel Švandova divadla a režisér Daniel Hrbek, cílem je představit v USA tři původní české hry, které má divadlo na repertoáru.  A také důstojně oslavit naše kulaté státní narozeniny. „Naše účinkování ve Washingtonu bude největší kulturní akcí spojenou s tamějšími oslavami stého výročí vzniku Československa.  V New Yorku se v době našeho hostování uskuteční zase akce Vaclav Havel Day. Je skvělé, že máme příležitost předvést svoje inscenace právě v tomto kontextu a ve chvíli, kdy bude pozornost části americké veřejnosti upřena na naši zem a kulturu. Je to velká příležitost a odpovědnost,“ zdůrazňuje Daniel Hrbek.

Od 19. do 23. září bude hrát Švandovo divadlo ve Washingtonu, kde vystoupí v Davis Performing Arts Center, populární scéně patřící Georgetown University – ta nabídla smíchovským kolegům svůj malý i velký sál s kapacitou 120 a 230 míst v hledišti.

V New Yorku bude hrát Švandovo divadlo v Bohemian National Hall od 25. do 27. září. Pozvání do Washingtonu přišlo z české ambasády, z Georgetown University a z instituce The Laboratory for Global Performance and Politics. České divadelníky vyzval k účasti také newyorský festival Rehearsal for Truth, zaměřený na tematiku lidských práv. „Podle mých zkušeností má americká strana zájem především o hry související s problematikou současného světa a s bojem jednotlivce o vlastní svobodu. V centru pozornosti je také otázka migrace a jejího vlivu na divadelní umění a společnost,“ říká Daniel Hrbek. ¨

 

Válečné příběhy, komedie Havla i Kocábové

Program zahrnuje osm představení tří inscenací, které herci ze Švandova divadla nastudovali pro tento účel v angličtině. Do projektu se ale zapojí také divadelníci a studenti, pro něž je angličtina jejich mateřštinou. Jasnou programovou volbou byl titul The Good And The True, komorní drama o osudu herečky Hany Pravdové a atleta Miloše Dobrého, kteří přežili holocaust. Titul v podání dvou londýnských herců, Saula Reichlina a Isobel Pravda, se New Yorku velmi úspěšně představil už v letech 2014 a 2015 na off-Broadwayi a nyní se do „Velkého jablka“ opět vrací.

Komedie Protest/Rest, sestavená z jednoaktovky Václava Havla a jejího nově napsaného pokračování, bude mít teď naopak svou zámořskou premiéru. Diváci ve Spojených Státech poprvé uvidí také Pankrác  ´45, napínavé drama vyprávějící o pěti různých ženách, které se koncem druhé světové války sejdou v jedné cele pankrácké věznice. „V New Yorku spolupracujeme ještě na uvedení scénického čtení hry Natalie Kocab Pohřeb až zítra v  ;podání newyorských herců – titul tu představíme pod názvem The Night Before The Funeral,“ dodává Daniel Hrbek. Ten je zvědav na reakce kolegů z amerických divadel a také na přijetí pedagogů a studentů univerzit z obou měst, kteří jsou na představení zváni. Součástí minifestivalu původních českých her budou také následné moderované debaty s běžnými americkými diváky, které by vybrané tituly chtěly oslovit především.

Roční přípravy a V.I.P. hosté

Připravit výjezd do dvou měst v USA trvalo zhruba rok. „Začali jsme překladem her do angličtiny, našim hercům zajistili jazykové zkoušky s americkým lektorem a rozjeli produkci,“ vypočítává ředitel Švandova divadla. Ten do zámoří odjíždí také jako režisér většiny uváděných inscenací a neúnavný fundraiser, který pro projekt shání peníze. Americká strana – ve spolupráci s českým zastupitelstvím ve Washingtonu a Vaclav Havel Library Foundation v New Yorku – poskytuje českým hostům mimořádnou týdenní rezidenci, zajišťuje jim ubytování, propagaci představení a organizaci diskusních fór. A spolupracuje na pozvání VIP hostů, k nimž patří třeba Madeleine AlbrightSusanne Vega a další přátelé smíchovské scény.

Ostatní náklady ve výši zhruba 1 500 000 korun hradí částečně i samo Švandovo divadlo z fondu, vytvořeného ze svého zlepšeného hospodářského výsledku: „Podali jsme snad všechny žádosti o podporu z veřejných zdrojů. Stále doufáme, že akce s jednoznačným mezinárodním přesahem a symbolickým významem pro Českou republiku podpoří nakonec grant z Ministerstva kultury,“ říká Daniel Hrbek, který o sponzorství jedná také s významnými firmami.

Začátkem července odjede Švandovo divadlo s inscenací Cry Baby Cry na festival V4 do maďarského Vácu a na podzim ho čeká ještě tradiční hostování na Slovensku. Do USA, kde za poslední čtyři roky odehrálo toto divadlo už přes 80 představení, se chce vrátit v roce 2020.

Magdalena Bičíková 

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

Tanec mezi bulvárem, trestankyní, lesbami a režijními nitkami

První slovensko-český ryze taneční filmový muzikál „Backstage“ jako celek nepřesvědčil, ale ani tanečně nezklamal…

Hned první týden po distribuční premiéře navštívil TANEČNÍ MAGAZÍN (s velkým očekáváním) nový slovensko-český ryze taneční film „Backstage“. Na Slovensku, kde původně vznikal, měl návštěvnost od března do června letošního roku kolem 55 000 diváků. Bude mít v Čechách a na Moravě výraznější divácký ohlas? Spíše by se o tom dalo s úspěchem pochybovat…

V čem vězí problém?

Tak trochu jako v pohádce

Když postavíte do fotbalového mužstva vedle sebe jedenáct skvělých a výtečných individualit, nemusí to na hřišti fungovat. Ba, bývá tomu v praxi přesně naopak.

Taneční hrdinové jsou mladí a v Čechách méně okoukaní…

Pokud si vezmete režiséra a scenáristu tří úspěšných dílů filmu „Fontána pro Zuzanu“ Dušana Rapoše, který je nadto ještě podepsán pod divácky úspěšnými tituly „Rabaka“ či „Muzzikanti“ a výtečným dokumentem o Karlu Krylovi, vypadá to jako záruka úspěchu. Dlužno podotknout, že tato osobnost je u nového tanečního filmu „Backstage“ pouze autorem námětu. K tomu přizvete ještě autorku námětu a scénáře slovenského velmi úspěšného muzikálu „Príbeh ulice“ Naďu Clontz. A do třetice ještě velmi uznávanou a několika Českými lvy i cenou César ověnčenou režisérku Andreu Sedláčkovou. Ta má na svém kontě kupříkladu filmy „Fair play“, „Musím tě svést“, „Dívka za zrcadlem“ i celou řadu dokumentárních filmů (včetně „Život podle Václava Havla“). Taková sestava by zákonitě měla být zaručenou sázkou na úspěch… Navíc, když je tato režisérka (u jiných snímků) rovněž úspěšnou autorkou hudby…

A to již ani nemluvě o řadě angažovaných výrazných hereckých tváří. Od Ivany Chýlkové, přes Judith Bárdos a Romana Luknára, až po Kryštofa Hádka, Bena Cristovaa a Filipa Jankoviče. A koneckonců, i mladou hvězdičku nedávného televizního seriálu „Inspektor Max“ – Márii Havranovou. A rovněž nesmíme zapomenout na taneční skupinu „The Pastels“ (doplněnou atraktivními tanečnicemi) – vítěze soutěže Československo má talent – v hlavní roli filmových tanečníků fiktivní formace „West Coast Crew“.

Prostě, je to v tomto případě trochu dost jako v pohádce, jak kočička s pejskem „vařili“ dort. Kombinace „zaručených“ a „tutových“ spolupracovníků, nemusí vést k úspěchu. A bohužel, film „Backstage“ to v poměrně vrchovaté míře dokumentuje. Zkrátka, místo „tutovosti“ spíše k tuctovosti.

The Pastels jako West Coast Crew

Jako v pohádce se vine i nit samotného scénáře filmu. Kluci a holky ze slovenského maloměsta prorazí až do velkého televizního a mediálního světa. Pod nohy jim hází klacky zlí producenti, manipulativní televizní štáb a nejvíc oni sami sobě. A navíc v tomto případě to zavání nejen pohádkou, nýbrž v případě hlavní taneční skupiny „The Pastels“, i mírně nadnesenou autobiografií.

V Baťově městě i v Praze

V době, ne tak minulé, se mnoho filmů pro ty nejmenší diváky a mládež točilo ve městě Tomáše Bati – ve Zlíně. V ateliérech Kudlov. Děj filmu „Backstage“ začíná také v Baťově městě. Ale nikoli na Moravě, nýbrž na Slovensku – ve Svitu. Ve městě, které ostatně dalo za socialistického režimu i „znárodněné“ nové jméno obuvnickému koncernu Baťa.

Hned úvodem zde musíme pochválit toho, kdo vybíral lokace filmu. Mezi cihlovými baťovskými domky Svitu dominuje architektonicky odlišné nádraží. A právě tam se odehrává valná část slovenského děje „Backstage“.

Nejlepší taneční hvězdy prý září ve Svitu

Mladí tanečníci ze Svitu hodlají dobýt Prahu. Hned na počátku filmu se jim to částečně podaří v menším soutěžním klání v Praze, na Štvanici ve skateparku za centrálním tenisovým kurtem. Ve finále poráží ryze mužskou taneční skupinu s nepochopitelně anglickým ženským názvem „Muertas“. Soupeření s ní je provází celým filmem. Po dalších peripetiích se dostávají (opět v Praze) do televizní české i slovenské soutěže. Mezitím sledujeme dost plakátová rodinná zázemí i „nezázemí“ mladých hrdinů. Mírným zpestřením je mladý výpravčí, který se jeví němým, ale nemluví schválně. Do toho se prolínají rovněž plakátově pojatí Romové, lesba, která homosexuálkou není, i lesby, které oné orientace jsou. Mezi ony „típky“ zcela zapadne motorkář s movitým otcem, který se však sponzoringu táty vyhýbá. Rovněž pozdější zákulisí televizní soutěže je pojato velmi černobíle. A obdobně i praktiky „zlého“ bulváru. Proradný režisér v podání Kryštofa Hádka je trapnou karikaturou. Výbornému herci zde slaboduchý scénář nedává větší prostor ani šanci. Jediným kladem scénáře je, že nesází na klišé s happy endem. Prostě, slovenská skupina posloužila v soutěži jako onen pověstný mouřenín. A vyhrávají oni její mužští soupeři s ženským názvem. Ani frontman skupiny „West Coast Crew“ posléze neuspěje v New Yorku, kam se mu složil na cestu tatínek dělník. Takže, hned dva hořké konce. Ještěže maminku hlavní hrdinky (jaká to náhoda) právě propustí z kriminálu. A právě sekvence s matkou hlavní hrdinky vracející se z vězení je pomalu hodna pořadu „Pošta pro tebe“ či nějaké telenovely. Ostatně, sama její protagonistka Mária Havranová si velice obdobné „nanečisto“ odzkoušela již před televizními kamerami STV ve slovenské odnoži „Pošty pro teba“ ve show Kataríny Brychtové „Rodinné prípady“.

Mária Havranová

Velmi komické jsou některé zásadní chyby. Vše v Praze je popisováno až otrocky věrně. Včetně kongresového centra, blízkého hotelu a dalších reálií. Kromě toho je jednou z hlavních rolí železniční výpravčí. A pohybujeme se navíc na nádraží ve Svitu. Do toho sledujeme pak vlak s hlavními hrdiny ze Slovenska, který však přejíždí Vltavu přes železniční most od západu, od Smíchova. Tedy nikoli ze Slovenska, ale od Plzně či z Německa!

Na fiktivní televizní soutěži to žije i mimo obraz

Elementární logiku postrádají i regule hlavní osy příběhu – televizní soutěže. Od jistého momentu o postupujících rozhodují diváci svými SMS. Ale pak ve finále pouze svými hlasy porota?!! Je nabíledni, že jde pouze o přihrávku na smeč, aby mohlo dojít k závěrečné manipulaci s výsledky. Nebo se někdo bál – kvůli stále probíhajícím reálným televizním soutěžím obdobného typu a byznysu s nimi spojeným – ve filmu zcela zdiskreditovat hodnocení formou diváckých SMS?

Opravdu legrační je, když je celý film až nesmyslně dabován a v závěru při scénách z USA nedabuje nikdo nikoho, žádný titulek! Proč?

Kdopak to mluví?

Jako taneční periodikum musíme také ohodnotit taneční scény. Ty bezesporu patří k vrcholům filmu. Hned jedna z prvních v industriálním prostředí továrny na nápoje patří k těm nejbrilantnějším. Navíc dává mimoděk připomenout již klasickou českou veselohru Juraje Herze „Holky z porcelánu“. I další taneční scény nepostrádají nápad, kreativitu a švih. A hlavně, veškeré taneční akce mají logiku, motiv a vývoj. Nápadité choreografie postupně „obrušuje“ televizní mašinérie. Z osobitosti se stává klišé a nápady klesají až po trapnosti. To se zde povedlo. Další poklonu musím složit práci s osvětlením při všech (nejen soutěžních) tanečních scénách. Ta vysoce převyšuje běžný filmový průměr. Naopak, střih i kamera mají co dohánět… Do jisté míry jsou výstižná slova jednoho z hereckých protagonistů „Backstage“: Na filmu dělali přední tanečníci české a slovenské scény a co se tance týče, tak já osobně mám ve film velkou důvěru. Vždycky, když jsem byl na place, tak jsem viděl, že tanečníci i herci do toho dávají všechno,“ hodnotil práci na filmu Ben Cristovao.

Ben Cristovao a slovenský plakát filmu

Hudbu pro film složili uznávaný Jan P. Muchow  spolu s Viktorem Hazardem, taneční choreografii a styl vytvořil Miňo Kereš, autor choreografií k mnoha televizním show a k jednomu z nejúspěšnějších muzikálů na Slovensku „Príběh ulice“. Ke stejnému dílu psala scénář i spoluautorka „Backstage“ Naďa Clontz.

A tak závěrem pouze velká výtka směrem k českému dabingu. Nemá potřebnou kvalitu, důvod ani logiku. Proč logiku? Slovenští tanečníci jsou dabováni česky, ale jeden z porotců mluví slovensky. A o nenadabování (respektive nenatitulkování) sekvencí z New Yorku již byla řeč…

Foto: Bontonfilm

Recenze: Michal Stein

TANEČNÍ MAGAZÍN

Backstage

taneční film

Slovensko/Česko

Bontonfilm

Délka:

90 minut

Režie:

Andrea Sedláčková

SCÉNÁŘ:

Naďa ClontzAndrea Sedláčková

Kamera:

Tomáš JuríčekTomáš Stanek

Hudba:

Jan P. MuchowViktor Hazard

Hrají:

Mária HavranováTony PoruchaOndrej HraškaKryštof HádekIvana ChýlkováJudit Bárdos,Roman LuknárJan MaxiánBen CristovaoTereza GübelováOndrej AntálekIgor RattajIna Gogálová a další

Producenti:

Silvia PanákováErik PanákMartin PalánVojtěch FričIgor RattajOndřej Kulhánek

Střih:

Adam Dvořák

Zvuk:

Juraj BalážLukáš Moudrý

Masky:

Zuzana Paulini

Kostýmy:

Ján Kocman.

Rapový muzikál z New Yorku

Miřenka Čechová v příběhu z newyorského metra

Miřenka Čechová jako Mckenzie Tomski v rapovém muzikálu z New Yorku

 Divadelní soubor Spitfire Company uvede 7. května od 20:00 v Paláci Akropolis premiéru rapového muzikálu Miřenky Čechové a Martina Tvrdého (známého jako hudebník Bonus) Miss AmeriKa. Příběh z newyorského metra sleduje cizinku Mckenzie Tomski ve velkoměstě, které jí skýtá nejrůznější emoce od zamilovanosti přes okouzlení a údiv až po stav vystřízlivění. V symbolickém prostoru podzemní dráhy rozehrává Miřenka Čechová příběh o americkém snu i o novém druhu samoty a odcizení, které s sebou přináší digitální věk. Projekt vychází ze stejnojmenné knihy Miřenky Čechové, jež vyjde v červenci 2018 v nakladatelství wo -men. 

Rap, stand-up comedy, tanec či slam poetry, to vše obsahuje rapový muzikál Miřenky Čechové a Martina Tvrdého. Stejně jako samotná kniha, i její divadelní verze vypráví příběh přistěhovalkyně Mckenzie Tomski (Miřenka Čechová) zamilované do amerického velkoměsta, pro které ovšem sama navždy zůstává cizincem. Představení o životě na Manhattanu se díky fotografiím Vojtěcha Brtnického nebo komiksu malajského kreslíře Chin Yewa stává multimediálním zážitkem.

Když jsem žila v New Yorku, vznikla postava Mckenzie Tomski, která vychází nejen ze mě, ale i z příběhů těch, co si sní svůj americký sen, že ‚to jednou dokážou‘. Je to pohled těch neprivilegovaných, žijících v šedé zóně, těch, co se v Americe nenarodili, ale odešli tam proto, aby mohli začít znovu. Mckenzie je tedy pro mě určitý filtr, kterým nahlížím skutečnost, je bezprostřední, naivní, umíněná. V momentě, kdy si nasazuji paruku, osvobozuji se od sebe samé. Mckenzie je zírač, fascinovaně se prodírá novou kulturní džunglí a učí se její pravidla, uvědomuje si, že se svojí východoevropskou morálkou a etikou, toho v ‚novém světě‘ příliš nezmůže,“ vysvětluje performerka Miřenka Čechová.

Newyorské metro, kam je celý rapový muzikál Miss AmeriKa zasazen, je jednou z nepostradatelných součástí města. Obsahuje totiž několik symbolických rovin. Je místem, ve kterém se přirozeně potkávají lidé různých společenských vrstev. V tomto prostoru neustálého pohybu, ve stínu a na cestě k vyhoštění ze země Mckenzie Tomski vzpomíná na své prvotní okouzlení městem s ironickým, hravým, ale i nekompromisním humorem.

„Miss AmeriKa vědomě reflektuje New York, nebo určitý pocit z New Yorku, i v použité formě: Multižánrová hudba, ve které je slyšet ozvěna hip-hopových beatů, ale i jazzu a avantgardní newyorkské scény nebo post-punku. Miřenka se pohybuje od recitace poezie, přes říkanky a rozpočítadla, zběsilé automatické texty, stand-upové vyprávění až po rap nebo zpěv. Mysleli jsme na beatníky, rapery, i na děti se švihadly. Je to syntéza mnoha různých stylů, barev, žánrů a prostředků spojená v neustále překvapující a měnící se proud slov, zvuků, myšlenek a obrazů. Je to eklektický postmoderní hudební a noisový deník se silnou stopou alternativního rapu,“ dodává Martin Tvrdý aka Bonus.

Kniha Miřenky Čechové Miss AmeriKa, ze které představení čerpá, vychází v nakladatelství wo-men v červenci letošního roku. Obsahuje 60 povídek, které doplňují fotografie Vojtěcha Brtnického a komiks malajsijského kreslíře Chin Yewa. „Knihu Miss AmeriKa si pro sebe definuji jako fiktivní literárně-obrazový dokument. Ale lidé i příběhy v ní m ají reálné předobrazy. A tak je tenhle dokument možná až moc opravdový. O to intenzivněji se bude konzumovat,“ říká Barbora Baronová z nakladatelství wo-men.

Miřenka Čechová je jednou z nejvýraznějších představitelek tanečního a fyzického divadla, působící jak v Česku, tak v zahraničí. Po absolutoriu na Taneční Konzervatoři v Praze v oboru klasický balet, vystudovala paralelně DAMU (Alternativní divadlo) a HAMU (Nonverbální divadlo). Během studia získala prestižní Fulbrightovo stipendium na American University ve Washingtonu DC. Jako performerka má na svém kontě více než 18 celovečerních inscenací, jež mnohá, většinou autorská, získala významná zahraniční ocenění, např. S/He is Nancy JoeThe Voice of Anne FrankAntiwords a další. Jako režisérka a choreografka v ytvořila více než deset celovečerních inscenací, často v zahraničních koprodukcích, např. Sniper’s Lake (v koprodukci s Baerum Kulturhaus v Norsku), Krevety á la Indigo (podpořené rezidencí v Brollin Schlos v Německu), FAiTH (podpořené rezidencí v Atlas Performing Art Center ve Washingtonu DC), Vernisáž (v produkci New Music Theater ve Washingtonu DC),  Lessons of Touch spolu s Jiřím Bartovancem, Vivisectic (v Center for Performance Research v Brooklynu a v Gibney Dance, New York). Její poslední režie patří operní produkci Opera and the French Revolution, pro níž byla oslovena americkým barokním orchestrem Opera Lafayette. Věnuje se též pedagogické činnosti, přednášela na několika amerických univerzitách a nepravidelně vede předmět Autorská tvorba na HAMU. Je spoluzakladatelkou divadelních skupin: Spitfire Company a Tantehorse a mezinárodního festivalu Nultý bod.

 

 

 

Předprodej: goout.net/cs/divadlo/miss-amerika/gkavc

Více informací najdete na www.spitfirecompany.cz a www.palacakropolis.cz

 

Fotografie: Vojtěch Brtnický

 

Eliška Míkovcová

pro TANEČNÍ MAGAZÍN

 

.. Láva..

Brooklyn…

 

 

 

Láva“ v New Yorku

„Brooklyn Academy of Music“ uvedla nové představení

Na světě existují nejméně dva druhy lávy a oba se pohybují. Jeden druh je bublající roztavená hornina vyvržená sopkou a další Láva je taneční skupina Sarah East Johnsonové, která je šetrná k životnímu prostředí a ve které se mísí tanec  a akrobacie.

Bez názvu

Když „Lava“ poprvé přišla na scénu v roce 2000, byl její výkon všelijaký. Později, když se umělci stali technicky zdatnější, představovalo  jejich vystoupení čistou cirkusovou  akrobacii, postrádalo ale jakékoliv  emoce.

A nyní po  13 letech práce je „Lava“  zpět  s představením  „The Rocks,“  které bylo zahájeno minulý týden v  prostoru  „Brooklyn Academy of Music“ v New Yorku.  

V tomto představení se snoubí estetické cítění, vzdušná akrobacie a tanec. Bravo!

Taneční magazín